Stando vidíš, jakou jsi napsal hloupost? Píšeš, že jsem je zjevně špatně pochopil a přitom netušíš, jak jsem je pochopil. Zajímavé, že? Ty jsi si jistý, že jsem je špatně pochopil a přitom nevíš, jak jsem je vlastně pochopil. A neříkej nikdo, ale mluv sám za sebe. Jak je to s duchem, duší,  tělem a znovuzrozením jsem Ti vysvětloval několikrát. Nemůžu za to, že to buď nechápeš a nebo jsi to ani pořádně nečetl a hned odsoudil.

Ale že jsi to Ty, tak Ti to napíšu ještě jednou. Ale moc stručně se to vysvětlit nedá. Vyjdu od stvoření Adama.

Adama Bůh stvořil z prvků země a vdechl do jeho chřípí dech života a člověk se stal duší živou. To je důležité, protože, jak je napsáno v1.Kor.15,44-48: zasévá se tělo duševní, vstává tělo duchovní. Je-li tělo duševní, je i tělo duchovní. Tak je i napsáno: První člověk, Adam, se stal duší živou, poslední Adam se stal duchem obživujícím. Ale ne nejprve duchovní, nýbrž duševní a potom teprve duchovní. První člověk je z prvků země, druhý člověk Pán z nebe. jaký je ten pozemský, takoví jsou ti pozemští a jaký je ten nebeský, takoví jsou i ti nebeští.

Z toho je jasně vidět, že Adam ještě neměl Božího ducha, ducha narozeného z Boha. Ještě nenesl plně obraz Boha. K tomu, aby se dostal do podoby Boží, musel podstoupit zkoušku: vybrat si ze dvou stromů: ze stromu života, jenž znázorňuje život z Božího ducha, ducha Kristova a nebo ze stromu poznání dobrého a zlého, který znázorňuje duševní život bez Boha v kterém si sám člověk rozhoduje o tom co je pro něj dobré a co zlé. Jeho bohem je jeho já. Přitom byl Bohem varován, že zvolí-li ten druhý strom, zemře. A Adam si ho zvolil. Proto je duševní člověk smrtelný, Jeho duše i tělo spěje k smrti, protože nemá ducha obživujícího věčným životem. A proto i my, potomci Adama jsme od narození jen duševní a žijeme jen podle našich představ. To se v Bibli nazývá hříchem ve smyslu hříšné podstaty. Není to hřích skutkový, ale podstata, stav padlého člověka. Do toho se všichni rodíme a proto dřív nebo později začneme páchat skutky hříšné podstaty - hříchy. A Boží zákon stvoření říká: odměnou hříšné podstaty je smrt. Ale Bůh připravil pro člověka vysvobození, záchranu ze hříšné podstaty a tím i smrti. Poslal svého Syna v podobě těla hříšného člověka na zem mezi lidi, aby jim zjevil sebe v pravdě a pak ho učinil smírčí obětí za naše hříchy, aby ten, kdo přijme Ježíše jako pravdu pro svůj život a zapře, odmítne svůj hříšný život, diktát své duše, svého ega, dostal od Boha do nitra ducha obživujícího, Ducha Kristova, který ho osvobozuje od hříšné podstaty a skrze kterého překoná smrt a bude vzkříšen. Tento duch nás činí v Božích očích svatými a tento duch je nesmrtelný. Tohoto ducha hřích nemůže zabít a člověk se ho může zbavit jen tím, že tak, jak ho přijal, tak ho také odmítne jako falešného - rouhání se proti Duchu svatému.

Toto vše, co jsem napsal, potvrzuje a hlouběji rozvádí Pavel ve zmíněných kapitolách Římanům. Ty už sem opisovat nebudu, máš Bibli, tak nebuď líný a čti.

Tímto jsem se pokusil Ti vysvětlit, že Tvé úvahy nejsou založeny na Písmu. Jsou to konstrukce člověka, který dosud žije jen z duše, čili ze svých představ, nějakou formu náboženství, ale ve skutečnosti nepřijal od Boha ducha obživujícího, Ducha Kristova, čili se ve skutečnosti dosud neznovuzrodil. Protože tento duch je dáván jen tomu, kdo se vědomě rozhodne žít Kristův život. Což křest mimina nesplňuje.

A ještě k tomu, co jsi napsal:Tvá identita je zatím neoddělitelně spjata s tělem a krví. I tělo a krev je zatím neoddělenou součástí lidského srdce. Pokud zhřeší tělo, zhřešil celý člověk - zhřešil jsi ty sám jako osoba a neseš jako osoba důsledky svých hříchů. Jako osoba budeš za hříchy potrestán. S tělem i krví - ale také s duchem. Protože nejenom z těla a krve pochází hřích, ale hříchy vycházejí i z lidského srdce jako celku.