Možná ten problém člověka bude v tom, co je v knihách skutků právě zapsáno, zda-li je zapsán k životu v knize živých (života)nebo ke smrti v knize mrtvých (smrti). A proč až někdy? I v křesťanských písmech je, že soud začíná od domu B-žího ...

A odkud vůbec asi pisatel Zj vzal ten nápad s knihami skutků, živých, zemřelých? ;)

Ahoj Tondo,

jestli mám přemýšlivější období, to nevím, možné je vše. Jisté je, že člověk se někam posunuje a je faktem, že ve svém světonázoru jsem asi nedávno překročil další milník. Podmě se mrknout, na to, o co jde...

S kolegou Wollekem jsme vedli sem tam debatu o svobodné vůli. Wollek tvrdil, že na to nevěří, ale v jeho geniálním mozku šlo jen o zmatení pojmů - na svobodnou vůli pochopitelně věří. Já na svobodnou vůli od jisté doby nevěřím, ale zároveň mne tento postoj lehce znepokojuje a vyvolává ve mne jakési těžko slovy popsatelné dilema. Pochopil jsem, že pokud je svobodná vůle realitou, stává se idea teismu objektivní skutečností (netvrdím, že to indikuje existenci židokřesťanského Boha, ale v podstatě by to pohřbilo koncept fyzikalismu).

David Černý (teistický filosof) má na svém blogu zajímavý článek k tomuto tématu - http://kontrafikce.blogspot.com/2017/07/zivot-bez-svobodne-vule.html. Vypíchnu z něj to podstatné, tedy závěr:

Nezvykle střízlivý teistický pohled na svobodnou vůli, není-liž pravda?

Nyní se podívejme, jak se s touto věcí "popasoval" zástupce ateistického křídla - věhlasný profesor Robert M. Sapolsky ve své publikaci "Chování". Na straně číslo 519 je odstavec s názvem "Dovětek: a teď ta nesnadná část." Dovolím si zde onu kapitolu ofotit, neboť se mi to nechce celé přepisovat:

http://prntscr.com/qsnn0v [prntscr.com]

Musel jsem si tuto kapitolku přečíst ještě jednou. A pak ještě jednou. A pak ještě jednou. A pak mi to došlo. Domnívám se, že tohle je věc, ve které se teisté a ateisté částečně protínají, t.j. že existuje určitá rovina - nevím jak to přesně nazvat ... řekněme třeba nepohodlných logických závěrů (po smrti bude to, co bylo před narozením, neexistence svobodné vůle, atp.), že to prostě člověk automaticky hledá jiná, než čistě racionální východiska .... malý příklad: Matt Dilahunty a Daniel Dennett - dva stoupenci militantního ateismu a přitom se profilují jako kompatibilisté - proč asi :)?

Otázkou je, jak je možné, že to může u těch ateistů fungovat - myslím tím, třeba to, co zmiňoval Sapolsky nebo třeba Smilansky? Není to až tak velká záhada, jak by se mohlo na první pohled zdát - je to dovednost, kterou máme dost možná všichni. Kdysi někoho napadlo vyzkoušet jistou modifikaci dvojitě zaslepené, placebem kontrolované randomizované studie testování med. přípravku (mám i zdroj, ale teď to nemůžu nějak dohledat) ... že prostě jen tak z "plezíru" řeknou kontrolní skupině, která dostane neaktivní látku (placebo), že to, co budou teď několik týdnů polykat je jen obarvený prašek, který ve skutečnosti nic nedělá. A jaké pak nastalo překvapení při vyhodnocování výsledků ... ono to fungovalo, i když lidé dostali informaci, že je to celé "fake" - přesto všechno dosahovali měřitelné zlepšení, oproti kontrolní skupině, která nebyla léčena vůbec.

Ok, co z toho tedy plyne? V prvé řadě mi teď dává mnohem větší smysl, proč nadprůměrně inteligentní a vzdělaní lidé (jako třeba Wollek, Cizinec, Myslivec, JirkaB a další) věří tomu, čemu věří a drží se toho jako klíště psího kožichu. Další věcí je, že bych se měl zamyslet a v některých ohledech přehodnotit kritiku určitých věcí, které souvisí s teistickým pohledem na svět. Jsou tu jisté věci, které jsem dříve buď neviděl nebo jim nepřikládal až tak velkou váhu. Začínám mít takový pocit, že je asi zbytečné se znepokojovat nad tím, jakým pohádkám dotyčný teista věří, ale spíše se soustředit na to, co z těchto pohádek by mohlo ovlivnit společnost - byť třeba jen na komunální úrovni. To, čím by se člověk měl vnitřně "znepokojovat" není víra v báchorky o globální potopě, ale spíše to, zda mají dotyční moc a chuť tyhle věci cpát malým dětem do makoviček v rámci výuky na ZŠ. Anebo třeba, zda by měli tesité tak moc velkou páku, aby plošně zákazali antikoncepci, jen pro to, že si to někde vyčetli v té jejich knížce. Podobných příkladů by se jistě našlo nespočet. V tomto stále spatřuji smysl vyvracet křesťanům jejich postoje. Přiznám se ale, že už moc nevidím smysl v tom, vyvracet věřícím to, čemu oni osobně věří.  Protože je třeba si otevřeně přiznat, že i já dobrovolně klamu sám sebe ohledně jistých nepohodlných skutečností, které vyplývají z logiky věci - viz. přístup R. Sapolského a spol.

Nevím, jestli je to srozumitelné, to jsem napsal, ale takhle nějak to v současné době vidím.