Říkejme tedy tomuto stavu vyhnance z ráje "dědičná vina" našich prarodičů v ráji, kterýžto stav vyhnanství přechází přirozeně na všechny jejich potomky.
Je to logické - nikdo přece nemůže zdědit po předcích něco, čeho oni kdysi pozbyli, co už nevlastní..
Když ti rodiče propijí střechu nad hlavou, jejich dům nezdědíš.
Pak přichází Mesiáš a otevírá všem lidem znovu možnost stát se dědici, přestat být vyhnancem z ráje - stát se Bohem znovu přijatým dítětem. Pouhou milostí, bez našeho přičinění, bez naší zásluhy. Tuto milost může obdržet už nově narozené miminko - je to naopak žádoucí, aby byl člověk pokřtěn co nejdříve a stal se tak plnoprávným členem velké Boží rodiny - dítětem Božím a byl tak nebeským Otcem i vychováván.
(Žd 12,7-10) Bůh s vámi jedná jako se syny. A kterého syna jeho otec netrestá? Pokud jste ušetřeni tohoto potrestání, z něhož má každý svůj díl, znamená to, že jste levobočci, a ne synové.
Měli jsme ostatně své otce podle těla, aby nás trestali, a ty jsme ctili. Nebudeme se tím spíš podřizovat Otci duchů, abychom měli život?
Ti první nás totiž trestali po krátkou dobu a jak je napadlo; on to však dělá pro naše dobro, aby nám dal podíl na své svatosti...
|