Zda je nutné pro to, aby mohl být člověk pokřtěn, aby měl sám osobní vztah s Bohem - vztah, který je podmíněn vyzrálostí rozumu
- takže člověk chápe, že reálně existuje duchovní bytost, kterou ale nevidí.
Miminko toho schopno ještě není, těžce mentálně postižený člověk takového vztahu nebude schopen nikdy.
Tohle opravdu nevím, Stando - tyhle tvé spekulace a divné nápady jsem neřešil.
Osobní vztah s Bohem ani osobní vztah s lidmi není podmíněn vyzrálostí rozumu, nesouvisí s vaším rozumováním, to jsem ti psal mnohokrát. Osobního vztahu jsou schopná stejně tak miminka, jako malé děti, jako velké děti, stejně tak jsou schopní osobního vztahu mentálně postižení.
Co byl hlavní důvod, že jste čekali se křtem vlastních dětí tak dlouho?
Nesmyslná otázka na něco, co se nestalo - nečekali jsme se křtem vlastních dětí vůbec, natožpak "dlouho".
Stando, psal jsem ti mockrát, že neuvažujeme jako vy, natožpak naše děti - tvoje otázka je jen průmětem tvého uvažování, "čekání" není praxe křesťanů.
Když už se ptáš, tak ti základní věci napíšu - naše děti vyrůstaly s Bohem odmala, od miminek, jako batolata, jako malé děti, jako velké děti, stále. Nikdy neměly žádný "starý život bez Boha", jako jsme to měli my. Svůj život odevzdaly Pánu Ježíši ve velmi útlém věku - první dítě asi v sedmi letech. Ale i před tím, i potom žilo s Bohem. Pokřtít se nechalo v 16 letech. Ale i před křtem i po křtu žilo s Bohem.
Život dítěte s Bohem totiž není podmíněn ani rozumářstvím, ani tím, jestli dítě Bohu život vydá nebo nevydá, ani tím, jestli se dítě nechá pokřtít nebo nenechá, ani tím, jestli rodiče pokřtí či nepokřtí děti (mimochodem, ty jsi křtil tvoje děti? Opět chybí tvoje odpověď na otázku...) ani tím, jestli ty děti pokřtí někdo jiný nebo nepokřtí.
„Učiňte pokání a každý z vás ať se dá pokřtít na základě jména Ježíše Mesiáše na odpuštění svých hříchů, a přijmete dar Ducha Svatého. Neboť to zaslíbení platí vám a vašim dětem i všem, kteří jsou daleko a které si povolá Pán, náš Bůh.“
Je snad bez diskuze, že to slovo "platí všem, kteří jsou daleko a které si povolá Pán, náš Bůh", tedy i nám, když nás Bůh povolal - proto jsme se také dali pokřtít. To slovo je v tomto jasné a není na něm co řešit.
Dá se z toho slova odvodit, že se stejně tak vztahuje na naše děti, i když to v tom slově není přímo uvedeno. A to se vztahuje.
Toník
|