Faktem je, že znám či jsem znal spousty křesťanů, co byli v zajetí nějakých svých předpokladů, či učení, co načerpali třeba ve své denominaci, či ve svém sboru, či z nějaké nesmylné 'křesťanské' knihy, a někdy bylo velmi těžké se s nimi domluvit na elementárních věcech. I těch, které třeba v Bibli jsou docela jasné. Nebo na věcech, které jsou z hlediska celkového vztahu k Bohu relativně irelevantní. Někdy pak bazírování na správnosti výkladu či nutnosti jeho správného pochopení může být mnohem horší, než se s druhým nepřít o drobnostech. Třeba proto, že ten druhý pochází z nějakého prostředí, nebo proto, že jeho víra či poznání není takové.

Mnoho slov z Písma mne v této souvislosti napadají, nicméně tu jsou některé za všechny:

Zbytečné dohadování mezi věřícími, kteří opravdově důvěřují Bohu a Ježíši, se mi jeví spíše jako nedostatek vlastní víry, důvěry v Bohu - že On to opravdu vše pod kontrolou. Něco jiného je, když z takového napomenutí je cítit láska, úcta, pocit tomuto druhému opravdu pomoci, ochránit ho před něčím zlým v budoucnosti.

díky. Díval jsem se na ten Tvůj první článek. Především mne zaujalo, že svůj spor s okem vedete více jak 5 let. Ono je to vždy i o samotné definici slova Svoboda. Máte třeba jeden jak druhý svobodu od toho se s tím druhým nepřít? Když to trvá více jak půl desetiletí.

Jedna věc je svoboda, a druhá věc je pravá svoboda. Co to znamená? Ježíš to třeba chápal takto:

Ta nejvyšší forma svobody je tedy svoboda od hříchu. A dosáhneme ji tak, že poznáme Pravdu. Nicméně je snad jasné, že i křesťan někdy zhřeší, nedosáhli jsme přece úplné dokonalosti zde na Zemi - ostatní není třeba hledat pouze verše z Písma, stačí se podívat na realitu kolem nás.

Jsem přesvědčený, že opravdu potřebuješ určitou míru "svobody", což by šlo nazvat svobodnou vůlí, nezávislostí rozhodování, možností volby, mít jistou mírou autonomnosti, apod., aby člověk, či jiná bytost mohla milovat druhého. Zkusím nastínit za chvíli proč to tak vnímám.

Opravdu nemám potřebu ani časové možnosti studovat váš spor i stanoviska do detailu, zatím mám však obavy, že se možná každý bavíte o něčem jiném, o jiné formě 'svobody'. Pochopitelně, křesťan nemá svobodu v tom, aby hřešil, konal zlo a zároveň to nebylo zlé před Bohem - ale to si snad nemyslí nikdo z věřících.

Na druhou stranu považuji to, co jsem nazval třeba svobodnou vůlí, které obsahuje možnost Boha následovat, nebo zamítnout, milovat nebo ignorovat, poslouchat nebo jít si svou cestou, toto všechno považuji za podmínku nutnou k vysvětlení zla v současném světě. Nevím, zda to mám rozebírat nějak hlouběji, nicméně, jak si třeba vysvětluješ, že je na světě tolik zla, že Bůh nestvořil už na počátku svět 'dokonalý' (jsem velmi opatrný na používání tohoto bezobsažného slova), kde by nebyla smrt, ani pláč, ani utrpení, ani skřípění zubů. A proč toto Bůh mohl slíbit až pro své druhé stvoření Nové Země a Nového Nebe? Kdyby to šlo udělat hned napoprvé, proč by to Bůh neudělal hned? A když to nešlo, jak může Bůh nyní slíbit, že na Nové Zemi už žádné zlo nebude?

Toto jsou podle mne dost zásadní otázky, které, zdá se, silně souvisí se svobodou. Otázky, na které jsem si pochopitelně musel časem nějak odpovědět. Mohou vést k lepšímu pochopení role člověka v celém kontextu stvoření Božího, lepšímu pochopení svobody, jejích různých forem, i Boží lásky k člověku.

  Proč neodpovíš na jednoduché otázky, v čem máš tedy s našim učením problém, co je pro tebe ten blok?

  Co je pro tebe jen "fráze" z toho, co píšu z našeho života?

  No, nepotřebuju v diskuzi člověka, který kličkuje, uhýbá před jednoduchými otázkami, naznačuje, nenapíše jasně a nedopoví a ještě si svojí situaci promítá do druhých. I když alespoň z těch vašich průmětů do druhých je možné vidět, co skutečně žijete.