Jsem tedy rád, že už snad konečně souhlasíš s Tondou. Aby se člověk mohl naprosto svobodně rozhodnout, musí být naprosto svobodným a nesmí být na nikom závislý. Takový člověk si pak naprosto sám volí to, co sám chce. Zda-li chce sloužit nepravosti (hříchu) nebo chce být poslušný Bohu a sloužit mu ve spravedlnosti. Učiní-li své rozhodnutí, sám se svobodně zavázal, komu chce sloužit, tedy hříchu v nepravosti nebo Bohu ve spravedlnosti. Tímto závazkem ke službě Bohu se ti, řekněme, stal křest. Jsi tedy svobodným a tedy bez postihu neposlušnosti, si vybrat život v hříchu? Ty, za kterého Kristus zemřel a kterého zbavil okovů hříchu a učinil tě svobodným od hříchu? Tebe, který si byl dříve nedobrovolně poddán zlému vládci nad tebou, který jsi musel dělat to, co jsi dělat nechtěl? A ty nyní říkáš, že si svobodně smíš zvolit mezi dobrem a zlem? Pakli ano, tak jsi zlému nesloužil nedobrovolně, ale chtěně, podle toho, co se líbilo tobě samému. Pakliže jsi zlému sloužil nedobrovolně a chtěl sloužit dobru, jaktože máš pocit, že si můžeš vybrat zase zlo? Nemělo by to být spíše tak, že s radostí svého srdce chceš činit dobro a tvá služba Bohu je naprosto svobodná, tebou vždy volená a chtěná, nenucená a z dobroty tvého srdce není možno volit mezi dobrem a zlem, ale vždy jen dobro?  Jak by ses mohl cítit svobodným zvolit si zlo a nevnímat, že jsi k tomu nucen hříchem? A jak bys mohl volit dobro a cítit se k němu nucen? Zvolit si dobro k tomu nemůžeš být nucen, protože Bůh nikoho ke službě jemu nenutí. Ale hřích, ten zlý pán nutí a službu sobě činí neodolatelným pokušením člověku, kterého se pak zmocňuje a zotročuje si ho až natolik, že naprosto ztrácí svou vlastní vůli volby a činí i to, co sobě neoblibuje a dokonce se pak i hnusí sám sobě a stydí se sám za sebe. Ale pakli volíš zlo naprosto svobodně, že sis ho zamiloval, nejsi už otrokem z cizí vůle, ale jen své vlastní a Kristus je ti k ničemu. On totiž nikoho neosvobozuje k tomu, aby si svobodně podle svého vlastního srdce volil zlo. Jak se tedy můžeš cítit svobodným, zvolit si mezi dobrem a zlem, pakliže jsi byl osvobozen od moci hříchu a učiněn svodným ke službě spravedlnosti, po které jsi tolik toužil, abys ji žil? Jestli máš takovou svobodnou volbu ve svém srdci, aby sis zvolil zlo, pak jsi horší než otrok hříchu, protože tak činíš naprosto dobrovolně a jednáš svévolně, že ses stal ty sám sobě pánem a bohem. A pakli ses ze své dobroty a ze svého svobodného přesvědčení rozhodl vydat se Bohu do služby spravedlnosti, nemůžeš se cítit svobodným od spravedlnosti k hříchu, ale vnímáš, že tě ke zlu někdo či něco nutí nebo vábí a svádí, a tedy již nejsi svobodným si zvolit zlo, ale vždy jen dobro. Nejsi tedy váben nikým jiným, než svou vlastní žádostivostí, která nad tebou stálebpanuje, která poukazuje na to, jakým jsi sám ve svém srdci. A zde je zapotřebí se podvolit Boží výchově a kázni. Stále nám tedy ještě zůstávají naše vlastní nedobré návyky, které jsme převzali z doby, kdy jsme v Krista nevěřili. Je tedy zapotřebí své zlé návyky opustit a vypěstovat si nové dobré, a nemyslet si, že máme svobodu si zvolit zlo. Máš tedy sice svobodu volby, ale nikoliv již svobodu výběru, pakliže jsi služebníkem Bohu ve spravedlnosti a nikoliv služebníkem hříchu ke konání nepravosti. A kdo činí hřích, činí také svévoli, kdežto činíš-li spravedlnost, pak činíš vůli Páně. Jsi v Bohu natolik svobodný, nakolik plníš jeho vůli, a jsi v hříchem natolik zotročen, nakolik si myslíš, že smíš volit zlo. Natolik totiž sami v sobě poznáváme, zda Kristu skutečně patříme a že nás vysvobodil z otroctví hříchu a smrti ke službě spravedlnosti k životu v Bohu.