Vždyť když jsme přišli do Makedonie, nezakusili jsme žádnou tělesnou úlevu, ale ve všem jsme byli sužováni; zvenčí boje, zevnitř strachy. 6Ale Bůh, který potěšuje sklíčené, potěšil i nás příchodem Titovým. 7A nejen jeho příchodem, ale i tím potěšením, které měl on z vás; takže když nám vypravoval o vaší touze, o vašem nářku a o vaší horlivosti pro mne, velice jsem se zaradoval. 8Ačkoliv jsem vás ve svém dopise zarmoutil, nelituji toho -- třebaže jsem toho i litoval --, neboť vidím, že vás onen dopis -- byť i nakrátko -- zarmoutil. 9Teď se raduji ne proto, že jste byli zarmouceni, ale proto, že jste byli zarmouceni ku pokání. Byli jste zarmouceni podle Boha, takže jste od nás v ničem neutrpěli škodu.  10Zármutek, který je podle Boha, působí pokání k záchraně, jehož nelze litovat, kdežto zármutek světa působí smrt.  11Hle, co u vás vypůsobilo právě to, že jste se zarmoutili podle Boha: jaké zaujetí, jakou obranu, jaké rozhořčení, jaký strach, jakou touhu, jakou horlivost, jaké potrestání. Ve všem jste prokázali, že jste v té věci čistí. 12I když jsem vám napsal, nebylo to kvůli tomu, kdo ublížil, ani kvůli tomu, komu bylo ublíženo, ale proto, aby se u vás projevilo vaše zaujetí pro nás před Bohem. 13Tím jsme povzbuzeni.....

V Korintě byl apoštol od někoho veřejně potupen (2 Kor 2,1) - kdyby tam přišel moc brzy, musel by trestat. Proto nejdříve poslal kárný dopis .....

V Korintě to však vzali s polepšením vážně a apoštol z toho má nyní radost.

Pokání k záchraně je věcí dobrou, Bohu milou - takového pokání netřeba litovat, i když Pavlovo pokárání přineslo Korinťanům dočasně zármutek - ve výsledku je totiž člověku prospěšné.

"Hle, co u vás vypůsobilo právě to, že jste se zarmoutili podle Boha!"

Pokání totiž třeba činit právě se srdcem zkroušeným lítostí ze způsobeného zla   =  zarmoucení podle Boha.

Žádná skutečná změna života bez srdce zkroušeného právě touto lítostí není ve skutečnosti možná. To lítost ze hříchů způsobuje ono zhrození, rozhodnutí život změnit ....