Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Vojtěch.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 3, článků celkem: 15949, komentáře < 7 dní: 313, komentářů celkem: 380020, adminů: 60, uživatelů: 4956  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 58 návštěvník(ů)
a 4 uživatel(ů) online:

rosmano
cizinec
Myslivec
oko

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Prezident Jižních baptistù zveøejnil na Facebooku fotografii ze svého oèkování
·Beth Moore se omluvila za podporu teologie komplementarismu
·Nový zákon s poznámkami - pøeložil Petr Pavlíèek
·Poprvé v historii se hlásí k náboženské pøíslušnosti ménì než polovina Amerièann
·Kvùli pandemii se loni v katolické církvi konalo o ètvrtinu ménì køtù
·Velikonoèní sèítání lidu
·Informace z jednání Výkonné výboru BJB dne 17. bøezna 2021
·Prosba Sboru BJB v Praze - Církev XXI. století
·Televizní bohoslužba Bratrské jednoty baptistù 18.4.2021 na ÈT2
·Diáø za èasù korony

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
104433173
přístupů od 17. 10. 2001

°

GRANO SALIS - ZRCADLO NAŠÍ EKUMENY I ty můžeš ovlivnit, jaké budou tyto stránky!
GRANO SALIS si tvoří návštěvníci sami!
Nebojme se říci nahlas, co si myslíme GRANO SALIS vám nabízí možnost říci nahlas, co si myslíte. Jako zaregistrovaný uživatel pod přezdívkou se můžete svobodně vyjadřovat k tématům, týkajících se křesťanství. GRANO SALIS je místem setkávání, výměny názorů a pohledů víry, diskusí i polemik. Máte-li zájem zveřejnit svůj názor na jakýkoliv příspěvek, můžete tak velice snadno učinit pouhým kliknutím na odkaz Poslat článek v hlavním menu.. Můžete též reagovat pomocí odkazu komentář , který je v úpatí každého článku. Na jednotlivé komentáře lze pak reagovat odkazem odpovědět nebo Poslat komentář. Pro další informace klikněte zde.

Velikonoční přání 2021 si můžete na portálu Síť víry stáhnout a poslat svým přátelům a známým


Aktuality: Hodina pravdy Miloše Zemana
Společnost

poslal rosmano


Kdo je Miloš Zeman, toho času prezident ČR ?

Zájmy které země hájí ?  České republiky nebo nějaké jiné země ?

V neděli 25.4. se to asi definitivně dozvíme.




Myslím, že si v této turbulentní době vzal týden bobříka mlčení, aby si to důkladně promyslel, a buď se obrátil na euroatlantickou stranu, anebo potvrdil svůj kremelský příklon.

Rád bych uslyšel od něho něco, kvůli čemu by stoupl v mém mínění.
Ovšem hlodá ve mě obava, aby to nebyla ještě větší katastrofa než doposud.


Ta hodina pravdy se zdá být blízko.

Pokud ten článek vyjde až po neděli, bude už vše jasnější. (Píšu jej v úterý)

Ano, je to o politice, což bych sem primárně psát nechtěl.
Ale v takové vyhrocené, turbulentní době je někdy užitečné si ujasnit, co, proč, jak, kam, a s kým i zde v tomto pozemském putování...
Vložil: Tomas v Středa, 21. duben 2021 @ 16:52:44 CEST (234 čtenářů)
Více... | 25 komentáře | Aktuality | Skóre: 0



Život víry: Bůh je dobrý Otec.
Grano Salis

poslal oko


Protože je Bůh dobrým Otcem, který má na mysli především blaho a prospěch svých dětí, dává své dary člověku vždycky postupně, v určitém pořadí. Totiž podle stupně duchovní vyspělosti onoho člověka.
Vložil: Tomas v Středa, 21. duben 2021 @ 16:51:49 CEST (117 čtenářů)
Více... | 5383 bytů | 11 komentáře | Život víry | Skóre: 0



Kontrasty: Stačilo jen podepsat.....
Zkušenosti

poslal Frantisek100

Nedávno se nám přihodila událost, která byla pro nás poučením. V panelovém domě žije několik rodin. U nás na patře spolu všichni dobře vycházíme. Před polednem zazvonila u dveří paní z nižších pater.

  "Dobrý den,  víte, já myslím, že nám všem v domě záleží na pořádku. A já jsem tady sepsala takovou petici. Přečtěte si ji!" 
Podává ji manželce.  Ani taktně nenaléhala, že je třeba ji podepsat, ale rozsáhleji se rozhovořila o svém sousedovi.  
" On  neuklízí, doma má špínu, možná i blechy a šváby,  z bytu jde zápach, chodí za ním cizí lidi… .. To přece jistě  ohrožuje celý dům  a i vás. Již jsem se ptala na správě družstva, ale prý si to máme napřed vyřídit sami.Ta jsem sepsala tuhle petici  a možná se obrátím i na policii."   

 Manželka se pustila letmo do přečtení petice. V podstatě jejím obsahem bylo to samé, co paní nahlas přednesla..  Manželka zůstala zaražená a chvilenku ticho. 

 "Já toho muže neznám, takže  mám velký problém něco takového podepsat. Našeho podlaží se to netýká a nic o tom, co píšete, nevím . Nezlobte, to nemohu podepsat."   
 "Tak děkuji" změněným a spíše naštvaným tónem odpověděla stěžovatelka a rychle zmizela ve dveřích výtahu.   

 " Tak myslím,Františku, že jsme se zachovali dobře" 
 "Určitě dobře"  souhlasil jsem s manželkou.   

 Druhý den přicházím k domu s nákupem. Spatřím zmíněného pána, jak jde o  holi a nese si oběd.

 " Dobrý den, vás asi bolí noha??"

 snažím se s ním navázat konverzaci, Vím, že  je spíše samotář  a  s nikým moc nekomunikuje.    

"Ale kdepak, jsem po dvou operacích páteře."    

Otvírám  dveře a  míříme k výtahu. Nyní mám možnost si ho podrobně prohlédnout.  Oblečení skromné, spíš pracovní oblečení mu slouží  jako domácí oblek. Rozhodně není nějak cítit nečistotou, což by v kabince výtahu snadno vnímal. Je to muž, který je asi o deset roků mladší a  pracuje jako montér. 

 "Máte to tedy těžké, hodně to bolí.."

 snažím se pokračovat v řeči Uvědomuji se, že je sám, rozvedený mnoho let, neměli děti a on rozhodně se neflákal a vždy pracoval. Každý pohyb ho jistě bolí. Opírá se ve výtahu o hůl, kterou si vyrobil z nějakého klacku. Možná má i málo peněz. 

 "Víte, na mne napsala paní sousedka petici" překvapivě začal hovořit.   " Já vím" odpovídám "byla u nás." 
 "A kolik lidí ji podepsalo?" vyzvídá. 
 " Bylo tam asi jen šest podpisů a my jsme to odmítli podepsat" 

 Na pokračování hovoru již nezbyl čas. Výtah zastavuje a pán pomalým krokem odchází.   "Nashledanou" a v jeho očích je znát výraz vděku.   

 Doma ihned manželce sděluji, čeho jsem byl svědkem.   
 "Vidíš, Františku, jak je dobře, že jsme se pod petici nepodepsali. Těžko by si se mu díval do očí  a jak by ses musel stydět"
  Ano je to tak.  Stačilo jen podepsat  a uvěřit někomu, kdo nás chce získat na svoji stranu a být spolustrůjcem utrpení nevinného člověka. Té  paní šlo jen o jedno. Vyštvat ho z jeho nájemného bytu a nastěhovat se tam místo něho. Důvod jsme brzy pochopili.    
Vložil: Tomas v Sobota, 17. duben 2021 @ 00:03:03 CEST (222 čtenářů)
Více... | 16 komentáře | Kontrasty | Skóre: 0



Teologie: Komu patří hlas vycházející z trůnu ???
Dotazy čtenářů

poslal Dzehenuti

5I vyšel z trůnu hlas, řkoucí: Chvalte Boha našeho všickni služebníci jeho, a kteříž se bojíte jeho, i malí i velicí.



Komu patří hlas vycházející z trůnu ???
Vložil: Tomas v Čtvrtek, 15. duben 2021 @ 15:00:53 CEST (292 čtenářů)
Více... | 20 komentáře | Teologie | Skóre: 0



Život víry: Víra, naděje, láska
Zamyšlení

poslal Frantisek100

   Sedím nad Boží Slovem a vracím se k tomu, co se stalo na kříži. Stojí tu tři opravčí nástroje a na každém z nich jedno trpící lidské tělo. Diváků moc není. Jsou tu vykonavatele trestu, římští vojáci, pár lidí, kteří znali pána Ježíše, hlavně jeho maminka Marie a miláček Jan který, sebral tu odvahu  a vzal sebou Ježíšovu maminku, a  s ní také pár žen, které Pána Ježíše milovaly. Pak  sem přišlo také pár zvědavců, co nemají co na práci. Ale práce je dost, vždyť Jeruzalém se připravuje na svátek, kdy do města se sjelo tisíce poutníků. V každé rodině mají hodně práce s přípravami. Tady za městem asi moc lidí není. Všichni tři muži nesmírně trpí, těžko dýchají, bolí ruce a nohy protlučené hřeby, mají žízeň. Kolik hodin života zbývá? Je pátek odpoledne. Pán Ježíš ví, proč trpí, a má v moci sílu vše odvrátit, ale tím by nesplnil úkol, který mu Otec dal. Ta "stopka" by byla jednoduchou záležitostí a věřím, že ji má v moci. Ale pak by nezachránil lidstvo, nezachránil nikoho. Nepřítel Boha by se radoval.  Nezachránil by ani ty, kteří pláčí pod křížem. Ale on se již večer a celou noc modlil, aby měl sílu splnit to, kvůli čemu přišel na tento svět. On Boží Syn. A vedle spolu s ním trpí dva muži. Oni trpí zaslouženě za zločiny, které páchali.  Nevíme, zda již někdy slyšeli o Pánu Ježíši, či ho znali či slyšeli kázat, ale něco už asi věděli. Jinak by jeden  z nich  se  nevysmíval, jak je zapsáno v Božím Slově   · 


  39Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: „To jsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!“  

 Takže tenhle muž ví, kdo je Pán Ježíš. Něco o něm ví. Chce se zachránit. Chápeme, kdo by na jeho místě nechtěl, aby se stal zázrak, trest byl anulován a utrpení zmizelo. On vidí sílu  u Mesiáše, pokud je Mesiáš,  v určité jeho moci. Vůbec mu nevadí, že si trest zaslouží za to, že mnoha lidem ublížil a způsobil bolest a možná i smrt. Žádná lítost, ale myslí jen na svoji záchranu. A ten muž uprostřed ?    Druhý muž to vidí jinak.   · 

40Tu ho ten druhý okřikl: „Ty se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi sám odsouzen k stejnému trestu. ·  
41A my jsme odsouzeni spravedlivě, dostáváme zaslouženou odplatu, ale on nic zlého neudělal.“  

 Nebojí se okřiknout svého spolu trestaného. Možná páchali zlé činy spolu a dobře ví, proč jsou potrestáni. On vidí Boha a Mesiáše jinak. Má k němu úctu a činí pokání přiznáním se ke svému špatnému jednání. On se nechce zachránit způsobem, jak si to asi přeje první muž. My jsme dostali zasloužený trest , ale tenhle  muž uprostřed nás trpí nevinně, nic zlého neudělal. Obrací se k němu upřímně a s vírou, že je Mesiáš.   ·  

42A řekl: „Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království.“   

 Co si přeje tento muž. Záchranu? Ne, ale aspoň vzpomínku. A ta vzpomínka je pro Pána Ježíše nesmírně cenná. V této chvíli má Pán Ježíš důvod k velkému smutku. Kde jsou jeho učedníci mimo Jana? Kde jsou ti, které uzdravil? Kde jsou ti, kterým pomohl? Ale ti možná ani o tom, co se děje, neví. Učedníci však ano. Dobře, že Jan přivedl jeho maminku. Možná to, že Jan nezemřel nikde na popravišti jako ostatní učedníci, bylo Boží odměnou za Janovu statečnost. Slova odsouzeného muže jsou jak balzám v posledních chvílích Ježíšova života. Pane, pamatuj na mne…. Tenhle muž uvěřil v Mesiáše. A Pán Ježíš mu dává za tato slova a hlavně za víru ten nejdražší dar  - věčný život.   

     ·  43Ježíš mu odpověděl: „Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.“  

 Nezáleží , zda čárka je před slovem dnes nebo za slovem dnes, protože při vzkříšení to pro vzkříšené bude jako dnes.      

 ·  3A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.   · 

  Jan 3, 16Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří,
 nezahynul, ale měl život věčný.   ·  

12V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být
 spaseni.“     ·  

13A tak zůstává víra, naděje, láska – ale největší z té trojice je láska.      
Vložil: Tomas v Úterý, 13. duben 2021 @ 17:49:28 CEST (174 čtenářů)
Více... | 11 komentáře | Život víry | Skóre: 0



Život víry: Slova a Život
Misie

poslal rakato

SLOVA A ŽIVOT


Proč není možné sdílet evangelium skutky, a proč si to musíme připomínat. 

Slyšeli jste už někdy citát, který bývá přisuzován Františkovi z Assisi : „Vždycky sdílej evangelium. A jestli je to zapotřebí, použij k tomu i slov.“ ?  Na první pohled velmi působivá slova o tom, jak je důležité, aby křesťan „zvěstoval evangelium“ svými skutky, svým životem. Vidět evangelium je důležitější než je slyšet. Slova mohou mít jakousi doprovodnou, podpůrnou roli, ale to, co může změnit svět, jsou naše činy, naše jednání, náš život. Souhlasíme ? 

Jenomže ono je to ve skutečnosti docela jinak.  Už proto, že František z Assisi něco takového ve skutečnosti nikdy neřekl. Ale především proto, že evangelium není možné sdílet beze slov. Evangelium je svou definicí slovní záležitostí a proto může být zvěstováno pouze slovy.  

Teď možná někdo bude namítat, že ten citát je jen aforismem, který má ukázat na důležitost toho, abychom jako křesťané dokládali evangelium svými životy, životy učedníků Ježíše Krista. A to je samozřejmě naprosto správná a biblicky založená myšlenka. Naše životy mají odpovídat tomu, co zvěstujeme slovy. Kdosi dokonce řekl, že nejsilnějším argumentem proti křesťanství jsou životy křesťanů !  

Kdybychom ten dříve uvedený citát chápali tak, že svými životy dokládáme poselství evangelia, všechno by bylo v pořádku.  Jenomže naneštěstí mnozí to chápou docela jinak a tvrdí, že evangelium je možné „zvěstovat“ beze slov. Tento postoj bývá někdy označován za „inkarnační“ přístup k evangelizaci – což má znamenat to, že jako křesťané jsme svými životy jakýmsi „vtělením“ evangelia na tomto světě. Hrajeme si tu jen se slovíčky, anebo je důležité, kdo má v této věci pravdu : zastámci inkarnační evangelizace nebo zastánci zvěstování evangelia slovy ?  Je to velmi důležité, dokonce podstatné.

Tvrzení, že evangelium se dá zvěstovat beze slov, pouze naším životem, je nejen nesmiřitelné s učením Písma, Bible, ale představuje i zamlžené myšlení.  Ať už žijeme tím nejlepším životem a sloužíme druhým jak a kde můžeme a obětujeme se pro ně do krajnosti – nezvěstujeme tím ještě evangelium. Evangelium je v podstatě již svou definicí záležitostí slovního vyjádření, stejně jako zvěstování, sdílení, kázání Božího slova.  A když to říkám, jsem si vědom toho, že tu říkám něco, s čím zvlášť v dnešní době celá řada křesťanů nebude souhlasit.  Dovolte, abych své přesvědčení objasnil a dokázal biblicky i logicky. 

Takže před námi stojí dvě možnosti : slovní komunikace a komunikace beze slov. Nebo řečeno jinak : slovo a skutky, slovo a činy, slovo a život.  Verbální, slovní komunikace se vztahuje na jazyk. K tomu, abychom mohli komunikovat slovy, potřebujeme použít řeči, jazyka. Každá řeč, každý jazyk, má svou vlastní gramatiku, slovosled a slovník. Komunikace beze slov se vztahuje na výraz tváře, postoj těla, gestikulaci rukama, pohyb očima, tělesný dotyk, vzhled a podobně. Slovní komunikace může být značně komplikovaná, jak ví každý, kdo se učí cizímu jazyku.  

Ale komunikace beze slov může být ještě složitější.  Je to doslova „věda“, kterou se zabývá mnoho učenců v každé civilizaci. Jedno je jisté : není možné ne-komunikovat. Jeden s druhým neustále komunikujeme, ať už slovně nebo beze slov. Dokonce i když řekneme : „Já k této věci nemám co říct“ a zůstaneme mlčet, naše mlčení komunikuje určité skutečnosti.  Dále : je známou skutečností, že přisuzujeme komunikaci beze slov větší váhu než komunikaci slovní, zvlášť když jsou ve vzájemném konfliktu. Je tomu tak především proto, že je podstatně těžší mít kontrolu nad komunikací beze slov než nad komunikací slovní.  Jako rodiče si stále připomínáme, že je pro naše děti důležitější to, jak jednáme než to, co říkáme.  

Komunikace beze slov je přirozená a velmi účinná především v oblasti vztahů, postojů, nálad, pocitů, apod.  Zároveň však platí, že nepostačuje k předávání poznání a informací. To se dá snadno doložit. Představte si, že jste dostali za úkol sdělit druhému člověku následující : „Aristotel vyučoval Alexandra Velikého při Macedonském dvoře v letech 342 až 339 před Kristem.“  Naneštěstí ten, komu máte tuto informaci sdělit, neví nic o tom, kdo byl Aristotel, Alexander Veliký, co je to Macedonie, a kdo to byl Kristus, proč se tedy říká „před Kristem“. Navíc váš protějšek nemluví vaší řečí, nemáte tedy k dispozici verbální komunikaci. Jediné, co vám zbývá, je komunikace beze slov.  Dokázali byste sdělit uvedenou informaci bez slovního vyjádření, beze slov ?  Dovolím si říct, že nikoli. Tento druh informace není možné komunikovat beze slov, pouhými gesty, očima nebo postojem těla, apod.  Aby měla vaše informace smysl, musí být sdílena prostřednictvím slov. 

V 1.Kor.15,1-8 nám apoštol Pavel nabízí krátké shrnutí evangelia, tak jak je zvěstoval svým posluchačům a čtenářům : "Bratři, chci vám připomenout evangelium, jež jsem vám kázal, jež jste přijali, v němž stojíte a jímž jste spaseni (pokud se ovšem držíte slova, které jsem vám kázal  jinak byste uvěřili zbytečně). Předal jsem vám to hlavní, co jsem sám přijal: Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem, byl pohřben a třetí den byl vzkříšen podle Písem. Ukázal se Petrovi, potom Dvanácti, poté se ukázal více než pěti stům bratrů najednou (někteříuž zesnuli, ale většina z nich ještě žije), poté se ukázal Jakubovi, potom všem apoštolům a naposledy ze všech se ukázal i mně, nedochůdčeti.Tento biblický text neumíme sdílet beze slov, není to možné. Informace obsažená v textu vyžaduje slovní komunikaci. Z toho důvodu je myšlenka „zvěstování evangelia“ naším životem – našimi skutky - cizí biblickému pojetí. Biblické evangelium svou podstatou vyžaduje verbální komunikaci, slovní sdílení.  Tuto skutečnost si musíme připomínat a dokonce ji zdůrazňovat ne snad proto, že bychom chtěli jakkoli podcenit nebo znehodnotit účinnost našeho křesťanského svědectví životem. Nikoli. Potřebujeme si však připomínat, jakou roli hraje slovní komunikace a jakou roli hraje komunikace beze slov, když se jedná o naše svědectví, a o sdílení evangelia. Jinými slovy, nesmíme zaměňovat roli, kterou hrají slova, s rolí, kterou hrají naše skutky, náš život. 

Vzájemná záměna slov a skutků může mít vážné důsledky právě při sdílení evangelia. Taková záměna vede především ke znehodnocení slovní komunikace. Západní civilizace je dnes poznamenaná generací, která je přímo alergická na jakékoli pravdivé prohlášení, nehledě už vůbec na pravdu evangelia. Naše řeč, naše slova jsou podstatně devalvována, znehodnocena. Tzv. postmoderní civilizace je skeptická vůči slovům, obrazům, zkušenostem a jednání, které si nárokují jakoukoli nadřazenost. Slovní svědectví Církve – kázání, zvěstování – nese ještě silnější stigma. Svět, ve kterém se společenství Církve pohybuje a působí, ještě tak uzná úsilí Církve o nasycení hladových nebo osvobození utlačovaných. Nemůžeme však od světa čekat potlesk za to, že zvěstujeme evangelium, slovo Kristova kříže. Evangelium je svou podstatou konfrontační vůči každé civilizaci, každé kultuře, každé společnosti, každému světskému systému.  Věřící člověk by si měl tuto skutečnost uvědomovat a připomínat si ji pro život křesťanského svědectví. Když to tedy vezmeme do důsledků, názor, že můžeme zvěstovat evangelium svým životem nás zcela přirozeně vede k tomu, abychom se věnovali tomu, co nám přinese uznání našeho okolí a vyhýbali se tomu, co bude mít za následek spíše odmítnutí ze strany světa kolem nás – a to při zachování dobrého pocitu, že „evangelizujeme“.  „Záleží nám na tom, abychom zvěstovali evangelium“, říkáme sobě i druhým, „ale děláme to svým životem a ne slovy.“  Dochází ke zmatečné výměně pojmů, jejímž důsledkem není nic menšího než to, že zanedbáváme zvěstování evangelia slovy. Tento výklad evangelizace vede i k tomu, že se mylně domníváme, že moc evangelia vlastně spočívá v nás samých, v přesvědčivosti našeho života.  

Mnozí dnes říkají, že skutečná evangelizace není myslitelná bez inkarnačního prvku. Jinými slovy, jakoby evangelium nevlastnilo samo o sobě moc vedoucí ke spáse a k novému životu, jakoby účinek evangelia spočíval v nás, kdo evangelium sdílíme. To však neodpovídá novozákonnímu poselství Bible. Slova apoštola Pavla v jeho dopise věřícím v Římě svědčí o tom, že síla a moc evangelia nespočívá v nás, kdo je přinášíme. Spočívá v evangeliu samém, v jeho aplikaci Božím Duchem. „Nestydím se za evangelium“, píše Pavel.   Proč ?  Jednoduše proto, že evangelium, slovo kříže a vzkříšení Kristova, ta dobrá zpráva o záchraně, je „mocí Boží ke spasení pro každého, kdo věří.“ (Řím.1,16).  Evangelium je Boží mocí, ne naší mocí.  Bůh vložil do zvěsti evangelia svoji moc. A apoštol Pavel si je tak vědom této moci a má v ní takovou důvěru, že se raduje, když je evangelium zvěstováno dokonce i z nečistých, zištných pohnutek (Filip.1,12-18).   

Nikdo nepochybuje o tom – a ani já to v této úvaze netvrdím – že důsledný křesťanský život víry každého jedince i Církve jako celku, je tím nejlepším pozadím, na kterém má probíhat zvěstování evangelia.  I naše dnešní generace by nám zřejmě byla ochotna lépe naslouchat, kdybychom svoji víru důsledně žili, kdyby byla zřejmá z našeho mluvení a jednání. Tato skutečnost nás však nesmí vést k tomu, aby se zvěstování evangelia stalo jakýmsi rukojmím našeho nedokonalého života.  Jinými slovy, jestli nežiji důsledně křesťansky, nemám právo na to, abych sdílel evangelium.  Je to přesně naopak : můj nedokonalý život je potvrzením toho, že všichni potřebujeme evangelium a stále. Církev na tomto světě nikdy nebude ideálním, dokonalým komunikátorem evangelia. Avšak navzdory našim slabostem, pádům a nedokonalostem, evangelium zůstává plné moci – Boží moci – ke spasení, k záchraně každého věřícího člověka.  Moc, která je evangeliu vlastní, není větší nebo menší podle toho, kdo je zvěstuje. To je skutečnost, která nás vede k velké pokoře, ale zároveň nás také krásně osvobozuje. Moje neschopnost odpovědět na všechny námitky a otázky nevěřících, nedostatek teologického, biblického vzdělání, moje nedůslednost v životě víry – nic z toho neubírá ani kapku moci evangelia.  Protože evangelium není moje, protože patří Bohu, já je nemohu nijak vylepšit, nemohu je nijak znehodnotit, nemohu mu ubrat na jeho moci.  Moc evangelia je mocí Boží, mocí Ducha Svatého. Evangelium není mocné díky nám, nýbrž navzdory nám. Díky Bohu. Když sdílíme evangelium, ukazujeme na ukřižovaného a zmrtvýchvstalého Krista – jako na Toho, kdo jediný může zachránit každého člověka, který věří.  

Evangelium vyžaduje slovní vyjádření, které není možné nahradit žádnou komunikací beze slov.  Náš život může lidi přimět k otázkám, může je „oslovit“ v tom smyslu, že se budou ptát, proč žijeme tak, jak žijeme. Náš život však nikoho nezachrání, nespasí.  Ke spáse vede jedině víra v evangelium Ježíše Krista, víra ve zvěst o Jeho ukřižování a vzkříšení.  Toto evangelium je vždycky aktuální, nikdy není „nemoderní“, nemusíme se starat o jeho dopad v životě člověka. To jediné, co musíme, je sdílet je svými slovy, komunikovat je bez ohledu na cokoli a kohokoli, v plné důvěře v jeho moc.
Vložil: Tomas v Neděle, 11. duben 2021 @ 23:50:27 CEST (181 čtenářů)
Více... | 7 komentáře | Život víry | Skóre: 0



Život církví: Nevadí zneužívání víry ubohých lidí? Svědectví!!
Žhavá témata

poslal Frantisek100

Chtěl bych zde uvést svědectví o tom, jak se dá zneužívat víra ve svaté a modlářství. Příběh je  starý šedesát let a asi se moc nezměnilo. Dnes víra lidí se zneužívá zase jinak a u jiných církví.

Podívejme  se na část svědectví cestovatelů Hanzelky a Zikmunda. Je to hrozně smutné!

Nazítří den za svítání se kamenitý pahorek nad Quillcollem měnil v lidské mraveniště. Tisíce lidí přijížděly a přicházely ze všech stran a vylily se mnoha proudy vzhůru po stráni na široké prostranství  kolem latové ohrady, pod jejíž střechou byl na několik dní umístněn polní oltář se soškou patronky kraje.
 Odtud  se potnici rozbíhali dál, šplhali mezi balvany a skalisky ve svahu, vraceli se znovu a vyhledávali další místa ve chvatu  a shonu, jako by se báli, že něco zmeškají. Když konečně došli na vhodné místo, spěšně otloukali železnými dláty, kladivy i ostrými kameny hrany skalisek: drobné kamení strkali pečlivě do kapes a do bílých šátků. Celé to lidské mrveniště se hemžilo, kutalo, zvonilo a halasilo jako sjezd permoníků ze všech pohádek světa. 

Euillcollská hlušina se měla za chvíli změnit v nesmírné poklady, v talismany, v zázračné kameny.

Davy lidí se provalily ohradou ze všech stran k polnímu oltáři. Tady se trpělivě řadily do širokého proudu.  Zvolna míjely zázračnou sošku oblečenou tentokrát do splývavého roucha a hlubokými kapsáři. Těsně před ní stál na stupních oltáře kněz v bělostné sutaně a spolu s ním svátečně oblečená dívka. Poutníci postupovali krok za krokem, jeden po druhém podávali knězi své šátky s narubaným kamením. Uzlík zůstal vždycky na vteřinu v knězové levici. Sotva postřehnutelný pohyb, potěžkání" zboží", pomocnice vyslovila výši sazby, kupní cenu požehnání. A už se mihla nad šátkem knězova světící pravice, druhá ruka zároveň sáhla po bankovce, spěšně ji podala pomocnici, a už se chopil dalšího šátku.  Cyklus za čtyři vteřiny.

Další prosím. Lehký šátek s kamínky za deset boliviánů, prostřední za dcacet, plný šátek za padesát, Nezdržovat provoz! Asistentka pobízí poutníky a  jen přibližně a ve chvatu přepočítává zmuchlané bankovky, třídí je mezi prsty levé ruky, a když si jich tam více nevejde, strčí je spěšněn do kapsářů v rouše patronky. Za deset minut soška nápadně ztratila na štíhle linii, kterou ji určil výtvarník. Technická přestávka.

Pomocnice bleskurychle vyprazdňuje kapsáře  a sype hromadu bankovek do košíku připraveného v pozadí provozovny.

Bylo nám z toho nevolno. Snad kněz ani jeho asistentka v pracovním zápalu nepostřehli objektiv naší etarety, který byl v té chvíli nejpovolanějším svědkem tohoto neuvěřitelného dovadla., 
To už nebylo obyčejné svatokupectví. Ta by se dala posoudit jen jedna, mírně zarážející stránka obchodu.
Kameny, kterým jejich majitele koupili zázračnou moc, budou vestavěny do základů hliněných stavení v horách a na předměstích Cochabamby, aby chránily domovy věřících…

V tom se obřad prováděný knězem v postatě neliší od zázraků prováděných pohanskými kouzelníky.
Podáváme-li se však na ty zástupy lidí, kteří poslušně, pokorně a s výrazem vděčnosti platí za posvěcení kamene stanovenou cenu, vyroste nám před očima celá nemravnost toho" obchodu", Většina poutníků pracuje na finkách, na velkostatcích a vydělává čtyřicet centánů za celý den páce. Někteří z nich jsou pastevci a drobní řemeslníci. Jejich výdělek není o mnoho vyšší. Za prosté znamení kříže zaplatí knězi částku, na kterou musí dřít na polích dvacet  pět až ž sto dvacet pět  pracovnách dnů. A bilance knězova dne až půl milionu. Za jediný den.

To je smutné a to byla realita. A co na to církev? Nevadilo ji zneužívání víry ubohých lidí??

Moc smutné!!!

Vložil: Tomas v Neděle, 11. duben 2021 @ 23:49:53 CEST (1062 čtenářů)
Více... | 167 komentáře | Život církví | Skóre: 0



Život víry: PRAVDA
Kázání

poslal vatatu

       SLOVO BOŽÍ

Slovo Boží má moc učinit samo to, co říká, to na místě, kde přebývá.

Komu byla dána od Boha Boží milost a tak skrze ní slyší Boží slova, tak ty slova v něm, to je v jeho mysli a v jeho srdci způsobí, víru v to slovo, víru v uskutečnění toho slova tím slovem. Není to samozřejmě hned, protože to má svůj určený postup.

Z prvu, když člověk uslyší z Boží milosti Boží slova, tak se do nich prostě a jednoduše ZAMILUJE. Kdo se nezamiloval, ten slova Boží zatím neslyšel, je to pro něj jenom jedna z množství informací, kterých je na světě spousta.

Vložil: Tomas v Pátek, 09. duben 2021 @ 22:33:06 CEST (207 čtenářů)
Více... | 8732 bytů | 12 komentáře | Život víry | Skóre: 0



Život církví: V křesťanských církvích je to tak, že evangelisty dává církvi Bůh ...
Grano Salis

poslal oko

(říká Toník...)


Když však Bůh dává kohokoli do služby  církvi, dává to  už od letnic vždycky zjevně - skrze vkládání rukou pastýřů (biskupů).

Aby tak nemohly vzniknout žádné pochybnosti o jeho poslání ve světě, o druhu služby. O moci Ducha svatého předaného ke službě křesťanům tímto způsobem.

(Příkladů pro toto tvrzení je v Písmu opravdu dost).
Vložil: Tomas v Čtvrtek, 08. duben 2021 @ 03:07:19 CEST (2325 čtenářů)
Více... | 8533 bytů | 345 komentáře | Život církví | Skóre: 0



Život víry: Cesty Boží a výsledek - 8. kapitola ze Skutků
Zamyšlení

poslal Frantisek100

1Saul schvaloval, že Štěpána zabili. Tehdy začalo kruté pronásledování jeruzalémské církve; všichni kromě apoštolů se rozprchli po Judsku a Samařsku. ·  

2Zbožní muži Štěpána pochovali a velmi nad ním truchlili. ·  
3Saul se však snažil církev zničit: pátral dům od domu, zatýkal muže i ženy a dával je do žaláře. ·  4Ti, kteří se z Jeruzaléma rozprchli, začali kázat evangelium všude, kam přišli.  

 Jistě. Saul ještě nepoznal Krista, nebyl pod Duchem Božím. Byl vzdělaným farizejem a věřil, že to, co ho učili, je pravda. Ostatně nebyl sám. Všichni podobně uvažovali  a proroctví pro ně bylo něco, co si vysvětlovali špatně anebo vůbec nechápali. Byli k pravdě hluší. Kdo vlastně porozuměl úloze Pána Ježíše?  Ani dnes mnoho křesťanů tomu nerozumní a mají svá vysvětlení. Na první místo dávají  všechno možné, ale ne Pána Ježíše.
Vystupování Štěpána bylo pro veleradu a farizeje jen důkazem, jak je učení Krista  pro židy nakažlivé a jak se může nebezpečně šířit. Jediné řešení je likvidace nositelů tohoto učení. A tuto metodu nakonec používaly i samotné církve později, když získaly moc. A to nejen katolická, ale i církve nekatolické.  Spustila se tak vlna pronásledování křesťanů. Obdivuji apoštoly, kteří v tak těžké době zůstávají v Jerusalemě. Bylo však dost věřících , kteří se rozptýlili po Judsku a Samaří. A nebylo to ze strachu z pronásledování v hlavním městě, ale   i z touhy šířit Krista i mimo hlavní město. Doposud  se jejich svědectví soustředilo plně na Jerusalem, ale  nyní se rozšíří po celé zemi  a i dál za hranice. Možná, že dříve se neodvážili na takové cesty a  takový život, ale nyní jsou k tomu i přinuceni okolnostmi. Z lidského hlediska se jednalo o temnotu, ale z hlediska Božího šlo o žeň. Zrno víry se šířilo po zemi  jako větrem. Evangelium se tak dostalo i do vzdálených míst. Nevíme, jaká jména měli ti zbožní muži, kteří pochovali Štěpána. Byli to třeba křesťané, kteří ještě neopustili pro ně tak nebezpečné město. Mohli to být i zbožní židé, ve kterých odvážný Štěpán vzbudil respekt a uznání, a proto považovali za správné, aby měl řádný pohřeb. Saul se začal chovat jak posedlý. Co ho tak vyprovokovalo, aby tak aktivně pronásledoval křesťany? Dělo se něco v jeho svědomí? Chtěl snad dokázat, že  víra křesťanů je něco velice nebezpečného pro židovskou víru? Možná vnitřně i záviděl Štěpánovi  jeho odvahu a třeba i víru. Dokázal by to i on? Díval se na popravu, hlídal pláště a slyšel svědectví člověka, který věří v Krista, který se nebojí smrti  a vidí Ho v posledních chvílích svého života. A přitom nemá v sobě nenávist jako Saul vůči křesťanům. V Saulovi je vnitřní boj. Svědomí mu říká něco jiného , než jeho  farizejský názor a farizejská víra, a toto svědomí musí přehlušit svojí nenávistí.    
Vložil: Tomas v Úterý, 06. duben 2021 @ 09:10:39 CEST (227 čtenářů)
Více... | 20068 bytů | 12 komentáře | Život víry | Skóre: 0



Život víry: Čiňte mi učedníky.
Úvod do křesťanství

poslal oko

..." Jděte tedy a čiňte učedníky ze všech národů, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal."....

Vložil: Tomas v Sobota, 27. březen 2021 @ 08:22:02 CET (3956 čtenářů)
Více... | 943 bytů | 757 komentáře | Život víry | Skóre: 0



Život víry: Nebe jen pro někoho a panské
Žhavá témata

poslal Frantisek100

Nebe plné ….., ale to by  byl hnusný název, ale ukazuje na krutou pravdu.  Takový název si nebe nezaslouží. Z úcty k Pánu Ježíši jsem to změnil. Pro koho je nebe? Zdejší letniční mne vyprovokovali, abych se vůbec zamyslel nad tím, zda Boží Slovo má smysl. Zda Bůh stojí na straně utlačovaných a chudých? A já začínám o tom Bohu, ve kterého věří letniční nějak pochybovat. Prožil jsem dětství v bídě, ale v laskavém prostředí. Moji rodiče se nikdy nehádali a celý život znali jen  práci. Velkou část svého života prožili ještě před komunistickým režimem. Moje maminka dostala invalidní důchod dva roky před mým narozením a tatínek starobní v roce 1955. Do kostela jsme nechodili, ale na vánoce se maminka pomodlila. Mně nechali pokřtít. Žili jsme od důchodu k důchodu  a já od deseti let pomáhal tatínkovi, když lidem uklízel za malý poplatek uhlí. Žádnou komunistickou výchovu jsme neměl  a moji rodiče politice nerozuměli. Zdraví rodičů se zhoršovalo  a já po dokončení základní školy chtěl se vyučit  a vydělávat hned peníze. Nakonec mne ředitel přemluvil, abych šel na SVVŠ  a pak na pedagogickou fakultu. Už během doby na základní škole jsem bohužel začal vnímat jakýsi povýšený třídní náhled některých spolužáků. Byly to děti těch, co bydleli v krásných domech a rodiče dřív měli hospodu, živnost, prostě asi se měli dobře. Hospodu asi  kdysi znárodnili a živnost museli vykonávat jinak , v rámci komunálu, ale hlavně byli zdraví a měli se  lépe než my. Pochopitelně vzniká v malém chlapci i závist a hlavně pocity ponížení. Že by byl někdo ve škole, komu by se učitele posmívali kvůli víře, jsem nezažil. Zažil jsem ale hnusné chování zástupce ředitele vůči chlapci, jehož rodiče odmítli vstoupit družstva. Ale proč to píšu? Pro takového Myslivce či Cizince a Rosmana je to jen lež a výmysl. Prostě dostal jsem nálepku komunista. Proč? No přece jsem se zastal komunistů a členy OF a ODS nazval svině.. To se nesmí. Pravda se nesmí. Já znal komunisty jako obyčejné dělníky a některé ani politika nezajímala. Byli zvyklí pracovat, byli rádi, že je mír  a věřili, že bude časem lepší život. Rozhodně nechtěli rabovat a krást. Obyčejní a řekl bych, i charakterní lidé. Poznal jsem i křestany, úžasné lidi, kterým někteří komunisté ublížili. A po 89 bohužel divadelníky, co chtěli hrát na city věřících a do toho nesrozumitelně mluvit. Pozvali si cizince se západu a USA, aby nás čecháčky přivedli na pravou víru  a uchránili od komunistických myšlenek,. Přemýšlel jsem o tom, proč vlastně vznikaly ty revoluce, proč se lidé bouřili a co vedlo ke vzniku komunismu. Usoudil jsem, že chudé, dělníky, někdy nevolníky k tomu někdo vyprovokoval. Zbožný Cizinec mi sdělil, že feudály  a kapitalisty si vymysleli zločinci až někdy v 19. století. Hm. Takže oni žádní tihle boháči  a mocní lidí neexistovali. Oni existovali jen nespokojení chudí lidé, dělníci, nevolníci..: Cizinec také napsal: Málokterý bohatý by ti řekl: To, že jsi chudý, vyřeší tím, že někomu něco ukradneš, to, co má vyrabuješ a zavřeš do vězení nebo zabiješ. To má pravdu. Tím se to nevyřeší?  A čím ? Modlitbou? Ona zapůsobí na továrníka či velkostatkáře, zámeckého pána , aby těm chudým nějak pomohl? Proč tihle pobožní letničáři nepochopili, že bída vede k zoufalství  a pak ke zkratkovému chování?  To jim jejich Kristus neřekl ? Tohle je totiž učí jejich západní vůdci.  A mohl bych pokračovat dál. Ale má to smysl bavit se s takovými bezcharakterními pyšnými lidmi, co si myslí, že jejich víra je správná? Vůbec nemají cit a pochopení a nechtějí najít příčinu bídy. Podle nich za to mohou ti chudí. Jak pak zase napsal Cizinec. Bohatí ti naopak řeknou: Začni  se věnovat něčemu rozumnému, najdi potřebu lidí, uč se a makej, věnuj se tomu, A když to vydržíš šest let, určitě to přinese ovoce a práce se zúročí. To je krásná pobožná řeč kapitalisty a  pána. A kdo by mohl zajistit tehdy těm chudým vzdělání? Čemu rozumnému se ještě mohli při celodenní směně věnovat? To už ti letniční nedomýšlejí. Je mi z těchto pobožných špatně. Je to jen koncentrace osobního sobectví. A dotýká se i mých rodičů a prarodičů. A vrchol všeho je, když mi začne tenhle letniční svatý vyčítal, že myslím jen na prachy, když jsem se nepostaral doma o umírající rodiče. Houby ví, co je utrpení a dívat se, jak doma umírá otec  a já jsem bezmocný. A tak jsem dostal vizitku komunista za pravdu o životě.  Od těchto pobožných hyen. Škoda  a poučení. Pochopil jsem zdroj letničního hnutí. Je to od Satana a   má za cíl zničit u lidí víru v Ježíše. Prý se nedostanu do nebe. Jistě tam přece budou halvně  ti králové, boháči a pak ti hodní dělníci a nevolníci, co ohnuli hřbet. Ubohé. V takovém nebi, kde budou páni, co způsobili bolest, války a utrpení lidí, vyprovokovali chudáky k rabování, pomstě a zlu,  být nechci a doufám že  takové nebe existuje jen pro ty ……..Tam nechci, tam není Kristus. Ať si tam jdou ti letniční.      

Vložil: Tomas v Čtvrtek, 25. březen 2021 @ 09:12:14 CET (920 čtenářů)
Více... | 101 komentáře | Život víry | Skóre: 0



Intimity: Jsem změkčilý
Intimity

poslal Nepřihlášený

Je mi 49 let a učím tělák. Jsem hrozně změkčilý, asi je to tím že jsem homosexuál. Co mám dělat abych takový nebyl? Chlap má být chlap, chci být drsný. Směji se handicapovaným, přitom jsem sám handicapovaný homosexualitou. Pomůže mi církev nebo vymítání k léčbě a k tomu, aby ze mě byl normální chlap?

Vložil: Tomas v Čtvrtek, 25. březen 2021 @ 09:07:42 CET (217 čtenářů)
Více... | 2 komentáře | Intimity | Skóre: 0



Život víry: Pár slov na rozloučenou
Zkušenosti

poslal Frantisek100

   Stalo se to před léty, kdy nebylo zvykem na veřejnosti hovořit o Bohu. Tenkrát jsem byla ještě mladá, bibli jsem nerozuměla tolik jako dnes. Neznala jsem zpaměti verše, kterými je možno trpícího člověka" pohladit po duši?   


 Je noc. Oddělení spí a já tiše vzcházím na pokoj, kde s těžkým infarktem  namáhavě dýchá moje pacientka. Je mi jí líto. Snad nikdy předtím a ani potom jsem se nesetkala s pacientem, který  by vážil víc než 200 kg. Ona je tou výjimkou. Uvědomuje si, jak je pro nás obtížné třeba jen ustlat pod ní lůžko. Přicházím k ní. Nespí. " Potřebujte něco?" ptám se. "Chci člověka!" vyhrkne ze sebe. V ten okamžik se moje ruka dotýká její. Sedám si k ní  a jemně ji hladím..   Pak několikrát odbíhám za jinou prací, ale vždy znovu a znovu se vracím k ní. Služba mi brzy skončí… Opět se k ní vracím. Jako by cítila, že budu muset odejít, přerušovaně šeptá?" Já tu chci člověka!"   Skláním se k ní, dodávám si odvahu a rozechvěným hlasem jí říkám: "Člověk přijde a zase odejde. Věřte v Boha, proste ho o pomoc a určitě vám pomůže. I mně v životě hodně pomohl.." Naše oči se setkávají. Chvilku se nechápavě dívá a pak - snad se mi to jenom zdá? Mám pocit, že její tvář s vyjasňuje, že se usmívá. Ještě jednou ji pohladím po vlasech a odcházím.. 

   Vracím se domů pěšky. Je ještě tma. Miluji tyto návraty domů ve tmě a tichu. Jsou to chvíle, kdy   si cestou hovořívám s Bohem, nikdo mne přitom nevidí a neslyší, jen On. A já ho teď prosím, aby té moji pacientce pomohl, aby k ní byl milosrdný. Aby se netrápila   Další den nastupuji do služby a při čtení "Hlášení" zjišťují, že zde chybí její jméno. Cedulka na tašce s jejím ručníkem mi jasně napovídá, že moje pacientka zemřela několik hodin po mém odchodu..   Vracím se ve vzpomínkách o den zpátky. Znovu vzpomínám, na její poslední probdělou noc. Kdysi bývala učitelkou. Určitě mnohokrát musel dětem vyprávět, že Bůh není. Možná, že tomu i sama uvěřila. K čemu jí byl tento životní názor? A pak zase vidím ty její veliké modré oči, jak bolestně a přitom šťastně se usmály, když slyšely těch mých pár slov na rozloučenou..    Někdo má to štěstí, že pozná a uvěří ve svého Stvořitele již v mládí. Někdo má k tomu příležitost až v posledních hodinách života. Asi jako ona. Vždyť Pán Ježíš nám o vstupu do Božího království vyprávěl krásné podobenství.: 

Neboť s královstvím nebeským je to tak, jako když jeden hospodář hned ráno vyšel najmout dělníky na svou vinici. Smluvil s dělníky denár za den a poslal je na vinici. Když znovu vyšel o deváté hodině, viděl, jak jiní stojí nečinně na trhu a řekl jim: " Jděte i vy na mou vinici a já vám dám, co bude spravedlivé" oni šli. Vyšel opět kolem poledne i kolem třetí hodiny a učinil právě tak. Když vyšel kolem páté hodiny odpoledne, našel tam další, jak tam stojí, a řekl jim:" Co tu stojíte celý den tak nečinně?  Odpovědí mu: " Nikdo nás nenajal" On jim řekne:"Jděte i vy na mou vinici." Když byl večer, řekl pán vinice svému správci. "Zavolej dělníky a vyplat jim mzdu, a to od posledních k prvním" Tak přišli ti , kteří pracovali od pěti odpoledne a každý dostal denár. Když přišli ti první, měli za to, že dostanou víc., ale oni dostali po denáru. Vzali ho a reptali proti hospodáři:"Tihle poslední děleli jedinou hodnu, a tys jim dal stejně jako nám, kteří jsme nesli tíhu dne  a horko." On však odpověděl jednomu z nich:"Příteli, nekřivdím ti! Nesmluvil si se mnou denár za den? Vezmi si, co ti patří, a jdi! Já chci tomu poslednímu dát jako Tobě, nemohu si se svým majetkem udělat, co chci? Nebo snad tvé oko závidí, že jsem dobrý? Tak budou poslední první a první poslední."  

Ano- v Božím království nebude rozdílu mezi těmi, kdo uvěřili jako děti či mladí lidé a mezi jinými, kteří uvěřili na sklonku života., Bůh dobře ví, kdy a jakou příležitost měl každý z nás k tomu, aby uvěřil. Pán Ježíš nám všem nabízí stejnou odměnu- věčný život.   Moje myšlenky se vrací zase zpátky. Utrpení skončilo, pacientka už žádnou bolest nevnímá. Mlčky, aniž si to uvědomuje, čeká..   Až jednou v "poslední den" Pán Ježíš znovu podle svého slibu  přijde na tuto zem a vezme si své věrné k sobě, pak určitě poznám, zda těch mých pár slov na rozloučenou mělo smysl….
Vložil: Tomas v Pondělí, 22. březen 2021 @ 18:30:06 CET (206 čtenářů)
Více... | 9 komentáře | Život víry | Skóre: 0



Kontrasty: Homosexualita a změkčilost, případ Stropnický - výměna manželek

poslal Nepřihlášený

Homosexualita a změkčilost, případ Stropnický - výměna manželek:

"Matěj Stropnický před kamerami vyměnil svého přítele za přisprostlou ženu

Bývalý předseda Strany zelených Matěj Stropnický a jeho přítel Daniel Krejčík se zúčastnili natáčení reality show Výměna manželek. Bývalý politik přivítal na zámku v Osečanech náhradní manželku Martinu, zatímco jeho partner putoval do Jablonce, kde se stal součástí početné rodiny."
https://www.novinky.cz/koktejl/clanek/matej-stropnicky-pred-kamerami-vymenil-sveho-pritele-za-prisprostlou-zenu-40354527?fbclid=IwAR3qNfSnV-ZP5QgSgsltI3yUnnW0jiiFjRDTcaso300jhXr22jkCwooTLHk
Vložil: Tomas v Sobota, 20. březen 2021 @ 21:40:43 CET (349 čtenářů)
Více... | 3 komentáře | Kontrasty | Skóre: 0



Život víry: Dívej se Saule!!Poslouchej!!
Zamyšlení

poslal Frantisek100

·  1Velekněz se Štěpána otázal: „Je tomu tak?“ ·  

2A Štěpán začal mluvit: „Bratří a otcové, vyslechněte mne: Bůh slávy se zjevil našemu praotci Abrahamovi ještě v Mezopotámii, než se usadil v Cháranu, ·  
3a řekl mu: ‚Opusť svou zemi a své příbuzné a jdi do země, kterou ti ukážu.‘ ·  
4A tak vyšel Abraham z Chaldejské země a usadil se v Cháranu. Když jeho otec zemřel, vyzval jej Bůh, aby se odtud přestěhoval do této země, v které nyní žijete. ·  
5Ale nedal mu z ní do vlastnictví ani píď, slíbil však, že ji dá natrvalo jemu i jeho potomkům, ačkoliv tehdy ještě Abraham neměl syna. ·  
6A Bůh mu řekl: ‚Tvoji potomci se přestěhují do cizí země a budou tam bydlet; udělají z nich otroky a po čtyři sta let s nimi budou zle nakládat. ·  
7Ale já budu soudit národ, který je zotročí,‘ řekl Bůh, ‚a oni vyjdou svobodni a budou mi sloužit na tomto místě.‘   

Štěpán potřebuje se obhájit, že není ten, kdo by chtěl  zbořit chrám. Chtějí ho obvinit podobně jako Pána Ježíše. Udali ho vlastní lidé. Je obdivuhodné, že svoji obhajobu začíná popisem historie hebrejského národa  od Abrahama. Dopouští se menších nepřesností, ale ty nejsou důležité. Vyjadřuje,  že žijí v zemi , o níž slíbil  Bůh Abrahamovi, že ji daruje  jeho potomstvu. Tak prohlašuje Bůh ještě v době, kdy Abraham neměl děti. Abraham tedy žil v zemi, která nebyla ještě jeho. Je slíbena jeho potomkům, ale není řečeno, kdy ji dostanou darem. Potomci se tam později přestěhovali do jiné země, kde byli čtyři stovky let a v otrockém postavení. A Bůh zařídí, že tito potomci po tolika letech přijdou právě sem, aby  Bohu sloužili.  
Vložil: Tomas v Sobota, 20. březen 2021 @ 21:39:58 CET (1034 čtenářů)
Více... | 19335 bytů | 172 komentáře | Život víry | Skóre: 0



Povzbuzení: Svatý Augustin — citát o dnešní době
Zajímavosti

poslal karels

Augustin je jeden z nejvýznamnějších raně křesťanských filozofů a teologů, představitel latinské patristiky. 

Vložil: Tomas v Pátek, 19. březen 2021 @ 15:05:29 CET (262 čtenářů)
Více... | 630 bytů | 7 komentáře | Povzbuzení | Skóre: 0



Život víry: A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi
Zamyšlení

poslal karels

Biblický text a to obzvláště text Janova Evangelia pracuje s terminologií Božího Slova. Článek je mojí reflexí nad tímto tématem.
Vložil: Tomas v Pátek, 19. březen 2021 @ 15:04:45 CET (379 čtenářů)
Více... | 6493 bytů | 21 komentáře | Život víry | Skóre: 0



Pastoral Brothers s Tomášem Sedláčkem
Zamyšlení

poslal Lolik

Zajímavý rozhovor Pastoral Brothers s Tomášem Sedláčkem

Vložil: Tomas v Středa, 17. březen 2021 @ 10:38:49 CET (250 čtenářů)
Více... | 160 bytů | komentáře? | Skóre: 0



Život víry: Proč jim Bůh nedal dar mluvit nesrozumitelnými jazyky???
Zamyšlení

poslal Frantisek100

Čtvrtá kapitola Skutky   ·  


1Když Petr a Jan ještě mluvili k lidu, přišli na ně kněží s velitelem chrámové stráže a saduceji, ·  2rozhořčeni, že učí lid a hlásají, že v Ježíši je vzkříšení z mrtvých. ·  
3Násilím se jich chopili a vsadili je na noc do vězení, neboť už byl večer. ·  
4Ale mnozí z těch, kteří slyšeli Boží slovo, uvěřili, takže jich bylo již na pět tisíc.   
Parapřeklad:   Zatímco Petr a Jan mluvili, přivedli na ně kněží a saduceové velitele chrámové stráže, ten je zatkl, ale protože byl už večer, vzal je do druhého dne do vazby. Kněze totiž popudilo, že Petr a Jan učili lidi v chrámě  a hlásali, že Ježíš vstal z mrtvých. Ale mnozí z posluchačů jim uvěřili, takže počet věřících dosáhl asi pěti tisíc mužů.      

 Vyšší kněží byli prominentní kněží, často blízcí příbuzní nejvyššího kněze, kteří měli na zvláštní schopnosti nebo vliv. Chrámová policie byla stráž rozmístěna v prostorách chrámu, aby zalištovala dodržování pořádku. Saduceové byli členové židovské náboženské sekty, kteří nevěřili ve vzkříšení z mrtvých. Většina  z těchto lidí zosnovali  a provedli Ježíšovo zatčení a ukřižování. Petr a Jan mluvili během odpoledního modlitebního času. Saduceové tam rychle přišli, aby prověřili, co se děje. Protože nevěřili ve vzkříšení, rozčílilo je, co apoštolové říkají. Petr s Janem popírali jeden ze článků jejich víry a tak ohrožovali jejich náboženskou autoritu. I když byli pod nadvládou Říma, měli na pozemcích chrámu téměř neomezenou moc. Proto mohli Petra  a Jana zatknout a jako důvod jim stačilo, že učili něco, co bylo v rozporu s jejich přesvědčením. I když Petr  a Jan riskovali, mělo to smysl. Dozvídáme se o velkém množství lidí, kteří na základě jejich slov uvěřili.   · 

  5Druhý den se shromáždili jeruzalémští představitelé židů, starší a znalci zákona, ·  
6velekněz Annáš, Kaifáš, Jan a Alexandr a ostatní z velekněžského rodu, ·  
7dali předvést Petra a Jana a začali je vyslýchat: „Jakou mocí a v jakém jménu jste to učinili?“ ·  
8Tu Petr, naplněn Duchem svatým, k nim promluvil: „Vůdcové lidu a starší,   

Parapřeklad:   Příštího dne právě zasedala v Jeruzalémě židovská velerada- shromáždění politických i náboženských předáků a učitelů zákona, kterému předsedal úřadující velekněz Kaifáš. Byl tak také jeho předchůdce Annáš, a dále Jan, Alexandr a ostatní příslušníci velekněžského rodu. Dali si předvést  Petra a Jana, Ježíšovy apoštoly a začali je vyslýchat. Chtěli vědět, jaká to je moc, kterou uzdravili chromého a kdo ji jim svěřil      

Rada synedrium jinak Sanhedrin byl vlastně nejvyšší soud. Stejná rada odsoudila i Ježíše k smrti. Měla sedmdesát členů a předsedal ji nejvyšší úřadující kněz.  Jak Anaáš tak i Kaifáš měli vyznanou úlohu při Ježíšově odsouzení  a byli to vzájemně příbuzní. V této radě většinu měli saduceové. Proces začal dotazem na apoštoly, jakou mocí nebo v jakém jménu udělali onen zázrak uzdravení. Za oba se ujal slova Petr. Vystoupil kupředu a měl nyní nedocenitelnou příležitost kázat evangelium náboženské elitě. A on je horlivý a nebojácný, protože je s ním Bůh  a je naplněn Duchem Svatým.   
Vložil: Tomas v Středa, 17. březen 2021 @ 10:32:03 CET (455 čtenářů)
Více... | 21414 bytů | 37 komentáře | Život víry | Skóre: 0




Stránka vygenerována za: 0.99 sekundy