Tak tedy: Podle tvého uvažování (z mého pohledu převráceného a ne úplně standardního ani v bezbožném světě) neusuzuj na to, jak uvažují křesťané o tom, když jim Bůh dal nové srdce. Znám osobně stovky křesťanů a od jediného jsem neslyšel, že by si někdy nevážil toho Božího daru, který dostali, byť sami nemohli proměnu srdce nějak zařídit a vyvynout pto něj nějaké úsilí. Naopak znám osobně desítky a desítky lidí, kteří si znovuzrození váží od první vteřiny a okamžik jejich narození pro nebeské království je jednoznačně největším okamžikem jejich života. 

  I v tomto tedy křesťané žijí něco hodně jiného, než ty. A myslím, že tvůj postoj není standardní ani v ŘKC, alespoň v našem prostředí rodiče vychovávali děti dost jiným způsobem a učili je vážit si věcí, byť na nich děti neměly nejmenší námahu.

  Ty jsi tedy život s Bohem nedostal ve svátosti křtu, nežil jsi s Bohem odmalička, jak jsi tu mnohokrát psal? 

  Nebo zase nějaká dialektika?