|
Právě je 566 návštěvník(ů) a 2 uživatel(ů) online: rosmano oko
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 116625506 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Kontrasty: I když jsme na cestě, stále věříme…
Vloženo Pondělí, 18. únor 2013 @ 15:48:13 CET Vložil: Olda |
poslal Nepřihlášený Před několika týdny se rozhodla malá skupina členů našich sborů
vystoupit z Církve adventistů sedmého dne. Jak sami uvádějí, vedly je k
tomu věroučné důvody. Své postoje komunikovali nejen v soukromé
korespondenci, ale také je široce medializovali na internetu. Mnohé tak
podnítili k přemýšlení a hlubšímu studiu Písma. Některé otázky
nepřekvapují, jiné mohou znepokojovat. Požádali jsme vedení Teologického
semináře Církve adventistů sedmého dne v Sázavě o stručné vyjádření ke
zveřejněným argumentům. Možná při četbě následujících řádků někoho
napadne, že svět Písma (studium Bible a teologie) je daleko barevnější,
než si dosud myslel. Přesto Vám přejeme, abyste z následujících řádků
měli užitek. Stále totiž zůstáváme na cestě. Při vědomí vděčnosti za to,
jaké světlo jsme dosud obdrželi, si uvědomujeme, že tu pravou plnost
teprve čekáme. I proto jsme přece adventisté.
Vaši bratři z Českého sdružení
Pavel Zvolánek, Jiří Tomášek, Zdeněk Martasek
Úvodem
Teologický seminář byl požádán o odezvu na postoje, shrnuté na
stránkách byvaliadventiste.cz. Tato naše odezva si klade za cíl pouze
základní věcný dialog o těchto tématech. Protože víme, že autoři
vyvěsili tato témata pouze ve shrnující stručnosti, pokusíme se zde o
podobnou stručnost s vědomím, že naše věrouka je v detailu plně dostupná
v publikacích, jako Adventisté sedmého dne věří. Naším cílem není
konfrontace s autory. Kdykoli někdo opouští naše společenství, je to
bolestné. Tuto svobodu však musíme plně respektovat. I v této situaci
bychom si přáli zachování co nejlepších vztahů.
Vyšetřující soud a přítomné spasení
Autoři zde polemizují s pojetím vyšetřujícího soudu, který by mohl
zpochybnit přítomné ospravedlnění (spasení) věřícího. Jedná se o starší
koncept, s kterým naše současná systematická teologie již nepracuje.
"Ratifikační pojetí" vnímá předadventní soud jako proces, kterým Bůh
otvírá svůj úradek ohledně "malého rohu" (Antikrista) a spasených všem
nebeským bytostem, aby tak jeho spravedlivé soudy vyšly najevo a všechny
otázky byly zodpovězeny.
Apokalyptika představuje v Písmu interpretačně nejnáročnější texty,
jejichž detailní složitost, narážky na jiné texty, metaforická poezie a
"strategie zahalení" se jeví jako záměrné. Opakované vize, které stojí v
neujasněných vzájemných vztazích s mnoha detailními paralelami, patří v
knihách Daniel a Zjevení mezi tyto literární strategie. Proto nelze
odmítnout naši tradiční interpetaci na základě tak zjednodušujících
argumentů, jako je počet zvířat v 8. kapitole (tyto variace mezi vizemi
jsou naopak typické) či naprosté vyčerpání metafory "malého rohu"
Antiochem IV. Je to podobné, jako bychom metaforický výrok "Hospodin je
můj pastýř" výkladem přiřadili jediné konkrétní SZ osobě a tím by byl
"vyčerpán". Opakované téma Hospodinova nepřítele (v NZ Antikrista),
které se vynořuje za konkrétními popisy Písma (livjátan a behemót, starý
Babylon, Egypt, Novobabylonská říše, týrský král, Góg, malý roh, apod.)
ukazuje, že takto jednoduše toto téma "přečíst" nelze. Janovo shrnující
převzetí těchto výrazných (nejen) Danielovských obrazů např. ve Zj 12 a
13 rovněž ukazuje, že nebyly vyčerpány v minulosti (tedy před Kristem).
Výklad, směřující k roku 1844, jistě není nekritizovatelný. Potřeba
exegetického čtení, výrazný pokrok ve výzkumu apokalyptické literatury
během posledních dekád, potřeba nového promýšlení a nových odpovědí – to
vše zde stojí jako legitimní výzvy. Odpovědi však musí být přiměřené
jednak povaze a náročnosti textů, odkud jsou čerpány, jednak významu
těchto témat v našem hnutí, a také odpovědnosti k dosavadnímu pochopení.
Zákon
Úloha Tóry po Kristově kříži představuje téma, které vydá na
knihy.(1) Zdá se navíc, že tato polemika je víc ovlivněna luterským
stereotypem v pojetí Zákona, nežli pojetím adventistickým. V
evangelikálním prostředí se rozvíjí svěží pohled na toto téma pod
hlavičkou The New Perspective on Paul and the Law.
Nejpřesvědčivější verzí tohoto pohledu je patrně pojetí Jamese D. G.
Dunna. Tento způsob čtení Pavlovy polemiky s judaismem ohledně Tóry
narušuje onen luterský stereotyp odsunutí Zákona do pozadí (a domnělého
prostého "zákonictví skutků" na straně tehdejšího judaismu) natolik, že
se pochopitelně ocitá pod těžkou kritikou. Jeho exegetický základ,
rozšířený o přezkoumání nejstarších dostupných rabínských textů
(Sanders), však není snadné zcela oddiskutovat. Výsledná teologie Zákona
u apoštola Pavla je i v našem pohledu velmi zajímavá.
Prosté tvrzení, že Zákon s Kristem "skončil",(2) není odpovědné vůči
Písmu, a to ani na úrovni některých výslovných textů (např. Ř 7:12; 8:3;
13:9; 1 Kor 7:19; Zj 12:17 a 14:12). Detailní odpověď vyžaduje více
prostoru a formu studie. Je pravdou, že v této věci máme co domýšlet a
že výsledný obraz je o něco složitější, nežli náš obraz tradiční. Úlohu
Zákona ve světle evangelia je však třeba studovat po několika liniích:
funkce "přidání do doby, než přišla víra" (Gal 3:19), je pouze jednou z
nich. Zákon sám (s jeho skutky) však nikoho neospravedlňuje (Ř 3:19-26;
Ef 2:1-10; Gal 3).
Sobota
Téma tak významné a odvíjející se od teologie Zákona po Kristově díle
smíření opět nelze odpovědně "vyřešit" na několika řádcích. Např.
dizertace br. Samuele Bacchiocchiho o přechodu od svěcení soboty k
neděli v raném křesťanství,(3) obhájená na Gregoriánské pontifikální
univerzitě v Římě, stále dobře ilustruje šíři a biblickou i historickou
podporu tohoto tématu.
Ellen White
Toto téma představuje v adventismu samostatnou kapitolu. Rozsah,
dobový kontext, specifický význam, a také způsob výkladu vzhledem k
stárnutí tohoto psaného díla, to vše v úhrnu přináší legitimní otázky.
Na straně druhé, autoři jako Alden Thompson (průřez postupným rozvojem
důležitých témat v teologii EGW) (4) a George Knight (osoba, doba a svět
autorky, vykladačské principy) (5) již zpřístupnili velmi zásadní
pomůcky pro odpovědné pochopení i výklad tohoto materiálu. Skutečně, po
vydání knihy Setkání s Ellen Whiteovou (v originále 4 samostatné tematické svazky) zbývá jen málo, co lze v tomto smyslu aktuálně dopovědět.
To, co v našem prostředí schází, je širší osvojení těchto pohledů,
které souvisí s otevřenou diskuzí o úloze tohoto rozsáhlého materiálu v
církvi dnes. Atmosféra obav o zachování jednoty v celosvětové církvi a
odlišná pojetí, která jsou spojena jednak s tradičními proudy v
adventismu, jednak s rozdílným "duchovním věkem" adventismu v různých
kulturách, tomuto nepřeje. Proto se stále potýkáme se stereotypy a
zjednodušeními, které nejsou žádoucí a působí značné potíže.
Pokud jde o otázku plagiátorství, v této věci jsme se zhruba od
sedmdesátých let 20. století výrazně pozitivně posunuli právě na základě
velmi kritických podnětů na toto téma – viz např. církví sponzorovaný
výzkum pod názvem "The Desire of Ages Project", jehož detailní výsledky
byly zveřejněny a diskutovány v časopise Ministry,(6) nebo velmi
přínosná studie Dona McMahona,(7) srovnávající zdravotní principy EGW a
ostatních zdravotních reformátorů její doby a jejich lékařskou
ověřitelnost. V tomto ohlédnutí se zdá, že nejzásadnější problémy
kritiků vyplývaly z příliš úzkého a rigidního pojetí "inerantní"(8)
inspirace. Je zajímavé, že současníci EGW, kteří k ní měli geograficky i
osobně blízko (jako její syn William Clarence White, Arthur Daniells, a
další), typicky zastávali velmi umírněné pojetí inspirace, zatímco lidé
"z dálky" (jako br. Haskell) již tehdy pro její dílo radikálně
vyžadovali detailní bezchybnost a nepřiměřenou ("finální") autoritu.(9)
Diskuze posledních dekád 20. století tak v lecčems pouze opakovaly
diskuze, které se odehrávaly již mezi těmito skupinami průkopníků
adventismu.
O zmíněném "vidění z Camdenu" pak oficiální stránky Institutu EGW
výslovně uvádějí, že se jeho obsah v manuskriptech díla EGW nenachází a
jediným jeho vystopovatelným zdrojem jsou zmínky jejích kritiků. Víme
tolik, že se manželé Whiteovi v Camdenu (N.Y.) nacházeli v zimě 1849-50 a
Ellen White tam měla vidění, napomínající adresně jednu konkrétní
místní osobu (nezachovalo se). Vidění z 21. června 1851, opět v Camdenu,
se týkalo času a bylo zveřejněno. Domnělé vidění o "zavřených dveřích"
pak bývá datováno na 29. červen 1851, kdy se Ellen White v Camdenu
nenacházela.(10)
Čisté a nečisté
Ano, zde máme co domýšlet. "Nečistota" v jídelníčku je jen malou
součástí systému nečistot v Tóře.(11) K lepšímu pochopení toho, co s
námi pokračuje i po Kristově kříži a proč, je opět nutná dobře založená
teologie Zákona u apoštola Pavla. Nový Zákon v tomto ohledu také přináší
zajímavý důraz na čistotu toho, co "z člověka vychází", tedy na čistotu
vztahovou a morální.
Na straně druhé, skutečnost, že jsme zatím nahmátli jen některé části
obrazu, nemusí být vnímána dramaticky. Horším problémem je jistě
přetěžování těchto prvků praktického křesťanského života, kdy v našem
prostředí opakovaně dochází k extrémům v teorii i v praxi.
Desátek
Toto praktické téma by snad samo o sobě málokomu zavdávalo příčinu k
rozchodu s vlastním společenstvím víry. Rozhodovat se v praktických
otázkách a nechat se přitom inspirovat minulými motivy Písma, to snad
vždy bude patřit k tomu, co církev činit musí. Praktická zkušenost je
zde navíc zatím nadmíru dobrá a měnící se podmínky v přístupu našeho
státu k církvím to patrně ještě výrazně zviditelní. Zároveň však
praktické otázky jistě zůstávají "věcmi, které stojí za diskuzi",
domýšlení a hledání jejich přiměřenosti.
Kontextové jevy: fundamentalismus, stereotypy a krajnosti, stárnutí tradičních odpovědí
Tato rovina je patrně nejzávažnější. Žel, pro každé z výše uvedených
témat platí, že se s nimi v našem prostředí opakovaně zacházelo
nesprávně, fundamentalisticky, netolerantně, extrémně. Nehovoříme přitom
pouze o minulosti. Ano, fundamentalismus (se svou snahou o zachování
mentality a jazyka první poloviny 19. století) je v adventismu ve
významné míře přítomen a v našem prostředí se nadále vyskytují výrazné
krajnosti. Vedle toho některé teologické odpovědi stárnou a přestávají
postačovat. Kladení zásadnějších otázek a hledání odpovědí bývá v
prostředí církve příliš často vnímáno dramaticky a negativně, prostor
pro šíři a diskuzi není vždy adekvátní. To vše v úhrnu vytváří značný
tlak. Domníváme se, že kořeny nesrozumění a rozchodů se příliš často
nacházejí právě zde: v oblasti vzájemných vztahů, tolerance v
odlišnosti, prostoru pro otázky, změnu a růst – a snad i pro lidskou
nedokonalost, slabost a chybu.
Roman Mach, M.A.
Odborná konzultace: Mgr. Luděk Svrček, Daniel Horničár, Ph.D.
Teologický seminář v Sázavě, 6. 2. 2013
Poznámky:
- Viz např. Badenas, Roberto: Viac než zákon: Úloha zákona v teológii milosti, Advent-Orion Vrútky, 1999.
- Výrok v Ř 10:4 v původním znění tvrdí, že Kristus je "vrcholem,
cílem, završením" (telos) Zákona ve smyslu ospravedlnění (spasení) z
víry.
- Bacchiocchi, S.: Od soboty k neděli: historická studie nástupu svěcení neděle v raném křesťanství, publikováno v roce 1977 (v angličtině).
- Thompson, Alden: "From Sinai to Golgotha, Part 5. The Theology of Ellen White: The Great Controversy Story", Adventist Review, December 31, 1981.
- Knight, George R.: Setkání s Ellen Whiteovou. Praha: Advent-Orion, 2001. Viz také Gordon, Paul A.: My Dear Brother M.... Why Ellen White wrote the letters in Testimonies for the Church, Pacific Press, 1997; Land, Gary: The World of Ellen G. White, Review and Herald, 1987.
- Veltman, Fred: "The Desire of Ages Project: The Data", Ministry,
October 1990; "The Conclusions", Ministry, December 1990; Olsonova
diskuze výsledků (tamtéž); Morgan, Kevin L.: "Was Ellen White a
Plagiarist?" Ministry, December 2007.
- McMahon, Don S.: Acquired or Inspired, Victoria (Australia): Signs Publishing Company, 2005 (autor je chirurg; době vydání vyučoval na Avondale College).
- Tedy bezchybné v každém detailu (včetně historie, kontextových
podrobností, formulací) textu, který by v tomto pohledu měl být vždy
pouze originální. Někdy se spolu s tím předpokládala i bezchybnost v
životě autorky ve smyslu "inspirováno je buďto všechno, nebo nic" (např.
Rea, Walter: The White Lie, 1982).
- Viz např. Knight, George R.: “The Case of the Overlooked Postscript: A Footnote on Inspiration”. Ministry, August 1997, 9-11.
- Zdroje: www.whiteestate.org/books/egwhc/EGWHCaxA.html#sth58 a www.whiteestate.org/books/egwhc/EGWHCc14.html#sth24.
- Viz např. dizertace J. Moskaly The laws of clean and unclean animals in Leviticus 11 : their nature, theology, and rationale : an intertextual study, Berrien Springs : Adventist Theological Society, 2000.
Zdroj: http://ceskesdruzeni.cz/2013/02/i-kdyz-jsme-na-ceste-stale-verime/
|
Re: I když jsme na cestě, stále věříme… (Skóre: 1) Vložil: poutnick v Pondělí, 18. únor 2013 @ 17:12:09 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Řekl bych že obě strany teď mají vynikající příležitost. Modlit se za sebe navzájem a prosit ať se naplní vůle Boží. Jako přátelé a nebo jako nepřátelé, jak to kdo individuálně cítí. |
|
|
Re: I když jsme na cestě, stále věříme… (Skóre: 1) Vložil: Pastýř v Úterý, 19. únor 2013 @ 07:58:32 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Tak to je opravdu velmi zajímavé čtení. Vidím, že se CASD posunuje. Zdá se, že už není třeba věřit vyšetřujícímu soudu, světit sobotu, věřit spisům EGW jako prorockému lodivodu eschatologického horizontu a dokonce nezáleží zřejmě ani na jídelníčku.
Zajímalo by mne ale, zda stále platí podoba tohoto křestního slibu na str. 130, kde se k řadě věcí musí konvertita podpisem zavazovat a co na takové vyjádření řeknou běžní členové CASD. |
Re: Re: I když jsme na cestě, stále věříme… (Skóre: 1) Vložil: hirali v Úterý, 19. únor 2013 @ 15:04:16 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Adventisté odmítají Ekumenu. Římskokatolická církev je v ekumeně přidružená v podstatě je tam taky. Víš co je to Assisi??? Sekání ruzných náboženství něco jako Ekumena ale pro všechny náboženská hnutí planety včetně indiánu ze severní Ameriky. Na netu najdeš videa fotky z Assisi. Na videu papež Jan Pavel druhý vyvolává duchy s indiány,líbá knihu korán a jine zajímavé věci tam dělá. Otazka zní je tohle křestanské vyvolávat duchy s indiány a podobně. Tohle nemá s křestanstvím níc společného a Ekumena je současti Assisi. Takže pokud Adventisté a Židé nejsou součásti Ekumeny tak v tomhle já s nimi sdílím stejný názor.
|
]
Re: Re: Re: I když jsme na cestě, stále věříme… (Skóre: 1) Vložil: Frantisek100 v Úterý, 19. únor 2013 @ 16:07:42 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Pošli, prosím, odkaz na to setkání v Assisi. Díky |
]
Re: Re: Re: Re: I když jsme na cestě, stále věříme… (Skóre: 1) Vložil: hirali v Úterý, 19. únor 2013 @ 16:22:56 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | to je pouze kratke video formou fotek ja jsem našel ca před rokem a pul cele hodinové video mam ho na pc. |
]
]
Re: Re: Re: I když jsme na cestě, stále věříme… (Skóre: 1) Vložil: ssns v Úterý, 19. únor 2013 @ 18:25:53 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Proč má tedy CASD postavení pozorovatele v Ekumenické radě církví? A přečti si, kdo tam může být pozorovatelem:
Pozorovatelé Jako pozorovatelé mohou být přijaty církve i náboženské společnosti, které souhlasí s cíli ERC, avšak z věroučných či jiných důvodů nechtějí či nemohou být plnými členy ERC. Pozorovatelé nejsou vázáni bází ERC.
|
]
Re: Re: Re: Re: I když jsme na cestě, stále věříme… (Skóre: 1) Vložil: hirali v Úterý, 19. únor 2013 @ 19:15:36 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ono co se týče adventistu ti ted mají problémy sami se sebou je uvnitř několik ruznych směru a mají dost velké problémy sami se sebou to mám z kazani adventistického teologa a je možný že se tato církev bude štepit rozdělovat. někteří jsou dokonce i součásti ekumeny a v podstatě pokud se tím zabývá obyčejný člen tak si neví co si má myslet uvidíme co s toho vznikn. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: I když jsme na cestě, stále věříme… (Skóre: 1) Vložil: helena v Pátek, 19. duben 2013 @ 08:02:01 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | zase odporný HYBRID |
]
|
|
|
|