|
Právě je 537 návštěvník(ů) a 1 uživatel(ů) online: rosmano
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 116889367 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
| Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor. |
|
|
| NadřazenýRe: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: tele v Středa, 21. prosinec 2016 @ 20:38:12 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Šalom, Jirko, nevím, proti tomuhle zrovna nemám nic. Ty nemáš dobrý pocit z toho, když někoho obdaruješ? Vždy jsem ho měl. Kdybych z toho dobrý pocit neměl, asi bych obdarovával z nedobrých úmyslů nebo z neochotného srdce ... |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: JirkaB v Středa, 21. prosinec 2016 @ 22:12:36 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ahoj, nakonec mám z pomoci dobrý pocit, i když je to trochu silné vyjádření. Možné ne až tak z pomoci, ale z toho, že pomoc pomohla něco vyřešit. Jsem asi rád z výsledku. Nemám z pomoci negativní pocit to vím, ale pokud druhému pomáhám, tak žádný pocit neřeším. Někdy jsem nejistý, když nejsem si jistý co je pomoc. Rozhoduji se. Nemám to tak, že to přichází samo a nerozhoduji se jak. Ale nerozhoduji se pomoci pro nějaký pocit, pro odplatu, pomoci většinou chci pro tu potřebu co vidím. Proto se mi to spojení asi nelíbí, tedy spojení Darujte druhým pomoc, sobě dobrý pocit. Zní mi výměnným způsobem, kupte si darem dobrý pocit. A asi taky proto, že vím, že (ne)uvedená organizace z vybraných peněz někdy druhým vlastně nepomáhá. Dárci mají dobrý pocit, to ano, akorát na základě daru, který není pomocí. Ale je pravda, že ten druhý důvod je příliš specifický a není objektivní vzhledem k "obecnému citovanému výroku". Jenže pro mne není obecným výrokem, jelikož je reklamním banerem. Obecně nemohu říci, že bych za dar měl vždy dobrý pocit. To určitě nemám, ale nebyly tam nedobré úmysly, ani neochotné srdce. Asi nejviditelnější to u mne je při daru, který napravuje důsledek hříchu obdarovaného člověka (nejde o krmení hříchu). Tam jsem snad dobrý pocit nikdy neměl, ale budu se radovat, pokud za třeba několik let se ukáže, že to byla pomoc, že dotyčný človíček nad hříchem zvítězil a byl uzdraven. Pak budu mít dobrý pocit, ale ne z toho daru, ale z toho že byl uzdraven člověk. Podporuji jednu neziskovku, ke které mám důvěru. když o tom přemýšlím, tak myslím, že nemám dobrý pocit, ani negativní, spíš žádný. Měl jsem "nadbytek", tak jsem se rád podělil, věřím, že můj nadbytek pomůže něčímu nedostatku. Jestli skutečnost, že jsem to rád udělal, znamená dobrý pocit, tak pak jo, ale asi to nenazvu dobrým pocitem. Udělal jsem to, jelikož to tak učí i Pán, ukazuje to i praktický život bratří zaznamenaný v Písmu. Můžeš říci, že jsem pokrytec, že to dělám jen z poslušnosti, že to není pravé.. že to musí jít nějak samo. Pro mne dar cizím lidem nebyl přirozený, toto moje zlo uvnitř mi zjevil Pán skrze svědectví bratří, a já jej odvrhl a činím co se líbí Pánu, tedy doufám. Ale nemám z toho pocit, já to pro něj (pocit) nedělám, dělám to nějak pro Pána, ale ne pro odměnu. Ne pro skutek, ale ne bez skutku. Být členem ŘKC, schvalovat její učení, tak jsem možná nyní na pranýři vedle Oka. Nebylo a není to u mne totiž tak, že jsem se pomodlil, ráno probudil a měl najednou srdce "masité". Nebo nevím co to znamená. prostě jsem se probudil, řekl Pane odpusť mi, toto jsem v životě činil, já dál toto nechci a nedělal jsem to, někdy i dva dny. (to je vtip, ale nebylo to vždy tak, že najednou jen modrá obloha). Někdy to nebyly ani ty dva dny, některé věci zmizely nadobro, některé se chtějí vracet.. a pak najednou zjistím, že v tomto koutě mám ještě pěkný svinčík (kus kamenného srdce?) A tak začnu i tam, někdy hned napořád, někdy ne... Možná jsem uvěřil nějak špatně, když neproběhla "dokonalá" výměna. Ale jinak zatím neumím věřit. A přitom věřím, že jsem smířen s Bohem, že svojí pílí si nic nezasluhuji, ale vynakládám svoji snažnost. Ne pro ten skutek, ne pro zasloužení si spásy, ne pro splacení dluhu, ale nevím jak to říci, protože tak jenom nějak chci se i se nechat proměňovat... Když to čtu tak ten text je trochu zmatený, ale snad v něm najdeš odpověď.. Jirka
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 21. prosinec 2016 @ 23:18:55 CET (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Ahoj Jirko.
Přečetl jsem si to tedy taky, byť jsi to psal Petrovi. Zmatené mi to nepřipadá, naopak ti moc dobře rozumím a napsal jsi to moc hezky. Až na drobné detaily prožívám věci podobně, jak píšeš.
Toník |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: tele v Čtvrtek, 22. prosinec 2016 @ 10:40:37 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Šalom, Jirko,
nemyslím, že bys psal
zmateně a rozumím tomu, že jsi to napsal právě tak -ze svého pokorného srdce. Nemyslím,
že bys byl pokrytec, naopak. Nedávno tady byla podobná krátká diskuze. Já B-hu
děkuji a přeji B-ží požehnání všem, kdo nějak pomáhají a přispívají a je mi
jedno z jakých motivů a kolik, jsem rád za každý drobt, co spadne ze stolu
těch, kdo mají hostinu. A tohle zase můžou mít jiní za hloupost, falešnost,
pokrytectví. Nevím. Ale jsem za to rád, i z toho důvodu, že u sebe vnímám
nedostatečnost, a i za ten pocit nedostatečnosti jsem rád, protože se mi stává
motivačním faktorem, abych nezůstal nečinný. Věřím však B-hu, Otci, že je dobrý
a odplácí dobrými dary dary těm, kdo jednají v dobrém a nepohrdám jeho
dary a požehnáními, které lidem zaslíbil, když budou jednat dobře. Proto mám to
vědomí o Něm, že cokoliv dobrého učiním, nezůstane u Něho bez odměny. Nechci se
dělat lepším, že cokoliv učiním dobrého druhým, není i mou zásluhou, za kterou
mohu očekávat B-ží odměnu, kterou mi B-h jistě odplatí svým časem podle své
štědrosti, buď již zde na zemi, nebo v nebi. A cokoliv jsem učinil zlého,
odplatí mi B-h podle svého milosrdenství, nechám-li se napravit a budu-li se
snažit napravit i to, co jsem pokazil – tedy chtít i splatit či vyrovnat svůj
dluh. A nemyslím si o sobě, že jsem jako B-h tak dobrý, že co činím dobrého,
činím proto, že jsem naprosto jen dobrý a nečiním tak i proto, abych byl spasen
a byl nalezen v B-žích očích spravedlivým – nikoliv proto, že bych se měl sám
za spravedlivého, ale proto, abych se mu líbil a On mne shledal ve svých očích
spravedlivým, a nikoliv pro ty skutky, protože on mé srdce zkoumá a zná mne
lépe, než já sebe sám. Proto i zkoumám a propátrávám sám sebe, ale konečný
verdikt stanovuje a stanoví nade mnou On, kterému se podvolím. A věřím, že mám
u B-ha zastánce Ješuu, avšak nechci na něho spoléhat v nevěře, v
nečinnosti a nečinit nápravu věcí ve svém životě dobrým jednáním.
„Reklamní poutač“ zní: „Darujte druhým pomoc, sobě dobrý pocit.„ Proč však zrovna myslet na špatný
motiv těch, kdo ten poutač napsali? Můžeš si to tak vyložit, že hrají na strunu
dobrých pocitů, aby nějak z lidí vylákali peníze pro svou činnost“. To je
jedna možnost. Druhá zase může být, že jde o konstatování toho, jak to je,
tedy: Když pomůžeš druhému v jeho nouzi, budeš z toho mít dobrý
pocit“. Zaleží na tom, jak si člověk vykládá slova toho druhého. Jistě můžeš
mít negativní zkušenosti s některými lidmi či organizacemi lidí a pak
rozumím, že když tito napíší takový poutač, víš o tom, že jen hrají na strunu
pocitů, aby z lidí vylákali peníze. Pak se staneš podezřívavým vůči všem
dobročinným organizacím. Ovšem můžeš mít i dobrou zkušenost a pak, kdyby taková
organizace napsala i nesmysl, asi jim budeš věřit, že to myslí upřímně a dobře.
Člověk přemýšlí, čte, mluví, píše i jedná tak, jak je to uspořádáno v jeho
srdci. Ovlivňují ho zkušenosti sama se sebou i s druhými. Důvěra i
podezírání druhých vycházejí právě z těchto dvou zkušeností. A pak je zde
anděl satan k tomu, aby se člověk nepovyšoval. Žaluje, obviňuje, skrze
sklony ke špatnému, aby člověk nezpychl. Můžeš to mít za něco zlého, anebo i
člověku prospěšného. Hospodin
Kainovi řekl: Proč jsi vzplanul hněvem a proč tvoje tvář opadla? Cožpak nebudeš pozdvižen, budeš-li jednat
správně? A jestli nebudeš jednat správně, ve dveřích číhá hřích. Dychtí po
tobě, ale ty nad ním máš vládnout. Člověk má v moci opanovat své zlé sklony tím, že bude
jednat správně podle svých dobrých sklonů, ale to rozhodnutí je ponecháno
člověku. Když dobrotou svého srdce budeš panovat nad sobeckými sklony, využiješ
je k prospěchu druhého. Každý člověk chce být milován a to je sobecký
motiv soustředěný na sebe sama. Ctít být milován však není samo o sobě zlé,
pakli člověk nejedná zle, ale v té lásce se rozdává. Chtít se mít dobře,
být zajištěn, není ještě zlé, pakliže se člověk s druhými o své zajištění
s druhými dělí. Ani chtít být odměněn za svou dobročinnost není špatné,
pokud se s radostí z té odměny o ni podělíš s druhými. Zlé je, když
si člověk B-ží náklonnost vyžaduje tak, jako Kain. Když činí dobré skutky
neochotně z nízké zištnosti, jen proto aby byl odměněn. Když se nechá
ovládnout svými zlými sklony a dobré věci činí jen pro svůj osobní prospěch a
nespoléhá se na dobrotu B-ží, že odplácí všem podle jejich skutků spravedlivě a
obdarovává svým časem a dle potřeby každého. Je psáno: Bez víry však není
možné se mu zalíbit, protože ten, kdo přichází k Bohu, musí uvěřit, že Bůh je a
že odplácí těm, kdo ho usilovně hledají.
Představ si takový reklamní nápis
v Korintském sboru napsaný Pavlem: „Proto
jsem považoval za nutné vyzvat tyto bratry, aby k vám šli napřed a připravili
toto vaše dopředu slíbené požehnání; ať je takto připravené jako požehnání, a
ne jako lakota. Toto však vězte: Kdo
skoupě rozsévá, bude také skoupě sklízet; a kdo štědře rozsévá, bude také
štědře sklízet. Každý ať dá,
jak si předsevzal v srdci, ne se zármutkem nebo z donucení; vždyť radostného
dárce miluje Bůh. A Bůh je
mocen rozhojnit při vás každý dar milosti, abyste měli vždycky ve všem úplný
dostatek a měli hojnost pro každý dobrý skutek, jak je napsáno: ‚Rozsypal a dal nuzným, jeho
spravedlnost zůstává na věčnost. ‘ Ten, který poskytuje semeno rozsévajícímu a
chléb k jídlu, opatří a rozmnoží vaši setbu a dá vyrůst plodům vaší
spravedlnosti. Vším
způsobem budete obohacováni k veškeré štědrosti, která skrze nás působí
vděčnost Bohu. Péče o tuto
službu totiž nejenom doplňuje to, čeho se nedostává svatým, nýbrž také oplývá
mnohými díkůčiněními Bohu. Když se
osvědčíte v této službě, budou oni slavit Boha za to, že se podřizujete
Kristovu evangeliu, které vyznáváte, a za štědrost, kterou s nimi a se všemi
sdílíte. Budou se za
vás modlit a toužit po vás pro nesmírnou milost Boží, která je při vás. Díky Bohu za jeho nevýslovný dar!“ Asi nebudeš apoštola Pavla
podezírat z nějakých bočních úmyslů, přesto byl velice opatrný: „Spolu s
ním posíláme bratra, o jehož počínání ve službě evangelia se šíří chvála skrze
všechny sbory. A nejen to,
ale byl také sbory určen za našeho společníka na cestách s touto milostí, o
kterou se staráme ke slávě samého Pána a podle naší ochoty si navzájem pomoci. Tak se varujeme toho, že by nás někdo podezíral
při naší péči o tuto štědrou hojnost. Neboť předem dbáme o to, aby vše bylo správné
nejen před Pánem, nýbrž i před lidmi.“ A k tomu napsal Apoštol Korinťanům ještě toto: „Oznamujeme vám, bratři, Boží milost, která
byla dána sborům v Makedonii: Ve veliké zkoušce soužením se rozhojnila
jejich překypující radost a jejich hluboká chudoba do bohatství štědrosti. Dosvědčuji, že dali podle své možnosti, ba i nad možnost; sami od
sebe nás velmi naléhavě prosili
o tu milost, aby se mohli účastnit na službě pro svaté. A učinili to nejen
tak, jak jsme očekávali, ale dali sami sebe nejprve Pánu a skrze Boží vůli i
nám.
Vybídli jsme tedy Tita, aby u vás také dokončil i tuto milost tak, jak již
dříve začal. Ale jako se ve všem rozhojňujete, ve víře, v slovu, v poznání, ve vší
horlivosti i v lásce, kterou jsme ve vás vzbudili, tak se rozhojňujte i v této
milosti. Neříkám
to jako příkaz, nýbrž skrze horlivost druhých chci vyzkoušet také ryzost vaší
lásky. Znáte
přece milost našeho Pána Ježíše Krista: ačkoli byl bohatý, stal se kvůli vám
chudým, abyste vy jeho chudobou zbohatli. Řeknu vám o tom své
mínění. Je to užitečné pro vás, kteří jste tuto milost nejen začali již od
loňska připravovat, ale sami jste ji i chtěli. Nyní ji také dokonejte,
aby stejně tak, jako jste pohotově chtěli, jste to i dokonali z toho, co máte. Neboť je-li ochota dát
přiměřená tomu, co člověk má, a ne tomu, co nemá, je vítaná. Neměla by jiným přinést
úlevu a vám soužení, ale mělo by to být na základě vyrovnání. V nynější době váš
přebytek pomůže jejich nedostatku, aby jejich přebytek zase pomohl vašemu
nedostatku, a tak aby nastalo vyrovnání, jak je napsáno: ‚Tomu,
kdo nasbíral mnoho, nepřebylo, a ten, kdo nasbíral málo, neměl nedostatek.‘“ Mohl bys třeba napsat, že Pavel použil nějakého
psychologického motivačního tlaku na Korintské. Třeba mohl. A mohl by sis i
jeho slova vysvětlit tak, že když daruješ druhému pomoc, přinese ti osobní
prospěch, a z této úvahy zištnosti tedy darovat – proto, aby ses měl lépe
než dosud, aby o tebe bylo postaráno v době tvé nouze …, třeba. Anebo
prostě víš, že tvůj Otec je dobrý a důvěřuješ mu, a víš, že se o tebe postará
tak, jak ty se staráš o druhé. Třeba sis i prošel nějakou nouzí a víš, že ti
lidé tu pomoc opravdu potřebují tak, jako ty, a že se musíš spolehnout i na ty,
kdo prostředky ku pomoci druhým prostě zprostředkovávají a osobně těm druhým
pomáhají. A každá zpráva, budeš-li se zajímat, o tom, že lidem bylo pomoženo,
tě jistě potěší a budeš z ní mít určitě dobrý pocit. A můžeš vnímat i
obvinění ze sobeckosti, ale svědomí je čisté, protože jsi to učinil kvůli
druhým a ne jen pro svůj osobní pocit, ale zajímal ses o to, zda tvé prostředky
byly nápomocny k lepšímu životu těch, které jsi chtěl obdarovat.
Samozřejmě
(u mne), že dobrý pocit je, dělat něco rád, být z toho, co dělám
„šťastný“. Ne proto, že mám nadbytek, jinak bych nemohl dávat ani tehdy, když
ten nadbytek zrovna nemám, ale snad proto, co jsem sám byl a prožil jsem, nebo
spíše určitě. Ale také jsem zažil zklamání, když jeden bezdomovec u nás prodával
kolemjdoucím rohlíky i salám, který jsem mu daroval, aby měl na krabici vína. A
také jsem daroval obnos jednomu na Macháči, kterého jsem pak spatřil usednout
v pěkných šatech do autíčka. A byl jsem před rozhodnutím, zda mne to vůči
všem těm žadonícím bezdomovcům zatvrdím nebo ne. A zatraťte mne, prosím, koupil
jsem znovu i s tím vínem a on to jídlo snědl. V tomto lepším nebudu. A
tak mám přeci jen větší důvěru v těch církevních neziskovkách než
v sebe a rozumím tomu, že je to jejich práce, za kterou si i oni zaslouží
odměnu. A nepodezřívám je, že svou práci dělají jen kvůli své vlastní obživě.
Ten poutač mi nepřijde psaný ze špatných motivů a ani k nim nabádající.
|
]
|
|
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 21. prosinec 2016 @ 20:47:15 CET (O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | Tak nevím, Tondo. Je docela dost těch, co B-ží slovo slyšeli i několikráte a nic, dokonce se ještě více zatvrzují.
Byl jsem mezi nimi, Petře. To slovo jsem slyšel určitě padesátkrát. A zatvrzoval jsem se skoro až k smrti. Ale zažil jsem něco, co způsobilo, že jsem tomu slovu evangelia uvěřil. A ve chvíli, kdy to bylo potřeba, když už jsem byl fakt nemocný na smrt, to slovo "zapracovalo". V tu chvíli se mi znovu a znovu připomínal ten Izaijáš 53 i další ta slova z evangelia, která jsem slyšel a četl. V tu dobu už bylo to slovo hodně blízko mému srdci.
Jak se B-ží slovo potkává nevím, asi myslíš, slyšením či četbou. A s mnohými to nedělá naprosto nic. Proč tedy ta selekce lidí?
Že to slovo nedělá naprosto nic? To jakože fakt?
A jsi si pak jistý, že je to "Boží slovo", když to nedělá naprosto nic?
Jen svědectví apoštola: Neboť Boží slovo je živé, činné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až do rozdělení duše a ducha, kloubů a morku a je schopné rozsoudit myšlenky a postoje srdce. A žádné stvoření není před ním skryté; před očima toho, jemuž se budeme zodpovídat, je vše nahé a odkryté.
V tom se liší od "mrtvé litery", která skutečně nedělá naprosto nic, natož aby někam pronikala nebo dokonce pronikla. Aby se něco stalo u mrtvé litery, musí všechno udělat člověk.
Hrozné myšlení … odkud jsi ho vzal?
To je na dlouhé povídání, je to celý systém myšlení, který stojí na utrpení, slabostech, bezmoci jako teologii. Z náboženství, ve kterém jsme žili. Měli jsme představu, že když budeme pomáhat třeba bezdomovcům nebo nemocným, že se za to dostaneme do nebe. Utrpení jsme brali jako "dar od boha" pro to, aby se jím člověk očistil od hříchů, aby "zadostiučinil" za svoje hříchy. Zkus si něco přečíst o té ženě, co si nechávala říkat "Matka Tereza" a jejím díle, případně se podívat na to téma po netu, např. na tento časopis, nebo tento konkrétní článek z něj, nebo si přečíst něco o očistci a systému okolo. Je to poměrně absurdní záležitost, jestli to neznáš, možná ti dá práci to pochopit.
A proč si myslíš, že ti ateisté nevěří tomu, co dělají pro druhé?
??
Nějaký zmatek. Divná otázka. Nemyslím si to. Slovo "věřící" jsem použil ve smyslu "věří, že je jeden bůh", tedy tak, jak se běžně používá a jak ho použil Jakub. Myslel jsem, že Jakuba cituješ? A tedy že to slovo "víra" používáš ve smyslu, v jakém ho použil Jakub a v jakém jsem ho tedy použil i já? Nemyslel jsem tím "věřící ve vlastní dílo pro druhé" či jiný druh víry.
Když ty jsi psal "skutek bez víry", tak jsi tím myslel (i) "víru tomu, co dělá člověk pro druhé"?
Tohle je opět hrozné myšlení … odkud to máš?
Co přesně je pro tebe hrozného na tom, když člověk nemá potřebu sloužit své víře a svému prospěchu a dělá tak dělá tak dobré skutky ze srdce a pro druhé?
Vídíš, já jsem potkal poměrně dost charizmatiků, evangelíků či katolíků, kteří pomáhali druhým ze srdce proto, aby jim pomohli a dělali to nezištně. A potkal jsem i ateisty či agnostiky, kteří pomáhali druhým proto, aby jim pomohli, ne proto, aby z toho měli zisk pro sebe. Dělali to jednoduše proto, že měli dobré srdce a chtěli pomoci. A "odměnou" jim bylo už třeba jen to, že těm, komu pomohli, se dařilo lépe, nepotřebovali více, "větší odměnu". Ale taky jsem potkal poměrně dost charizmatiků či katolíků, kteří dělali dobré skutky proto, aby změnili sama sebe, aby se na pomoci druhým vybudovali, či aby si "sbírali poklad v nebi" a byli jednou spaseni. Evangelíka jsem teda takového nepotkal ani jednoho, ale nevylučuju, že takový existuje.
A by ti byla Tóra k užitku?
Ano.
...že přikázání o nečistých zvířatech máš za dietní stravu...
To sis vymyslel z čeho?
Proč ji prostě nežít? Má ti být životem, jako ta Živá Tóra – Ješua – máš ho žít.
To bude určitě nějaký omyl. Tóra mi určitě nemá být životem.
Tóra není o činění skutků, ale o životě z (v) ní.
A napíšeš něco konkrétního o tom životě v Tóře? Tady už je poněkud těsno, klidně nějaký článek. Zajímalo by mne to, jak máš život v Tóře, jak to prakticky vypadá, takový život v Tóře.
Dnes máš to nové srdce a nového ducha a B-ží slovo napsané v něm. Co schází tedy křesťanům k tomu, aby ho vskutku ve svých životech žili?
Mně určitě nic. Tomu slovu, které mám zapsané v srdci nebrání nic, abych ho žil. A žiju ho rád a jsem za něj vděčný.
Ta moc? Potřebuješ mít k životu s B-hem tu moc?
Ano. Jistě.
Nikdy jsem ji k tomu nepotřeboval, abych žil to, co říká Písmo.
Pak jsi dobrej. Obdivuju. Málokdy se slyší.
Ale jinak: přestal jsem krást, lhát, být vzpurný vůči rodičům, být nevěrný onanií své ženě, opíjet se, kouřit, odplácet zlým, … to všechno se nestalo proto, že bych byl sám o sobě dobrým. A že jsem s tím přestal, mne ještě neproměnilo.
Snad rozumím. Přestal jsi dělat nějaké věci, ale to tě ještě neproměnilo. Porozuměl jsem dobře?
Je něco, co tě proměnilo?
Pokud ano, co tě proměnilo?
Toník
|
| NadřazenýRe: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: tele v Čtvrtek, 22. prosinec 2016 @ 15:24:50 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Šalom, Tondo,
Byl jsem mezi nimi, Petře. To slovo jsem slyšel určitě
padesátkrát. A zatvrzoval jsem se skoro až k smrti. Ale zažil jsem něco, co
způsobilo, že jsem tomu slovu evangelia uvěřil. A ve chvíli, kdy to bylo
potřeba, když už jsem byl fakt nemocný na smrt, to slovo
"zapracovalo". V tu chvíli se mi znovu a znovu připomínal ten Izaijáš
53 i další ta slova z evangelia, která jsem slyšel a četl. V tu dobu už bylo to
slovo hodně blízko mému srdci.
Tondo, jak vzdálená ti byla, co jsi je
slyšel? Přiblížila se ti, až jsi těžce onemocněl? Existuje takové pojetí: Člověk než se narodí, jeho duše vyšla z B-ha
a B-h ji ukázal a řekl vše, co má činit, a co se stane, když to bude činit a že
jí nachystána sláva u Něho, když tak bude jednat, a když ne – jaká pohana. No a
pak, když se narodí – na to vše zapomene a celý život je o jejím rozpomínání se
na B-ha a co do té duše B-h vložil – její úkol, pověření, smysl, svou vůli – a především
B-ží slovo. A už Izraelcům B-h řekl, že to slovo jeho Tóry není od nich nikde
vzdáleno, aby jim je někdo musel (znovu) říkat, a nemusí se stát ani žádný
zázrak, aby jim ho někdo přinesl, aby ho mohli B-ží Tóru, co slyšeli plnit. Že
je jim (pře)velice blízko, v jejich ústech a v jejich srdcích, aby ho
plnili. Je zde spíše problém v tom nečinění – v nevěře B-hu. A toto
slovo víry hlásáme, že je v srdci a v ústech každého člověka, aby věřil
a vyznal ho. Ono nebylo daleko nikdy od tebe, ač ti jistě připadalo, že ano.
Možná ses jen rozpomenul … :-) Od nikoho není B-h daleko … Prostě to jen
popisujeme jinak …
Že to slovo
nedělá naprosto nic? To jakože fakt? A jsi si pak jistý, že je to
"Boží slovo", když to nedělá naprosto nic? Jen svědectví apoštola: (viz. tvůj odkaz). V tom se
liší od "mrtvé litery", která skutečně nedělá naprosto nic, natož aby
někam pronikala nebo dokonce pronikla. Aby se něco stalo u mrtvé litery, musí
všechno udělat člověk.
Takové Ješuovo podobenství o rozsévači (Synu
člověka) rozsévajícím semeno(-a) (B-ží slovo (-a) jsem použil. A proč tedy ta
selekce podle „druhu zeminy – (srdce) lidí“? (ptal jsem se) … Člověk kamenného či
zkamenělého srdce asi těžko něco udělá, když to srdce není masité (živé), ale
kamenné (mrtvé). A to B-ží slovo padlo na skálu, no a nic. To B-ží slovo tu
skálu nezúrodnilo. A když padlo do plytké zeminy se skalnatým podložím, pošlo. …
Aby se něco stalo u mrtvé litery … musí vše udělat člověk? A když je ta litera
živá, člověk už nee? Myslel jsem, že mrtvý člověk nebo kamenného srdce není
schopen činit B-ží slovo a ten kdo je živého srdce, činí B-ží slovo, že jen v úrodné
zemině může B-ží slovo (o)žít a přinést úrodu hospodáři. A ta země musí být
předem zorána a připravena k osevu, než se do semeno zaseje. Jistě zaseješ-li
mrtvé semeno do úrodné půdy – nic, nezaseješ-li nic – také nic, ovšem
zaseješ-li živé semeno na skálu – zase nic. Tondo, nejde mi o při. Diskuze,
ano?
To je na dlouhé povídání, je to celý systém myšlení,
který stojí na utrpení, slabostech, bezmoci jako teologii. Z náboženství, ve
kterém jsme žili. Měli jsme představu, že když budeme pomáhat třeba bezdomovcům
nebo nemocným, že se za to dostaneme do nebe. Utrpení jsme brali jako "dar
od boha" pro to, aby se jím člověk očistil od hříchů, aby
"zadostiučinil" za svoje hříchy. Zkus si něco přečíst o té ženě, co
si nechávala říkat "Matka Tereza" a jejím díle, případně se podívat
na to téma po netu, např. na tento časopis, nebo tento konkrétní článek z něj, nebo si přečíst něco o očistci a systému okolo. Je to poměrně absurdní záležitost, jestli to neznáš, možná ti dá práci to
pochopit.
Za odkazy děkuji, ovšem už jsi zde dával
několikrát. Nejsem zase tak neobeznámený. Nevěřím v očistec, v jaký věří
řk, ani takové nebe a vůbec ne v takové peklo. Věřím v konečnou spásu
všech lidí, i těch nejhorších a B-ha odmítajících a proti němu jednajících.
A proč si
myslíš, že ti ateisté nevěří tomu, co dělají pro druhé? Nějaký zmatek. Divná otázka.
Nemyslím si to. Slovo "věřící" jsem použil ve smyslu "věří, že
je jeden bůh", tedy tak, jak se běžně používá a jak ho použil Jakub. Myslel jsem, že Jakuba
cituješ? A tedy že to slovo "víra" používáš ve smyslu, v jakém ho
použil Jakub a v jakém jsem ho tedy použil i já? Nemyslel jsem tím "věřící
ve vlastní dílo pro druhé" či jiný druh víry. Když ty jsi psal
"skutek bez víry", tak jsi tím myslel (i) "víru tomu, co dělá
člověk pro druhé"?
Ne, myslel jsem prostě víru. Žádná kouzelná
formule, žádná kouzelná moc. Prostě víra. A já věřím, že je Jeden Jediný Pravý B-h
a krom něho žádného jiného není. A věřím, že co činím, činím s vědomím mé
víry v Něho a Jemu. Věřím tedy i v to, co učiním dobrého druhému,
bude mu k dobrému. Kdybych nevěřil, popřeju mu jen vše dobré, že je B-h
zaopatří. Ale někteří asi mají podle Jakuba za to, že tato víra ve skutku je pravou
vírou. No a ti bezvěrci, jak píšeš, ač v B-ha nevěří, pro mne mají tu
pravou víru, a věří, že co druhému činí dobrého, bude jim k dobrému, a co
pouhá slova bez jejich naplnění jsou k ničemu. Jen popřát zdar a nepomoci, není
pro mne víra v B-ha (či B-hu).
Co
přesně je pro tebe hrozného na tom, když člověk nemá potřebu sloužit své víře a
svému prospěchu a dělá tak dělá tak dobré skutky ze srdce a pro druhé?
Nic. Hrozné mi přijde tohle myšlení: A na rozdíl od
těch "věřících" konají ti "nevěřící" dobré skutky často nezištně, protože tím,
že nemají potřebu sloužit své víře a svému prospěchu, tak dělají dobré skutky
ze srdce. Tedy to, co jsi napsal o druhých věřících. Prožil
jsi to, že tak o druhých píšeš? A přijde mi docela hrozné to, co i tady píšeš: … aby z toho měli zisk pro sebe …
dělali dobré skutky proto, aby změnili sama sebe, aby se na pomoci druhým
vybudovali, či aby si "sbírali poklad v nebi" a byli jednou spaseni …
To mám za hrozné myšlení, co si o druhých píšeš a jak asi
na druhé pohlížíš … nemyslím to zle, jen připomínám: psal jsi něco takového, i
říkal, že co člověk pronáší o druhém, je projekce sebe sama do druhého. Kontruješ
tak Okovi i ostatním, ale co když to, co píšeš o druhých, je to, co ty máš ve
svém srdci a žil jsi to, či žiješ? Ty „vracečky – obracečky“ mi příliš nevoní.
Nešel by změnit styl, alespoň vůči jiným zde? Já vím, že je to mnohdy tak
křiklavé až neúnosné, ale aby se to nestalo nějakou tvou pastí nachystanou
druhému – má projekce? Jen se mi zdá, že už to není o tom poznávání toho, co
žije ten druhý, ale že žiješ lépe. Působí to tak na mne. Je to na tobě. Můžeš
to mít za mou projekci.
...že přikázání o nečistých zvířatech máš za
dietní stravu... To sis vymyslel z čeho?
No vymýšlím si … tak jo, vymýšlím. Asi velice
rád, Tondo. Moc rád. Čerpám z tohohle tvého: Například to, proč člověk nemá jíst vepřové jsem
zažil. … Na to, abych nejedl vepřové nepotřebuju zákon, stačí mi běžná znalost
aktuálních informací a kdybych je neměl, tak by mi stačilo sledovat reakce
těla. Na to, abych nejedl velbloudy a orly taky nepotřebuju zákon. … Tak jak jsi to tedy
myslel? Zdravotně, (což je i dieta pro nemocné, obézní ..), nechutí, reakce
těla – že se člověku udělá šoufl? Nebo jinak? Jak tedy? Z jakého důvodu,
si myslíš či víš, B-h nedovolil jíst zrovna Izraelcům nečistá zvířata? Kdežto
pohané (i z věřících) je jíst mohou?
To bude určitě
nějaký omyl. Tóra mi určitě nemá být životem.
Zajisté. Píšeš o tom tady. B-ží slovo nemá
být tedy tvým životem, který bys žil.
A napíšeš něco
konkrétního o tom životě v Tóře? Tady už je poněkud těsno, klidně nějaký
článek. Zajímalo by mne to, jak máš život v Tóře, jak to prakticky vypadá,
takový život v Tóře.
Není tu dostatek místa? Místa je tu dost
k odpovědi. Není na tom nic složitého. To prostě nejeden čte a slyší B-ží slovo
a přemýšlí nad nimi, rozjímá a ta slova pro ně nejsou vyprázdněná bez obsahu, ale
mají v sobě život, a když podle nich žijí, stávají se veškerou součástí jejich
společného života, který žijí s Bohem. Žijí B-žími slovy Tóry a jednají podle
nich, jeden i druhý a k sobě navzájem. Jsou jim moudrostí a životní naukou,
cestou, vodítkem, jak své životy společně žít. Jsou jim radami od Otce, kterému
věří, do života s Ním. A ačkoliv třeba některým ještě nerozumí, protože ještě
v životě nepoznali, k čemu dobrému vedou, věří svému Otci, že neradí
zbytečně. A když ví, o to více tak chtějí žít a stále si ta B-ží slova připomínají
a těmi vnějšími věcmi, kterých není zase tak moc, nelpí-li člověk na ústní
lidské tradici předpisů a ohrad proti porušení B-žích slov, která se může stát
člověku neunesitelným břemenem, si připomínají B-ží slova, jak jednat a podle
nich žít, z života s B-hem nesejít, aby všem dobře bylo na zemi, a za
to vše být Otci vděčný, za to děkovat. No, a protože je jim Ješua živým B-žím
slovem, rozumí, že to B-ží slovo je jejich životem, který mají žít. Ale nikdo
netvrdí, že ty předpisy o vnějších věcech z Tóry jsou tím životem. O těch
vnějších věcech nebudu psát. Ty vnitřní životní bys měl i jako pohan znát i
vírou plnit skrze ducha Ješuy, žít tak, jak žil on.
Mně určitě nic. Tomu slovu, které mám zapsané v srdci
nebrání nic, abych ho žil. A žiju ho rád a jsem za něj vděčný.
Věřím ti. Nicméně se i zde setkávám
s těmi, co ho i svými slovy zrovna neplní.
Ta moc? Potřebuješ mít
k životu s B-hem tu moc? Ano. Jistě. Nikdy jsem ji k tomu nepotřeboval, abych
žil to, co říká Písmo. Pak jsi dobrej. Obdivuju. Málokdy se slyší.
Ne, nepotřeboval jsem nikdy tu moc
k činění zázraků, divů a mocných činů, k tomu, abych mohl žít
s B-hem, jednat dobře podle B-ží vůle. Potřeboval jsem k tomu vždy
jiné věci. Nevím co myslíš.
Snad rozumím.
Přestal jsi dělat nějaké věci, ale to tě ještě neproměnilo. Porozuměl jsem
dobře? Je něco, co tě proměnilo? Pokud ano, co tě proměnilo?
O
tom jsem psal v časově předešlém mém příspěvku (na vláknu níže, kde
debatujeme). Odkázal jsem se na něho. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 22. prosinec 2016 @ 20:55:04 CET (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Petře, dík za diskuzi. Nechci se také hádat, jestli to tak vypadá, tak deklaruji otevřeně. Vážím si toho, že můžu s někým normálně diskutovat nad tématem.
Tondo, jak vzdálená ti byla, co jsi je slyšel?
Hodně. Asi tak, jako je východ od západu? Neznám, co popisuješ, že bych hledal něco, co jsem ztratil či najednou nalezl a věděl, že jsem to ztratil. Ale věřím ti, že jsi to tak měl. Jsi už druhý člověk tu v diskuzi, kdo takové věci píše.
Přiblížila se ti, až jsi těžce onemocněl?
Ne, onemocněl jsem dlouho před tím, než jsem se potkal s evangeliem, roky před tím.
Existuje takové pojetí: ...... Prostě to jen popisujeme jinak …
(Reaguju na celý tvůj odstavec) To, co píšeš, neznám. Zažil jsem to opravdu jak tu popisuju: Tedy prázdnotu, temnotu, ze kterého mne vysvobodili křesťani, konkrétně to byla jedna katolička, jedna evangelička a jeden komunista. Udělali to slovem: Ta katolička řekla tomu mému odporu něco ve stylu "Ve jménu Ježíše vykazuju pryč tu vzpouru a žehnám ti abys mohl slyšet evangelium". No a v té chvíli se něco stalo, že jsem mohl slyšet evangelium, zároveň odešlo něco, co bylo svázané se zasvěcením a službou modlám a démonům a už se to nevrátilo (to jsem snadno poznal). Ale pak jsem mohl slyšet evangelium. A moc dobře jsem mu rozuměl. Sice jsem ho odmítal, ale už jsem ho slyšel. To trvalo asi rok, kdy jsem slyšel, rozuměl, ale odmítal a v té době se zhoršovala i ta nemoc.
Když jsem se pak stal křesťanem, neznám to co popisuješ, že bych měl od Boha nějaký konkrétní úkol, pokud tím teda myslíš něco konkrétního. Myslíš tím "úkol, pověření, smysl" něco jako předurčení? Psal jsem tu, že mi Bůh dával a dává extrémní svobodu: Ukazoval mi často možnosti, varianty co dělat, ale jen vyjímečně mi řekl abych dělal něco konkrétního. Spíše jsem znovu a znovu narážel na to, že jsem se musel rozhodovat, což mi zas tak příjemné nebylo, jelikož mi rozhodovat moc nešlo. Zažíval jsem tedy spíše bezpočet variant k výběru a sem tam nějakou variantu zakázanou, kterou sejm dělat nesměl.
Takové Ješuovo podobenství o rozsévači (Synu člověka) rozsévajícím semeno(-a) (B-ží slovo (-a) jsem použil. A proč tedy ta selekce podle „druhu zeminy – (srdce) lidí“? (ptal jsem se) … Člověk kamenného či zkamenělého srdce asi těžko něco udělá, když to srdce není masité (živé), ale kamenné (mrtvé). A to B-ží slovo padlo na skálu, no a nic. To B-ží slovo tu skálu nezúrodnilo.
No, zrovna to slovo, co padlo na skálu, rychle vklíčilo a zase uschlo. Tedy "ne že nic".
Aby se něco stalo u mrtvé litery … musí vše udělat člověk?
No, pokud je někde nějaké slovo, které "s mnohými to nedělá naprosto nic", tak pokud se má vůbec něco dělat, musí udělat docela všechno člověk.
A když je ta litera živá, člověk už nee?
No, nevím, zda litera umí být živá. Snad teda nějaká manželka pana Litery by živá být mohla ;-)
Když je Boží slovo je živé a činné, tak samozřejmě něco dělá, protože není nečinné, když je činné. Člověk už pak nemusí činem činit to, co udělalo to činné Boží slovo.
Tonik |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 23. prosinec 2016 @ 22:23:47 CET (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Ne, myslel jsem prostě víru.
Jasně. Nevím, jakou mají víru lidi, co pomáhají. Asi musí věřit, že jejich práce bude k užitku, jinak by to nedělali. I když často nevěří, že jeden Bůh (co že, jak píše Jakub, "mrtvá víra"). Ale zase: Slyšel či četl jsem mnoho příběhů "nevěřících", kteří dělali pro druhé dobré skutky nezištně, ale znám jejich situaci jen z druhé ruky. Je to pro mne tedy spíše akademická debata.
O svých skutcích takové idee či víru jako ty nemám, jelikož jsem s dobrými úmysly "dělal dobro druhému" a nadělal tím "dobrem" lidem hodně škody. Speciálně při zacházení s penězi jsem udělal dost průšvihů. Takže to pro mne není tak jednoduché a pokud chci "dělat dobro", musím se dost ptát toho, který je dobrý.
Tedy to, co jsi napsal o druhých věřících. Prožil jsi to, že tak o druhých píšeš? ... nemyslím to zle, jen připomínám: psal jsi něco takového, i říkal, že co člověk pronáší o druhém, je projekce sebe sama do druhého. Kontruješ tak Okovi i ostatním, ale co když to, co píšeš o druhých, je to, co ty máš ve svém srdci a žil jsi to, či žiješ?
Z čeho myslíš, že "píšu o druhých"?
Samozřejmě že jsem to prožil. Samozřejmě, že píšu, svou osobní zkušenost, kterou jsem více let žil a píšu i to, o čem jsem si s lidmi velmi podrobně povídal, protože tohle téma mne hodně zajímá a zajímalo. Nepíšu tedy jen nějaké doměnky a průměty. Jistě to tedy nemyslíš zle a máš pravdu. Píšu samozřejmě o sobě.
K druhým si můžeš číst příspěvky lidí, kteří si i dnes myslí, že se do nebe dostanou za konání dobrých skutků, či kteří používají almužnu na to, aby... (se vybodovali, aby se zbavili závislosti na majetku, ...) A zeptat se jich, proč tak statečně a dokola oponují, když tu píšeme o nezištnosti.
Ty „vracečky – obracečky“ mi příliš nevoní. Nešel by změnit styl, alespoň vůči jiným zde?
Určitě šel, Petře. Radši si povídám o nějakém tématu a zkušenostech.
Tak jak jsi to tedy myslel? Zdravotně, (což je i dieta pro nemocné, obézní ..), nechutí, reakce těla – že se člověku udělá šoufl? Nebo jinak? Jak tedy? Z jakého důvodu, si myslíš či víš, B-h nedovolil jíst zrovna Izraelcům nečistá zvířata? Kdežto pohané (i z věřících) je jíst mohou?
Rozumím tomu tak, že ta zvířata Bůh zakázal proto, že byla nečistá. Nemyslím si, že by Bůh povolil pohanům z věřících jíst nečistá zvířata, pokud by se zeptali a zajímali se o to.
B-ží slovo nemá být tedy tvým životem, který bys žil.
Zajímavá přesmyčka.
Nechci se hádat o slovíčka, ale z čeho sis vymyslel, že Boží slovo nemá být mým životem, který bych žil?
Není tu dostatek místa? Místa je tu dost k odpovědi.
No, není. Je tu 600 odpovědí, stránka se generuje dvacet vteřin, cokoliv najít dá práci.
Není na tom nic složitého. ... O těch vnějších věcech nebudu psát.
Petře, vážím si, že se snažíš diskutovat, ale teď už utíkáš tak jako ten oko, když se ho ptám na jeho konkrétní život: Když se tě ptám, nechci nějaké obecné řeči, ze kterých nejsem schopen nic moc pochopit, ale něco konkrétního, praktického, abych si dokázal představit, co to vlastně žiješ, když "máš život v tóře" či co.
Máš teda nějaké konkrétní slovo, které žiješ a je pro tebe život?
Když jsem ti psal svou zkušenost, psal jsem konkrétní věci: Boží přikázání o šesti dnech práce a sedmém dni odpočinku, které mi Bůh psal na srdce a učil mne ho žít. Způsobil, že jsem ho žil: Dal mi poslušnost tomu slovu, takže jsem ho začal žít a žil. A psal jsem ti, jak jsem pak po šesti letech poslušnosti zažil i slovo ze Zákona o požehnání šestého roku a o odpočinku sedmého.
Máš ty nějakou konkrétní věc, kterou můžeš napsat, abych si představil, co to žiješ?
|
]
|
|
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Myslivec v Středa, 21. prosinec 2016 @ 20:59:22 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | A je to venku. Žiješ dle tóry životem příkladně,.......farisejským. Tvoje polepšeni se nestojí na novém srdci, stojí na zákonu. Děláš stejnou chybu jako fariseové za časů Krista. Pro ty taky nebyl Ježīš Bohem, a tak promėňující moc Boha nepoznali, a zůstal jim stejně jako tobě pouze mojžíšův zákon- dodnes.
|
| NadřazenýRe: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: tele v Středa, 21. prosinec 2016 @ 21:15:07 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Jsi 'janek', nerozumíš, nechápeš. A pro tebe obzvlášť i tady Jk 4:11 |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Myslivec v Čtvrtek, 22. prosinec 2016 @ 09:45:05 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Jan 14.9
Antikristi nejsou bratři!!
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: tele v Čtvrtek, 22. prosinec 2016 @ 10:37:05 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ješua je Otec? Otec je Ješua? Ješua jsi ty? Ty jsi Ješua?
J14:10, 2K15:9, J17:3, Sk2:22-24, Sk10:37-43, Ga3:20, 1Tm2:5, Mk12:28-29.32, 1Tm6:13-16, J10:33-38, Ef1:17, Nu23:19, Jb9:32, J20:17, J20:21, J17:21, J17:25,26 ...
1J2:22 ^ 1J4:3 ^ 2J1:17 ... to všechno Tele vyznává ;-)
dokonce Tele vyznává i Tomášovo J20:28 :-) viz. J10,33-38 ^ Ex4:16 ^ Ex7:1
Antikristi nejsou bratři ... no jo no, ale kde je vidíš :-) ...
|
]
|
|
|
|