..."tak potom určite sa môžem modliť k nejakému svatému kresťanovi ktorý je živý niekde v Austrálii... "...

A proč bys nemohl dosud žijícího křesťana někde v Austrálii oslovit (třeba skrze internet, či zatelefonovat) a požádat ho o radu pro sebe či pro jiného, požádat ho o pomoc? Či o přímluvu u někoho ještě mocnějšího, se kterým má dotyčný blízké vztahy?

Cožpak tím snad nějak zhřešíš, když takto usiluješ vykonat dobrou věc?

Křesťané jsou přece lidé horlivě usilující o dobré skutky!

Jak vysvětluji v článku, obracet se s důvěrou na svaté v nebi, aby pro nás konali skutky lásky, je věcí bohulibou. Protože cosi takového v dobách Starého zákona nebylo možné - v nebi nebyl ještě nikdo z lidí. To se změnilo až když Kristus duše zemřelých vysvobodil z "vězení"  (1 Pt 3,18...) a svojí osobou se stal pro všechny lidi "dveřmi do nebe".

Skrze tyto "dveře" můžeme vcházet i k našim bratrům a sestrám v nebi, prožívat s nimi společenství jedné velké rodiny Božích dětí.

Kdyby měla totiž platit tvoje spekulace o tom, že svatí v nebi nám dosud žijícím nemohou prokazovat skutky lásky, znamenalo by to v důsledku, že život v nebi má horší kvalitu, než tento život pozemský. A to je přece do nebe volající hloupost!

Život v nebi má vyšší kvalitu právě i z toho důvodu, že svatí v nebi nám mohou projevovat svoji lásku daleko intenzívněji, než to dělali ve svém pozemském životě.

..."Ďalší katolícky blud hovorí o tom, že nemáme jedného prostredníka, ale že prostredníkov je veľa ..."...

To jsem už vysvětlil podrobně, kdo z nás je tady v bludu - neschopen rozumného úsudku.

..."Zhruba pred 500 rokmi augustiánsky mních Martin Luther na otázku prečo sa nemodlí k svatým ..."...

To je jasný evangelický folklór - výmysl  z pozdější doby - ve skutečnosti Luther se  ke svatým v nebi ještě modlil.

Je prokázanou historickou skutečností, že Lutherovi měl doma oblíbený obraz Panny Marie od svého přítele Albrechta Dürera, před kterým se modlil.

ty komunikuješ s svatým Tadeáškom cez modlitbu a ja mám telefonovať?... tak to tedy ne... ja chcem komunikovať s kresťanom v Austrálii cez modlitbu... alebo pochybuješ že je živý?

----------------------------

Život v nebi má vyšší kvalitu právě i z toho důvodu, že svatí v nebi nám mohou projevovat svoji lásku daleko intenzívněji, než to dělali ve svém pozemském životě.

kvalita života v nebi a na zemi sa nemeria prejavovaním lásky medzi svatými, ale plnou prítomnosťou Boha v Kristu, čo zatiaľ na zemi nemáme

..." ja chcem komunikovať s kresťanom v Austrálii cez modlitbu... alebo pochybuješ že je živý?"...

Svatí v nebi mají přímé patření na Boží tvář - jsou spolu s Kristem způsobem, jakého my, dosud žijící, nejsme schopni.

Je to , jako by jsi stál na povrchu slunce - mohl by jsi rázem vidět úplně každé místo ve vesmíru, na které dopadají sluneční paprsky. Proto mohou svatí v nebi slyšet i naše modlitby - díky Kristu - zatímco křesťan v Austrálii k tomu pořád potřebuje telefon.

Tohle je ten rozdíl mezi svatými v nebi a svatými v Austrálii.

(Zj 22,5).

Noci již nebude ani nebude třeba světla lampy nebo světla slunce: Pán Bůh je bude osvěcovat a budou kralovat na věky věků.

..."kvalita života v nebi a na zemi sa nemeria prejavovaním lásky medzi svatými ..."...

Kvalita života je přímo úměrná možnostem rozdávat lásku, podílet se na skutcích lásky.  Bez lásky život ztrácí jakoukoli cenu.

Zhruba pred 500 rokmi augustiánsky mních Martin Luther na otázku prečo sa nemodlí k svatým odpovedal zhruba takto: ,,Ukážte mi jeden príklad zo starého alebo nového zákona ako sa niekto modlí k zosnulým a ja vám ukážem mnoho príkladov o tom, že modliť sa máme len k Stvoriteľov

martino

Ty jsi stejný blb jako tvůj cholerik a psychicky nemocný Luther. Ty jsi nikdy nečetl životopis Luthera a vše kolem jeho nemoci, kterou sdědil po svém otci, který byl dokonce vrah, když zabil sedláka. Ano nikde nikde není napsáno modlete se k zemřelým. Naopak Církev nás vybízí modlit se za zemřelé jak se činilo již v judaismu viz. 2 makabejská kniha. Jinak my v Církvi se tedy modlíme za zemřelé, ale když oni dosáhli koruny věčné slávy s Pánem obracíme se na ně jako na přímluvce, což činila Církev od začátku, viz. nápisy v římslých katakombách. Byl si tam? Četl jsi Maria Matko Pána oroduj za nás, svatý Petře primlouvej se za nás...svatá Cecilie oroduj za nás...atd. Samozřejmě ty se sem přiženeš jako blbeček a začneš Církev a její věřící uráýet a dehonestovat, tak táhni do zadku...není o takové názory ve slušnéspoečnosti zájem...doma by ti za tyto urážky rozbili hubu, zde jsi schovaný za anonymitu internetu tak si vyskakuješ...

A povíš nám, co čekáš po smrti?

..."Kdo zná Písmo, bude moci sám posoudit, že tato slova nedýchají stejným duchem jako pravá Bohem vdechnutá Písma."...

Teď jsi se navíc ještě i pasoval na znalce Písma?

Kdo tu má pořád tyto vaše fantasmagorie opravovat a uvádět je znovu na pravou míru!

..."To je další neblahá změna biblického učení, které nezná nic o možnosti pokání po smrti."...

Spíš toto ukazuje na velikou nevzdělanost v Bibli.

Toto učení se také opírá o modlitbu za zemřelé, o níž hovoří již Písmo svaté: „Proto dal [Juda Makabejský] přinést smírnou oběť za mrtvé, aby jim byly odpuštěny hříchy“ (2 Mak 12,46). Církev již od prvních dob uctívala památku zemřelých, přimlouvala se za ně a přinášela zvláště eucharistickou oběť, aby, očištěni, mohli dosáhnout blaženého patření na Boha. Církev také doporučuje almužny, odpustky a kající skutky za zemřelé.

Ti, kteří umírají v Boží milosti a přátelství, ale nejsou dokonale očištěni, i když jsou si jisti svou věčnou spásou, jsou po smrti podrobeni očišťování, aby dosáhli svatosti, která je nutná pro vstup do Boží radosti.

Církevní učení mluví, s odvoláním na některé texty Písma, o očistném ohni: „Co se týká některých lehkých hříchů, je třeba věřit, že před posledním soudem je očistný oheň; vždyť Ten, který je pravda, říká, že jestliže se někdo rouhá Duchu svatému, nebude mu odpuštěno ani v tomto věku, ani v budoucím (Mt 12,32). Z tohoto tvrzení se odvozuje, že jisté viny mohou být odpuštěny v tomto věku, ale jiné v budoucím věku.“

..."nezná Bible nic o jakémkoliv životě po smrti ..."...

Kopíruješ zde nepravdivé, naprosto lživé nesmysly. 

Jak by tedy mohl Saul (podle Bible vyvolávat ducha proroka Samuela, který byl přece už po smrti (a podle tebe už vlastně neexistoval?)

Cožpak sám Pán Ježíš nevypráví o životě po smrti v podobenství o boháči a Lazarovi? Kde Boháč trpí, ale Lazar je v důvěrném společenství s Abrahámem? A hovoří spolu?

Takže Bůh v osobě Ježíše nám tu vypráví nepravdivé bajky? To jako fakt?

Až tak jsi postižený?

A neučil Pán Ježíš jasně, že Bůh je Bohem živých a nikoli Bohem mrtvých?

..." budou žít až se narodí a nebo žili a již zemřeli a budou vzkříšeni, protože Bůh z mrtvých udělá živé vzkříšením, o kterém zde hovoří. Aby byli mrtví živými, musí být vzkříšeni v nejposlednější den. Modlit se ke svatým mrtvým je v první řadě modloslužba a v druhé řadě forma spiritismu. "...

Nejdříve si pořádně ujasni, zda nyní jsou zemřelí lidé živí, nebo mrtví.

Ty tvrdíš, že nyní jsou mrtví - říkáš tím, že třeba Abrahám je mrtvý a že bude znovu vzkříšen až v "nejposlednější den". (to jistě bude - ale jen z našeho pohledu plynutí pozemského času).

Kdyby tomu bylo tak i v duchovním světě a zemřelí by nyní byli mrtví a nic o sobě nevěděli, nic necítili, nemohla by platit tato Kristova slova:

(J 8,52 ...)

Abraham zemřel, i proroci, a ty říkáš: ‚Kdo by zachoval mé slovo, neokusí smrti na věčnost..... Váš otec Abraham zajásal, že mohl uvidět můj den; uviděl jej a zaradoval se.“

..."Ježíš zvolil pro své podobenství způsob nazírání, který jinak neodpovídá Bibli."...

Okecat tímto způsobem podobenství o boháči a Lazarovi, že Ježíš vlastně použil jakési lživé představy farizeů o posmrtném životě je hodně ubohé - tím by je ten, který je Pravda,  vlastně ještě utvrzoval v životu v jejich lživých nepravdivých představách o životě zesnulých v Hádesu, kteří tam čekali na Mesiáše, aby jim svojí obětí otevřel nebe.

Co to máš za chytrolíny učitele, co si takto svévolně vykládají Písmo!

Luther pro mě není autoritou ničeho, Bible jasně hovoří o Samuelovi - o už zesnulém Samuelovi - nehovoří o žádném démonu, který by se za Samuela vydával.

Démonická na tomto Saulově příběhu je už samotná praxe spiritismu výslovně zakázaného Bohem.

tak leží se Sárou v hrobě dodnes nacdruhém nejpodstatnějším židivském místě:

https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Jeskyn%C4%9B_patriarch%C5%AF

Z pohledu běhu našeho času leží Abraham v hrobě a čeká na vzkříšení v poslední den soudu.

Z pohledu věčnosti je ovšem spolu s Kristem v nebi.

Mikime, kam chodíš na tyto zmatky?

To není přece obyčejné "já jsem" něco udělal.

Toto Ježíšovo "Já jsem" mělo za následek, že židé brali kameny, aby ho ukamenovali, protože se prohlašoval za Boha.

(srov, J 8,58)

Zvedli kameny, aby je na něho hodili.

(J 19,7)

Židé mu odpověděli: „My máme zákon, a podle toho zákona musí zemřít, protože se vydával za Syna Božího. “

Jan 8:58b

Než byl Abraham, jsem já. (KJV)

1. Trinitáři tvrdí, že tento verš říká, že Ježíš řekl, že je „Já jsem“ (tj. Jahve Starého zákona), takže musí být Bohem. Tento argument není správný. Říci „já jsem“ nedělá z člověka Boha, ve skutečnosti to byl běžný způsob, jak se někdo identifikovat. Například jen deset veršů poté, co Ježíš řekl, egō eimi („Já jsem“) v Janovi 8:58, se muž, který se narodil slepý, identifikoval tím, že řekl přesně to, co Ježíš řekl; egō eimi („Já jsem“ Jan 9:9). Skutečnost, že přesně stejná fráze se překládá dvěma různými způsoby, jeden jako „já jsem“ a druhý jako „já jsem ten muž“, je jedním z důvodů, proč je pro průměrného křesťana tak těžké získat pravdu pouhým čtením Bible. jak byl přeložen do angličtiny. Většina překladatelů Bible je trojice a jejich zaujatost se objevuje na různých místech jejich překladu, což je běžné. Pavel také použil stejnou frázi o sobě, když řekl, že si přeje, aby všichni lidé byli jako „Já jsem“ (Skutky 26:29). Dospěli jsme tedy k závěru, že slovo „Já jsem“ neučinilo Pavla, slepého narozeného nebo Krista, v Boha. C. K. Barrett píše:

Ego eimi [“Já jsem”] neztotožňuje Ježíše s Bohem, ale přitahuje k němu pozornost tím nejsilnějším možným způsobem. "Já jsem ten, na koho se musíš dívat a naslouchat mu, chceš-li znát Boha." [1]

2. Fráze „Já jsem“ se v Novém zákoně vyskytuje ještě mnohokrát a používá se jako identifikační fráze. Ježíš například učil, že lidé přijdou v jeho jménu a budou říkat egō eimi („Já jsem on“) a svedou mnohé (Marek 13:6; Lukáš 21:8; HCSB; ESV; NAB; NET; NIV). znamenalo, že přijde mnoho falešných Mesiášů, kteří budou tvrdit, že jsou pravým Mesiášem. Mezi další příklady Ježíšova použití egō eimi patří: Jan 13:19; 18:5, 6, 8; Ježíš se ztotožňuje s apoštoly na lodi: Matouš 14:27; Marek 6:50; a Jan 6:20; a Ježíš se identifikuje Židům a říká egō eimi, v překladu „Jsem ten, za kterého se vydávám“ (NIV84, Jan 8:24, 28).

Je zřejmé, že tyto překlady jsou zcela správné, a je zajímavé, že výraz „já jsem“ je přeložen pouze v Janovi 8:58. Pokud by byla věta v Janovi 8:58 přeložena jako „Já jsem on“ nebo „Já jsem ten“, jako všechny ostatní, bylo by snazší vidět, že Kristus o sobě mluvil jako o Mesiáši Božím (jak ostatně byl ), o kterém se mluví ve Starém zákoně.

Při Poslední večeři se učedníci snažili zjistit, kdo zapře Krista. Řekli doslova: „Já nejsem, Pane“ (Matouš 26:22, 25). Nikdo by nenaznačoval, že se učedníci pokoušeli popřít, že jsou Bohem, protože používali frázi „Já nejsem“. Jde o toto: „Já jsem“ byl běžný způsob, jak se označit, a neznamenalo to, že se prohlašujete za Boha.

3. Aby byl trinitářský argument pravdivý, že Ježíšův výrok „Já jsem“ v Janovi 8:58 z něj dělá Boha, musí být jeho výrok ekvivalentní s Božím výrokem „Já jsem“ v Exodus 3:14. Podívejme se paralelně na dva verše v řecké Septuagintě a řeckém Novém zákoně:

Exod. 3:14: A Bůh řekl Mojžíšovi: „Já jsem (εγω ειμι) ten, který je (ο ων). … ‚Máš říci dětem Izraele toto: ‚Poslal mě k vám ten, který je (ο ων).‘“

Jan 8:58: Než byl Abraham, já jsem (εγω ειμι, „egō eimi“)

Trinitáři se podívají na Ježíšovu frázi „egō eimi“ a dojdou k závěru, že si nárokuje stejné jméno, jaké si Bůh dává v Exodus 3:14. To je však chybná logika z mnoha důvodů. Za prvé, Ježíš neuvádí celý název. Ježíš neříká: „Předtím, než byl Abraham, jsem, který jsem. Říká jen část věty. Za druhé, řekne špatnou část fráze, pokud to byl jeho cíl. Pokud si všimnete výše, Bůh ve druhé polovině Exodus 3:14 zkracuje své božské jméno a říká jim, abyste jim řekli: „Ten, který je (ο ων), mě poslal k vám.“ Překladatelé Septuaginty nepoužívají „egō eimi“ zde místo toho používají ο ων („ho on“). Pokud tedy Jan dobře znal Septuagintu (cituje ji v Janovi 2:17), chtěl sdělit, že Ježíš prohlašuje, že je YHWH, přinejmenším by použil „ο ων“, místo toho použije „ egō eimi.” Stručně řečeno, zde v Janovi 8:58 Ježíš nepoužívá úplný božský titul v Exodus 3:14a ani částečný božský titul v Exodus 3:14b, ale místo toho používá „egō eimi“, což byl běžný výraz v řečtině. identifikovat se jako osoba, o které se mluví, tj. „Já jsem on“ nebo „Já jsem ten“ (Mt 14:27; Marek 13:6 atd.).

4. Argumentuje se tím, že protože Ježíš byl „před“ Abrahamem, musel být Ježíš Bohem. Není pochyb o tom, že Ježíš v Abrahamově době obrazně „existoval“. Nicméně, on ve skutečnosti fyzicky neexistoval jako osoba; spíše „existoval“ v mysli Boha jako Boží plán na vykoupení člověka. Pečlivé čtení kontextu tohoto verše ukazuje, že Ježíš mluvil o „existenci“ v Božím předzvědění. Verš 56 je přesně přeložen v King James Version, který říká: „Tvůj otec Abraham se radoval, že uvidí můj den, a viděl to a zaradoval se.

​

..." V kontextu Božího plánu existujícího od počátku byl tedy Kristus jistě „před“ Abrahamem. Kristus byl Božím plánem pro vykoupení člověka dávno předtím, než Abraham žil."...

Toto je argumentace ryze účelová - poplatná zamýšlenému záměru, který má "dokazovat.

Logicky je v tom ale trhlina.:

Za předpokladu, že je tu Boží plán na vykoupení člověka Kristem - v tom samém Božím plánu je ten Kristus  pořád potomkem Abrahámovým.

Ani z tohoto pohledu nebyl tedy Kristus ani v Božím plánu nijak před Abrahámem.

Jakou tu má ale cenu se tu bavit s ignorantem, který popírá, že Kristus je Bůh v lidském těle, jak to učí církev a jak to potvrdily i všechny první církevní sněmy? Který tu prosazuje lidská překroucená učení plná  ničím neodůvodněných domyšlenek a spekulací bez reálného základu!

(J 16,28)

Vyšel jsem od Otce a přišel jsem na svět; opět opouštím svět a jdu k Otci.“

Kdyby měly platit tvoje pomýlené představy o tom, jak nebudeš po smrti nic vědět, nic cítit, až do "nejposlednějšího dne" vzkříšení těla, pak nedávají smysl ani slova apoštola Pavla:

(Fp 1,20 ...)

Vždyť žít pro mne znamená Kristus a zemřít zisk.  Jestliže tedy mám žít dále v těle, znamená to pro mne užitek z práce a nevím, co bych zvolil.  Přitahuje mě obojí: Mám touhu odejít a být s Kristem, což je mnohem, mnohem lepší;  ale zůstat v těle je nutnější pro vás.

(Žd 2,9...)

Avšak toho, který byl nakrátko postaven níže než andělé, Ježíše, vidíme pro utrpení smrti ověnčeného slávou a ctí; tak z milosti Boží za každého okusil smrti. Slušelo se totiž na toho, pro něhož je všechno a skrze něhož je všechno, když mnoho synů přivedl do slávy, aby skrze utrpení učinil dokonalým původce jejich záchrany. Neboť ten, který posvěcuje, i ti, kdo jsou posvěcováni, jsou všichni z jednoho. Z toho důvodu se nestydí nazývat je bratry,  když říká: ‚ Budu zvěstovat tvé jméno svým bratřím, uprostřed shromáždění tě budu opěvovat.‘  A opět: ‚Já mu budu důvěřovat;‘ a opět: ‚Hle, já a děti, které mi dal Bůh.‘

Proč Pavel řekl, že bude s Kristem, když věděl, že po své smrti půjde do hrobu? Říkal, že si přeje zemřít a okamžitě jít do nebe?

Stejně jako u mnoha jiných biblických textů lidé vykládají tyto verše podle svých vlastních předem vytvořených představ a přesvědčení. Mnozí citují tento verš jako důkaz toho, že Pavel věděl, že po své smrti „odchází do nebe“. Ale nikde se nezmínil o tom, že bude okamžitě s Kristem, nebo že s Ním bude v nebi.

Aby bylo možné správně porozumět významu těchto veršů, je třeba vzít v úvahu další verše. Ve svém druhém dopise Timoteovi Pavel napsal: „Nyní jsem totiž připraven být obětován a čas mého odchodu se blíží. Bojoval jsem dobrý, svou cestu jsem dokončil, víru jsem zachoval. jen mně, ale i všem, kteří milují jeho zjevení“ (2 Tim 4,6-8). To ukazuje, že Pavel věděl, že svou odměnu dostane „v ten den“ a při „jeho (Kristově) zjevení“, a nikoli při smrti.

Pavel zde vysvětluje význam svých slov „být s Kristem“. Po smrti by nebyl hned odměněn. Všichni věrní křesťané, kteří žili a zemřeli v průběhu dějin, dostanou svou odměnu ve stejnou dobu, „v ten den“ – při Kristově druhém příchodu: „Hle, Pán Bůh přijde se silnou rukou a jeho paže bude za něj vládnout : hle, jeho odměna je s ním a jeho dílo před ním“ (Iz 40,10). Také: „...hle, přijdu rychle; a má odměna je se mnou, abych dal každému podle toho, jak bude jeho dílo“ (Zjevení 22:12). (Všimněte si také 1. Tesalonickým 4:16-17; 1. Korinťanům 15:52; a Daniel 12:2-3). Křesťané neumírají a nejdou do nebe. Čekají (v hrobě), až se Kristus vrátí na tuto zem, „jeho odměna s ním“.

V 1. Tesaloničanům 4:16-17 Pavel napsal: „Neboť sám Pán sestoupí z nebe s křikem, hlasem archanděla a s trumfem [“poslední troubou” (1. Kor. 15:52). ] Boží: a mrtví v Kristu vstanou jako první, my, kteří jsme živí a zůstaneme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vstříc Pánu ve vzduchu, a tak budeme vždy s Pánem." Daniel 12:2 ukazuje, že ti, „kteří spí v prachu země, se probudí“, aby se setkali s Kristem při Jeho návratu.

Mrtví nyní nejsou s Kristem. Celou tu dobu nebyli s Ním a Otcem. Čekají na čas v budoucnosti, kdy se probudí z prachu země (Gn 3,19) a povstanou „v povětří vstříc Hospodinu“. V té době Bůh vzkřísí všechny své věrné služebníky („mrtvé v Kristu“) jako neporušitelné duchovní bytosti s nesmrtelným životem (2. Korintským 5:1-10). Proč tedy Pavel vyjádřil, že by raději „byl nepřítomen v těle a byl přítomen u Pána“?

Jeho odpověď se nachází ve 2. Korinťanům 5:2: „V tom sténáme, vroucně toužíme po tom, abychom byli oblečeni do našeho domu, který je z nebe [tělo složené z ducha, které nám Bůh dá při našem vzkříšení mocí svého Svatý Duch]." Pavel zpočátku očekával, že se Kristus vrátí ještě za jeho života a změní své odporné tělo. Nakonec si uvědomil, že Kristův návrat se uskuteční mnohem později (2Tes 2:1-6).

Pavel znal mrtvé, kteří „spí v prachu země, procitnou“ (Dan 12:2). Rozuměl také Kazateli 9:5–6, 10 a Žalmu 146:4. Tyto verše ukazují, že když člověk zemře, jeho myšlenky zanikají a on si neuvědomuje plynoucí čas. Paul věděl, že jeho další okamžik probuzení bude ve vzkříšení, a zdálo se, jako by se to stalo okamžitě, ne o 2000 let později.

https://rcg.org/questions/p200.a.html

..."Ale nikde se nezmínil o tom, že bude okamžitě s Kristem, nebo že s Ním bude v nebi. ...Tyto verše ukazují, že když člověk zemře, jeho myšlenky zanikají a on si neuvědomuje plynoucí čas. Paul věděl, že jeho další okamžik probuzení bude ve vzkříšení, a zdálo se, jako by se to stalo okamžitě, ne o 2000 let později."...

Tyto úvahy neobstojí.

Kdyby tomu bylo tak, nebyl by důvod spěchat. Ale Pavel už chce být s Kristem! Ale uvědomuje si, že zatím je církvi a ostatním lidem prospěšnější tady na zemi (žít pro mne znamená Kristus a zemřít zisk).

Neboť já jsem už vydáván v oběť a přišel čas mého odchodu. Dobrý boj jsem bojoval, běh jsem dokončil, víru jsem zachoval.  Nakonec je pro mne připraven věnec spravedlnosti, který mi v onen den předá Pán, spravedlivý soudce. 

Kdy myslel v onen den? Zcela 100% v poslední den jak to řekl Ježíš...

Cožpak je tak těžké pochopit, že "onen den" je poslední soud na KONCI VĚKŮ - ALE ŽE NA VĚČNOSTI UŽ TENTO SOUD PROBÍHÁ HNED PO SMRTI TĚLA  U KAŽDÉHO JEDNOTLIVĚ?

Pokud lidská duše umírá spolu s tělem, nezbylo by  z člověka už absolutně nic - stal by se historií.

Nebylo by koho vzkřísit na konci věků - už z člověka přece nic neexistuje!

Nebylo by ani koho soudit.

Tím není rozhodně nijak řečeno, že synové Boží jdou po smrti ihned do nebe...

..."Ježíš se rozhodl mnoho synů přinést ke slávě..."...

Vidím, že ti dělá problém umět rozlišit minulý čas - věci, které už se staly:  "když mnoho synů přivedl do slávy,"

Jiné překlady tam mají budoucí čas.

Petr bude účastník slávy až v budoucnu po své vzkříšení tak jako všichni.

Ta sláva je už teď v nebi realitou - zjeví se v plnosti až na konci věků.

Které jiné překlady?

Kralický překlad 1613

Slušeloť zajisté na toho, pro kteréhož jest všecko, a skrze kteréhož jest všecko, aby mnohé syny k slávě přiveda, vůdce spasení jejich skrze utrpení posvětil.  Nebo i ten, kterýž posvěcuje, i ti, kteříž posvěceni bývají, z jednoho jsou všickni. Pro kteroužto příčinu nestydí se jich nazývati bratřími,  Řka: Zvěstovati budu jméno tvé bratřím svým, u prostřed shromáždění prozpěvovati budu tobě.  A opět: Já budu v něm doufati. A opět: Aj, já a dítky, kteréž dal mi Bůh  ...

Jeruzalémská Bible:

Vždyť ten, kdo posvěcuje, i ti, kdo jsou posvěcováni, mají všichni týž původ. Proto se nestydí nazývat je bratry, když říká: Budu hlásat tvé jméno svým bratřím. Uprostřed shromáždění tě budu opěvovat. A rovněž: Já sám budu v něho mít důvěru. A rovněž: Hle, jsme zde, já i děti, které mi dal Bůh  ...

CEP Ekumenický překlad, 1979

1Pe 5:1: "Starší mezi vámi napomínám, sám také starší, svědek utrpení Kristových i účastník slávy, která se má v budoucnu zjevit:"

Pak tedy v budoucnu při 2PJK, nikoliv ihned po smrti.

Která se má v budoucnu zjevit v tomto hmotném světě.

To přece vůbec neznamená, že v nebi není Boží sláva zjevná už nyní v tomto čase!

When using a safe Toto site, you must use it at a place where the verification of eating and running has been confirmed so that there is no damage to the members. I would like to tell you that our Muktui Namsan has completed the Muktui verification with its own technology.먹튀검증사이트

..."I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem." (1.Mojžíšova 2,7)       Zde postrádáme slovo "duše"....."...

Fakt jsi prosťáček. Záleží, jak kvalitní tu použiješ překlad:

Studijní překlad:

Hospodin Bůh vytvořil člověka z prachu ze země, a do jeho chřípí vdechl dech života; a člověk se stal živou duší.

A najednou tu už nepostrádáme slovo "duše".

(Kralický překlad 1613:)

I učinil Hospodin Bůh člověka z prachu země, a vdechl v chřípě jeho dchnutí života, i byl člověk v duši živou.

      Začněme slovem Ježíšovým z kázání na hoře" "Proto vám pravím - nemějte starost o svůj život (psyché), co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. Což není život (psyché) víc nežli pokrm a tělo víc než oděv?" (Matouš 6,25). Ekumenický překlad zde pro slovo psyché používá správně překladu život a poté, co jsme si ujasnili, že "duše" označuje fyzický život, ani se Ježíšově radě nedivíme. Jak nesmyslný by byl výrok, kdybychom s hlediska nesmrtelné duše - o tuto duši pečovali, když budeme jíst a pít. Podobně rozumíme pod pojmem "duše" život, když Pán Ježíš říká, že přišel, aby sloužil a dal svůj "život" za mnohé." (Marek 10,45), nebo "dobrý pastýř položí svou "duši" za ovce své" (Jan 10,11.15.17 kral.překl.).   
Ve Starém zákoně se slovo "duše" - "nefeš" vyskytuje přes sedmset krát. Odborníci však tvrdí, že patří mezi nepřeložitelná slova. Nemáme podobné slovo, které by tomuto pojmu jednoznačně odpovídalo. Překladatelé používají podle obsahu textu různá slova nebo opisují toto slovo dokonce celou větou. Každý čtenář Bible si o tom může učinit přehled, když porovná texty různých překladů.       Původní význam slova "nefeš" je krk, hrdlo, chřtán. Do určité míry označuje slovo "nefeš" také to, co prochází hrdlem - dech, dech života a tím má stejný význam jako slovo "život". Nejčastěji se hebrejské slovo vztahuje na živé bytosti, na jednotlivého člověka. V tomto smyslu může stát také na místě osobního zájmena a je překládáno já, ty on ….apod.       S ohledem na tuto jazykovou zvláštnost neudivuje, jestliže v starozákonních ustanoveních čteme:       "….duše žerou……."   (Ezechiel 22,25)       "…..Proto umírá v mladosti duše jejich…." (Job 36,14)       "…..Vyhlazena bude ta duše z lidu svého……(1.Mojžíšova 17,14)       "…..duše sytá pohrdá i medem……."  (Přísloví 27,7)       "…..nebudeš jíst duše s masem jejím…" (5.Mojžíšova 12,23) Nikdo jistě nebude chápat slova tak, že nesmrtelnou duši lze jíst, že duše může být nasycena medem, že může umírat anebo být vyhlazena.  (viz POZN. I)       Z mnoha míst, kde slovo "nefeš" je přeložené slovem "život", uvádím text z 1.Mojžíšovy 19,17 , kde Lot je vyváděn před zničením Sodomy z města  " …zachovej život svůj…", Luther překládá  "…zachovej svou duši…" Tento příkaz se jistě nevztahuje na nesmrtelné jádro člověka, ale čistě jen na fyzický život.

Starý zákon používá dichotomické rozlišování u člověka. Rozeznává u člověka jeho tělo a jeho (nesmrtelnou duši - nefeš).

Z pohledu antropologie člověka nic víc už není - jen duše a tělo člověka bude spaseno či zavrženo. Takto hovoří o člověku i Pán Ježíš.

Děláme to bezděky také my. Říkáme: "Bolí mě celé tělo!"

Kdo to tedy je - to "mě"? 

Vyjadřujeme, že podstatou člověka je někdo jiný, než jeho tělo. Přesto je i lidské tělo součástí osobnosti člověka.

Neříkáme: "moje tělo umírá" - říkáme: "Já umírám".

Jen na jednom místě v Písmu v listu Řekům v Soluni používá apoštol Pavel kvůli srozumitelnosti pro Řeky jejich trichotomické (platónovské) dělení člověka na tělo, duši (psýché) a na lidského - nesmrtelného - ducha (nús).

Řekové rozlišovali u člověka jeho duchovní "nadstavbu" (mysl, city a vůli), a nazývali ji "psýché". Psýché ovšem nebude ani spasena, ani zavržena, protože je projevem těla a duše. I člověk v kómatu (bez psýché) zůstává před Bohem pořád člověkem.

...". poznal som veriacich ľudí v Krista ktorí už zomreli a určite sú v nebi, môžem ich prosiť o príhovor u Boha?"...

Ivane, nezbývá, než to zkusit.

Tvá manželka , doufám, ještě žije. Kdyby však zemřela před tebou, vaše vzájemná láska by zemřela zároveň s ní, nebo by přetrvala i na věčnost?

Pokud bude pak spolu s Kristem v nebi, co myslíš, nebude se snažit dál pomáhat rodině? Nebo ji rázem přestane milovat - budou jí už lhostejní?

To já nevím - na to si odpověz ty sám.

..."tak ma napadlo, že Pána Boha nepotrebujem, keďže denne môžem prosiť tisíce zosnulých."...

Jak tě napadlo, že Boha k tomu nepotřebuješ?

Cožpak jsem ti nevysvětloval, že sami svatí nejsou Sluncem, že jen mají společenství s Kristem, který je Sluncem na věčnosti?

(Zj 21,23)

A to město nepotřebuje slunce ani měsíc, aby mu svítily. Ozářila ho Boží sláva a jeho lampou je Beránek.

(Zj 22,5)

Noci již nebude ani nebude třeba světla lampy nebo světla slunce: Pán Bůh je bude osvěcovat a budou kralovat na věky věků.

Svatí v nebi kralují spolu s Kristem: Zj 2,26-28; Zj 3,21);

..."Díky Bohu moja manželka je živá a zdravá, ale smrťou jedného z nás skončí naše manželstvo a už sa neobnoví ani v nebi."...

Já se ale neptám na vaše manželství, ale ptám se na to, zda smrtí jednoho z vás skončí i vaše vzájemná láska a láska k dětem, vnoučatům ....

Nebo je tato láska natolik silná, že ji hranice smrti nezastaví?

keď stratím kľúče od bytu, tak sa mám modliť k sv. Antoníčkovi. Ktorá varianta je pravdivá?:

1. Antoníček pozná kde som nechal kľúče a dá my vedieť.

2. Antoníček netuší kde mám kľúče, ale sa opýta Pána Boha a potom mi odpovie

3. Antoníček netuší kde mám kľúče, ale poprosí Pána Boha a Boh mi ukáže kde sú kľúče

Som z toho zmetený lebo Martino píše: Žádný svatý v nebi ti nic nedá, protože rozdavatelm všho dobra a milostí je jen Bůh, ale všichni se za nás přimlouvají a to je rozdíl.

Mám ale jeden kacírsky návrh: Čo tak vynechať z hry všetkých svatých a komunikovať priamo s Pánom Bohom? Viem, pre katolíka je to úlet, ale čo si myslíte, k akému svatému sa modlil apoštol Pavel?

ptám se na to, zda smrtí jednoho z vás skončí i vaše vzájemná láska a láska k dětem, vnoučatům ....

"...

Fakt, Ivane, nedokážeš postřehnout otázku a meleš si pořád to svoje?

Svatý Antonín je patronem věcí ztracených. Až třeba některé ze tvých vnoučat ztratí víru, můžeš to pak zkusit i se svatým Antonínem - aby se za dar víry pro to tvoje vnouče přimluvil. Pak bys třeba pochopil, co to znamená , když rodina v lásce spolupracuje pro společné blaho všech.

Môj Spasiteľ za mňa zomrel a vstal z mŕtvych, môj Spasiteľ ma volá do vzťahu s ním, môj Spasiteľ mi nikdy nepovedal, že mám o čokoľvek prosiť svatého Antoníčka. Bola by to urážka jeho majestátu. 

Ak dieťa namiesto rodiča prosí suseda, tak ten vzťah je nezdraví. Milujúce dieťa vie, že za rodičom môže prísť kedykoľvek a s čímkoľvek. Prosiť Antoníčka znamená nedôverovať Bohu a obchádzať Otcovsko-synovský vzťah. Nikdy by som nedokázal volať: ,,Abba Otče,, a zároveň volať: ,,svatý Antoníčku,,

Prosit Antonína nějakého ,je to samé ,jako když ta žena řk náboženství ,tvrdila ,že někdy volá i k Janu Husovi . Obojí je z duchovního hlediska velmi nebezpečné . Už jsem tady o té ženě psal .Poctivá římská katolička ,a taková obětavá ,v lidské stránce ,aj .

doplň si znalosti Písma svatého

Bůh je Bohem živých

..."láska smrťou nekončí, ale smrť nás dočasne rozdelila. keď nebude smrť, tak budeme v láske znovu spolu."...

Když máš živé společenství s Kristem - a stejné živé společenství má i zesnulý partner - proč byste měli být v lásce rozděleni? Láska je silnější, než smrt.

(Žd 2,9...)

Avšak toho, který byl nakrátko postaven níže než andělé, Ježíše, vidíme pro utrpení smrti ověnčeného slávou a ctí; tak z milosti Boží za každého okusil smrti. Slušelo se totiž na toho, pro něhož je všechno a skrze něhož je všechno, když mnoho synů přivedl do slávy, aby skrze utrpení učinil dokonalým původce jejich záchrany. Neboť ten, který posvěcuje, i ti, kdo jsou posvěcováni, jsou všichni z jednoho. Z toho důvodu se nestydí nazývat je bratry,  když říká: ‚ Budu zvěstovat tvé jméno svým bratřím, uprostřed shromáždění tě budu opěvovat.‘  A opět: ‚Já mu budu důvěřovat;‘ a opět: ‚Hle, já a děti, které mi dal Bůh.‘

Jsme pořád všichni údy stejného těla Kristova.

I svatý Antonín v nebi, i ty dneska na zemi. Budeme dělat, že ti v nebi pro nás neexistují? Ty děti, které dal Kristu jeho nebeský Otec, tak my pro jistotu  "zazdíme" ? Abychom neurazili koho?

Zdravé vztahy v Boží rodině že mají nebeského Otce urazit?

Tím, že všechno řešíš s Bohem a s bratry  (kteří jsou spolu s Kristem v nebi) se nebavíš? To že má být obrazem zdravých vztahů v Boží rodině? Láska, kterou smrt dočasně rozdělila?

Jestliže prosím o dobrou věc nějakého svatého v nebi, nemohu tím zároveň neprosit i Boha!

Kdyby šli do nebe hned po smrti nemuseli by čekat na vzkříšení. 

..."Kdyby šli do nebe hned po smrti nemuseli by čekat na vzkříšení ..."...

Vzkříšení je záležitostí týkající se lidského těla, které je v hrobě (nebo už rozptýleno na atomy hmoty). Vzkříšení není vzkříšením lidského ducha - ten je tu stále, je nesmrtelný. Po smrti duch odchází k Bohu, od kterého vyšel.

(L 23,46)

Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha.

Touto nesmrtelností ducha se člověk liší od veškerých zvířat - byl totiž stvořen k obrazu nesmrtelného Boha.

Pokud by lidský duch měl zaniknout (a zanikl) do nicoty spolu s tělem ve smrti těla  - pak by se už nejednalo o žádné vzkříšení, ale přímo o nové stvoření člověka, který by už přece dávno přestal existovat.

Takže buď identita člověka přetrvává v jeho nesmrtelném duchu, nebo - pokud by měl zaniknout i duch člověka, tak identita už není žádná - ten člověk přestal existovat.

Pak ho ale zase už není možné vzkřísit - není už co vzkřísit, když to neexistuje!

Pouze Bůh jediný je nesmrtelný. 

..."Duch odchází k Bohu a tam je někde v nebyti v nevědomí jakoby umrtven a čeká na vzkříšení ..."...

To ale není křesťanský pohled ani trochu!

Duch Ježíše přece po smrti na kříži odešel hlásat zvěst o své oběti (která otevřela lidem nebe) do "vězení" duchům dávno zemřelých lidí! Jak by to bylo možné, kdyby mělo platit to tvoje tvrzení nahoře?

(1 Pt 3,18...)

V těle byl sice usmrcen, ale v Duchu obživen. V něm také přišel a vyhlásil zvěst duchům ve vězení,  kteří kdysi neuposlechli, když Boží trpělivost ve dnech Noemových vyčkávala  ...

..."Pouze Bůh jediný je nesmrtelný"...

Bůh je nesmrtelný duch.

Člověk byl ale Bohem stvořen úplně jinak, než všechna ostatní zvířata. Byl Bohem stvořen k obrazu Boha - nesmrtelného ducha. Není - li lidská duše nesmrtelná - v čem se pak má Bohu podobat, co by neměl třeba i šimpanz??

Člověk byl stvořen jako obraz Boha - Bůh je nesmrtelným duchem a člověk je také nesmrtelným duchem (v těle). V tomto jsme Bohu podobní.

Jsi komický, když se tu oháníš "správným překladem" a přitom nerozumíš podstatě.

Co konkrétně na Kristu Duch obživil? Tělo tehdy určitě ne - to leželo v hrobě.

Tak co obživil, aby to přišlo na "místo mrtvých" a tam to zvěstovalo spásu lidem dávno zemřelým v potopě? A to vzkřísil i duše těch mrtvých při potopě, aby mohli Krista slyšet?

.V těle byl sice usmrcen, ale v Duchu obživen. V něm také přišel a vyhlásil zvěst duchům ve vězení.

To "obživení" bylo právě  v té době, kdy Ježíšovo tělo leželo v hrobě....

Mojžíš byl vzkříšen a vzat do nebe. Představuje Boží lid, který zemře a bude vzkříšen a vzat do nebe, až se Ježíš vrátí. (Další osoba, která mluvila s Ježíšem na „Hoře proměnění“, byl Eliáš, který nikdy nezemřel a byl vzat do nebe – 2. Královská 2:11.

Jeho hrob nikde není nečeká na vzkříšení, ale byl vzat do nebe skrze archanděla Michaela, který se přel se satanem o jeho tělo a to dávno před tím, než se Ježíš narodil na svět. Proto ho Ježíš mohl vidět.

Juda necituje žádné události; Cituje z apokryfu "Henoch" - (Henoch však není součástí kánonu Bible!).

Nikde není nic  o tom, řže by bylo Mojžíšovo tělo vzato do nebe.

Nebe bylo přece pro všechny lidi (od pádu prvních lidí) uzavřeno. To byl důvod, proč se Bůh stal člověkem, aby v osobě Ježíše sám v sobě usmířil se sebou lidstvo a otevřel mu tak možnost být spaseni Bohem..

Proto říkáme Kristu "Spasitel", "Vykupitel".

Kristus je pořád jedinými dveřmi do nebe. Bez Krista a jeho oběti  se nikdo z lidí do nebe nedostal a dostat nemohl. Ani Mojžíš.

..." bez těla totiž duch nedokáže fungovat."...

Toto je nepravdivé tvrzení. Andělé jsou přece duchové bez těla a přitom fungují docela dobře!

A nikdo neví, zda lidská duše na věčnosti nefunguje už ve svém oslaveném těle!

(Dole vysvětluji, že zde máme různé pojetí běhu času - čas pozemský a na věčnosti, který přesahuje lidskou zkušenost).

Jakou formu těla mají navíme.

I my jako má Ježíš budeme mít po vzkříšení oslavené to přijimající potravu. Stejně tak všichni svatí vzkříšení souběžně s Ježíšem měli těla.

..."Stejně tak všichni svatí vzkříšení souběžně s Ježíšem měli těla."...

Máš to zase popletené; evangelista Matouš popisuje události nikoli kolem Ježíšova vzkříšení, ale naopak, už kolem Ježíšovy smrti:

(Mt 27,50)

Ale Ježíš znovu vykřikl silným hlasem a vypustil ducha. A hle, opona svatyně se roztrhla ve dví odshora až dolů a země se zatřásla a skály se roztrhly  a hroby se otevřely a mnohá těla zesnulých svatých byla vzkříšena;  když vyšli z hrobů po jeho vzkříšení, vstoupili do svatého města a ukázali se mnohým.

Tito lidé byli vzkříšeni ze smrti těla podobně jako byl vzkříšen Ježíšem i Lazar. Nějakou dobu pak žili dál své pozemské životy (jako žil i Lazar) , než znovu zemřeli (podobně jako zemřel Lazar) přirozeně stářím.

Klasická řk nábožnost . Ještē snaha zkoušet uvrtat ,někoho dalšího ,do kultu Antonína . To jste duchovní pardálové ,to je "nádhera" .

cirkev katolícka tak činila vždy, to je pravda, ale apoštolská cirkev na počiatku nejak to opomenula.

Svatí v nebi jsou prostředníci Božích milostí (svými přímluvami je zprostředkovávají) - konají tím dobré skutky pro nás, dosud běžící závod.....

Přímluvná modlitba je pro křesťanství naprosto určující veličinou.

(1 J 5,16)

Uviděl-li by někdo svého bratra, že hřeší hříchem, který není k smrti, ať za něj poprosí, a Bůh mu dá život;....

A tamta římsko- katolička ( o které jsem psal ) ,usoudila ,že se za ní může přimlouvat i Jan Hus . Brala a bere to tak ( pokud ona ještě žije v tomto světě ),že Jan Hus ,byl svatý muž a je u Boha . Proto z hlediska ,vašeho řk učiva ,k němu prý také volala . Jo je to paradox ,a ukazuje to ,jak jste rozdilní ,vy řk . Ale já ,a nejen jà ,ale obecně mnozí křesťané ,mimo ŘKC ,toto bereme jako velmi nebezpečné ,z duchovního hlediska ,a sám před jakýmkoliv volàním ,k fyzicky  zemřelým lidem ,varuji. Určitě ne . 

Právě naopak . Ta žena řk náboženství ,rozpoznala a pochopila ,že Jan Hus byl svatý ( tedy oddělený pro Boha ) muž . To že praktikovala modlařinu ,ohledně toho volání ,k němu ,do duchovní oblasti ,to je samozřejmě věc negativní. Jo ,byla ovlivněna učením ŘKC.

..."To že praktikovala modlařinu ..."...

Danny, asi by jsi si měl nejdříve ujasnit, co je to vlastně modlářství doopravdy. Až potom vynášet o někom soudy.

Zatím to vypadá, že vlastně ani nevíš, o čem mluvíš.

Ale když ti to takto dělá dobře ...

Mnoho slov - jen jsi jimi neodpověděl na to, co znamená Žd 12,1.

Zde se znovu přirovnává náš život k běhu v aréně (srv. Gal 5,7).

"Kteří se na nás dívají" - doslova "svědkové", kteří s účastí sledují náš běh (jako třeba fotbaloví fanoušci na tribuně), jsou svatí vyznavači a mučedníci (o kterých mluvil v předcházející 11. kapitole).

..."I kdyby to byli ti svatí co byli vzkříšení spolu s Ježíšem a šli s ním do nebe tak to nás mohou pozorovat, ale to je vše ..."...

Usuzuje Mikim ...

Jestliže svatí v nebi nemohou konat skutky lásky, pak ale ten život v nebi stojí za starou bačkoru a tento život na zemi by měl evidentně nesrovnatelně vyšší kvalitu.

Abys rozpoznal, co je to modla, přečti si, co říká Bůh

Pasáž: Numeri 21,6-9

• 6 [biblenet.cz]I poslal Hospodin na lid ohnivé hady. Ti lid štípali, takže v Izraeli mnoho lidí pomřelo.
• 7 [biblenet.cz]Lid přišel k Mojžíšovi a přiznával: „Zhřešili jsme, když jsme mluvili proti Hospodinu a proti tobě. Modli se k Hospodinu, aby nás těch hadů zbavil.“ Mojžíš se tedy za lid modlil.
• 8 [biblenet.cz]Hospodin Mojžíšovi řekl: „Udělej si hada Ohnivce a připevni ho na žerď. Když se na něj kterýkoli uštknutý podívá, zůstane naživu.“
• 9 [biblenet.cz]Mojžíš tedy udělal bronzového hada a připevnil ho na žerď. Jestliže někoho uštkl had a on pohlédl na hada bronzového, zůstal naživu.

Odpověď na přímluvnou modlitbu znamená také znalost NZ

Je to jedna ze zpráv, na základě které mění lidé své životy tím, že přijímají Ježíše Krista jako jediného prostředníky mezi sebou a Bohem, protože tím naplněním zaslíbení a stínů obřadního zákona se lidem zjevuje opravdový beránek, nikoliv ten zástupný. Ten beránek, který snímá hříchy světa, který se mu odevzdal, ne toho světa, který svévolně přestupuje nezrušitelný zákon, jehož součástí je milování bližního, ale také Boha, Boha nenahraditelného, nezastupitelného, milujícího a toužícího po vztahu s člověkem. Vztahu bez prostředníků.

To nikterak nevylučuje modlitbu za bližního, ale nikdy Bůh nebude mít vztah s člověkem mrtvým, který nic neví, k ničemu se nerozhodnul, nic nevnímá, pouze obdržel první smrt jako odplatu za hřích, a druhá smrt nad ním má moc - na rozdíl od těch, co zesnuli v Kristu.

Ke spasení je zapotřebí především milost, kterou Bůh dává těm, kdo za ni prosí a děkují, kteří přijmuli oběť Ježíše Krista atd. Znáš přece evangelium.

Ten, kdo přidává k Božímu slovu něco navíc a nebo něco zamlčuje, je proklet - viz závěr Zjevení.

O modlitbách k mrtvým, o zástupcích nás lidí před Bohem, o nových prostřednících mezi námi a Bohem se nikdo z apoštolů nezmiňuje a jistě by to nezatajili, když pokládali základ vědění o skutcích a oběti JK. Nezmínil se o tom ani Ježíš Kristus.

Zmiňuje se o tom jen ten, kdo hovoří sám za sebe a my víme, kdo to je.

Jedné Tvé větě, té poslední ale vůbec nerozumím a možná se nad ní zamýšlí i někdo jiný,

Můžeš vysvětlit, jak myslíš to, že odpověď na přímluvnou modlitbu znamená také znalost NZ. Z různých aspektů jejího zkoumání mi vychází protimluv.

Očekáváme li odpověď od toho, ke kterému se modlíme, a nemodlíme li se k modlám, pak Ten, kdo odpovídá, NZ jistě zná. Modlíme  li se v Duchu a ve jménu Ježíše Krista k Otci, Bohu, odpovídá Bůh a ten NZ jistě zná.

Modlíme li se k modlám nebo mrtvým, kteří neznají nic - nechci rozepisovat, ke komu se tak vlastně modlíme - pak NZ porušujeme, ignorujeme a Mojžíš by nás nejspíš dal ukamenovat - nejen nás, ale i ty, kteří předstírají posed nastolci zastupujícím nezastupitelného, jestli mi rozumíš.

Jak to děláš, že nevěříš tomu, že Bůh je Bohem živých?

Věříš jenom sobě?

To je nepochopitelné

Doporučuji ti studovat Písmo svaté

Naučíš se rozpoznat, co je to modla

Je li Bůh Bohem živých, Bohem Abrahama, Izáka a Jákoba,  ještě neznamená, že Abraham, Izák a Jákob jsou v nebi. Naopak, nevědí nic, jsou mrtví dnes, do vzkříšení, které zaslíbil Pán Ježíš v den nejposlednější a ten den ještě nenastal.

Apoštol Pavel je jistě větší autoritou, než církevní "otcové" kteří přijali pohanskou nauku, když nás informuje, že živí, kteří se dožijí konce, se do Božího království dostanou spolu se vzkříšenými mrtvými a nikdo nikoho nepředejde. Přečti si 1. Tesalobnicejským, kapitolu 4 verše 15 až 17.

Pokud nerozumíš slovu vstanou, tak to slovo znamená, že vstanou z hrobů. V Božím království, kdyby byli, nemuseli by být kříšeni, vstát, aby se spolu s živými do Božího království vrátili.

Co se týče Boha živých, tak Pán Ježíš oponoval těm, kdo nevěřili ve vzkíšení - vidíš - vzkříšení. Nesmíš jeho výrok vytrhávat z kontextu.

Saduceové nevěřili ve vzkříšení o kterém hovořil Ježíš také na jiných místech evangelia, například při poslední večeři a on jim říká jinými slovy, že pokud by nebylo vzkříšení, nemohl by být Bůh Bohem živých, nebo jinak - Bůh je Bohem živých, kteří budou vzkříšeni i když tomu saduceové nevěří a vzkříšen bude Abraham, Izák i Jákob ( kromě těch milionů nejmenovaných ), ačkoliv tomu saduceové nevěří. Je Bohem živých,, nejen proto, že mrtví nevědí nic, jak písmo praví, ale také proto, že Bůh v každé době ví, kdo bude vzkříšen a před Bohem je budoucí vzkříšení v den nejposlednější jisté, jako by se to stalo již dnes.

Přečti si Lukáš 20,37 .. mrtví vstanou .. až 38. Bohu jsou všichni živí

a Výrok Pána Ježíše zasaď do kontextu rozhovoru se saducei, kteří pravili, že není vzkříšení Matouš 22,23 až 38 a pochopíš studiem písma, že když to Pán Ježíš saduceům říkal, Abrahama, Izáka i Jakoba vzkříšení teprve čekalo, a ap. Pavel Ti to vysvětlí ještě lépe. 

Pro doplnění studia Bible o mrtvých, do které patří i SZ,pokud bys ho chtělznedůvěryhonit, popřel bys kromě jiného i všechna proroctví na Mesiáše, si přečti

Kazatel 9,10 .. není moudrosti v hrobě, kam jdeme

Žalm 115,17 ... mrtví Hospodina nechválí, jsou v zemi mlčení

Kazatel 9, 5.6 ... zde máš napsáno, v jakém stavu se mrtví nachází

Job 14,21 .. nic neví, nic nevnímají

 

stačí, máš co studovat, když studiumBible miluješ . Znění veršů neuvádím, lépe je přečíst si je  a poznamenat.

Modla zastupupuje u modlářů Boha, 

Ano, Bůh je Bohem živých

Tak to je

Ty mi tu ale předkládáš nějaký svůj názor, že žije jenom ten, koho označíš za živého 

Třebas dojdeš k tomu, co to znamená, že Bůh je Bohem živých

Z výkladu ti nevyjde žádný rozpor, pokud nebudeš vytrhovat její části z kontextu.

Bůh je Bohem živých, to jsem nepopřel, jen ti živí jsou, byli, a budou na čas mrtví, než dojde ke vzkříšení.

Pokud nevěříš ve vzkříšení, jako saduceové, děláš z Pána Ježíše lháře, protože on nám slíbil - nikoliv nasliboval - že nás vzkřísí v den nejposlednější.

Z lidí pak děláš pitomce, kteří žijí nevědomky po tom nejposlednějším dni, protože někde kolem nich se pohybuje oblak svědků, kteří nemohli být vzkříšeni jinak, než v den nejposlednější.

Z Bible le děláš sbírku nevěrohodných výroků a příběhů, které třeba nahradit a poopravovat pohanským učením o nesmrtelnosti duše.

Nebudu vyjmenovávat všechny důsledky falešného výkladu, který není podřízen Bibli, ale učení importovaného přes  helenismus z Babylona.

Podporuješ jednu z největších herezí, která se do křesťanství vmísila a zcela zdeformovala pohled mnohých upřímných věřících, kteří se nedokázali odevzdat Boží lásce a hledají útočiště a přímluvu u lidí, mrtvých lidí, nevědouce, protže jejich učení jim zamlčuje, že je to před Bohem ohavnost.

Těch lidí je mi líto a proto zde píšu o tomto tématu, který kdyby byl jen názorem, na spasení by nic nezměnil, ale praktiky z něj vyplývající jsou nebezpečné a dělají z upřímných věřících modláře, kteří se modlí k mrtvým o přímluvu u milujícího Boha.

 

Ze sebe pak děláš pokrytce, který něco káže a sám to nědělá - radíš studovat Bibli a sám ji asi nečteš, protože neumíš zařadit to, co cituješ, do kontextu a další místa, která věc doplňují azůstávají s biblickou zvěstí kompatibilní neznáš a nebo vytrhuješ z kontextu.

Jestli poznáš pravdu, tak Tě ta pravda zachrání, ale také tě ochrání od modlářství a falešných projevů uctívání.

Ochrání tě před ohavností, kterou pácháš, kterou tak Bůh nazývá.

Třeba dojdeš k tomu, že Bůh živých tě chce ochránit před modlářstvím, které z této nauky plyne, dal Ti dostatek informací, které autorizoval krví Pána Ježíše - láskou k Tobě , ještě hříšníkovi, abys i ty byl živý a Bůh Bohem Tvým i po vzkříšení.

Jedině pěním na doktríně nesmrtelné duše, která jde hned po smrti do nebe, pekla nebo očistce, je učení o nanebevzetí Marie, očistci, věčném trápení v ohnivém pekle ... udržitelné. Před pravdou ale neobstojí.

Určitě bys měl vysvětlit, co to znamená, že Bůh je Bohem živých

takže se nechytáš a nevysvětlíš, proč je Bůh Bohem živých

se Tě znovu ptám, jestli se chceš přít s Pánem Ježíšem nebo apoštolem Pavlem, kteří Ti jasně sdělují, že mrtví budou vzkříšeni v den nejposlednější a že Ti dávno zemřelí jsou v hrobě, odkud spolu s žijícími -a nikdo nikoho nepředejde - vejdou do Božího království společně.

Pro někoho je to jasná zpráva, pro někoho zklamání, protože tím padá podstata jeho pověry, která ho vede k modloslužbě.

 

Všechno, co bylo napsáno kromě ní, je jen odvar podléhající různým výkladům a trendům, třeba i míněným upřímně.

Proto je lépe držet se Bible, tj. Božího slova.

Je třeba dávat pozor, abychom v našem svatém rozhořčení nebojovali proti Němu a jeho slovu, místo abychom je přijali a řídili se jím.

Bůh své slovo, zjevené nám v Bibli, kterou psali lidé jím inspirovaní, nestaví proti jinému svému slovu. To by nebyl Bohem.

Jen lidé si to slovo někdy upravují podle svých potřeb a pak přestane být biblická zvěst kompaktní, ale je si třeba uvědomit, že Bible se vykládá Biblí a zdánlivé rozpory je třeba řešit jejím komplexním studiem.

Protože mi mnoho míst v Bibli hovoří o tom, co se děje se zemřelými, že nic nevědí a je jim problém nás lidí neznámý, nemohu připustit výklad jiný, ale celý institut svatých, očistce, považovat za falešný.

Pán Ježíš nepotřebuje tlumočníka, když jasně říká, že nás vzkřísí v nejposlednější den, potřebuje ho jen ten, kdo chce jeho zaslíbení překroutit..  Zde už nejde o neporozumění, o kterém píšu na začátku.

Zde už se jedná o prokletí za hlásání jiného evangelia a přidání nebo ubrání slov, která nechal zapsat Bůh. Najdeš to u Pavla i Jana .

Pokud mně přesvědčíš, že se mýlím, jen Ti poděkuji Gal 1,9 nebo  Zj. 22, 18 -19

Je hodně upřímných věřících i příkladně žijících lidí, kteří věří tomu, co jim bylo řečeno a co se původnímu evangeliu vzdaluje. Můžeme jen mít naději, že jim to Bůh nepočítá za vinu, která padá na hlavu těch, kdo si přidávají a ubírají a pak ustanovují jako normu víry.

Případ nesmrtelnosti duše, duše po smrti, v očistci, institut svatých, zdánlivě nevinné věci, ale stojí na něm falzum evangelia a zkreslování charakteru milujícího Boha.

Vím, že jsi v těžké pozici, jsi upřímně věřící, horlivý jako byl kdysi Pavel a zhroutil by se Ti svět zhroucením základu na kterém staví Tvá církev a nejsi sám. Ty se o věc pereš, ostatní zde je lhostejná, protože i oni věří tomu, co jim  dogmata jejich církví dovolují. Tebe budou tepat za to, že jsi katolík a sami nevědomky vyznávají to, co je Tvou církví zaneseno navíc.

Vím, že se Ti nebude líbit, co píšu, ale i Ty píšeš na rovinu.  

..."Případ nesmrtelnosti duše, duše po smrti, v očistci, institut svatých, zdánlivě nevinné věci, ale stojí na něm falzum evangelia a zkreslování charakteru milujícího Boha...."...

Zkusme myslet selským rozumem.

Má - li jít o vzkříšení zemřelého člověka, musí zde po něm být nějaký zůstatek, jeho část - něco existujícího - co bude vzkříšeno, obnoveno.

 Pokud zde už nic není ani z těla, ani z duše člověka - nejedná se už o vzkříšení někoho, ale o úplné nové stvoření člověka.

Písmo však hovoří o vzkříšení těla - a to i u těch lidí, které sežrala dravá zvěř, nebo kteří byli spáleni na popel.

Písmo nikde nehovoří o vzkříšení lidské duše - ta je ve své podstatě nesmrtelná - je tak obrazem nesmrtelného Boha.

(Mt 10,28)

A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou. Raději se bojte toho, kdo může i duši i tělo zahubit v Gehenně.

Nechává tě, Lojzo, docela klidným, že v důsledku tvrdíš opak toho, co učí Kristus?

Zde jde o to, jestli můžeme komunikovat s těmi dušemi, které písmo prohlašuje  za nekontaktovatelné, protože spí a je jim náš svět cizí.

Také dle písma čekají na vzkříšení, aby byli spolu s proměněnými živými dovedeny před Boží trůn, ale teprve musí obléct nesmrtelnost. a jestliže ji musí obléct, tak ji ještě nemají.

Jestliže nejsou před Božím trůnem a čekají na poslední živé na tomto světě, abys nimi oblékly nesmrtelnost, nemohou za nás orodovat.

Kdyby byla lidská duše, což je celý člověk, živý tvor, který se stal duší živou, nikoliv nesmrtelnou při Božím stvoření, kdyby byla nesmrtelná, nemohlo by platit zlořečenství, že odplatou za hřích je smrt.

Ano, lidská duše, život člověka končí hříchem, pokud na něj nebude vztažena Boží milost plynoucí z Kristovy oběti.

Je absurdní předtsava, že nějaká duše v kontaktu s Bohem, jestliže se za nás přimlouvá a žije tam, kde sídlí Bůh, bude vrácena do ztouchnivělého hmotného těla, i když nového, aby se vrátila tam, kam podle zaslíbení nemohla dojít dříve, než na konci dnů.

án Ježíš přirovnává smrt ke spánku. To platí pro nás, na zemi, ale i pro duše čekající na poslední soud, vzkříšení a to k životu věčnému, nebo ke druhé smtrti.

Jestliže odplata za hřích je smrt, pak nemůže být lidská bytost - ve formě tělesné, ani duchovní, nesmrtelná. Může však dostat život věčný, obléknout to, co ještě nemá - nesmrtelnost podle Pavla.

Bůh nás znal ještě než jsme byli zformováni v těle matky a bude nás znát i po tom, co ztrouchnivíme v hrobě a není pro něj nemožné vrátit život tam kde byl pozastaven a jak to má zařízené, se můžeme jen dohadovat.  

Ano, člověk může zabít naše tělo, které ztrouchniví, ale nemůže nám vzít život, protože o něm rozhodne Bůh při posledním soudu O život, tj duši, duši živou, se můžeme připravit jen sami i když půod vlivem falešného náboženství, ale sami svou volbou.

Náš selský rozum nemůže přepisovat Boží slovo, může mu jen rozumět  nebo ho nechápat, ani jedno není předností nebo hříchem. Hříchem je Boží slovo ignorovat a opravovat.

Zdravím Tě. Lojza

..."Tady přece ale nejde o to, v jaké formě Bůh uchovává identitu člověka."...

Ale právě o to jde: Pokud nezbude z člověka absolutně nic - a atomy hmoty neidentifikují osobu člověka, protože během sedmi let se v lidském organismu vlivem metabolismu vymění úplně každý atom v těle člověka - a pokud není nesmrtelná lidská duše, která by uchovávala identitu osoby člověka - pak by to už nebylo žádné vzkříšení člověka, ale úplně nové stvoření člověka od nuly.

Toto ale není křesťanská víra.

..." které písmo prohlašuje  za nekontaktovatelné, protože spí a je jim náš svět cizí "....

Tímto způsobem se to píše ve Starém zákoně - v knize Kazatel (tuším).

Ale zrovna tak se v tom samém Starém zákoně píše i o Saulovi, který svévolně proti Božímu zákonu pomocí média kontaktoval zemřelého proroka Samuela!

..."kdyby byla lidská duše, což je celý člověk, živý tvor, který se stal duší živou, nikoliv nesmrtelnou při Božím stvoření, kdyby byla nesmrtelná, nemohlo by platit zlořečenství, že odplatou za hřích je smrt."...

Člověk byl stvořen k životu s Bohem. V duchovním světě neexistuj fyzická smrt - existuje však smrt duchovní. Duchovní smrt je oddělení od Boha - takto jsou mrtví - oddělení od Boží blízkosti -  všichni zlí duchové. I oni byli stvořeni jako duchové nesmrtelní, ale svojí vzpourou proti Bohu si přivodili duchovní smrt.

..."Je absurdní představa, že nějaká duše v kontaktu s Bohem, jestliže se za nás přimlouvá a žije tam, kde sídlí Bůh, bude vrácena do ztrouchnivělého hmotného těla,"...

To je skutečně absurdní.

Vzkříšené tělo bude mít podobu Kristova těla oslaveného - nebude ztrouchnivělé, nebude podléhat nemocem ani  zkáze smrti. Bude mít zcela nové vlastnosti a podíl na moci Kristova trůnu (Zj 3,21)..

Problém, na který já poukazuji, že většina lidí není schopna myslet jinak, než v intencích našeho běhu času. Z tohoto pohledu lidská těla zemřelých čekají na svoje vzkříšení na konci věků. 

Ale z pohledu věčnosti tomu tak není - na věčnosti je ustavičná přítomnost a poslední soud na věčnosti vlastně už stále probíhá. Tam už je vlastně jakýmsi nám nepochopitelným způsobem konec věků - poslední soud. Nepochopitelným proto, že žádný dosud žijící člověk nemůže mít zkušenost s věčností. Na věčnosti už není důvod na nic čekat.

Ano, tak to je

To ovšem Monsek neví

A a aby to měli někteří řk , jaksi upravené a zargumentované v nábožném hávu ,tak si dedukují ,že je přece tzv "normální" ,volat a modlit se k té tzv "bezhříšné Marii" ( dle jejich učiva) ,protože ona jim jako tzv  "bezhříšná " ( tedy dle jejich chápání ,velmi blízko Boha ) ,rozumí. A pokud jsou řk děti ,od mala učeny na modlitby k Marii ,a k řk světcům ( a nebo údajným světcům ) ,tak ti lidé to berou jako cosi normálního ,ve své nábožnosti . Že je to pohanský kult ,to nevidí a přiznat to nechtějí . To by totiž ukázalo jiné světlo ,na učení ŘKC . Za tímto vším ,něco stojí . A má to sílu extra . A staletí .

Na úctě ke Kristově matce či k jiným světcům, kteří jsou dneska spolu s Kristem v nebi, není vůbec nic pohanského.

Danny, vyjadřuješ se k věcem, které zatím evidentně dobře nechápeš.

Kde je Maria, tam není hřích. 

Kde je totiž plnost Boží milosti, tam už není absolutně žádného dalšího prostoru pro nějaký hřích.

Maria byla takto milostí naplněna jako první z lidí a přivedla Krista do tohoto světa.

Bůh tím otevřel cestu k Boží milosti i pro všechny ostatní křesťany.

Vždyť také našim životním úkolem je (jako u Marie) přivádět Krista do tohoto světa a také my můžeme být takto Boží milostí Bohem naplňováni.

Právě takto byl Boží milostí naplněn i mučedník Štěpán....

(Sk 6,8)

Štěpán, plný milosti a moci, činil mezi lidem veliké divy a znamení.

Tohle není žádné pohanství - toto je živé křesťanství.  V milosti, síle a moci Ducha svatého.

https://cs.frwiki.wiki/wiki/S%C3%A9pulcre_de_la_Vierge_Marie#mce_temp_url#

Není tradice, jako tradice. Svou měli i pohané, kteří uctívali královnu nebes už tehdy, v babyloně.

jediná tradice, které bychom se měli držet my, křesťané, je vyjádřena v Bibli a je jí milování Boha a bližního jako shrnutí zákona, uznání Ježíše za Krista, neboli Mesiáše a očekávání toho, co zaslíbil, tedy jeho návratu, zachovávaje to, co nás učil a co nám přikázal ústy svými a svých učedníků.

To, co je navíc, je církevní folklor, kolorit a vede k babským povídačkám, před a církevnickým sporům.

 kterými nás varuje Pavel.

Kdyby se církev držela této tradice, ochuzovala by se sice o své postavení, nemohla by spolupracovat , smilnit s králi této země, nebyla by zastupujícím prostředníkem a někdo ji ztotožňuje s Kristem.

Byla bz společenstvím těch, co uznali Ježíše za Mesiáše a očekávala by jeho druhý příchod. Stál by bratr vedle bratra, byla by místem, ve kterém se projevuje Duch Boží v lidech atd.. atd..

Žel, toto nemůže splnit žádná lidská organizace a důkazem toho je spousta různých organizací od ŘKC se odtrhnuvších, naneštěstí s částí její pohanstvím zbarvené tradice... Královnou nebes počínaje, přes očistec k nesmrtelnosti duše konče.

To, co si Bůh přeje od nás, dává vždy jasně najevo a informace o stavu po smrti nejsou dány pro uspokojení naší zvědavosti, ale pro povzbuzení, ale také jako varování před tím, abychom se vyhnuli tradicím zavlečeným z pohanství.

Víme, že již ve SZ byl styk s mrtvými zakázán a že je Bohu ohavnsotí. Neexistuje duše člověka, se kterou bychom mohli komunikovat, proto nás Bůh varuje a říká že mrtví nevědí nic a nemají podílu na žádné věci na zemi, ale že čekají v hrobech na vzkříšení a pak spolu s žijícími, v ten den nejposlednější, až obléknou nesmrtelnost - kterou dosud neměli, protože jediný Bůh ji má, vejdou spolu se vzkříšenými před Boží tvář. SPOLU NIKDO NIKOHO NEPŘEDEJDE.

Moje rada je, aby sis to přečetl a z té církevní tradice si vybral něco jiného, co stojí za dodržování, aby ses nepřel s ap. Pavlem ani Pánem Ježíšem, protože to nejsem já, ale oni, kteří to napsali i do Tvé Bible jako svědectví, ze kterého tvůrci tžvé tradice nevycházeli.

Spolu s martinem odsuzujete všechny, kteří zradili Krista tím, že opustili církev=Krista a nemáte jim co nabídnout, aby se vrátili, kromě bájí, které u pohanů odsuzujeme a sami je v ŘKC ale i jiných, ctíme.

Kdyby nauka o nesmrtelnosti duše před oblečením nesmrtelnosti nevedla k ohavnostem popírajícím jedinečnou oběť Krista, jako je odčinění hříchů v očistci, přímluva svatých v nebi, apod, nestálo by téma za zmínku, protože to, co bude s námi po smrti, je v rukou Božích a my mu máme důvěřovat.

Žel, je to téma, které je počátkem i vrcholením hereze.

Ne nadarmo nás anděl ve Zjevení vybízí k vyjití z Babylona.

Zdravím Tě

Lojza

..."... jediná tradice, které bychom se měli držet my, křesťané, je vyjádřena v Bibli ..."...

Tradicí my rozumíme to, co apoštolové hlásali, ale nezapsali. Protože to bylo živé ve vnitro-církevním  životě a žilo se to prakticky. Nebylo třeba to zapisovat, stalo se to součástí liturgie, součástí všeobecného porozumění víry křesťanů. Zapsali to třeba až jejich následovníci v dalších generacích - už jako popis praktického života církve, liturgie, forma a podoba služeb v církvi .....

Bible a tradice jsou dvě naprosto rozdílné věci.

To, co bylo zapsáno, nenazýváme tradicí, ale Božím slovem.

A samo toto Boží slovo zmiňuje i věci, které v Božím slově zapsány nebyly, i když se staly a nepochybně také ovlivňovaly život křesťanů. Křesťanská víra je tedy ve svém celku obsáhlejší a bohatší - nepochází výhradně jenom z Božího slova, ale také z tradice církve - z praktického života církve. Nakonec právě tento život církve nám v důsledku dal i Písma Nového zákona - mimo mnoho jiného. Na počátku církve - o letnicích - písma nového zákona ještě neexistovala - a církev už zde přece byla a už žila plným životem v Kristu. I bez psaného Božího slova v novém zákoně.

Bible tedy není nad církví a její ustálenou praxí - (svátostmi, bohoslužbou, modlitbou, půstem, almužnou...), ale jde s církví ruku v ruce.

(J 20,30)

Ještě mnoho jiných znamení, která nejsou zapsána v této knize, učinil Ježíš před svými učedníky.  Tato však jsou zapsána, abyste uvěřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu. 

Nemůžeme tedy souhlasit s Lutherem, že je nějaká  "sola litera" - že Bible je jedinou nejvyšší autoritou v životě křesťana - protože živá Kristova církev zde prokazatelně byla už před písmy Nového zákona. A tato živá církev nám pak dala písma Nového zákona.

Co však my hlásáme, je "sola gratia" - jedině milost. Jedině milostí jsme spaseni.

..."Kdyby se církev držela této tradice, ochuzovala by se sice o své postavení, nemohla by spolupracovat , smilnit s králi této země,..."...

Souhlasím. To by bylo opravdu hezké.

Ale jsme všichni lidé s náklonností ke hříchu a chybujeme. Církev tedy není ideální společenství správných lidí, ale je spíš nemocnicí, kde se nemocní uzdravují. Pokud se ale sama církev stává sebevztažnou, tak onemocní.  Pak je domem bolesti, protože je sama nemocná.

Vědomí, že jsme ztratili identitu, vyvolává bolest - přiznat si vlastní bolest je prvním krokem k uzdravení.

..."Víme, že již ve SZ byl styk s mrtvými zakázán a že je Bohu ohavností. Neexistuje duše člověka, se kterou bychom mohli komunikovat,..."...

V dobách Starého zákona bylo nebe od lidí prázdné.

Ale ani tak nebyli zesnulí lidé mrtví a v nevědomí. Na to přece upozorňuje Pán Ježíš:

Pokud jde o to, že lidé z mrtvých vstávají, cožpak jste nečetli v Mojžíšově knize, ve vyprávění o keři, jak mu Bůh řekl: Já jsem Bůh Abrahámův, Bůh Izákův a Bůh Jakubův?  On není Bůh mrtvých, ale živých. Těžce se mýlíte!" 

Neboť ten, který posvěcuje, i ti, kdo jsou posvěcováni, jsou všichni z jednoho. Z toho důvodu se nestydí nazývat je bratry, 12když říká: ‚ Budu zvěstovat tvé jméno svým bratřím, uprostřed shromáždění tě budu opěvovat.‘  13A opět: ‚Já mu budu důvěřovat;‘ a opět: ‚Hle, já a děti, které mi dal Bůh.‘  14Protože děti mají účast na krvi a těle, podobně i on se jich stal účastným, aby skrze smrt zahladil toho, kdo má vládu nad smrtí, totiž Ďábla, 15a osvobodil ty, kteří byli strachem ze smrti drženi po celý život v otroctví.  ...

My se tedy neobracíme k žádným mrtvým zesnulým - obracíme se k těm živým, kteří jsou už dneska spolu s Kristem v nebi.

Taky tě zdravím, Staňa.

..."Píšeš, že ve SZ bylo nebe od lidí prázdné na straně jedné a na straně druhé se odvoláváš na Mar 12,26 Mat 22,32 , kde p. Ježíš říká, že Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův je Bohem živých a vyvozuješ z toho, že tito tři jsou v nebi , živí. "...

Toto je třeba dovysvětlit:  Před Kristovou obětí žádný z lidí do nebe neměl přístup. Lidé nutně potřebovali Vykupitele, který usmíří lidstvo s Bohem. Bez ohledu na to, zda byli hříšní, nebo snad bezhříšní. Na nebe nebyl nárok - nebe je z Boží milosti. Vždycky.

Zesnulí lidé Starého zákona (včetně Abraháma) tedy čekali ve "vězení" - na "místě mrtvých". Toto místo se označovalo i různými jinými výrazy; šeol, hádes, peklo. Ti, kteří neměli za co trpět, netrpěli - ale neměli ani nebeskou blaženost v úplnosti. Čekali na Mesiáše. V této situaci se nacházel i zesnulý Abrahám, i zesnulý Lazar.

(Také Mojžíš je dneska už v nebi a jeho tělo je zetlelé neznámo kde. Z pohledu běhu času bude vzkříšen na konci věků - z pohledu věčnosti je vzkříšen už nyní (věčnost zná jen přítomnost - věčnost není spoutána během času, nepočítá minuty, dny ani léta).

Ti, kteří nebyli zcela čistí, ale nebyli na tom ani tak zle, aby byli věčně zavrženi, se očišťovali v plamenech - viz boháč z onoho Kristova podobenství, nebo také ti lidé, kteří v dobách potopy neuposlechli Noemova varování a neobrátili se - když však později viděli vody potopy, litovali, že se neobrátili. Své pozemské životy sice už nezachránili, ale i toto jejich pozdní pokání bylo dostačující pro jejich věčnou spásu. I když ta jejich záchrana byla jako skrze oheň (skrze utrpení) - jak o tom píše i apoštol Pavel (1 Kor 3,15).

O tomto "vězení" duší zemřelých hovoří tedy apoštol Petr (1 Pt  3,19).

 O tomto "místě mrtvých" hovoří také Pán Ježíš v podobenství o Boháčovi a Lazarovi. (L 16,20-25). Člověk smrtí tedy neodchází do jakéhosi "bezvědomí" až do posledního soudu na konci věků - naopak, je při vědomí, setkává se s Kristem před Kristovou soudnou stolicí a zde se dozvídá nad sebou i svůj ortel. Jeho "poslední soud na věčnosti už probíhá - není na co čekat.Toto "místo mrtvých" se vyprázdnilo smrtí Pána Ježíše, který všechny tyto dříve zemřelé na základě zásluh ze své oběti uvedl do nebeské blaženosti.

(Žd 9,27...)

A jako je lidem uloženo jednou zemřít a potom bude soud,  tak i Kristus, když byl jednou obětován, aby vynesl hříchy mnohých, podruhé se bez hříchu ukáže k záchraně těm, kteří ho očekávají.

1.Tes, kap 4

13 Nechciť pak, abyste nevěděli, bratří, o těch, kteříž zesnuli, abyste se nermoutili, jako i jiní, kteříž naděje nemají.

14 Nebo jakož věříme, že Ježíš umřel, a z mrtvých vstal, takť Bůh i ty, kteříž by zesnuli v Ježíšovi, přivede s ním.

15 Toto zajisté vám pravíme slovem Páně, že my, kteříž živi pozůstaneme do příchodu Páně, nepředejdeme těch, kteříž zesnuli.

16 Nebo sám ten Pán s zvukem ponoukajícím, s hlasem archanděla a s troubou Boží sstoupí s nebe, a mrtví v Kristu vstanou nejprvé.

17 Potom my živí pozůstavení spolu s nimi zachváceni budeme do oblaků, vstříc Pánu v povětří, a tak vždycky se Pánem budeme.

Tady máš jasnou zprávu přímo od apoštola Pavla - asi se mýlil, kdž píše v budoucím čase

Přivede, nikoliv přivedl nebo přivádí

nepředejdeme ... nikoliv nepředešli ani oni nás

mrtví v Kristu vstanou,   nikoliv vstali nebo vstávají

a kdy to bude : v závěru dějin, až sám Pán.. s hlasem archanděla sestoupí, nikoliv sestoupil

Je jasné, že podle učení, ve kterém hraje ú)lohu očistec a svatí, musí být vytvořena konstrukce a z té pak plyne naprosto špatná interpretace podobonství o Lazarovi, nebo zpráva o tom, že Kristus vstoupil kázat evangelium mrtvým  z časů Noe.

To, co se děje s mrtvými po smrti, má v moci Bůh ale to, co se z teorie duší u Boha se za nás přimlouvajících, od Boha nepochází.

Bůh zná jedinou odměnu za hřích - tou je smrt. Ten hřích nelze omluvit, ale lze ho odpustit a o tom je evangelium. Nikoliv o odčiňování hříchů v očistci - to by nakonec Pán Ježíš nemusel zemřít, kdy by hřích byl smazatrelný našim utrpením. a tady je třeba se zastavit a uvědomit si, že naše hříchy mohou být smazány, ale nikoliv naši zásluhou, ani jakýmkoliv utrpením, ale jedině obětí - přijatou obětí - Ježíše Krista.

To je ta hereze, která potřebuje ještě podporu smlouvání s Bohem prostřednictvím svatých.

Proroci ve SZ očekávali Mesiáše a on naplnil zákon a proroky a dlužní úpisw, na kterém byll trest za naše spáchané hříchy, přibil na kříž, tj smazal naše hříchy pod podmínkou jeho přijetí a následování a uznání jeho jedinečné a ničím, ani ve SZ obětním systémem, který byl stínem toho, co přijde, nezastupitelné.

..." ... to, co se z teorie duší u Boha se za nás přimlouvajících, od Boha nepochází."...

Napsal jsem článek o moci přímluvné modlitby. Vysvětlil jsem, že Bůh na přímluvy druhých slyší, protože jsou nejvyšším projevem nesobecké lásky.

Mnohokrát jsem tu upozornil na váš nelogický nesmysl, že jestliže svatí v nebi nemají tuto možnost přímluvné modlitby, pak by to v důsledku znamenalo, že život v nebi má horší kvalitu, než život pozemský (nemůže projevovat lásku). 

A cosi takového je přece absurdní samo o sobě!

V čem si myslíš, že je nesprávná interpretace  podobenství o boháči a Lazarovi? Vždyť ty celý tento příběh vlastně popíráš jako nereálnou pohádku! A to že má být ta tvoje správná interpretace?

A jaký jiný význam má Petrova zpráva o sestoupení Krista do říše mrtvých po jeho smrti na kříži, než že je z tohoto "vězení" Kristus přišel vysvobodit? A aby nebylo žádných pochyb - jmenuje konkrétně i ty lidi, kteří zahynuli při potopě!

Protože to je jeden z neklamných znaků příchodu skutečného Mesiáše - že vysvobodí lidi z vězení! (srov. Ž 142,8;)

(Iz 42,6 ...)

Já, Hospodin, jsem tě povolal ve spravedlnosti a uchopím tě za ruku. Budu tě opatrovat a dám tě za smlouvu lidu a za světlo národů,  abys otevřel oči slepé a vyvedl z vězení vězně — z žaláře ty, kdo pobývají v temnotě.   

Jen správně nevnímáš text.

"My živí" v tomto místě znamená lidi, kteří dosud žijí svůj pozemský život v běhu našeho času. A z pohledu lidí na této zemi bude druhý příchod až na "konci věků" - na konci světa. Ale z pohledu lidí, kteří projdou branou smrti, se každý takový setkává s Kristem okamžitě.

Cožpak je pro tebe tak těžké najít si vysvětlivky od biblistů k tomuto textu Pavlova listu do Tesaloniky? Aby jsi pochopil okolnosti, které tento dopis vyprovokovaly?

Pavel učí stejně jako Ježíš, že nikdo nezná dobu druhého příchodu Páně - musíme být bdělí a vždycky na ni připraveni...

..."Ale není absurdní to, že by Bůh z té lepší kvality v nebi posílal duše zemřelých zpět na zem do zetlelých těl, které by pak křísil, když v nebi, v blízkosti Božího trůnu, žijí duše v blaženosti a dokonce se mohou přimlouvat za živé na zemi ?!"...

Není to absurdní, pokud v otázce vzkříšení zemřelého člověka hovoříme pořád o jedné a té samé události; Posmrtný soud člověka, který právě zemřel (a je souzen před Kristovou soudnou stolicí - Ř 14,10; 2 Kor 5,10; Žd 9,27; ) je zároveň pro nás zatím nepochopitelným způsobem už i posledním soudem na konci věků.

Nepochopitelným proto, že žádný z žijících lidí nemá zkušenost s plynutím času na věčnosti. Nevíme ani dobře, co je to vlastně čas, ale víme, že čas je neoddělitelně spojen s hmotou, s gravitací, s rozpínáním vesmíru....

Nic z tohoto ale na věčnosti už neplatí.

Jediné Soli, které přijímám...

Soli Deo Gloria Pouze Bohu Sláva

..."Pouze Bohu Sláva..."...

Mikime, doporučuji ti více a horlivěji číst Bibli, neznáš totiž zrovna dobře Boží slovo.

Samozřejmě platí: "Nebesa vypravují o Boží slávě; obloha vypovídá o díle jeho rukou."

Ale neoslavil snad Bůh Boží slávou i Ježíšovo lidství?

Můj Otec to je, kdo mne oslavuje a o kom vy říkáte: ‚Je to náš Bůh.‘ (J 8,54).

(J 12,26)

Jestliže mi někdo slouží, ať mne následuje, a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Kdo mi slouží, toho poctí Otec..... A já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všechny k sobě....

A apoštolové pak učili toto:

(Ř 5,2)

Skrze něho jsme vírou získali přístup k této milosti, v níž stojíme a chlubíme se nadějí Boží slávy.

Boží sláva je tedy určena i pro věrné zemřelé křesťany jako jejich dědický podíl. Srov. Zj 2,26-28; Zj 3,21; Zj 20,4;