|
Právě je 546 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online:
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 116606502 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Kontrasty: Dominik Duka: Svatováclavské oslavy – státní, nebo církevní svátek?
Vloženo Pondělí, 10. říjen 2011 @ 10:43:55 CEST Vložil: Stepan |
poslal Nepřihlášený Ještě před rokem se vzrušené debaty kolem svatovítské katedrály točily
kolem jejího vnímání občany této země, kolem jejího poslání a významu v
našich národních dějinách. Zdůrazňoval jsem tehdy porozumění pro ty, kdo
nejsou sice věřící, ale považují katedrálu za „naši“, tedy místo
natolik posvátné a spjaté s našimi dějinami, že se bojí, aby nepatřila
výhradně církvi a nesloužila převážně bohoslužebným účelům. Je to nejen
svatyně, ale i hrobka českých panovníků a dalších významných osobností,
je to místo které patří ke kořenům naší státnosti a které vnímají téměř
všichni naši občané jako místo zvláštní, mimořádné. My věřící je
nazýváme místem posvátným, jiní je vnímají jako význačné, klíčové pro
náš národ. To je něco, na čem se můžeme všichni společně shodnout a
vyjadřovat této katedrále svou úctu každý svým způsobem, přičemž i
věřící je občanem.
Také svatý Václav není a nebyl jen zakladatelem české
státnosti, ani jen světcem. Byl obojím. K němu se utíkáme v dobách
nejtěžších bez ohledu na své náboženské vyznání. My katolíci jej
uctíváme mší, jiní věřící modlitbami, další pak zpěvem chorálu, při
kterém zažíváme mimořádné silné emoce. Nechceme si svatého Václava
přivlastnit. Naopak. Jsem rád, že zvláště v posledních letech se
obnovuje jeho vnímání jako „vévody české země“, jediného právoplatného
panovníka, který všem ostatním správu země jen svěřuje do jejich rukou.
Takové bylo středověké chápání a možná dnes spíš pocitově vnímáme jeho
přítomnost v klíčových okamžicích našich národních dějin. Proto pokládám
za výraz krásné úcty, když lebku Václavovu veze do Boleslavi v
předvečer jeho svátku prezidentská limuzína provázena policií či hradní
stráží. Přál bych všem vidět úctu vojáků, kteří nejsou věřící, ale jsou
hrdí na to, že mohou doprovodit ostatky zakladatele našeho státu.
Podobnou proměnou prochází v posledních letech i
svátek našeho národního světce, svatého Václava samotného. Kdysi to byl
ryze církevní svátek, který jsme za dob reálného socialismu vnímali jako
znamení odporu. Poté, co byl poslanci schválen jako svátek státní,
postupně se jeho náplň měnila. Nemyslím, že by bylo rozumné a slušné
světit svátek "našeho" svatého Václava a vedle toho vnímat jako zcela
odlišné oslavy Václava jako panovníka. Nejedná se opravdu o žádný návrat
o staletí zpět, o žádnou jednotu trůnu a oltáře. Tyto obavy jsou liché.
Jestliže se státní oslavy zúčastní pozvaní církevní představitelé, je
přirozené, že na církevní oslavy jsou zváni představitelé státu.
Neměli bychom si plést angažmá představitelů
politických stran s dobrými kontakty se státní správou této země. Začíná
na nejnižší úrovni – u starostů i nejmenší obcí, se kterými jsem
spolupracoval bez ohledu na jejich politickou příslušnost v zájmu obcí.
Pokračuje přes hejtmany k ministrům a k nejvyššímu státnímu
představiteli – prezidentu republiky. Snaha najít se všemi lidmi dobré
vůle společnou řeč při sledování blaha této země není nic, co by mne
ponižovalo a zač bych se styděl.
Pokusme se i přes své politické a osobní výhrady a
antipatie vidět na druhých lidech jejich lepší stránky, hledejme spíše
to, co nás spojuje a ne to, co nás rozděluje. Bojím se totiž, že mnohdy
jsme už ve stavu, kdy se díváme podezřívavě na pravdivé a správné výroky
jen proto, že je vysloví někdo, kdo se nám nezamlouvá, na koho jsme
zkrátka alergičtí. Zbytečně pak věcně rozdílná stanoviska
personifikujeme a bojujeme spíše než proti myšlenkám, proti jejich
nositelům. To bohužel bylo příznačné pro obě totality – nacistickou i
komunistickou. Nevědomé zbytky takového myšlení mohou být v leckom z
nás.
Těším se, že svatováclavské oslavy se stanou
příležitostí k myšlenkovým návratům ke kořenům našeho státu, k
promýšlení dobrých tradic a připomínání tak velkých hodnot, jako je
rodina, víra či vlast.
Mons. Dominik Duka OP
arcibiskup pražský Zdroj: Tiskové středisko České biskupské konference
|
Podobná témata
|
|
Re: Dominik Duka: Svatováclavské oslavy – státní, nebo církevní svátek? (Skóre: 1) Vložil: poutnick v Pondělí, 10. říjen 2011 @ 10:45:54 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Amen. |
|
|
Re: Dominik Duka: Svatováclavské oslavy – státní, nebo církevní svátek? (Skóre: 1) Vložil: Eleazar v Pondělí, 10. říjen 2011 @ 17:03:42 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Přál bych všem vidět úctu vojáků, kteří nejsou věřící, ale jsou
hrdí na to, že mohou doprovodit ostatky zakladatele našeho státu.
Tím ale není ani Bůh ani Ježíš Kristus. Tím byl pouhý člověk. Uctívání člověka, nebo spíše kusu suché kosti (která navíc patřila asi 50ti letému zemřelému, tudíž spíše Boleslavovi než Václavovi :-)
Jestliže se státní oslavy zúčastní pozvaní církevní představitelé, je
přirozené, že na církevní oslavy jsou zváni představitelé státu. Neměli bychom si plést angažmá představitelů
politických stran s dobrými kontakty se státní správou této země. Začíná
na nejnižší úrovni – u starostů i nejmenší obcí, se kterými jsem
spolupracoval bez ohledu na jejich politickou příslušnost
smilství té nevěstky byly opojeny všecky národy,
králové světa s ní smilnili a bohatí kupci země bohatli z její
rozmařilosti a přepychu. (Zjevení)
Pokusme se i přes své politické a osobní výhrady a
antipatie vidět na druhých lidech jejich lepší stránky, hledejme spíše
to, co nás spojuje - MOC A PENÍZE, to spojuje mocipány světské i "duchovní" (kterého jsou ducha?!) perfektně.
|
Re: Re: Dominik Duka: Svatováclavské oslavy – státní, nebo církevní svátek? (Skóre: 1) Vložil: poutnick v Úterý, 11. říjen 2011 @ 09:17:49 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Zdá se že to každý vidí podle svého. Někdo vidí svatého knížete který založil náš stát a kterého aktivně uctíval třeba i mistr Jan Hus a ke kterému se hlásil i Jan Amos Komenský a druhý žel Bohu to co Vy. Takový komentář by klidně mohl napsat i čert. Postěžovat si na úctu k ostatkům svatých (díky téhle úctě v prvotní církvi je máme), zpochybnit identitu svatého Václava ( tím že zpochybňují existenci i ostatky světců se za státní peníze živí spousta darebáků od první republiky, vymýšlejí čím dál tím konspirativnější nesmysly a odvolávají se jeden na druhého), přihodit biblický citát jako na poušti a vyjádřit svůj odpor ke světským i církevním "mocipánům". Satanisti by s Vámi na svých stránkách i v reálu určitě souhlasili, bod po bodu. Radši si vezměte příklad ze spravedlivých pohanů a zkuste se na ten svět dívat o trochu příznivěji. Nebo u té skutečné nevěstky opravdu skončíte a budete se jí držet jako klíště.
|
]
Re: Re: Re: Dominik Duka: Svatováclavské oslavy – státní, nebo církevní svátek? (Skóre: 1) Vložil: Eleazar v Úterý, 11. říjen 2011 @ 16:42:35 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | 1)Dík, že mi nebereš právo na vlastní názor - možná tady patříme k menšině.
2)Odkud bereš informaci, že v prvotní Církvi byly uctívány části těl zemřelých křesťanů? Např. St. Jakub Starší, nebo hezky po hebrejskoaramejsku Jaakov bar Zabdaj byl umučen, Skutky o tom svědčí, ale postrádáme svědectví o jakémkoli smilství s jeho ostatky. Uvědom si poutnicku, že v prvotní Církvi tvořili nezanedbatelnou část osazenstva Židé, a to nejen helenizovaní potomci diasporního židovstva, dnes bychom řekli goletniků (např. Timotheus), ale skutečně Zákona znalí a dbalí Židé, přes které by jakékoliv zapojení čehokoliv nečistého, jako jsou neživá lidská těla prostě neprošlo. I Ježíš sám označuje obsah hrobů za nečistotu! Nedovedu si představit, jak Šimon bar Jona, pardon St. Petr uctívá ostatky krále Davida! I když styk s kostmi proroka Elíšy způsobil obživnutí mrtvého, není a ani nebyl to důvod k uctívání jeho ostatků.
3) Nejse antropolog, a tudíž jsem odkázán na názory vzdělanejších. Problematika pravosti relikvií je obecně široká a obsáhlá, nejsem schopen jednoznačně říci, zda-li současná věda dovede u 100let staré lebky jednoznačně určit, jestli se jedná o lebku cca třicetiletého muže (možná Václava, možná jeho chlévského nádeníka), anebo jestli byl majitel lebky v době smrti 2x starší (tedy rozhodně ne Václav). Toto tema spekulacím nahrává, a představa, že Václavova lebka je ve skutečnosti lebkou Boleslava je více než romatnická. Kdybychom měli na stole protokoly z laboratoře, a uměli v nich číst, byli bychom moudřejší. Teď nám nezbývá než být opatrní a nevěřit všemu na 100%
|
]
|
|
|
|