poslal Nepřihlášený V posledním týdnu několik českých novinářů, a spolu s nimi i někteří
politici, k šoku mnoha z nás dokonce i z pravé strany politického
spektra, vyvolali kauzu Bátora, která mne hluboce
zneklidňuje. Pořád jsem věřil, že žiju v primárně demokratické
společnosti, ale přibývá signálů, že tomu tak není. Naše dnešní
společnost má sice naštěstí stále ještě řadu atributů, které jí – na
rozdíl třeba od režimu plukovníka Kaddáfího – umožňují nazývat se
demokratická, ale postupně začíná dominovat něco zcela jiného. Nedávno
jsem v jednom americkém časopise objevil anglický termín „PC-Society“,
čímž nebyla myšlena společnost plná personal computers, ale politicky
korektní společnost, neboli PK-společnost. To je úžasné a nesmírně
užitečné označení.
Co je či není politicky korektní navíc definuje – zcela samozvaně –
jedna skupina lidí, která si vydobila zcela neuvěřitelnou pozici
v médiích a která nám suverénně a autoritativně říká, co smíme a co
nesmíme. Je to fenomén celosvětový, evropský i český. Kdo se mu odvažuje
vzdorovat, stihne ho lavina ataků, které vedou k jeho společenskému
znemožnění, často i ztrátě zaměstnání, i k osobní ostrakizaci. Přesně to
se u nás dnes děje s Ladislavem Bátorou.
Abych zabránil spekulacím, chtěl bych říci, že pana Bátoru osobně
neznám, že jsem s ním nikdy přímo nemluvil (ani jsem si s ním
netelefonoval, ani nedopisoval), dokonce jsem od něho nikdy nečetl žádný
jeho text. Vím, že je na www.Euportal.cz fotografie z demonstrace proti
Lisabonské smlouvě, kterou pořádalo sdružení D.O.S.T., kde jsme vedle
sebe vyfotografováni, ale ani tehdy jsem přesně nevěděl, o koho jde. Vím
pouze to, že je to hluboce konzervativní, autenticky pravicový člověk,
který se zúčastňuje různých veřejných akcí proti věcem, se kterými
nesouhlasí. Patří mezi ně Evropská unie, protože si pravděpodobně myslí –
stejně jako já – že je Evropská unie, zejména ve svém dnešním
provedení, mylnou konstrukcí a že je třeba tento názor říkat nahlas.
Dokonce bych si troufal tvrdit, že i toto je blízké většinovému názoru
české veřejnosti (ale asi i lidí v celé Evropě), pouze je to v naprostém
protikladu k názorům stratégů politické korektnosti (i když to možná
ani nejsou jejich skutečné názory, nýbrž výraz jejich zájmů) a těch,
kteří chtějí být – za jakoukoli cenu – s Bruselem zadobře.
Ve čtvrtek 24. února 2011 jsem si v Headline Monitoru zcela náhodou
přečetl krátké úryvky z autobiografie Ladislava Bátory, které mne
mimořádně zaujaly. Hledal jsem celek a zjistil jsem, že autobiografie
napsaná 8. března 2009, vyšla 21. února 2011 na serveru Euportál.cz. Pro
orientaci v názorech L. Bátory zde onen úryvek uvádím:
Úryvek z autobiografie Ladislava Bátory
Konzervatismus není ideologií, nýbrž životním postojem, jak
vehementně potvrdí každý správný konzervativec. A tak aspoň pár příkladů
za sebe sama:
Raději Konfucia než Rousseaua, raději Františka Josefa I. než
Josefa II., raději národní pospolitost než občanskou společnost, raději
Jarmilu Šulákovou než Juru Pavlicu, raději lokální než globální, raději
uleželý segedín u Rozvařilů než emulgátorovou mňamku od McDonalda,
raději povinnou vojenskou službu než profesionální armádu, raději Boženu
Vikovou-Kunětickou než Jiřinu Šiklovou, raději základy latiny a řečtiny
než prolegomena k navlékání kondomu, raději s Lorenovou než
s Loren(ou?), raději jihočeskou selku než pražskou intelektuálku, raději
skromnou korunu než načančané euro, raději Agnethu Fältskogovou než
Joan Baezovou, raději tradici než pokrok, raději mateřskou dovolenou než
povinné eurojesle, raději Stanislava Suchardu než Olbrama Zoubka,
raději Nixona než Bushe, raději Prodanou nevěstu než Odcházení, raději
čecháčky než světáčky, raději věřit než dlužit, raději Koniáše než
Halíka, raději zájezdní hostinec U tří lip než grandhotel Bilderberg... A
už vůbec ne evropeismus, humanrightismus, genderismus,
multikulturalismus, feminismus, antidiskriminacionismus, politickou
korektnost, oikofobii, ekumenismus, positivní diskriminaci,
homosexualismus, Pravdu a Lásku ordinovanou z Havlova nevětraného
mravního a duševního pelechu, environmentalismus, Mezinárodní trestní
soud, Kaplického a Ježkův blobismus...
A vůbec celou tuhle oblbující novosocialistickou dogmatiku
vrchnostensky distribuovaného Blaha namísto Svobody; dogmatiku, kterou
nás cílevědomě a zlovolně ubíjejí a jednou zaručeně ubijí! Tak ať je to
aspoň co nejpozději...
Trvám na tom, že je legitimní názory tohoto typu mít a že by bylo fér
o nich vést seriózní dialog a nikoli provádět apriorní odsudek. Za sebe
říkám, že jsou mi názory pana Bátory v mnohém blízké. I já raději
tradici než údajný pokrok, také raději vyslechnu v rádiu Jarmilu
Šulákovou než ničitele lidové hudby Pavlicu, i já vidím hrozbu v tom, co
do lidské společnosti zasel J. J. Rousseau, i já mám strach z toho, že
se pod heslem občanské společnosti skrývá spousta velmi nedemokratických
myšlenek (a činů), mezi Koniášem a Halíkem vidím rozdíl pouhých tří
století (a pravděpodobně skutečnou víru v prvním případě a pouhou
mediální ekvilibristiku ve druhém), nikdy jsem s povýšeným odsudkem
nepoužil slovo čecháček (což je jedna z ikon české verze
PK-společnosti), ale mám strach z našich údajně „světových“ velikánů,
atd. atd.
Proto Ladislavu Bátorovi poděkujme za to, že tato slova tak ostře a odvážně říká.
Václav Klaus, publikováno v deníku Právo dne 28. února 2011
Zdroj: www.klaus.cz