 |
Právě je 2633 návštěvník(ů)
a 3 uživatel(ů) online:
oko
Myslivec
cizinec
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme
171475779
přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
°
GRANO SALIS - ZRCADLO NAŠÍ EKUMENY
I ty můžeš ovlivnit, jaké budou tyto stránky!
GRANO SALIS si tvoří návštěvníci sami!
Nebojme se říci nahlas, co si myslíme
GRANO SALIS vám nabízí možnost říci nahlas, co si myslíte. Jako zaregistrovaný uživatel pod přezdívkou se můžete svobodně vyjadřovat k tématům, týkajících se křesťanství. GRANO SALIS je místem setkávání, výměny názorů a pohledů víry, diskusí i polemik. Máte-li zájem zveřejnit svůj názor na jakýkoliv příspěvek, můžete tak velice snadno učinit pouhým kliknutím na odkaz Poslat článek v hlavním menu.. Můžete též reagovat pomocí odkazu komentář , který je v úpatí každého článku. Na jednotlivé komentáře lze pak reagovat odkazem odpovědět nebo Poslat komentář. Pro další informace klikněte zde.
|
|
poslal Willy Neustále se tu i na GS prezentujete jako křesťané, ale vším, co a jak tu sdílíte, svědčíte o tom, že nejste Boží děti, nemilujete ani Boha ani Jeho děti, tzn. že Božími dětmi prostě nejste, poněvadž Boží děti se takto k Božím dětem nechovají!
|
poslal Dzehenuti
„Já
jej vystavím“ — Ježíš, chrám a tajemství Svatého ducha
Úvod
Existuje krátký
Ježíšův výrok, který může při pozorném čtení otevřít mnohem hlubší otázku, než
se na první pohled zdá:
„Zbořte tento
chrám a ve třech dnech jej postavím.“ — Jan 2,19
Ježíš neříká:
„Bůh jej postaví.“ Neříká ani: „Otec jej postaví.“ Říká: „Já jej postavím.“ Co
tím myslel?
Chrámem bylo jeho tělo
Ježíšovi
posluchači jeho slova vztáhli na jeruzalémský chrám: „Čtyřicet šest let byl
tento chrám budován, a ty jej postavíš ve třech dnech?“ — Jan 2,20.
Jan však
okamžitě vysvětluje: „On však mluvil o chrámu svého těla.“ — Jan 2,21.
Zboření chrámu
tedy odpovídá Ježíšově smrti a pozvednutí chrámu jeho vzkříšení. Řecké sloveso ἐγερῶ
(egeró) znamená „pozvednu“, „vztyčím“ a v tomto kontextu může nést význam
„vzkřísím“. Ježíš tedy o svém vlastním těle říká: „Vy jej zničíte — já jej
znovu pozvednu.“
Kdo ale Ježíše vzkřísil?
Tady vzniká
zdánlivý paradox. Ježíš říká: „Já jej pozvednu.“ — Jan 2,19. Skutky však
říkají: „Bůh jej vzkřísil.“ — Sk 2,24. Pavel pak píše o „Duchu toho, který
vzkřísil Ježíše z mrtvých“ — Řím 8,11.
Máme tedy tři
formulace: Ježíš říká „já“, apoštolové připisují vzkříšení Bohu a Pavel mluví o
Božím Duchu. Nemusí však jít o rozpor. Mohou společně ukazovat, co znamenalo,
že Bůh přebýval v Ježíši.
Bůh je Duch a je svatý
Ježíš říká:
„Bůh je Duch.“ — Jan 4,24. Zjevení zároveň říká: „Ty jediný jsi svatý.“ — Zj
15,4.
Pokud tyto
výroky spojíme jako teologickou syntézu, vzniká jednoduchá myšlenka: jediný Bůh
je Duch a tento jediný Bůh je absolutně svatý. „Svatý“ lze v tomto pracovním
modelu chápat jako stav dokonalé čistoty, neporušenosti a oddělenosti od zla.
Písmo mluví o
„jeho svatém Duchu“ (Iz 63,10–11) a David prosí: „Svého svatého ducha mi
neodnímej.“ — Ž 51,13. Jde o Božího Ducha, který je svatý.
Bůh svého Ducha vysílá
Žalmista říká:
„Sesíláš svého ducha, jsou stvořeni.“ — Ž 104,30. Joel prorokuje: „Vyleji svého
ducha na každé tělo.“ — Joel 3,1. Ježíš mluví o „Duchu pravdy, který od Otce
vychází“ — Jan 15,26.
To umožňuje
pracovat s obrazem jediného zdroje, z něhož Duch vychází a působí, aniž by
přestal být Duchem tohoto jediného zdroje.
|
poslal Willy 1P 4:11 Mluví-li někdo, ať mluví jakožto Boží výroky (Pavlík - jako sdělení Boží). Slouží-li někdo, ať slouží ze síly, kterou poskytuje Bůh, aby byl ve všem oslavován Bůh skrze Ježíše Krista, jemuž patří sláva a moc na věky věků. Amen.
Dnes (25.8.) jsem se po ránu před Pánem zamýšlel nad tím, co vlastně křesťané tady i jinde mluví/píší. Ve světle Božího Slova by to podle apoštola Petra měly být jakožto Boží výroky, Boží sdělení, tzn. že by skrze Boží děti, syny, kněze, služebníky, měly znít Boží výroky, Boží Slovo, aby byl oslavován Bůh skrze Ježíše Krista, Jehož ústy jsme my, kdo jsme uvěřili evangeliu a Jeho jménu a touto vírou žijeme Jeho životem, poznáváním Boha Otce a Toho, Jehož poslal, Ježíše Krista, našeho Zachránce a Pána.
|
poslal rosmano
Mohl by někdo z vás odpovědět (tedy kromě sáhodlouhých blábolů sodofky), jestli tyto 2 texty Písma jsou heretické ? (takových podobných je samozřejmě daleko více)
Shodujete se s nimi, nebo jsou to pro vás hereze ?
|
|
poslal rosmano
KAM JSTE BOHA BIBLE JHWH, JAHWE, Boha Nejvyššího, Ježíšova Boha UKLIDILI ? JAK A KAM JSTE HO ODSTRANILI ?
Máte někdo na to seriózní odpověď ? |
poslal demagog Úvod k překladu Knihy Genesis - Knih Počátků
|
|
poslal rosmano
Ježíš byl důkladně vyškolen v hebrejském Písmu a
nečinil si nároky na nic, co by odporovalo božskému
záznamu, na který se ustavičně odvolával.
Kriticky
důležité proroctví v Deut. 18:15-18, které na Ježíše
aplikovali Petr a Štepán ve Skutcích (3:22; 7:37), popisuje očekávaného “velkého Mojžíše”.
Důležitý
bod je, že tento prorok bude, jak Mojžíš řekl: “z tvých
bratří, prorok jako jsem já”.
Mojžíš a jeho bratří byli
zjevně plně lidští, všichni členové kmenů Izraele.
Nelze důrazněji naznačit, že ten, kdo to proroctví měl
vyplnit, bude stejně tak plně lidský smrtelník. Mojžíš by byl šokován, kdyby se tehdy dověděl, že
ten prorok “jako jsem já” už ve skutečnosti existoval
jako Bůh a nepocházel z lidské rodiny.
Navíc, Bůh
svolil žádosti Izraelců, že v budoucnu je pokaždé
osloví Boží zástupce, ne Sám Bůh. V knize Deut. 18:15-19, je výslovně řečeno, že ten slíbený prorok, Mesiáš, nebude Bohem!
|
poslal Willy Video je delší (1:47:42), ale důležité v této době a je dobré mu věnovat pozornost.
|
|
poslal rosmano
Bylo by možné to, že dnešní trinitáři ve své upřímné
snaze o vyvýšení Ježíše bezděčně padli do pasti a připisují mu postavení Boha, zatímco on sám si na to
nikdy žádné nároky nedělal ?? Zcela určitě. To se vývojem od 2. do 4. století po Kristu stalo.
Nárok na božství v trinitářském slova smyslu by ve skutečnosti bylo rouhání i podle Ježíšových vlastních norem, protože několikrát potvrdil, že jeho Otec byl tím jediným pravým Bohem.
Runia ( o kterém byla řeč v předchozím článku) trvá na tom, že Ježíš skutečně tvrdil, že je Bůh,
a že tak ho chápali někteří židovští vůdci v Janovi 5:
18. Tím ale míchá mnohem pozdější trinitářskou polemiku do Janových zápisů z prvního století a výsledkem je zmatení celé záležitosti.
Ježíš je v Janově evangeliu nesmlouvavým advokátem jednoosobního
monoteismu svého židovského dědictví.11 Jako “Syn
Boží” Ježíš rozeznal, že nevlastní žádnou vrozenou
moc kromě té od Otce. Jeho pravomoc byla odvozená.
Vždycky hledal vůli Toho, kdo ho pověřil, to jest, byl
totálně závislý na Jednom Bohu. Na závěr své výměny názorů s farizeji Ježíš potvrdil svou víru v Toho,
kdo je sám Bohem (Jan 5:44). J 5:44: Jak vy můžete uvěřit, když přijímáte slávu jedni od druhých, ale slávu, která je od jediného Boha, nehledáte? Obhajuje monoteismus
svého židovského dědictví.
|
poslal sodofka tady po grano pobíhá člověk, kerej už dávno nehřeší, páč mu to duch
svatý nedovolí, jak je znovuzrozenej, tak si to celý opravte podle
toho, jak to říká. cituju:
|
|
poslal rosmano
Navzdory Ježíšovým definitivním vyznáním, které ho
představují jako pravého syna Izraele, někteří dnešní
teologové chtějí za každou cenu zdůvodnit mnohem
pozdější vyznání, formulované ve 4. a 5. století. Podle názoru těch teologů Ježíš se prý přece
jenom nakonec prohlašoval za Boha, protože nezapíral, že je “Synem Božím”. Rovnici “Syn Boží” =
“Bůh”, opakovanou v trinitářských spisech, je nutno
zkontrolovat.
Klaus Runia je typem současného myšlenkového
směru, který propaguje, že výraz Syn Boží přirozeně vede k vyvinutému ortodoxnímu dogmatu, určujícímu Ježíše za Boha Syna. Co ale říká Bible, že Syn
Boží znamená?
Runia zkoumá titul Syn Boží ve své knize o kristologii a kategoricky prohlašuje, že když teolog přičte
výrazu “Syn Boží” jeho starozákonní význam, “je to
v úplném protikladu k tomu, co nám říkají evangelia”.8 (:-DDDD) Tvrdí, že titul “Syn Boží” tak, jak je používán v
Novém zákoně, jasně ukazuje, že Ježíš byl Bohem,
který existoval před svým narozením.
Nepředkládá žádné svědectví, že Nový zákon by opustil své vlastní kořeny ve Starém zákoně a přičítal by
titulu “Syn Boží” význam, na který není v hebrejské
Bibli ani narážky. Starozákonní význam “Syna Božího” je pro trinitářský směr zdrcující. “Syn Boží” byl
použit různými způsoby – pro popis izraelského národa, jeho krále a v množném čísle dokonce i andělů.
V žádném z těch případů z toho titulu nevyplývá božství v trinitářském smyslu.
Mnohem delikátněji s touto otázkou zachází jiný biblický učenec, James R.
Brady, který ve svém článku říká:
Když pasáže Písma mluví o Ježíšovi jako o Mesiáši,
pak ten asi nejvýznamnější titul, který používají, je
“Syn Boží”. V pasážích, jako Matouš 16:16 a 26:63
je jasné, že ty dva tituly – Mesiáš a Syn Boží – mají
roli přístavku (vzájemně se určují). Titul Syn Boží nepochybně vychází ze starozákonních textů, jako 2
Sam. 7:14 a Žalm 2:7, ve spojení s králem Davidem.
9
|
|
poslal Nepřihlášený Klement Alexandrijský z přelomu 2. a 3. století moc dobře věděl, že Ježíš je Bůh a že Bůh je Trojicie, když napsal např. toto:
"Věřící člověk má být vděčný Bohu Stvořiteli, který nás povolal a oznámil nám Dobrou novinu, když na sebe přijal lidské tělo.“
Klement z Alexandrie Stromateis IV, VIII, 66
|
poslal lutrik První čtení: Genesis 26,12-22: „Izák začal v té zemi sít a sklidil toho roku stonásobně; tak mu Hospodin požehnal. Tak se ten muž vzmohl a vzmáhal se stále víc, až se stal velice zámožným. Měl stáda bravu a stáda skotu i četnou čeládku. Pelištejci mu proto záviděli. Pelištejci zasypali všechny studně, které vykopali Abrahamovi služebníci za Izákova otce Abrahama, a naplnili je prachem. Abímelek řekl Izákovi: "Odejdi od nás, neboť jsi mnohem mocnější než my." Izák tedy odtud odešel, utábořil se v Gerarském úvalu a usadil se tam. Znovu kopal studně, které vykopali za dnů jeho otce Abrahama a které po Abrahamově smrti Pelištejci zasypali. Pojmenoval je stejně jako jeho otec. Izákovi služebníci kopali v tom úvalu a přišli na studni pramenité vody. Ale gerarští pastýři se s pastýři Izákovými přeli: "Ta voda patří nám!" Proto tu studni pojmenoval Esek (to je Váda), že se s ním vadili. Vykopali tedy jinou studni. O tu se také přeli, proto ji pojmenoval Sitná (to je Sočení). Pak postoupil dál a vykopal další studni; o tu se již nepřeli. Pojmenoval ji Rechobót (to je Prostorná) a řekl: "Teď už nám Hospodin poskytl prostor, abychom se mohli na zemi rozplodit.“
Druhé čtení: Matouš 24,13: „Ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen.“
|
|
poslal rosmano
No, svého Boha.... To je možná moc silné slovo, silné tvrzení. A to proto, že Bůh křesťanů od 2. - 4. století se všelijak evolvoval, vyvíjel (On ne, ale lidské spekulace o Něm), až nakonec se stal výrazně jiným než Bůh Izraele, Stvořitel nebe i země, Bůh JHWH, Jahwe. (také možná výslovnost tetragramu - Jehova) Bůh Abraháma, Izáka i Jákoba. Bůh Davida, Bůh Pána našeho Ježíše Krista.. A tak dá se říct, že křesťané už nyní mají jiného Boha, svého Boha. Někoho jiného, než Bůh JHWH, Bůh Jahwe.
Jméno Boha Jahwe i díky té evoluci, postupné změně, bylo odloženo někam na smetiště dějin, skoro zcela vymizelo z myslí a uctívání křesťanů (kromě snad slova Halelujah) Ale i z překladů Bible, z Písma. I když si rádi čtou příběhy z dějin Izraele v SZ, Boha Izraele z ní vypudili, přetvořili do jiné podoby.
Křesťané v podstatě ve své velké většině ani neví, že Bůh Nejvyšší, Bůh Jediný Pravdivý, je Bůh JHWH, Jahve.
Mají dojem, že za víru v Boha JHWH je třeba se stydět, k takovému Bohu se nepřiznávají. Maximálně tak občas pejorativně dělají narážky typu " jehovisto", apod., s tím že oni samozřejmě s Bohem Jehovou, Jahwem, nemají nic společného....
A to je dost velká katastrofa.
V hebrejské Bibli (jen SZ), je jméno Boha Jahwe použito cca 6800 krát. Ve většině moderních překladů Bible - 0 krát.
Ex 3:15: ještě mluvil k Móšemu Bůh: „Řekni Jisráélovým synům: - Jahve, Bůh vašich otců, Bůh Abráhámův, Bůh Jischákův a Bůh Jaakóbův, poslal mne k vám! A to je mé věčné jméno, jež budou v paměti mít i příští rody.
|
|
poslal rosmano
V diskusi s převráceči Písma, s převraceči významu sdělení Písma, učení Písma, se tito posměvači a nedoučení heretici posmívají něčemu, co neznají. A co sami ze záznamů apoštolů nejsou při své sektářské heretické slepotě poznat a pochopit. Podle slov Písma :
„ Tito pak, čehož neznají, tomu se rouhají; a což od přirození znají, jako nerozumná hovada, v tom se poškvrňují.“
— Juda 1,10
„…jako nerozumná zvířata, přirozeně zrozená k polapení a záhubě, rouhají se tomu, čemu nerozumějí…“ — 2. Petr 2,12
A zpochybňují a zesměšňují skutečnost, že vkládáním rukou apoštolů - např. Petra, Jana, Pavla - lidé prožili křest Duchem svatým. Byli pokřtěni Duchem svatým.
Skutky 8,14 - 19 Skutky 19,6 Sk 19:6: Když pak na ně Pavel položil ruce, sestoupil na ně Duch svatý, takže začali mluvit v jiných jazycích a prorokovat. Nevím, jestli v jejich domnění to byl nějaký kabaret, reality show, nebo co vlastně ? K tomu se nikdo z těch posměvačů nevyjádřil,
|
poslal Ekrazit Kázání :
Celé "kázání" tvoří falešný, hrubě manipulativní výklad oddílu Písma Mk.3; 1-6 , který kazatel zcela zjevně nepochopil.
2 - 4 min. Neuctivá, pobuřující parafráze výše uvedeného biblického oddílu 14 - 16 min. Otázka potratů, rozvodů, ordinace gayů v církvi
Celé kázání je nutné sledovat až do konce, aby si posluchač mohl vytvořit pokud možno komplexní obraz o duchovním stavu kazatele - předsedy Rady Církve bratrské.
ecr
|
|
poslal Willy Předně slovo "bezhříšnost" v Bibli není. Něco, co lze za bezhříšnost považovat, je stav člověka narozeného z Boha, který coby nové stvoření nemůže hřešit - viz 1J 3:9 - Žádný, kdo je narozen z Boha, nečiní hřích, protože v něm zůstává Boží símě; a nemůže hřešit, protože se narodil z Boha.
|
|
poslal Myslivec Otázka na Cizince, na kterou dluží odpověď mnohým diskutujícím. Otázka na kterou přímo nikdy neodpovídá.
|
|
|
