Skutek hříchu se dá rozpoznávat jako vědomé a dobrovolné přestoupení Božího řádu.

Sen není ani vědomý, ani dobrovolný - sen tedy není sám o sobě hříchem.

Něco jiného pak ovšem je, pokud člověk po probuzení tento sen dál "rozvíjí" ve své fantazii a nachází v těchto věcech zálibu - a vypěstuje si tak svoji nezdravou závislost na sexu - třeba formou sebeuspokojování. To už je hříchem, to už je proti zdravému vnímání a prožívání vlastní sexuality.

Mužské tělo nemá žádný problém se nadbytečných spermií zbavovat třeba i při normálním močení. Ani noční výrony semene (poluce) u mladých mužů nejsou žádným hříchem, ale pouze přirozenou fyziologickou činností mužského těla.

Zdravá lidská sexualita není o vlastním uspokojování, ale o vzájemných vztazích budovaných mezi jedním mužem a jednou ženou (nikoli mezi mužem a ženami - nikoli mezi ženou a muži).

  Křesťané mají stejně tak problémy, jako nekřesťané. 

  Problémy s tělem se dají řešit snadno - jsou na to appky, které ukážou, zda jíš hodně nebo ne, když už to člověk nepozná sám. Taky existuje váha a když čísla rostou, jí člověk více, než potřebuje ;-). Na to člověk ani nemusí být křesťan, aby to poznal.

  Křesťané se kromě toho taky obvykle postí - buď pravidelně, nebo i nárazově delší dobu. To taky s problémy s tělem dost pomáhá. Taky často jedí vegeteriánsky, vegansky, buď úplně, nebo částečně (že nemají třikrát denně naložené maso, jak je běžné pro lidi, jejichž váha by stačila pro dva, ale několik dní v týdnu maso nejí). Taky na to nemusí být člověk křesťan, aby nežral.

  Sny jsou produkce toho, co člověk žije, stejně jako myšlenky. Mozek funguje tak, že na co dostane focus, tím se zabývá a na co je soustředěn permanentně, to také produkuje. Sny a myšlenky už jsou výsledek života člověka, toho, čím člověk žije. A také výsledkem toho, čím žili rodiče, prarodiče.

  

  Největší těžkost člověka, který žije zle, nebo kterého něco trápí, není ani ten zlý sen, ani ten zlý skutek - skutek je navíc většinou jen problém lidí okolo něj. Těžkost v těchto věcech je hlubší - je v tom, na co se člověk soustředí, pro co žije, co předává svým dětem. To je potřeba řešit, pokud se má situace člověka změnit k lepšímu.

  Je to tako s plevelem (pokud máš ještě něco tak obstarožního, jako zahrádku) - když v plotě roste jasan, člověk ho může párkrát za rok ustříhnout, nebo jednou za rok, to už bude čtyřmetrový, nebo ani jednou, pak vyroste a na konci života mu spadne na barák a zboří střechu. Nebo vezme krumpáč, vykope kořeny a je klid.

  Toník  

Toníku,

ty máš opravdu zvláštní schopnost věci převracet vzhůru nohama.

Myslím, že by onen tomu kolegovi Pepovi měl spíše říci, že ten člověk vypadá podezřele, že si má dát na něho bacha, ale ne že by řekl - je tam zloděj. To už by musel být ten člověk jako zloděj jemu znám, že již něco ukradl, aby řekl - je tam zloděj. A píšu to, Cizinče, aniž bych Vás chtěl chytat za slovíčko. Ono je totiž celý ten koncept Vaší úvahy špatný.

No, já tady své postoje ani sebe do myšlebek Vašich či jiných křesťanů nepromítám. Tím trpíte roky Vy, a mně jste to prozradil osobně, že tohle Vás "teď" velice oslovuje. Vidíte to všude, ale děláte nejvíce Vy sám. Já to nedělám. Píšu zde jasně věci o JK, tak jak jsou napsány v evangeliích, ani ň více nebo méně. A také ukazuji křesťanům, že když je psáno o nové smlouvě s domem judským a jisraelským, rozhodně se to netýká jiných národů, tedy i křesťana jako je Cizinec.

Vedle vám vaši medicínu servíruje Melissokomos, LD a Zeryk, můžete si vyzkoušet, jaké to, je, když do cizího psaní promítají sebe a své postoje a sklidit tak ovoce toho, co zde vy děláte křesťanům.

------

Nooo... Jak by řekl klasik zdejších diskusí:

Kdo je homosexuál, vidí v každém homosexuála.

Kdo je zloděj, křičí, že všeci kradnů. 

Kdo si rád projektuje do cizích své postoje, myslí si, že to tak mají a dělají všichni. 

:) 

Pokud má pokušení vyspat se s cizí ženou, ale neudělá to, pak to není cizoložník. 

Označit toho, kdo ještě nekradl za zloděje a toho, kdo ještě nezcizoložil za cizoložníka je posunování obvyklého významu slov (nadsázka).