|
Právě je 555 návštěvník(ů) a 1 uživatel(ů) online: Frantisek100
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 116715962 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
| Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor. |
|
|
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Proč (už) nejsem (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 26. září 2016 @ 18:23:06 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | Toníku, a jak se tobě stane, že zhřešíš, když jsi si dobrovolně zvolil nehřešit? Když hřešit máš zakázáno? A ty přesto dál hřešíš! Jak to?
Stando, nijak, samozřejmě. Nedělám už mnoho let dobrovolně takové hloupé "volby". Když volím, tak si volím to, co mohu zvolit, v čem mám svobodu, ne to, co zvolit nemohu a v čem mi Bůh svobodu nedal. Taková volba by byla nesmyslná, to by ti mělo dojít, kdyby ti něco říkala skutečná logika.
Když jsem žil v tom vašem podivném náboženském zmatení a dělal takové hloupé volby jako popisuješ, tak už to je hodně dávno, přes dvacet let. Nepomatuju si, jak konkrétně se stalo, že jsem zhřešil, ale obecně se to stalo jednoduše. Popisuje to Pán Ježíš: Kdo hřeší, je otrokem hříchu. V mém případě to tehdy při těch hloupých volbách byla malomyslnost, sebelítost, neschopnost uvést ve skutek i běžné věci a mnoho dalších otroctví.
A hřích je vědomé a dobrovolné porušení Božího zákona. Není - li plné vědomí či plná dobrovolnost, závažnost hříchu se snižuje.
Takovéhle nesmysly vás teď v ŘKC světě učí?
A nenapadlo tě ty nesmysly někdy konfrontovat s realitou, s tím, jak je to se hříchem ve skutečnosti, se životem lidí?
Zkus se někdy sestoupit z domyšlenek a nesmyslných prázdných frází a podívat do světa na reálné lidi a reálný život. Čím je člověk více otrokem hříchu, tím samozřejmě závažnost hříchu stoupá, a to velmi, podstatně. Když alkohol začíná s otroctvím, občas se stane nějaká nehoda, trochu narušené vztahy, trochu rozbité tělo. Po pár letech otroctví, kdy je dobrovolnost zcela pryč, zlikviduje alkohol celý život člověka, nenechá nic, závažnost hříchu je mnohem, mnohem větší, pryč jsou vztahy, umírá tělo.
Pokud člověk porušuje Boží zákon nedobrovolně, tak se samozřejmě nic nemění na tom, že hřích je hřích. Pokud člověk vraždí nedobrovolně, stále je to hřích. Stejně jako když nedobrovolně lže, krade, opíjí se či cokoliv jiného.
Toník |
| NadřazenýRe: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Proč (už) nej (Skóre: 1) Vložil: oko v Úterý, 27. září 2016 @ 09:28:55 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."A hřích je vědomé a dobrovolné porušení Božího zákona. Není - li plné vědomí či plná dobrovolnost, závažnost hříchu se snižuje."...
Odpovím zde jak tobě, tak i Petrovi.
Lidové přísloví říká, že: "Nevědomost hříchu nečiní".
Vyjadřuje se tím, že nejhorší na hříchu není ani ten samotný skutek, ale škoda na lidském srdci, deformace srdce, deformace Božího obrazu v nás. To znamená, že je rozdíl, zda hřeším vědomě a dobrovolně, či nikoli. Zda si uvědomuji, že přestupuji cosi, co Bůh zakázal, nebo si to neuvědomuji. Při plném vědomí hříchu je provinění větší. Hřešit lze nevědomky ze slabosti - ale ten samý skutek při plném vědomí že hřeším je závažnější, protože je navíc vzpourou proti Bohu.
Apoštol Pavel to vyjádřil následovně: (Ř 5,13 ...20) .. hřích byl totiž na světě už před Zákonem, ale když není
Zákon, hřích se nepočítá.
... Přišel ovšem Zákon, a tak se provinění rozhojnilo; ...
To, co popisuješ ty (Čím je člověk více otrokem hříchu, tím samozřejmě závažnost hříchu stoupá, a to velmi, podstatně.), jsou důsledky dlouhodobého života ve hříchu, kdy už je devastována nejenom duše člověka, ale i tělo, zdraví. Já ale hovořím o provinění vůči Bohu i člověku, které je větší při plném vědomí hříchu a plné dobrovolnosti takové volby. Závislák na hříchu už tuto plnou dobrovolnost nemá.
Takovéto "nesmysly" ale učila církev i v době, kdy jsi byl praktikujícím katolíkem.
..."Toníku, a jak se tobě stane, že
zhřešíš, když jsi si dobrovolně zvolil nehřešit? Když hřešit máš
zakázáno? A ty přesto dál hřešíš! Jak to? Stando, nijak, samozřejmě. "...
Teď nerozumím: Cožpak ty snad už vůbec nehřešíš?
Pokud ano, co tě donutí, když ty zhřešit nechceš? Kdo za tebe rozhoduje?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Proč (už) (Skóre: 1) Vložil: tele (123tele@seznam.cz) v Středa, 28. září 2016 @ 09:04:17 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Stando .... hřích byl hříchem, ještě když nebyl Zákon zjeven a zapsán ... byl na světě už 'před' Zákonem. A myslíš si, že Bůh lidem nepočítal jejich provinění, ač tu nebyl Zákon zapsaný literou a vyslovený ústy? Třeba ti to pomůže ... |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Proč (Skóre: 1) Vložil: oko v Středa, 28. září 2016 @ 09:28:42 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ale k čemu se to Petře vyjadřuješ?
Já někde snad tvrdil, že před Zákonem lidé nehřešili?
Už první lidé dostali od Boha mravní nepsaný zákon ve formě svědomí.
Myslíš si, že by Bůh pro ten samý skutek vyhnal lidi z ráje, kdyby ovoce stromu poznání snědli třeba omylem, nepozorností? Nevědomky, že přestupují Boží příkaz?
Oni moc dobře věděli, co činí! Podstatou jejich hříchu bylo, že chtěli jako Bůh sami rozhodovat o tom, co je pro ně dobré či špatné.
Když byl však Zákon dán veřejně (a písemně) skrze Desatero, provinění ze hříchů se rozhojnilo, protože vědomí, že konám hřích, bylo nyní zjevnější a bylo nyní zapotřebí vyhraněnějšího protibožského postoje - vědomé a zjevné ignorace Božích nařízení.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: P (Skóre: 1) Vložil: tele (123tele@seznam.cz) v Středa, 28. září 2016 @ 18:58:06 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | K čemu se vyjadřuji, Stando? K tomu, co píšeš: "A hřích je vědomé a dobrovolné porušení Božího zákona. Není - li plné vědomí či plná dobrovolnost, závažnost hříchu se snižuje."
Nikde se nevyjadřuješ, že by hřích nebyl do Zákona, ale píšeš, že je vědomým a dobrovolným porušením Božího zákona, a že není plné vědomí či plná dobrovolnost (doplňuji - jako neznalost Božího zákona), snižuje se závažnost hříchu.
Problémem člověka jsou jeho sobecké touhy, když jim propadne, přivolí jim. Závažnost hříchu se nesnižuje neznalostí Zákona (nebo i jakéhokoliv zákona). Člověk se nemůže vymluvit na to, že nezná zákon, že nevěděl, že co učinil se nesmí. Co činí člověk zlého, činí proto, "jaký je, k čemu tíhne". I kdyby neznal slova zákona o tom, co se nesmí nebo co se podle zákona trestá, je závažnost jeho hříchu stejná jako by zákon znal. Zvyšuje se ale zákonný trest za hřích či provinění, nikoliv závažnost hříchu. Člověk není méně či více vinen, že ustanovení zákona zná nebo nezná. Co učinil, učinil ze svého zlého srdce, pro své zlé touhy být sobeckým panovačným bohem sobě nad druhými. Zákon má člověku pomoci rozpoznat v sobě zlé touhy a pomoci mu tak uchránit se zlého už v jeho zárodku, stranit se zlého už od prvopočátku. Čím? Dobrými sklony. Tělesnost vs. božskost - nefeš vs. chaja. Kain měl nad hříchem vládnout, opanovat se. Sobeckost (zaměření se na sebe sama) opanovat svou dobrotou (zaměření se na Boha a druhé). Jenže Zákon zjevuje i naprostou zkaženost lidí, že touží po zakázaném ovoci a Boží přikázání v člověku propadlém zlu vzbuzují vzdor, touhu porušovat Zákon a stavět se tak nad Boha (tím, že se staví nad jeho Zákon).
Závažnost hříchu se tedy nesnižuje nevědomostí či neznalostí Zákona ani pro toho, kdo zhřešil, ani pro toho, proti komu byl hřích spáchán, a ani pro společnost a vůbec ne před Bohem. Zvyšuje se ale nebo snižuje trest za provinění. Člověk, který činí zlo, činí ho proto, že po zlém touží, ne proto, že zná nebo nezná Zákon (nebo zákon - jakýkoliv mravní). Zná-li Zákon, činí to pak i ve vzdoru, protože ho neuznává, nechce se mu podřídit. Není-li hřích trestán, pak toto má závažné důsledky nejen pro společnost, ale i pro jednotlivce. Nekárej (netrestej) dítě za to, že je sobecké vůči jiným dětem, protože neví, že se to nesmí, a vychováš z něho ....
A co se týče "nevědomosti", na tu se nikdo rozumem nadaný nemůže vymlouvat. A závažnost hříchu rozumem nenadaného se tím nesnižuje, ale odpouští se nebo snižuje trest. Tragédií je, když nějaká společnost uzákoní například vraždu, krádeže, atd. Všechno zlo je Zákonem postaveno mimo Zákon jako nezákonné. Zlo či hřích je postaven mimo Zákon jako čin hodný trestání - trestný čin.
Zákonem stanovené polehčující "okolnosti" nesnižují závažnost hříchu, ale zmírňují nebo promíjí trestání. Neobstojíš tím, že řekneš, nevěděl jsem, že to Zákon nedovoluje a považuje za jednání hodné trestání. Nikoliv tedy u Boha, ač u lidí tomu tak bývá, a co zákony nezakazují, lidé považují za dovolené a vymlouvají se, že neznali ten zákon a nevěděli, že se tohle zrovna nesmí.
Na toto jsem upozorňoval. Nesnižuje se nebo nezvyšuje závažnost hříchu podle vědomosti či neznalosti Zákona, co je dobrého a zlého, zlo je prostě zlo, ale snižuje se nebo zvyšuje vina a tedy i trest. A čím větší nebo častější je provinění nebo podíl na provinění, tím větší je i závažnost hříchu. Po mnoha krádežích, po neustálém opilství (uvolňuje zlo), ....
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Čtvrtek, 29. září 2016 @ 09:56:32 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Zkus použít selský rozum: Jestliže se provinění ze hříchu rozhojnilo, znamená to, že i závažnost hříchu logicky stoupla. Proto se potom logicky zvyšuje také trest.
Je to jako se vstupem na soukromý pozemek:
Představ si, že přijdeš třeba k sadu, kde bude cedulka "Zákaz vstupu, soukromý pozemek." Ty tam přesto půjdeš, porušíš zákaz, porušíš vlastnická práva bližního ...
Ten samý sad, ta samá cedule - ale navíc zde bude i vysoký plot a zamčená brána. A ty ten plot musíš přelézt! Tvoje provinění se rozhojnilo, přestupek bude daleko závažnější než v otevřené krajině....
..."A co se týče "nevědomosti", na tu se nikdo rozumem nadaný nemůže vymlouvat. "...
Nejsou snad nepozornost, roztržitost také lidskými vlastnostmi? Je snad neúmyslné zabití stejně závažné, jako úmyslná vražda? Výsledek je přece stejný!
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: tele (123tele@seznam.cz) v Čtvrtek, 29. září 2016 @ 14:02:47 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Je vše dovoleno, co není Zákonem postihnuto? Před Zákonem hřešili lidé méně, než po vydání Zákona? Po vydání Zákona vstoupla krimininalita? Dokud si lidé nepřečtou Zákon, hřeší snad méně? Používám, Stando, jen 'selský' rozum. Na víc nemám. A doufám, že ten 'zdravý'.
Pro mne je 'prašť jako uhoď', zda soukromý pozemek je označen jen cedulí nebo ohraničen plotem a já na něj vstoupím. Dokonce mám za to, že se proviňuji i tehdy, není-li nijak označen. Je to pro mne stejně závažný přečin. Nechodím si kudy chci, jen proto, že louka nebo les nebo sad nejsou označeny jako soukromé nebo veřejně přístupné. Vražda je druh přečinu, společensky závažnější než třeba nepovolený vstup na soukromý pozemek. Ale není závažnější proto, že byl vydán zákon, který vraždu posuzuje jako trestný čin. I bez toho zákona je vražda zvlášť závažným přestoupením práv člověka. Jen proto, že něci není trestné, neznamená to, že to není zlé.
Neúmyslně a úmyslně ... to přeci nemá nic společného se závažností hříchu - zla, ale se závažností lidské viny na zlu. Tak vražda prostě není zabití a výsledek není stejný. Každý se má chovat zodpovědně a ohleduplně. Tak vlastník pozemku má svůj pozemek označit, studny se mají přikrývat, verandy ohrazovat, před domácími zvířaty zabezpečovat, řídit ve stavu poklidném, rozvážném, pozorném, defenzivním .... atd. Podíl viny na neúmyslném zabití se tedy posuzuje podle míry zavinění (viny) člověka na smrti. U vraždy se zase posuzuje úmysl. A to není 'prašť jako uhoď'. Je tedy nejprve ale nutné vyšetřit, zda se jedná o úmysl nebo ne, tedy určit závažnost viny na daném provinění.
Hřích jako celek má mnoho tváří. Znamená pro tebe 'rozhojnit se' = 'rozmnožit se'? Tedy, čím více přikázání Zákona, tím více bude spáchaných zločinů? Nebo je 'rozhojnit se' = 'rozmoci se' a tedy se jedná o to, že se hřích člověka více zmocňuje s každým přikázáním Zákona? Čím více znám přikázání Zákona, tím více toužím hřešit a tím více mne hřích ovládá? Vzbuzují v tobě přikázání Zákona zlé touhy po tom, co Zákon zakazuje? Toužíš snad vraždit, když Zákon říká 'nebudeš vraždit'? Odzbrojuje tě Zákon tak, že nemáš sílu odolat tomu pokušení 'krást'? Nepsal třeba tak spíše Pavel o tom, že se zjevením Zákona ukázala všeliká moc hříchu nad člověkem a kolik se ukrývá v člověku zla? Myslíš si, že Pavel v době, kdy byl 'bezzákona (asi v dětství, když se ještě neučil Zákonu), neměl tyto sobecké sklony 'žádostivosti'? Co tedy Zákon v něm probudil? Žádostivost po cizí věci, ženě? Nebo je to tak, že si díky Zákonu uvědomil hloubku své hříšnosti, svou neodolatelnou žádostivost a zároveň v něm i probudil touhu po spravedlnosti, že totiž souhlasí se Zákonem a nechce být žádostivý?
A je to jako u Kaina. Kdyby Kain ovládl svou zlobu, opanoval by hřích. Sebeovládaní je darem Božího ducha a měl ho i Kain. Ale neopanoval se, tedy své hříšné sklony. A Pavel psal, že když má činit dobro, má v dosahu jen zl |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: tele (123tele@seznam.cz) v Čtvrtek, 29. září 2016 @ 14:21:20 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Je vše dovoleno, co není Zákonem postihnuto? Před Zákonem hřešili lidé méně, než po vydání Zákona? Po vydání Zákona vstoupla krimininalita? Dokud si lidé nepřečtou Zákon, hřeší snad méně? Používám, Stando, jen 'selský' rozum. Na víc nemám. A doufám, že ten 'zdravý'.
Pro mne je 'prašť jako uhoď', zda soukromý pozemek je označen jen cedulí nebo ohraničen plotem a já na něj vstoupím. Dokonce mám za to, že se proviňuji i tehdy, není-li nijak označen. Je to pro mne stejně závažný přečin. Nechodím si kudy chci, jen proto, že louka nebo les nebo sad nejsou označeny jako soukromé nebo veřejně přístupné. Vražda je druh přečinu, společensky závažnější než třeba nepovolený vstup na soukromý pozemek. Ale není závažnější proto, že byl vydán zákon, který vraždu posuzuje jako trestný čin. I bez toho zákona je vražda zvlášť závažným přestoupením práv člověka. Jen proto, že něci není trestné, neznamená to, že to není zlé.
Neúmyslně a úmyslně ... to přeci nemá nic společného se závažností hříchu - zla, ale se závažností lidské viny na zlu. Tak vražda prostě není zabití a výsledek není stejný. Každý se má chovat zodpovědně a ohleduplně. Tak vlastník pozemku má svůj pozemek označit, studny se mají přikrývat, verandy ohrazovat, před domácími zvířaty zabezpečovat, řídit ve stavu poklidném, rozvážném, pozorném, defenzivním .... atd. Podíl viny na neúmyslném zabití se tedy posuzuje podle míry zavinění (viny) člověka na smrti. U vraždy se zase posuzuje úmysl. A to není 'prašť jako uhoď'. Je tedy nejprve ale nutné vyšetřit, zda se jedná o úmysl nebo ne, tedy určit závažnost viny na daném provinění.
Hřích jako celek má mnoho tváří. Znamená pro tebe 'rozhojnit se' = 'rozmnožit se'? Tedy, čím více přikázání Zákona, tím více bude spáchaných zločinů? Nebo je 'rozhojnit se' = 'rozmoci se' a tedy se jedná o to, že se hřích člověka více zmocňuje s každým přikázáním Zákona? Čím více znám přikázání Zákona, tím více toužím hřešit a tím více mne hřích ovládá? Vzbuzují v tobě přikázání Zákona zlé touhy po tom, co Zákon zakazuje? Toužíš snad vraždit, když Zákon říká 'nebudeš vraždit'? Odzbrojuje tě Zákon tak, že nemáš sílu odolat tomu pokušení 'krást'? Nepsal třeba tak spíše Pavel o tom, že se zjevením Zákona ukázala všeliká moc hříchu nad člověkem a kolik se ukrývá v člověku zla? Myslíš si, že Pavel v době, kdy byl 'bezzákona (asi v dětství, když se ještě neučil Zákonu), neměl tyto sobecké sklony 'žádostivosti'? Co tedy Zákon v něm probudil? Žádostivost po cizí věci, ženě? Nebo je to tak, že si díky Zákonu uvědomil hloubku své hříšnosti, svou neodolatelnou žádostivost a zároveň v něm i probudil touhu po spravedlnosti, že totiž souhlasí se Zákonem a nechce být žádostivý?
A je to jako u Kaina. Kdyby Kain ovládl svou zlobu, opanoval by hřích. Sebeovládaní je darem Božího ducha a měl ho i Kain. Ale neopanoval se, tedy své hříšné sklony. A Pavel psal, že když má činit dobro, má v dosahu jen zlo. Lidé jsou dvojí přirozenosti od stvoření. Pozemské a Nebeské. Mají zlé sklony a dobré sklony. Svými dobrými sklony mohou (a mají) opanovat, tedy usměrňovat své sobecké (zlé) sklony a naprosto 'přirozené - tělesné. Darem Božího ducha je mají ovládnout, opanovat sebe. A to vyžaduje vůli! To je lidská slabost - síla lidské vůle, chuť učinit a dokončit, mít pevnou víru přesvědčení. Učinit zlo je člověku snazší pro jeho tělesnost - zaměření na sebe sama, ale přeci jen touží činit dobré, ale k tomu bývá slabší. K tomu potřebuje posílit, pomoci, posilu a to viděl Bůh a dal poznat Adamovi už v zahradě Eden ...
:-) tak jsem se rozbásnil :-) Jak to vidíš ty? |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Proč (už) (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 29. září 2016 @ 07:05:04 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Lidové přísloví říká, že: "Nevědomost hříchu nečiní".
Když jsem byl malý, tak lidové přísloví říkalo: "Kdo nekrade, okrádá rodinu". Lidi pod vlivem převrácených ideologií vymyslí různé nepravdivé hlouposti. To s tématem nesouvisí, leda tak, že to svědčí o erroru v té ideologii, která vytváří takové na první pohled nepravdivé poučky.
Už jsem ti jednou psal osobní zkušenost: Hřích mne kdysi tak oklamal, že jsem si například omylem myslel, že uctvívání model nebo krádež na poli není hřích. Když jsem ale nevědomky kradl na poli, byl to docela normální hřích. Nebyly menší důsledky na můj život, ani závažnost toho hříchu. Když jsem uctíval modly a spoléhal na kus plechu, likvidovalo to moje srdce bez ohledu na to, že jsem se omylem domníval, že to není hřích. Stejně tak pokud například alkoholik činí ve svém otroctví hřích zcela nedobrovolně, cítí ve většině případů velmi těžkou vinu, tak těžkou vinu, že ho ta vina vede do ještě horšího alkoholismu. Tvoje nepravdivé poučky jsou tedy z virtuálního světa, jen ve tvé hlavě, něco jako se svátostí křtu miminek a změnou srdce. Nesouvisí s realitou. Dějí se jen v tvé hlavě.
Apoštol Pavel o závažnosti hříchu nepíše nic, ani o tom, že by nevědomost hříchu nečinila, píše úplně něco jiného: Pokud není zákon, hřích se nepočítá.
Tady u nás třeba není zákon na potrat. Ženy mohou jít na potrat, nepočítá se jim ten skutek, nejsou potrestané. Ani ti, kdo potrat provádí. Přesto závažnost jejich hříchu je naprosto stejná, jako vedle v Polsku, kde zákon je, naprosto stejné je zničení srdce takové ženy i lidí okolo a stejná je i vina, kterou žena cítí. Bez ohledu na ideologii, která vytváří nevědomost a bez ohledu na zákon.
Nás samozřejmě ŘKC omylem taky učila, že člověk dělá hřích dobrovolně a svobodně. Strašná hloupost, zmatení, které mi sežralo kus života na nesmyslech. Jak je to ve skutečnosti jsem ale tušil z reality, když jsem se dobrovolně a "svobodně" rozhodl nehřešit a pozoroval realitu, co se pak dělo. Ani jednou se to mé rozhodnutí nestalo. A v bibli, ve slovech Pána Ježíše (napsaných tam dokonce boldem), je ta realita popsaná velmi dobře, z nich jsem pochopil, jaký je vztah hříchu a člověka.
Ty už ses někdy rozhodl dobrovolně a svobodně nezhřešit?
A povedlo se ti to rozhodnutí?
Teď nerozumím: Cožpak ty snad už vůbec nehřešíš?
Čemu přesně na tom, co jsem ti psal, nerozumíš? Přečetl sis mou odpověď? Píšu to v ní. Pokud jsi dočetl jen k první větě mé odpovědi, zkus si přečíst i druhou.
Pokud ano, co tě donutí, když ty zhřešit nechceš? Kdo za tebe rozhoduje?
Přečetl sis někdy slova Pána Ježíše v našem učení, na která ti dávám odkaz, už mnohokrát? Když klikneš na podtržený text v předchozí větě, dostaneš se na ně, můžeš si je přečíst. Jsou pravdivá.
Napíšu ti je sem, tak jak jsou zaznamenaná:
Každý, kdo činí hřích, je otrokem hříchu.
Je to poměrně jednoduchá věta. Čemu přesně na ní nerozumíš?
Toník
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Proč (Skóre: 1) Vložil: oko v Čtvrtek, 29. září 2016 @ 09:36:20 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."u nás třeba není zákon na potrat. Ženy mohou jít
na potrat, nepočítá se jim ten skutek, nejsou potrestané. Ani ti, kdo
potrat provádí. Přesto závažnost jejich hříchu je naprosto stejná, jako
vedle v Polsku, kde zákon je, naprosto stejné je zničení srdce takové
ženy i lidí okolo a stejná je i vina, kterou žena cítí."...
Myslím si, že naše ženy berou potrat daleko lehkovážněji než ty polské, které navíc překračují zákon. Vina a důsledky potratu jsou stejné, ale u těch polských je navíc ještě i porušení zákona. Jsou si více vědomy, že dělají něco nepatřičného. Pokud se přesto pro to rozhodnou, jejich rozum a vůle se více přiklání ke zlu. (Když přišel Zákon, provinění se rozhojnilo).
..."Každý, kdo činí hřích, je otrokem hříchu.
Je to poměrně jednoduchá věta. Čemu přesně na ní nerozumíš?"...
Není to tak složité. Nerozumím na tom jen tomu, proč tedy vůbec stále ještě hřešíš!
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: P (Skóre: 1) Vložil: tele (123tele@seznam.cz) v Čtvrtek, 29. září 2016 @ 16:54:49 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Stando, snad jediný rozdíl mezi polskými a českými ženami, co jdou na potrat je v tom, že ty naše si smějí 'dobrovolně a svobodně' vybrat podle vlastního svědomí, ale ty polské jsou navíc v područí zákona, který je tak vlastně rozhoduje za ně, co je správné a co ne. A mnohé tak nakonec i strach před trestem uchrání od svévole. Bezzákonost při morálním úpadku spolecnosti vede k rozmáhání se hříchu, ale naprosto zvráceného člověka i tak neochrání. Ten si i tak stále 'svobodně' volí zlo. Ale člověk morální není svoboden si vybrat zlo, ale jen dobro nebo ještě lepší dobro. A naprosto se Zákonem souhlasí a jedná podle něho. Vždy ho měl na srdci a Zákon je mu tak i pomocí a nestojí proti sobě. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Pátek, 30. září 2016 @ 14:05:02 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | V podstatě souhlasím. Pokud člověk žije podle svědomí, Boží Zákon ani nemůže být nijak v rozporu.
Jen s tou svobodou volby si asi nerozumíme. Každý člověk má obecně svobodu si vybrat dobro nebo zlo. Člověk, který se rozhodne pro život s Bohem, svobodně volí dobro. Jeho svoboda zvolit zlo není ničím vnějším omezena, sám si však vybral jinou cestu. Sám si nastavil mantinely. Vybereš - li si svobodně cestu dobra, je logické, že cestu zla jsi nechal bez povšimnutí někde vzadu za sebou. Není to o tom, že bys neměl svobodu volit zlo, ale že nechceš, sám se ve svobodě volby tímto směrem "omezíš". Ani to nás ale zcela neuchrání před volbou hříchu, před svody těla, světa nebo ďábla - i tak občas zhřešíme. .
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: tele (123tele@seznam.cz) v Pátek, 30. září 2016 @ 14:50:08 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Stando, víš, já vlastně nikdy neporozuměl tomu, proč odmítáš tak jednoduché a zcela praktikticky prokazatelné Tondovo vysvětlení o 'otroctví hříchu', o kterém mluvil nejen Ježíš, a také apoštol Pavel. Jakobys prostě jen nechtěl porozumět, že to píše Tonda.
Taková praktická životní zkušenost: nechceš-li propadnout nějaké závislosti, raději s tím ani nezačínej a nemysli si, že právě ty máš tolik moudrosti a vůle, že tomu nepropadneš a budeš v tom svobodný a kdykoliv s tím budeš moci přestat.
Judaismus se naprosto a rozhodně staví proti predestinaci. Hájí lidskou volbu, ovšem zná, co je to propadnout zlu - to jsou ti posedlí zlými sklony - jecer ha-ra, jinak satany, démony. Prostě lidé posedlí zlem natolik, že jednaní přímo jako bez rozumu.
A tak to bývá s lidmi a nebyl na tom jinak ani přemoudrý Šalamoun, také propadl ženám a bohatství a pod jeho vládou, ač byl mír, bylo.lidu těžko 'pod zdaněním'.
Lidécsi myslí, že jsou svobodni si zvolit mezi dobrem a zlem, ale tomu tak není. Dobro se člověka nezmocňuje a stále ho musí volit, ale zlu podáš jen prstík a zmocní se tě. A nejhorší je, že si stále člověk myslí, že to dělá naprosto svobodně a na čas a sekne s tím kdykoli. Ale až je v tom zabředlý a cítí, že to již nezvládne, ničí mu to život i druhým, pak snad zavolá o pomoc. Ale i v tomto pak kolísá a nemá pevnou a svou stálou vůli. Ne, Stando, takto 'svobodně' si zvolíš snad jen jednou. Lepší nikdy nezačínat a nepodlehnout prvnímu klamu a svodu.
A tak jsme uvěřili a víme, že potřebujeme pomoc od zlých sklonů, tak jako narkomani od závislosti. A Ježíš pomáhá naší vůli, posiluje nás, působí v nás chtění i činění, a ač klopýtáme, nevzdává to s námi.
Opravdu: každý, kdo činí hřích, je v otroctví (závislosti) hříchu. Myslí si, že volí svobodně, ale je oklamán a nemá v moci vlastní vůli. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Sobota, 01. říjen 2016 @ 09:00:02 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Tyhle jednoduché věci chápu a v podstatě mám názor stejný.
Samozřejmě, že kdo hřeší, je otrokem hříchu, množství hříchů vede ke svázanosti zlem. Otrok už ztrácí svobodu nehřešit, protože hřešit musí - stal se závislákem. Ale tady to končí a bylo by to beznadějné pro nás pro všechny, kdyby zde nebyla naděje na vysvobození z otroctví:
Zrovna nedávno můj synovec (něco mezi 35-40 roky), silný kuřák, propadlý nezdravému způsobu života, pro kterého bylo zcela nemožné přestat kouřit - a už to ani nezkoušel - tak tento synovec dostal lehkou mrtvici. A dneska zatím je z něho nekuřák, už si nezapálil. Strach ze smrti či bezmoci je silnou motivací!
Představ si život Zachea celníka: Byl otrokem hříchu, okrádal, byl nespravedlivý. A najednou změna: Bůh přišel do jeho života, zlomil jeho závislost na hříchu a všechno je rázem jiné.
Takže i ten největší hříšník, i ten největší otrok hříchu má stále možnost si vybrat - zvolit si cestu Kristova učedníka. Skrze pokání a obrácení zvolit úplně nový život v docela nové kvalitě..
To je něco neslýchaného oproti otrokům v lidských společnostech. Představ si, že by otroci starého Říma (Spartakus) měli tuto možnost kdykoli si zvolit život ve svobodě! Neudělali by to okamžitě? A dnešní otroci hříchu otálejí, oddalují své vysvobození - až už to mnohý ani nestihne.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: tele (123tele@seznam.cz) v Sobota, 01. říjen 2016 @ 22:19:07 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Jsem tedy rád, že už snad konečně souhlasíš s Tondou. Aby se člověk mohl naprosto svobodně rozhodnout, musí být naprosto svobodným a nesmí být na nikom závislý. Takový člověk si pak naprosto sám volí to, co sám chce. Zda-li chce sloužit nepravosti (hříchu) nebo chce být poslušný Bohu a sloužit mu ve spravedlnosti. Učiní-li své rozhodnutí, sám se svobodně zavázal, komu chce sloužit, tedy hříchu v nepravosti nebo Bohu ve spravedlnosti. Tímto závazkem ke službě Bohu se ti, řekněme, stal křest. Jsi tedy svobodným a tedy bez postihu neposlušnosti, si vybrat život v hříchu? Ty, za kterého Kristus zemřel a kterého zbavil okovů hříchu a učinil tě svobodným od hříchu? Tebe, který si byl dříve nedobrovolně poddán zlému vládci nad tebou, který jsi musel dělat to, co jsi dělat nechtěl? A ty nyní říkáš, že si svobodně smíš zvolit mezi dobrem a zlem? Pakli ano, tak jsi zlému nesloužil nedobrovolně, ale chtěně, podle toho, co se líbilo tobě samému. Pakliže jsi zlému sloužil nedobrovolně a chtěl sloužit dobru, jaktože máš pocit, že si můžeš vybrat zase zlo? Nemělo by to být spíše tak, že s radostí svého srdce chceš činit dobro a tvá služba Bohu je naprosto svobodná, tebou vždy volená a chtěná, nenucená a z dobroty tvého srdce není možno volit mezi dobrem a zlem, ale vždy jen dobro? Jak by ses mohl cítit svobodným zvolit si zlo a nevnímat, že jsi k tomu nucen hříchem? A jak bys mohl volit dobro a cítit se k němu nucen? Zvolit si dobro k tomu nemůžeš být nucen, protože Bůh nikoho ke službě jemu nenutí. Ale hřích, ten zlý pán nutí a službu sobě činí neodolatelným pokušením člověku, kterého se pak zmocňuje a zotročuje si ho až natolik, že naprosto ztrácí svou vlastní vůli volby a činí i to, co sobě neoblibuje a dokonce se pak i hnusí sám sobě a stydí se sám za sebe. Ale pakli volíš zlo naprosto svobodně, že sis ho zamiloval, nejsi už otrokem z cizí vůle, ale jen své vlastní a Kristus je ti k ničemu. On totiž nikoho neosvobozuje k tomu, aby si svobodně podle svého vlastního srdce volil zlo. Jak se tedy můžeš cítit svobodným, zvolit si mezi dobrem a zlem, pakliže jsi byl osvobozen od moci hříchu a učiněn svodným ke službě spravedlnosti, po které jsi tolik toužil, abys ji žil? Jestli máš takovou svobodnou volbu ve svém srdci, aby sis zvolil zlo, pak jsi horší než otrok hříchu, protože tak činíš naprosto dobrovolně a jednáš svévolně, že ses stal ty sám sobě pánem a bohem. A pakli ses ze své dobroty a ze svého svobodného přesvědčení rozhodl vydat se Bohu do služby spravedlnosti, nemůžeš se cítit svobodným od spravedlnosti k hříchu, ale vnímáš, že tě ke zlu někdo či něco nutí nebo vábí a svádí, a tedy již nejsi svobodným si zvolit zlo, ale vždy jen dobro. Nejsi tedy váben nikým jiným, než svou vlastní žádostivostí, která nad tebou stálebpanuje, která poukazuje na to, jakým jsi sám ve svém srdci. A zde je zapotřebí se podvolit Boží výchově a kázni. Stále nám tedy ještě zůstávají naše vlastní nedobré návyky, které jsme převzali z doby, kdy jsme v Krista nevěřili. Je tedy zapotřebí své zlé návyky opustit a vypěstovat si nové dobré, a nemyslet si, že máme svobodu si zvolit zlo. Máš tedy sice svobodu volby, ale nikoliv již svobodu výběru, pakliže jsi služebníkem Bohu ve spravedlnosti a nikoliv služebníkem hříchu ke konání nepravosti. A kdo činí hřích, činí také svévoli, kdežto činíš-li spravedlnost, pak činíš vůli Páně. Jsi v Bohu natolik svobodný, nakolik plníš jeho vůli, a jsi v hříchem natolik zotročen, nakolik si myslíš, že smíš volit zlo. Natolik totiž sami v sobě poznáváme, zda Kristu skutečně patříme a že nás vysvobodil z otroctví hříchu a smrti ke službě spravedlnosti k životu v Bohu. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: P (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 30. září 2016 @ 09:28:47 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Myslím si, že naše ženy berou potrat daleko lehkovážněji než ty polské, které navíc překračují zákon.
No, asi si to jenom myslíš, relevantní průzkumy pro to mít nejspíše nebudeš, ne? Ale souhlasím, je možné, že když není na potrat zákon, že ho jak ženy tak muži berou lehkovážněji, bylo by to logické. Ale jistý si tím nejsem, nemusí to tak nutně být.
K celému tématu už ti to hezky napsalo tele. Tak ještě já.
Nenapadlo tě někdy konfrontovat poučky náboženství s realitou, se skutečným životem, s konkrétními skutky?
Je ale potrat "menší hřích", když na něj není zákon? Je potrat menší hřích v Božích očích v Čechách než v Polsku? Je potrat méně závažný hřích v Čechách? Snižuje se závažnost takového hříchu? Když jde na potrat žena, která neví, že je to hřích, tak "hříchu nečiní", jak hloupě vymysleli lidi? Je snad závažnost toho hříchu menší, když jde žena na potrat nedobrovolně, pod nátlakem rodičů, partnera? Je snad menší vina, kterou cítí české ženy a muži po potratu, než vina žen a mužů v Polsku?
Samozřejmě že NE. Ani jedno. Potrat je stejný hřích v Čechách jako v Polsku, má stejně zničující důsledky na život a srdce lidí a je to stejná ohavnost v Božích očích, jak u nás, tak v Polsku. Vina tíží na svědomí stejně tak tady, jako vedle. Závažnost toho hříchu je stejná, ať se dělá dobrovolně nebo nedobrovolně.
Ba naopak: Když jde žena na potrat nedobrovolně, je závažnost toho hříchu ještě horší, škody na jejím životě větší, trápení silnější. A tak je to i s jinými hříchy.
Každý, kdo činí hřích, je otrokem hříchu. ... Nerozumím na tom jen tomu, proč tedy vůbec stále ještě hřešíš!
V tom ti já nepomůžu. Pokud si nepřečteš moje příspěvky, ve kterých jsem to psal, nemohu ti pomoci jinak.
Ale mohlo by ti pomoci mi porozumět, kdyby ses zamyslel nad realitou tvého vlastního života. Proč ty hřešíš, když máš "svobodu" hřešit? Proč svobodně a dobrovolně hřešíš? Proč se svobodně a dobrovolně nerozhodneš, že hřešit nebudeš?
Já mít takovou svobodu, jako máš ty, okamžitě bych se rozhodnul nehřešit, už nikdy bych nehřešil a měl bych život o pořádný kus snažší.
To je jen ironie. Samozřejmě vím, že ta tvoje "svoboda" je jen virtuální realita ve tvé hlavě, pobožné zmatení, ve kterém jsi uzavřen, pobožná póza, kterou tu předvádíš. Zatím jsem nepotkal v realitě jediného člověka, na kterého by slova Pána Ježíše neplatila a pochybuju, že ty jsi vyjímka z pravidla.
Toník |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Pátek, 30. září 2016 @ 14:23:30 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Toníku, proč já hřeším?
Protože já přece na rozdíl od tebe netvrdím, že nemám tu svobodu zhřešit - mám ji a občas lidskou slabostí, lhostejností, neláskou, sobectvím či leností i zhřeším. Nejsem dokonalý světec.
Kdybych neměl onu zpropadenou svobodu zhřešit, nehřešil bych, nemohl bych zhřešit. Bez svobody zhřešit by bylo prakticky nemožné zhřešit. Rozhodoval by za mne někdo jiný (Bůh) a říkal co smím a co nesmím.
Ale můj Bůh mi sice říká, co smím a co nesmím, ale říká mi hned také: "Vyber si!" (Dt 28) Vyber si mezi požehnáním a prokletím!
Protože můj Bůh stojí o důvěrný vztah mezi Otcem a dítětem, o život v plnosti štěstí, stojí o svobodné rozhodnutí člověka opětovat Boží lásku, nikoli o jakési direktivní plnění svých příkazů služebnictvem.
Zákoník nemá svobodu zhřešit - Zákon mu to zakazuje. To je zákonické nepochopení Božího záměru s člověkem. Zákon je jako plot. Buď ho respektuješ, nebo přelezeš. A v tom je svoboda volby v obou případech. Aby jsi mohl projevit věrnost, musíš mít příležitost (svobodu volby) být nevěrným a přesto vytrvat. Vytrvat ve svém svobodném rozhodnutí zůstat věrným.
Nemít tuto svobodu, neměl bys ani pokušení, neměl bys ani příležitost se osvědčit.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Neděle, 02. říjen 2016 @ 09:04:07 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Já vím tyhle nesmysly o vaší "svobodě hřešit" tady opakuješ znovu a znovu. Máš divného boha, který tě nutí vybírat mezi dobrem a zlem, a jsi jeho službě zřejmě vydán. A to pro tebe není zákonictví, ale životní úkol. Abys mohl projevit věrnost či lásku, potřebuješ k tomu hřích a zlo. Tvůj bůh po tobě chce, abys vyjadřoval lásku vztahem ke zlu. Zvláštní přístup k životu. Snad jsem to pochopil. Nezávidím ti to, protože to je strašlivé uvažování.
To, co znám z běžné reality, už ti moc hezky popsalo tele. A jak hezky píšeš, já jsem opravdu dalek tvých nabubřelých prohlášení že máš "svobodu hřešit" a nerozumím tomu, jak můžeš být takto oklamán a něco tak pyšného o sobě psát a veřejně, ještě se tím oklamáním chlubit. Chápu, kdyby byl takhle člověk oklamán jako dítě nebo mladý. Ale po mnoha letech života, po zkušenostech s realitou?
Nechápu.
Pořád si myslím, že je to nějaké tvé zaseknutí zde v diskuzi, nábožná póza, kterou sis zvolil, když ses postavil proti evangeliu, proti křesťanům a jejich svědectví o znovuzrození, pokání ze hříchu a životě s Bohem, proti jasnému svědectví písma o hříchu. A že se v té póze postupně za ta léta utvrzuješ a realitu ignoruješ více a více.
Moje realita je jiná, než tvoje. A mnoha dalších lidí, se kterými jsem se bavil, "věřících" i nevěřících, křesťanů i pobožných, katolíků i evangelíků.
Nemám "svobodu" hřešit. Nemám boha, který by mi hřešit dovoloval. Bůh mi hřešit jasně zakazuje.
Často mě hřích tak oklamal, že jsem ani nevěděl, že je to hřích a ničí mi život: Až když jsem se stal křesťanem, začal jsem s Bohem žít a Bůh mi ukázal, že daná věc v mém životě je hřích a co ta věc v mém životě dělá. Často jsem byl či jsem otrokem hříchu a bez Božího vysvobození jsem před hříchem neměl nejmenší šanci. Pokud jsem "nechtěl hřešit", musel jsem se hříchu zdaleka vyhýbat, ani o něj nezavadit, ani se k němu nepřiblížit. Jakmile jsem se k hříchu jen přiblížil, realita života mi ukázala, jesli jsem svobodný od hříchu, nebo otrok.
Na druhou stranu mám zase výhodu proti tomu, co žiješ: Tím, že jsem podrobený Boží výchově, zažívám vysvobození ze hříchu. Psal jsem ti tu příklad s otroctvím hříchu, kdy mne hřích tak oklamal, že jsem "svobodně" kradl na poli s úrodou. Jednoduše když někde rostl hrách, kukuřice, v klidu jsem si utrhnul, aniž by mi něco říkalo svědomí, aniž bych cítil vinu a řešil hřích (tomu říkáme "ocejchované svědomí"). Když jsem se stal křesťanem, kradl jsem pak na poli jen jednou a to naposledy. Jeden Boží zásah mne učinil svobodného od hříchu hned ve dvou významech: Zajedno jsem věděl, že brát si úrodu na poli je hřích a nebyl jsem už hříchem oklamaný, za druhé jsem byl okamžitě osvobozený ze všech úrod na všech polích po celém světě. Dneska mohu klidně jít kolem pole s čímkoliv a jsem svobodný od hříchu, nemám "svobodu" hřešit. Ale vím, že je to Božím zásahem, ne nějakou mou "svobodou". Bez Boha bych "svobodně" kradl dodnes.
Stejně tak je to s jinými hříchy. Nemůžu si například namlouvat, že jsem měl "svobodu" od malomyslnosti a sebelítosti: Pokud bych si namlouval, že mám takovou "svobodu", byl bych v nějakém virtuálním světě. Pokud přišla na návštěvu malomyslnost a sebelítost, neměl jsem proti nim sebemenší šanci, dokud se nevyřádily. Abych byl "svobodný", musel jsem se od nich velkým násilím a vyčerpávající námahou držet co nejdál, vyhýbat se jim jak jen to šlo. Bez Boží výchovy a zásahu bych proti jejich otroctví neměl šanci a sloužil bych jim dodnes.
Proto jsem vděčný za mého Boha, který mi nenechává "svobodu" hřešit, má ke hříchu naprosto jasný, jednoznačný a přímý postoj. Pro mne je to výhoda. Když se nemusím rozhodovat mezi dobrem a zlem (což bylo rozhodování, které mi jako pobožnému zabralo převážnou část mého života, energie, času) mám mnohem více energie, času, prostředků na to rozhodovat se v tom dobrém. Mám taky svobodu, kterou pobožní běžně nemají: Nemusím mít například povinně spoustu dětí, nemusím se bát světa, politiky, bohatých, nemusím se bát si něco koupit, nemusím se bát dělat nějakou práci, mohu jet kam chci, mít za přátele koho chci, číst co chci... a tak by se dalo pokračovat. Můj Bůh po mne nechce, abych mu vyjadřoval lásku volbou mezi dobrem a zlem.
Toník |
]
|
|
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Proč (už) nejsem (Skóre: 1) Vložil: tele (123tele@seznam.cz) v Pondělí, 26. září 2016 @ 19:14:00 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Lv 5, 5.17.18 ... jinak celá Lv5.
Nevědomost nebo nechtěnost nebo nedobrovolnost nesnižuje závažnost hříchu. Kde jsi na to došel, že ano?
Neznalost Zákona tě, Stando, neomlouvá. Když pro svou nevědomost a nechtěnost své provinění nemáš za nic, nelituješ ho, nevyznáš to za své provinění, omlouváš si to neznalostí a nechtěním a nedobrovolností a nečiníš z toho pokání a nežádáš o odpuštění.
Závažnost hříchu se rozhodně nesnižuje. Jde ale o provinění. Kdo by se ale neuznal svou vinu a obhajoval se nechtěností, nedobrovolností, nevědomostí a nevyznal své provinění a nečinil z něho pokání poté, co se o své vině dověděl, je vinen jako ten, kdo tak činil úmyslně.
Nejsou lidské soudy Božími. Ale jako Bůh dobrotu odmění vždy po právu, tak nikoliv trestá vždy po právu, ale slitovává se, snižuje trest a dokonce jej i promíjí, činí-li člověk nápravu ze zkroušeného srdce vlastním proviněním. A Boha nelze klamat. |
| Nadřazený |
|
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Proč (už) nejsem (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 27. září 2016 @ 00:19:45 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | Ještě jsem si Stando na tebe nedávno vzpoměl, jak ses tu kdysi posmíval katolíkům, že jim víra nic nedává, že je to "neživá zapařená víra lidových zvyků", což jsi moc hezky pojmenoval. Bylo vidět, že jsi to psal srdečně z osobní reálné zkušenosti a věděl jsi, o čem píšeš. Teď byl nedávno v televizi moc hezký dokument, který věrně ukazuje tu víru, které ses posmíval. Kdyby ses chtěl podívat, co a čím jsme žili, dávám ti sem odkaz na podobné lidi, kteří mají úplně stejnou podobu víry, jakou jsme měli my a žijí podobný život. Jen když jsme my udržovali to rozpadlé neživé dědictví našich otců a žili tu "zapařenou víru", byli jsme mladší, bylo nám kolem dvaceti. Dokonce ti lidi, co jsou v tom dokumentu, vychovávali stejní lidé, co nás, proto asi dodnes žijí stejnou víru, jako tehdy před mnoha lety my. |
| NadřazenýRe: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Proč (už) nej (Skóre: 1) Vložil: oko v Úterý, 27. září 2016 @ 09:06:46 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Topníku, já sám jsem katolík a neposmíval jsem se tedy obecně katolíkům. Posteskl jsem si tehdy, že mnozí z nás zbloudili, že nežijí živou víru, že žijí jen jakési "zbytky" čehosi, čemu sami nerozumí. Hlas světa u nich přehlušil volání Ducha a prakticky nežijí jako křesťané.
Kostely se obecně pomalu vyprazdňují, scházejí děti. Je to problém celospolečenský, děti scházejí všude.
Těžko bych se mohl posmívat těm pánům, co jezdí opravovat kostely. Jejich víru považuji za stále živou. Sám jsem zamlada podobně jezdil opravovat kostely. Pár kostelů v pohraničí i jinde nese omítku nanesenou mojí rukou. (Namátkou: Sloup u České Lípy, Frýdlant v Čechách, Siřejovice u Třebenic.)
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Proč (už) (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 29. září 2016 @ 07:58:15 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | já sám jsem katolík a neposmíval jsem se tedy obecně katolíkům.
To chápu, že ses posmíval "jen těm druhým", jiným lidem, jiným farnostem, než jsi ty.
Těžko bych se mohl posmívat těm pánům, co jezdí opravovat kostely. Jejich víru považuji za stále živou.
Ta podoba římskokatolické víry, kterou jsme měli, ti tedy nepřipadá "zapařená" a "nic nedávající"? |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Proč (Skóre: 1) Vložil: oko v Čtvrtek, 29. září 2016 @ 09:45:53 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Poznám - li na někom, že žije svoji "zapařenou víru", není to vůbec o posměchu, ale je mi ho spíš líto.
Je mi z toho smutno, protože vidím, že zahodil obrovskou šanci vlastní seberealizace s Bohem, naplnění vlastního života.
Ani tobě se neposmívám.
|
]
|
|
|
|