Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Není svoboda (Skóre: 1) Vložil: oko v Čtvrtek, 11. září 2014 @ 10:16:23 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | ..." Samozřejmě, že tě nesoudím, natožpak proti Pavlovým slovům."...
Toto od tebe opravdu zní jako soud mé osoby: "Skutečnou svobodu, která je v Kristu, jsi ještě
nepoznal. Nemysli si, že tvoje lavírování a neschopnost si zvolit
správně je nějak "voňavá" pro lidi, kteří přijali Ježíše Krista,
rozhodli se pro něj a vydali mu svůj život. Spíše tvoje propagace
bezbožnosti a omlouvání hříchu působí směšně a odporně.".
Tedy nijak nelavíruji. Já se už dávno rozhodl pro Krista a s nadšením to vítám i u každého, kdo se rozhodl podobně.
..."ani se nevydává jen zrovna přítomný okamžik, jeden bod, ale celý život."...
Svůj život ale prožíváš, realizuješ vždycky jenom v tomto jednom bodu okamžité přítomnosti. Tento časový bod může být kontinuální s body předcházejícími - může ale také být výjimkou a třeba i opakem. Vždycky v okamžiku každého jednotlivého hříchu býváš nevěrný tomu svému dřívějšímu definitivnímu vydání se Kristu.
Lidská "definitiva" není definitivou Boží! Jen Bůh je věrný, my lidé jsme jsme i ve svých definitivních rozhodnutích slabí, nevěrní.
Nejedná se tedy o žádnou "kulturu provizoria", ale o vědomí vlastní slabosti a hříšnosti. O realitu pohledu sama na sebe.
..."Bůh lidem nedovoluje hřích"...
Bůh má veškerou moc nad všemi událostmi ve vesmíru. Bůh je režisérem všech událostí. Lidé pak jsou jako herci, kteří svou roli od režiséra zahrají podle scénáře, nebo z vlastní improvizace špatně. Nic se na světě, žádná událost, se nemůže udát bez toho, aby to Bůh schválil (dovolil, dopustil). Ani vlas nám z hlavy nespadne bez Boží vůle, (bez Božího dovolení, dopuštění).
Z tohoto pohledu Bůh Abimelechovi nedovolil zhřešit (Gn 20,3). Z tohoto samého pohledu Bůh dovolil (dopustil) Davidovi zhřešit (2 Sam 11,27). Jistě měl Bůh možnost Davidovi (podobně jako Abimelechovi) nedovolit zhřešit, zabránit tomu. Ale neudělal to.
Podobně Bůh ve své absolutní moci nad tímto světem dovolil Hitlerovi a jeho pohůnkům genocidu židů. Neznamená to, že by s genocidou vnitřně souhlasil, ale stejně ji dopustil. Určitě Bůh moh ve své moci genocidě židů zabránit, ale neudělal to.
|
| NadřazenýRe: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Není svob (Skóre: 1) Vložil: Bylina (k.bylina@seznam.cz) v Čtvrtek, 11. září 2014 @ 14:19:25 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Stando, znovu Ti opakuji, ujasni si termíny, které používáš. Víš, i v češtině má každé slovo svůj vnitřní význam. Základem slova dovolil, je slovo vůle. A základem slova možnost je slovo moc, moci. Takže je velký rozdíl mezi tím, když řeknu, že mi Bůh něco dovoluje a tím, že mi něco umožňuje. A už vůbec do toho nepleť slovo svoboda, protože ta s hřešením nemá nic společného. Tvá představa světa, kde má člověk svobodu hřešit, je imaginární. Ve skutečném světě stvořeném Bohem, žádná svoboda hřešit stvořena nebyla. V Božím světě je jen jeden druh svobody a to svoboda milovat Boha a bližního. To je jediná svoboda v celém stvoření. To ostatní, co lidé nazývají svobodou, je jen svoboda zdánlivá, imaginární. A protože ty se dost často v tomto imaginárním světě katolických představ o Bohu pohybuješ, máš dojem, že máš svobodu hřešit. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Není (Skóre: 1) Vložil: Myslivec v Čtvrtek, 11. září 2014 @ 15:29:41 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Jediný druh svobody je svoboda milovat? A co svoboda za hřích domýšlivý se kát! Co svoboda ve svobodě ducha Boha dále poznávat? Co svoboda Bohu otevřeně všechno říct? Co svoboda přijmout vůli Boha? Co svoboda ve svobodě Ducha pravdy?
Bůh z lásky člověku, mu svobodu ducha dal, ne jeden druh svobody, svobodu ve svobodě, která je obrazem nesmírné svobody Boha!
Svoboda není jeden druh, je jen jedna a vejde se do ní všechno, i nekonečná láska. Milujeme ve svobodě, nemilujeme svobodou, nemilujeme "druhem" svobody.
Když vysvětluješ základy slov, tak pomni, že slovo má základ v Duchu pravdy. A tak tomu v pravdě Boha bude navždy. Vnímáš duchem duchovní základ slov? Tak proč stále domýšlivost nad slovem je tvůj plod? |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: N (Skóre: 1) Vložil: Bylina (k.bylina@seznam.cz) v Čtvrtek, 11. září 2014 @ 18:05:50 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Jediný druh svobody je svoboda milovat?A co svoboda za hřích domýšlivý se kát! Co svoboda ve svobodě ducha Boha dále poznávat? Co svoboda Bohu otevřeně všechno říct? Co svoboda přijmout vůli Boha? Co svoboda ve svobodě Ducha pravdy?
Vše to, co jsi vyjmenoval je součástí Boží lásky, která je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, což je zároveň Duch pravdy, kterého tu stále frekventuješ. O domýšlivosti by neměl mluvit člověk, který si o sobě myslí, že ví vše líp než ostatní. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Není svob (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 11. září 2014 @ 19:46:00 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Tento časový bod může být kontinuální s body předcházejícími - může ale také být výjimkou a třeba i opakem.
No a právě proto jsem vydal život Ježíši. Jak jinak se dá s takovou věcí vypořádat? Leda nějakou motaninou, kterou si na sebe vymýšlíš ty.
Vždycky v okamžiku každého jednotlivého hříchu býváš nevěrný tomu svému dřívějšímu definitivnímu vydání se Kristu.
No to ani náhodou, Stando.
Lidská "definitiva" není definitivou Boží! Jen Bůh je věrný, my lidé jsme jsme i ve svých definitivních rozhodnutích slabí, nevěrní.
Nejedná se tedy o žádnou "kulturu provizoria", ale o vědomí vlastní slabosti a hříšnosti. O realitu pohledu sama na sebe.
No a právě proto jsem vydal život Ježíši. Kultura provizoria je právě to spoléhání na sebe, to JÁ.
Nic se na světě, žádná událost, se nemůže udát bez toho, aby to Bůh schválil (dovolil, dopustil). Ani vlas nám z hlavy nespadne bez Boží vůle, (bez Božího dovolení, dopuštění).
Opět, v tomto se velmi, velmi krutě pleteš.
Bůh lidem ani neschvaluje, ani nedovoluje hřích.
A i když takovou věc budeš tisíckrát přiřkávat Bohu a namlouvat si, že ti Bůh hříchg dovolil, není to pravda.
Ani tobě nedovoluje Bůh hřích.
Z tohoto samého pohledu Bůh dovolil (dopustil) Davidovi zhřešit (2 Sam 11,27).
Mohl bys jistě uvést nějaký podklad pro toto tvé tvrzení. Je někde v písmu napsané, jak Bůh dovolil Davidovi zhřešit?
Samozřejmě, že ani Davidovi nedovolil Bůh hřešit, neměl žádnou vyjímku ze šestého a sedmého přikázání.
David nezhřešil, protože by mu to Bůh dovolil, ale proto, že pohrdl Božím slovem. Překročil Boží zákazy.
Podobně Bůh ve své absolutní moci nad tímto světem dovolil Hitlerovi a jeho pohůnkům genocidu židů
Máš o tom nějaký záznam, nebo sis to vymyslel? Byl Hitler u Boha a dostal nějakou vyjímku na vraždění?
Stando, prober se ze svého nesmyslu.
Toník
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Není (Skóre: 1) Vložil: oko v Pátek, 12. září 2014 @ 11:30:03 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Vždycky v okamžiku každého jednotlivého hříchu býváš nevěrný tomu svému dřívějšímu definitivnímu vydání se Kristu.
No to ani náhodou, Stando"...
Zase narážím na tvé mantinely vnímat věci jinak, než jsi naučený.
1.) Přiznáváš, že jsi kdysi v minulosti odevzdal svůj život Kristu. Definitivně.
2.) Přiznáváš, že i po tomto definitivním vydání se Kristu jsi znovu zhřešil. Nikdo z nás nedokáže občas v něčem nezhřešit.
Není tedy bod 2.) nevěrou bodu 1.) ?
..." No a právě proto jsem vydal život Ježíši. "...
I když jsi tehdy vydal život Ježíši, neznamená to, že Ježíš nyní za tebe už rozhoduje všechno co uděláš. To bys asi už zhřešit nemohl a bod 2.) by neexistoval..
..."Nic se na světě, žádná událost, se nemůže
udát bez toho, aby to Bůh schválil (dovolil, dopustil). Ani vlas nám z
hlavy nespadne bez Boží vůle, (bez Božího dovolení, dopuštění). Opět, v tomto se velmi, velmi krutě pleteš."... (Mt 28,18) Ježíš přistoupil, promluvil k nim a řekl: "Je mi dána
veškerá moc na nebi i na zemi.
(Mt 10,29-33) Copak se neprodávají dva vrabci za haléř? A ani jeden z nich
nepadne na zem bez vědomí vašeho Otce.
Vám jsou ale spočítány i všechny vlasy na hlavě!
Proto se nebojte. Jste dražší než mnoho vrabců."
"Kdokoli mne tedy vyzná před lidmi, toho i já vyznám před
svým Otcem, který je v nebesích.
Kdo by mne ale před lidmi zapřel, toho i já zapřu před svým
Otcem, který je v nebesích. Zde můžeš vidět realitu svobodné volby u každého člověka bez výjimky. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: N (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 15. září 2014 @ 08:50:46 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | 1.) Přiznáváš, že jsi kdysi v minulosti odevzdal svůj život Kristu. Definitivně. 2.) Přiznáváš, že i po tomto definitivním vydání se Kristu jsi znovu zhřešil. Nikdo z nás nedokáže občas v něčem nezhřešit. Není tedy bod 2.) nevěrou bodu 1.) ?
Ne.
A kdyby tě někdy v budoucnu, Stando, zajímalo co jsem to odevzdával Kristu, rád ti to napíšu.
Jinak nemám problém vnímat náboženství materií, soch, obrazů a pověr či Zákon vybírání si dobra a zla, požehnání či prokletí, pod kterým žiješ. Mám s ním osobní zkušenost a vím, o čem píšeš. To, že už nežiji v tom, v čem žiješ ty a neuvažuji jako ty neznamená, že bych nebyl schopen vnímat z čeho vychází tvé převrácené myšlenky. Podobně mám schopnost vnímat třeba komunisty a jiné lidi pod náboženstvím Závisti a prokletí braní druhým a jejich způsob uvažování díky tomu, že jsem v malém odvaru komunismu léta žil, takže nemám problém porozumět uvažování Františka.
I když jsi tehdy vydal život Ježíši, neznamená to, že Ježíš nyní za tebe už rozhoduje všechno co uděláš.
To je dobře, že rozumíš, že Ježíš za mne nerozhoduje všechno, co udělám. Proč by to taky dělal? Ježíš nám dal svobodu. Náš život není jako v náboženství že bychom měli nalajnované kolik máme mít dětí, jakou politickou stranu máme volit, jesli máme žít v chudobě nebo bohatství, či cokoliv dalšího, co některá náboženství linkují svým ovečkám.
Ježíš za mne rozhoduje zlomek věcí. Naprostou většinu věcí rozhoduji ve svém životě já, spolu s Ježíšem. I když i to, že je rozhoduji já je dáno tím, co udělal Ježíš. Kdybych Ježíše neměl a nevydal mu svůj život, už bych dávno nic nerozhodoval.
Opět, někdy si přečti naše učení k danému tématu. Psal jsem ti vícekrát, že mohu potvrdit slova Ježíše, jsou pravdivá. Při hříchu nenamlouvám, že jsem "svobodný" jako ty a že já si vybírám dobro nebo zlo. A psal jsem ti tu několik konkrétních příkladů ze života.
A je to realita každého člověka, Stando, i tebe, když tě zřejmě Hřích obalamutil a namluvil ti, že ty si svobodně vybíráš jeho.
Pokud si ty sám svobodně a dobrovolně vybíráš hřích (což je asi možné, ale moc ti to nevěřím) tak je mi tě opravdu líto. Ještě jsem takový příběh neslyšel, neznám lidi, kteří si svobodně a dobrovolně vybírají hřích a zlo. Naprosto všichni lidé, na které narážím, jsou otroky hříchu, hřích je trápí (často velmi), snaží se ho zbavit, ale nejde jim to a třeba celá léta jim hřích ničí a likviduje život. Zpočátku si to moc neuvědomují (počátky jejich hříchu často sahají do doby dětství, kdy ještě svobodnou vůli ani neměli), ale později si to uvědomují velmi krutě.
Bylo by pro mne zajímavé, kdybys někdy místo tvého motání se do tvých vlastních sítí a snahy si sám sobě dokázat tvůj život napsal nějaký praktický příklad, jak takové svobodné a dobrovolné vybírání si hříchu a zla ve tvém životě vypadá, abych zase poznal něco nového, co jsem ještě v životě neslyšel. Můžeš třeba napsat, které všechny hříchy si vybíráš svobodně a dobrovolně, které hříchy ti tvůj bůh dovolí a schválí, abys je dělal.
Toník |
]
|
|