Skutečné lidské cnosti, hodnoty - jsou poctivost, pracovitost, pečlivost, důkladnost, inteligence, stálost, férovost, spolehlivost, smysl pro humor, nadhled. 

Špatné lidské vlastnosti jsou  - faleš, přetvářka, honba za náboženským statusem, podlézavost hebrejskému strašidlu z Bible, vyčůranost, touha předběhnout jiné, pozérství, náboženské žvanění bez jakéhokoli důkazu. 

Ono je to malinko složitější. Pravda má několik teorií a nejlogičtější je korespondenční teorie pravdy: soulad obsahu trzení s realitou, se skutečností. Soulad je jakýsi překryv. Tvrzení správně vystihne realitu.

Člověk může mít pravdu i bez důkazu, důkaz se může objevit za 100let třeba. Nebo nikdy. Nebo za 1000 let. Nebo za rok. Ale bez těch exaktních důkazů (většinou jsou nepřímé nebo ne 100%, ale jsou logické a vychází z přesného a soustavného pozorování - nejlépe hodně opakovaného, na velkých číslech), je to jen víra bez důkazů, i bez lepších indícií. Slepá víra. A to je víra věřících v boha. Všech.

Ty údajné důkazy boží existence od Akvinského a tak dál jsou zpochybnitelné a lehce. Není to nic tvrdého, dostatečně logicko-empirického. Třeba první příčina versus cyklický vesmír či věčný základ vesmírů, ze kterého rostou a někdy i rozpadnou jiné vesmíry. Zrodí se z věčného hmotného základu (pro multivesmír jsou nějaké indície, ale nic moc, ale je to hypotéza logická a zpochybňuje nutnost první příčiny, což taky není úplně nelogické, pozorujeme v přírodě často příčinnost nebo to tak vypadá - viz. Hume).

Hmota se může teoreticky hýbat sama od sebe, prostě je to její vlastnost. Nepotřebuje první pošťouchnutí (hypoteticky-logicky). Navíc jak nehmotný bůh (údajně) může působit na hmotu a co opačně, může hmotný člověk či nějaká věc působit na nehmotu zpětně?

To samé duše versus nádory na mozku, Alzheimer a tak dál, když osobnost člověka se rozpadá už zaživa a postupně. Nebo úrazy mozku. To moc nevypadá na nehmotnou duši, když to vezmeš takhle. Ale oni se můžou mít teorie, jak duše postupně někam odchází a bla bla. Někdy se jich na to zeptám v článku. To jako může odejít třeba 3% duše ročně u starého člověka? Nějak mu odumřou buňky v mozku a ta duše je v těch buňkách a člověk je stále blbější, protože mu část duše odešla někam (třeba mu 3% duše ročně odejdou do pekla? :)  - nebo mu ta hodná část duše odejde do nebe a ta zlá část, třeba u někoho 39%, půjde do pekla? :) ) ? Nebo jak je to spojeno? Je přece nehmotná ne? Co je jí do nějaké buňky, jak může nehmota sídlit v hmotě?

Zatím a snad někdy zase, když mě nezabije nějaký bůh za mojí "drzost" (tedy za logické úvahy) nebo meteorit "náhodně" nebo tak. :)

Ještě k tomu dodám, že tedy není víra jako víra. Důvěra v jeho manželku, na kterou si může sáhnout a má s ní mnohaletou zkušenost, je jiná než víra v boha... je jiná v pravděpodobnosti na základě důkazů. JEho ženu můžeme měřit a zkoumat. Co boha?

Není víra jako víra. I věda se často mýlí, ale hledá stále přesnější důkazy (až na pseudovědu typu gender studies, která je dneska tak slavná, na úrovni Lysenka v SSSR). Věřící v boha nemají stále přesnější důkazy, poznatky, měření. Mají jen slepou víru.

Tak zatím a snad někdy zase :)))

To nejvíce psycho si založili "katedrálu". To je novinka za tu dobu, co jsi tu nebyl. Najdeš to v levém sloupci - diskusní forum. 

Ahoj.

Argumentuješ přísně logicky - klobouk dolů!

Problém s vírou je ten, že je to právě víra (které se věří) - není to exaktní věda, která se dokazuje důkazy.

Věda a víra jsou jako dvě souběžné koleje, které se stýkají až v nekonečnu.

Opravdová víra však nestojí na vzduchoprázdnu, není vycucaná z prstu.

Vždyť "Nebesa vypravují o Boží slávě; obloha vypovídá o díle jeho rukou. "

Dokonalou funkčnost vesmíru dokáže popsat a zdůvodnit věda.

Ale žádná věda už nedokáže zdůvodnit existenci krásy ve stvoření. A krása zde objektivně existuje - člověk ji může vnímat (že by svojí duchovou duší), ale věda ji nezměří, ani nezváží.

Ani s vědou to není tak jednoznačné.

Když půjdeme zpátky v řetězu objevů vědy, vždycky nakonec narazíme na nedokazatelný axiom, na kterém je každé odvětví vědy postaveno.

Např. gravitace.

Věda sice odvodila, že se dvě hmotná tělesa přitahují - dokáže ty síly přesně spočítat - ale nedokáže vysvětlit, proč tomu tak je. Proč se přitahují. Je to axiom (znázorňovaný šipkami), na kterém stojí celá věda o gravitaci. Kdysi ve středověku se lidé domnívali, že nebeské svítilny po jejich drahách posunují andělé. Na základě pozorování nakreslili šipky.. Dneska jenom ty šipky změnily směr z vodorovného na vertikální ...

Krásné lidské obličeje se dají vědecky popsat. Jsou to ty, co jsou pravidelné, souměrné a nejblíže aritmetickému průměru. Jakmile má někdo oči daleko od sebe nebo moc blízko - vnímáme to jako neestetické. Jakmile má někdo příliš velký nos nebo příliš malý - tak to vidíme jako méně estetické. Ve všech parametrech se lidem líbí středovost, průměrnost, obvyklost. Všechny abnormality vnímáme jako narušení estetiky. Navíc, my běloši. vnímáme jako nejvíce estetickou svoji vlastní bílou rasu. Zajímavé, že to tak mají i asiati a černoši. Bohatí černoši se dávají vybělovat. Asiati (zejména asijské ženy) si dávají předělat oční víčka na evropská. Naopak to nefunguje, že by Evropani si zešikmili oči na asiatská. Ani běloši si kůži nezbarví na černo. Zajímavé, že mírně tmavší odstín nevadí, je žádoucí, spousta bílých lidí se opaluje venku nebo chodí do solárka, aby o něco ztmavli. Takže je tu určitý úzus v kráse, co průměrně lidem vyhovuje a jak by chtěli vypadat. A není to kulturně ovlivněno. Dělaly se pokusy s totálně malými děcky, ještě v kočárcích, kdy na hezké tváře mimino reaguje úsměvem, žvatláním, snahou o komunikaci a z ošklivého obličeje se dítě rozbrečí, vyděsí. 

Nebo tělesná výška. Malí chlapi mají horší šance se seznámit. Ale příliš vysocí taky. Zase vyhrává střed. Jako ve všem ostatním. Nebo ochlupení a vousy. Holobrádek, holátko moc netáhne, ale příliš zarostlý, vousatý ala bezdomovec odpuzuje. Zase ideálně nějaký kompromis, středový vzhled s upraveným krátkým strništěm - to táhne nejvíc. Tlustý odpuzuje, ale příliš hubený taky, atd., atd. 

A tak bych mohl pokračovat. V každé oblasti estetiky existuje převládající úzus, co je nebo není hezké. 

Nebo hudba, muzika. Vím, které písničky nejvíce táhnou. Vím, jakou musí mít písnička kostru, jaké použité aranžmá, jaké zvuky, aby lidi na to tančili. Když jsem pouštěl songy na diskotékách, nebo je sám hrál na keyboard, věděl jsem, co zabírá, co se lidem líbí. Je to určitá ustálená sekvence akordů a rytmů. Má to zákonitosti. Nemůže to být chaos, ale zase se to musí blížit nějaké obvyklosti, průměrnosti. 

To samé auta, to samé lidská sídla - domy. Vždycky je tu něco, co převládá, co se více prodává, co se více líbí a má to svoje důvody, které se zčásti dají popsat. A dá se popsat, co se naopak nelíbí  a proč. 

Co jsem si však ověřil nespočtem pokusů - křesťanské kejkle ve smyslu hádání závadných DVD nebo uzdravování přes položené ruce - všecko fejky. Nikdo z pobožných nemá nadpřirozené schopnosti. A já jsem se tomu věnoval skutečně jako nikdo jiný v této zemi. Neznám nikoho dalšího, kdo by projel speciálně tolik letničních shromáždění a tzv. charismatických konferencí. Jezdil jsem za tímto účelem i do zahraničí. Znám je osobně, ta nejvěhlasnější jména. Podával jsem si s nimi ruce. I z toho, jak sem vytrvale píšu, je jasné, že se tomuto fenoménu nadpřirozena věnuji i po dekonverzi. 

Po tom, co jsem viděl, mohu zcela klidně prohlásit, že křesťanské náboženství je prázdné. Jeho nadpřirozená složka je nula. Všechny proklamace jsou jen autosugesce, davová psychóza apod. To samozřejmě ovšem nevylučuje deistického boha a další bohy. Nebo nějakou univerzální mocnost, sílu, nadvesmírnou inteligenci a další různé možnosti. 

Křesťanský Bůh popisovaný v Bibli je výmysl, fikce. Stejně tak bude fikce i muslimský Bůh popisovaný v Koránu a Sunně. A pro mě osobně je poznání o tom, že ta lidská náboženství jsou jen výmysl, nejdůležitější životní poznatek. Jenom je mi líto, že jsem na to nepřišel už dříve, třebas ve 20 letech. 

..."Vymýšlí si, když si to opakuje dostatečně často, už se sám zhypnotizuje, že si neuvědomuje, že už si rozjel solidní psychózu a náboženský blud. "...

Opravdu si myslím, že si tyto věci neuvědomuje a že se tu docela upřímně považuje od ostatních hříšníků za jakousi sortu "lepšolidí".

Celá ta grupa kristovců, znovuzrozenců, posvěcenců a duchosvatců je největší banda podvodníků. 

Na druhé straně sám jsem tam mezi ně chodil :-) a mají to aspoň zábavné, lidi padají na zem, křičí, jsou tam různé bombastické řeči o uzdravení a hrají tam písničky v rytmu rocku nebo popu. A to mě bavilo. Je to show... Katolíci s tím kadidlem, těmi hábity, cinkáním a varhany - to je takový závan prastarosti až středověku. 

Každopádně já jsem ani v době své pobožnosti a docházky mezi letniční neproklamoval ty bombastické kecy, co tady jedou zdejší "kristovci" páč mi to vždycky s*****ělo fanatismem, hysterií, pozérstvím. Nejlepší se  jich zeptat na důkaz. Jak se pak rychle zdejchnou... Fejkaři...

Lež na snídani, lež na oběd, lež na večeři. Stále lhát  a lhát a cosi proklamovat. Přitom to po nich nikdo nechce. Ale to už je podstatou náboženství. Lhát. 

Svoji víru popsal Cizinec kdysi takto:

 "když věřím Bohu, je to v zásadě stejné, jako když věřím manželce, dětem, rodičům, sousedům, lidem v církvi, v práci a je to v zásadě stejná víra, jako když věřím, že zasazený strom vyroste a že bude stát stavba, na kterou zrovna vyřizuji stavební povolení.

Víra je možná od slova věřit (možná by bylo docela zajímavé pídit se, jak toto slovo doopravdy vzniklo).

Ale v zásadě rozeznáváme víru lidskou a víru Boží - o které se píše v Písmu.

Obsah obou výrazů třeba správně pochopit a nezaměňovat je spolu.

Já si myslím, že sdílet se člověk může i se svými názory.  I s lidmi, kteří zastávají názory třeba opačné.

Říkalo se tomu disputace.

Je to součástí hledání pravdy a odbourávání omylů.

Tak to alespoň vidím já.

  Mohla by vám k tématu "sdílení" pomoci tato stránka. 

  Autor tam říká:

  A to je opravdu poměrně specifické na křesťanství, že sdílí události, zkušenosti - když se podíváte do Písma, tak většina písma je sdílení událostí, zkušeností, které lidé zažili. Od Adama a Evy až po Zjevení, které měl Jan v Ten den. 

  Tak to máme dodnes.

  Hezký den

  Cizinec