Cizinec

>>

A co Vy, Cizinče? Neomylně vytrváváte ve svém obrácení se k B-hu od svého obrácení se k B-hu? Vytrváte neomylně po zbytek svého života až do konce ve svém obrácení se k B-hu? :)

  Dokonce ani nevím, co je to to vaše "B-hu". Ale tak nějak tuším, že to bude cosi takového, co vás dostalo z docela rozumného, slušného a komunikativního telete do stavu, ve kterém se nacházíte teď. 

  Takže od toho "B-hu" se budu rád a nadále držet dost obrácený na druhou stranu.

Takže píšete, že ne, že nevytrváte v tom obrácení se k B-hu a do konce v něm ani nevytrváte.

Odpověď jsem od Vás dostal a je dostatečná.

Jestliže jsi, Toníku. o sobě přesvědčen, že ty už po svém obrácení se k Bohu v tomto svém postoji vytrváváš neomylně, naprosto pevně a už napořád, jak je možné, že sám o sobě si  přiznáváš, že pořád ještě občas zhřešíš? 

Zřejmě si se svými hříchy moc těžkou hlavu neděláš - natož, aby sis přiznal, že skutečné obrácení se k Bohu, pevné a trvalé, jakýkoli hřích v životě člověka už naprosto vylučuje.

Prostě z toho plyne, že ti zase uniká samotná podstata tohoto problému.

Jen Bůh je věrný, my lidé býváme pořád alespoň občas Bohu v něčem i nevěrní - a to navzdory veškeré naší lidské snaze i navzdory pomáhajících milostí od Boha.

Proto se potřebujeme  k Bohu neustále v pokání vracet, potřebujeme, aby i naše další hříchy byly Bohem znovu odpuštěny. Postoj pokání a obrácení musí být u člověka neustále obnovován, jinak beznadějně skončí v zajetí vlastních omylů.

  Taky jsi expert na utíkání od tématu a pomlouvání diskutujících. 

  Asi ti nestačilo, jak jsi lhal, že nelituji hříchů, teď do zásoby tvé drzosti ještě přidáváš tuhle další lež, Stando.

  Tenhle tvůj způsob "diskuze", to je ten tvůj "růst ke svatosti"?

  Toník

Kolikrát  mi to, Toníku, ještě naservíruješ, že jsem o tobě říkal, že ty nelituješ svých hříchů?

Měl jsem říci, že jsi jen popíral nutnost lítosti nad hříchy pro jejich odpuštění - tvrdil jsi (zmateně), že lítosti pro odpuštění hříchů prý netřeba - já naopak tvrdil, že žádné pokání se neobejde bez lítosti nad hříchy. To by byl nesmysl, protimluv!

Pokání přímo stojí na lítosti nad věcmi, které člověk pokazil tím, že zhřešil.

To jen  u tebe (ve tvém virtuálním pobožném světě)  prý existuje i pokání i bez lítosti nad hříchy. 

Jen další Toníkův zkrat rozumu ....

Zmeníš názor? 

Kdy člověk mění názor? Když zjistí, že jeho názor byl špatný. Jak to zjistil? 

Třeba něco udělal a myslel si, že to je dobré. Mohlo se třeba jednat o něco, co sice bylo v souladu s literou Písma, ale nebylo v souladu s duchem Písma. 

Když začal sklízet následky svého jednání, pochopil, že jednal špatně. Změnil názor na to co je dobré a co zlé. 

Klidně to můžeš považovat za lítost, ale jiní lidé to můžou považovat za pochopení svého omylu. 

Důležité z pohledu Písma je, zda se hříšník odvrátil od svého hříchu a ne, zda toho litoval. 

Lpíš na slovíčku lítost, ale to není podstata uvědomění si hříchu. Tou je pokání, neboli změna myšlení. 

Co má to co píšeš společného s diskusi? 

Určitě to není na škodu, protože se alespoň zamyslíš a já taky.

Leonet a myslíš, že se shodneme na tom, co je to diskuze?

Přečti si ji. A pak teprve reaguj. 

Nezajímá mne náboženství a podobné řeči. 

Jestli se chce někdo sdílet s konkrétními zkušenostmi s Bohem, jsem jedno velké ucho, ale oháněni se literou Písma, bez prakticky ověřených zkušenosti mne nezajímají. 

Co mne zaujme, to si přečtu, pokud to najdu.

Zobrazuje se deset posledních komentářů, no tak asi tak.

Nejméně 10 let předtím jsem vysvětloval a už nemám potřebu něco vysvětlovat, kdo chce, si může dohledat. 

Nemám ani chuť ani sílu něco vysvětlovat a kdo zná, ten rozumí. 

Z těch posledních deseti komentářů nedohledáš a číst všechny články a hledat, tak to se nedá.

Věčnost před tebou, a ty nemáš čas. 

Dobře si rozmyslí, co odpovíš. 

Jsi připraven na to být v cíli?

Vždyť si ani nemůžeš uvědomit, co jsi svou odpovědi prozradil o svém skutečném stavu. 

Ty ještě nejsi v cíli? 

Takže z toho vyplývá, že buď Bohu nevěříš nebo zatím netušíš, že jen víra tě k němu může přivést. 

Nevadí, snahu máš. A kdo hledá, ten najde. 

Otázka pouze zní, zda hledáš Boha nebo náboženství. 

Věčný život přece má každý člověk, Bůh nás má všechny rád. Jenom musíme doběhnout do toho cíle pro vavřínový věnec.

Věříš Bohu nebo neduvěřuješ Bohu? 

Kromě toho, o tom je tento článek. 

Leonet

Ještě nejsi v cíli, tj. v nebi.

Sám posuď jestli máš dobře nakročeno.

Abyste věděli, ne abyste věřili, ale věděli. 

Není to jediný verš. 

Jan 10, 28. 

1Jan 5,11.

Jan 3,36.

Jan 5,24. 

Jan 6,47. 54. 

Atd. 

Proč nevěříš Ježíši? 

Jenže z tvých slov vyplývá, že s tvou vírou to je jak na houpačce, chvíli nahoře a příští okamžik dole. 

Hlavní problém je v tvém srdci. Jeden hlas ti říká důvěřuj mi a jiné hlasy ti říkají nevěř, vždyť ti všechny tvé dosavadní zkušenosti říkají, že se mu nedá věřit. 

Ty si myslíš, že si vymýšlím? Ne, mám podobné zkušenosti ze své minulosti. Nenapsal bych ti tu něco, co jsem sám neprožil. 

Například Mojžíš měl víru, že pak vzal hůl a na slovo Hospodinovo byla v holi síla a moc. 

Připadá mi, že tu práskáš holí bez víry, bez Církve, bez tradice.

Alespoň se to tu ze tvých slov tak jeví.

Na druhé straně katolíctvi je modlářstvím charakeristické. 

...byla holí síla...

Víc už nemusíš psát. To mi stačí. 

Hodně mne překvapilo, že osazenstvo tady na webu včetně tebe nevíte, co je to Církev. Nevíte, co jsou to svátostiny a ikony a ostatky svatých,  a proto předpokládám, že nečtete celou Bibli, a že si jenom vybíráte, co se vám hodí. Mi to nevadí, ale dost mne to překvapilo.

Zamysli se nad tím, jestli práskáš kolem sebe suchou holí a ono nic, a aby taky na tebe nepromluvila oslice, abys byl v pravdě evangelia.

To už ti tady zůstane. 

Kain se chtěl také zalíbit Bohu, ale neudělal to dobře. Chtěl Bohu předložit výtvor svých rukou a Bůh ho nepřijal. Proč asi? 

Takže chceš-li se mu zalíbit jiným způsobem, než řekl, máš smůlu. 

Jediný je prostředník Boží a lidský, Ježíš Kristus. 

Ne papež a Ježíš. Ne modly a Ježíš. Atd. 

Opusť své modlářství. 

Leonet to je slovo Písma a o modlách si tam taky přečteš.

Nečteš náhodou taky to, co tu jednotliví diskutující uvádějí - obohu.cz? 

Stačí ti Písmo.

Já ti Písmo citoval, a ty nikoliv, takže máš smůlu. 

Nepřipadá mi, že nevíš, co je to Písmo. Možná máš nějaký upravený překlad.

Dostal jsi šanci a promarnil. 

Domnívám se, že má dost vymytý mozek.

Pravda tě osvobodí Leonet.

Jestli takhle čteš písmo, není divu že jsi tam, kde jsi. 

Pokud nejsi schopen přijmout oprávněnou kritiku, nereaguj a uč se. 

Jestli tě ponižuje pravda, máš o čem přemýšlet. V tom ti ovšem tvá denominace nepomůže. 

Mne zajímá slovo Písma a dost mne udivuje, že mu tady na webu nevěříte, kromě asi  3 nebo 4 lidí.

Když tak rád mluvíš o víře, co ti říká tento verš? 

Proč chodíš ke zpovědi, když už není pro tebe žádné odsouzení? 

A teď mudruj. 

Jde tu o duchovní život s Kristem a máme naději na budoucí slávu v nebi. Kristova oběť na kříži, má nekonečnou cenu a moc. Oběť Pána Ježíše na kříži jednou provždy vyvážila hříchy všech lidí a už nikdy nebude žádný hřích, pro který by Kristus musel znovu umřít.

 Máme proto žít dobrým životem a být trvale spojení s Bohem. 

Oběť Kristova se už nikdy nebude znovu opakovat. Jde o to, že mnoho lidí tuto oběť odvrhne a jde do pekla.

 

A ty máš jistotu, že jsi tu oběť Pána Ježíše přijal a nechal se obmýt jeho Přesvatou krví? Máš jistotu, že doběhneš pro vavřínový věnec?

Máš jistotu, že půjdeš do nebe?

Je smutné, jestli někdo nedoběhne do cíle. Bylo za nás zaplaceno vysoké výkupné.

Člověk ve své svobodě tuto oběť může buď přijmout a nebo odmítnout.

Víš, že tě Bůh slyší? Neptám se tě zda tomu věříš, ale zda to VÍŠ. 

Kdykoliv se ptám věřícího člověka zda ví, že ho Bůh slyší, nedostanu jasnou odpověď, ale všelijaké výmluvy. 

Už jsem to tady psal několikrát, skoro 30 let vím, že mne slyší a nikdy se to už nezmění. Ti, kdo vědí co to je přítomnost Boží, vědí o čem mluvím. Neboli vědomí přítomností Boží je základ. 

Až budeš žít ve Jeho přítomnosti, bude ti většina těch diskusí tady připadat docela nicotná. 

Jak řekl Ježíš, pošlu vám Ducha pravdy a ten vás uvede do veškeré pravdy. Ne do pravdy litery Písma, ale živé přítomné pravdy současnosti. On vás uvede do své přítomnosti. 

Kdyby jsi to náhodou nevěděl, Bůh je přítomný v každém čase a každé události. On vidí vše co se kdy stalo, děje a stane najednou. On zná všechno. Jeho nikdy nic nemůže překvapit nebo zklamat. To, co ty považuješ za náhodu, je pro něho vědomost. 

Když jsem ho kdysi zradil tváří tvář smrti, jeho to nepřekvapilo, na to mi odpověděl, já jsem to věděl, že mi nevěříš, proto jsem to dopustil, aby jsi to věděl i ty. A jeho přítomnost zůstala. 

Podobně Petrovi řekl, že ho zradí a zapře, a neopustil ho. 

Jak psal Pavel Timoteovi, jestli my jsme nevěrní, on zůstane věrný, protože jinak nemůže. 

A tak bych mohl pokračovat ještě dlouho, ale když ty věříš tomu, že ho můžeš zradit a on tě za to pošle do pekla. Věř si komu a čemu chceš, ale nevěřit Bohu je nejhorší hřích. 

Není třeba pokračovat dlouho. Stačí uvést také ten předchozí verš.

Tak věříš nebo víš, že tě Bůh slyší? Stačí prostá odpověď, věřím nebo vím. Pokud možno, celou větou. 

Pokud budeš lhát, věz, že se ti ta lež vrátí, jestli už ve skutečnosti dávno nevrátila. 

Běžíme pro vavřínový věnec vítězství.

Leonet a nějaká babička nebo dědeček neví o tom, jak se žije Boží přítomnost a oči mají jako studánky dobra. 

Ano, Bůh je přítomný v každém čase  a je tu stále s námi. Řekl to, že bude s námi do konce věků.

Někdo běží jak o život a věřící by měli vejít do božího odpočinutí, jestli ještě závodiš, tak nejsi ve smyslu toho verše věřící.

Poraď si s tím, jak chceš. 

Protože ti schází víra, o které hovoří pisatel listu Židům, nevešel jsi ještě do božího odpočinutí. 

Nejsi ovšem ani první, ani poslední.  

Mám zkušenost, že se to nedá vysvětlit, neboť je to vždy na osobní víře, kterou pisatel listu Židům popisuje a záleží na věřícím, zda příjme Boží zjevení. 

Písmo hovoří o tom, že Bůh odpočinutí v Kristu nabízí všem, ale ne všichni to přijímají. 

Však to ti píšu Leonet, čteš to?

Pán Ježíš přišel vykoupit všechny lidi, všichni jsou zváni, aby měli podíl na Božím odpočinutím.

Ne všichni do něho vejdou. 

Spíš ti jde asi nebo nejspíš o to, proč tam všichni nevejdou.

Jenže písmo na nejméně dvou místech říká, že všichni před Kristem pokleknout a všichni vyznají, že je Pan. 

Udělá to někdo, kdo ho odmítá? 

Tvá poslední věta je holá spekulace, kdyby sis přečetl mé příspěvky za poslední dva roky, zjistil bys, že píšu o tom, že nakonec, před velkým bílým trůnem všichni pokleknout a vyznají víru, že Ježíš je Pán. Takže když budou otevřeny knihy života, budou tam nalezení všichni. 

Má úvaha je prostá, Bůh je vševědoucí, a protože vidí všechny časy a všechny události už od počátku, mohl říct, že chce, aby všichni byli spasení. Otázka zní, zda je tak všemohoucí, že se Jeho chtění splní. 

A to bez ohledu na svobodnou vůli rozumných tvorů. 

Je schopen zajistit všechny okolností tak, aby i ten nejzarytější odpůrce dospěl k poznání, že Boží láska je mocnější, než nejhorší zlo? 

Před Bohem poklekne každé koleno, protože nikdo není nad něj. 

Myslím si, že to pokleknutí neznamená, že ti co jdou do pekla řeknou Hospodinu, budu ti sloužit a neřekne to ani ďábel.

Anebo bezmyšlenkovitě opakuješ nějaké učení a nekontroloval sis ho.

Vyprázdněné peklo bude uvrženo do hořícího jezera. Po velkém bílém trůnu už neexistuje peklo. 

Poté, co budou otevřeny knihy skutků a proběhne soud, a bude otevřená kniha života, budou pouze ti, kdo v knize nebudou nalezení, uvržení do ohnivého jezera. Kde už byly předtím uvrženy smrt a peklo. 

Takže o pekle můžeš hovořit pouze před posledním soudem. 

Takže myliš se, když říkáš, že ti, co jdou do pekla, nebudou sloužit. Tvá úvaha je chybná, neboť není v souladu s božím slovem. Buď se dovzdělej nebo zavrhni své učitelé. 

Peklo je věčné. Peklo nekončí posledním soudem. Tak to nevidím.

Neustále se tady odvolavaš na Písmo a přitom ignoruješ jeho sdělení. 

Pokud chceš pokračovat v diskusi takovým způsobem, kdy sdělení písma tě zajímá pouze, když zapadá do tvého učení, tak to nemá smysl. 

Jestli neumíš vysvětlit, nechej tak.

Já si myslím, že slovo Písma by ti mělo stačit, abys nemusel psát nějaké myšlenky a možná ani ne tvoje.

Vzpomeň si, jak Ježíš řekl učedníkům, že jsou oblastí, které v té chvíli nemůžou pochopit a proto jim pošle učitele, který je postupně uvede do tajemství Písma. 

Ty, na té úrovni kde jsi nemáš schopnost pochopit oblastí spasení, které jsou určeny mládencům a otcům. 

Ono se to dost snadně pozná, podle toho, jak reaguješ. 

V těchto věcech ti inteligence nepomůže, neboť se jedná o duchovní oblastí. 

Pasáž: Matouš 20,9-12

• 9 [biblenet.cz]Tak přišli ti, kteří pracovali od pěti odpoledne, a každý dostal denár.
• 10 [biblenet.cz]Když přišli ti první, měli za to, že dostanou víc; ale i oni dostali po denáru.
• 11 [biblenet.cz]Vzali ho a reptali proti hospodáři:
• 12 [biblenet.cz]‚Tihle poslední dělali jedinou hodinu, a tys jim dal stejně jako nám, kteří jsme nesli tíhu dne a vedro!‘

Od začátku ti o tom píšu a ty tomu stále nerozumíš. 

Neodvolavej se na podobenství, když mu nerozumíš. 

Tak já nevím, třebas to vysvětlíš. I když nevím ani co, protože to tajíš.

Protože to nebe nemáš jisté a nedržíš ho pevně v rukou. Spíš se domnívám, že věříš na predestinaci.

Nic netajim, jen ty tomu nerozumíš. 

Ten zbytek mne rozesmál, primitivní pokus. 

Věř si čemu chceš. 

Ve stínu je možné věřit čemukoliv. 

  Neboť je psáno: 'Jako že jsem živ, praví Hospodin, skloní se přede mnou každé koleno a každý jazyk vyzná, že jsem Bůh.'

Pokud ti nestačí tyto dva verše, nepomůže ti žádné vysvětlení. 

Co řešíš nevím a myslím si, že ani tu na webu nikdo nerozporuje tento verš.

Nedokážeš ho pochopit a vyložit jeho význam v souvislosti s tím prvním? 

Pavel je oba napsal v jednom listu do Říma. Potvrdil v listu do filipis. 

Proč se všichni jako čert kříži vyhýbate jejich významu a důležitosti? 

Pavel nám zanechal zvěst o tom, že všichni lidé všech dob, jednou kleknout před Pánem a vyznají, že je Bůh. Uznají Jeho jedinečnost pro spasení a přijmou nabízenou milost. 

Na konci věků poklekne před Bohem každé koleno. No to je přece pravda. Musí pokleknout i každý z nás, i když si to teď neuvědomujeme.

Ty jsi přesvědčený o tom, že každý člověk přijme spásu. Jenomže ty nečteš další informace Písma svatého.

Pán Ježíš přišel vykoupit všechny lidi, ne všichni ho však jako svého Vykupitele přijmou. On přece přišel volat lidi ze všech národů.

Vždyť ty verše říkají, že ho všichni přijmou!!!

Nejdříve napíšeš, že je to jasné a vzápětí, že to je zase jinak. 

Jestli všichni, jak by mohl zůstat někdo, kdo jde do zavržení? 

Přečti si, co píšeš a pak si rozmyslí, jaké zaujmeš stanovisko. 

Jinak si budu myslet, že se bavím s dvou a půl letym dítětem. 

Spásu přijmou ti, co budou žít věčný život v nebi. Ti, co odmítnou a  nedoběhnou pro vavřínový věnec vítězství, tak ti jdou do pekla..

Je to jejich rozhodnutí.

Ve 13 verši je peklo vyprázdněné a ve 14 je prázdné peklo zničeno:   Smrt pak a peklo uvrženi jsou do jezera ohnivého, a toť jest smrt druhá.

Peklo funguje pouze do posledního soudu. 

U toho posledního soudu všichni pokleknou a všichni vyznají že Ježíš je Pán. 

Ty bohužel meleš stále stejné úvahy bez ohledu na znění Písma. Tak se chová můj vnuk. 

Milý akuzative, neodpovídají už více na mé příspěvky, neboť se jen ztrapňuješ. 

Počkej tak 20 až 30 let, to už tu nebudu a pak pochopíš svou tehdejší neboli dnešní pozici. 

Ježíš tě miluje.  

Proč si myslíš, že posledním soudem peklo končí?

Není nutné, abys odpovídal, pouze se vyjadřuji k tomu, co píšeš.

Co mi dáš, když ten výraz v Bibli najdu ? :-)

V řeckém originále je ekvivalent ke slovu křesťan - "christianos".

Tuto přezdívku vytvořili  Antiochijští pohané - oni pokládali označení Kristus - Chrestos (pomazaný) za vlastní jméno.

Podle písma jsme děti Boží. A to je vše. 

Pokud ti záleží na tom, jak tě někdo nazývá, tvá věc. 

Mi osobně je úplně jedno jak mne lidé, kteří ještě nepoznali Ježíše, nazývají. Nepovažuji to ani za hodné pozornosti. 

Náboženství není moje parketa. 

Myslíš si, že Bůh je křesťan? 

Prostě ten text tu je.

No a proto taky nemusím uvažovat, jestli je Bůh křesťan. Vím o jeho velikosti, jak nás vším přesahuje.

Neboli slova z bible můžou mít bez obživeni Duchem smrtelně nebezpečný účinek. 

Takže ano, Písma jsou záznam božích slov a výroků, ale bez pomoci Ducha svatého nemůžou být správně pochopena a můžou uškodit. 

Nikde ti nemluvím o Bibli bez Ducha svatého, snad ti to není málo.

Bible může uškodit, všechno může uškodit, i tzv. zbožnost může uškodit a člověk se může stát odporným a nenese pak evangelium.

Víš vůbec kolik světských lidí zneužívá biblických textů ke zlému? 

vězíš v mnoha herezích. Ale přesto tě chci upozornit na leonetovy hereze. Dávej si pozor :-)

Nevím o jakých herezích mluvíš, ale můžeme je hledat.

- a kdo pohlédl na hada Ohnivce byl uzdraven - je to o rozlišování či rozpoznání modly

- blahoslavit ji budou všechna pokolení - tu se můžeme zamyslet, jak blahoslavíme Pannu Marii my

- dotkla se zezadu roucha Pána Ježíše a byla uzdravena - můžeme se zamyslet nad tím, jestli slovo Boží platí do konce věků a jak máme možnost my dnes se dotýkat roucha Pán Ježíše

- i hodili mrtvého na kosti Elíši a mrtvý ožil - tj. učení o statcích svatých. Ony voní.

Kéž by sis uvědomil, že jsi teprve na počátku cesty. 

Znáš ten verš o dlužnim úpisu, který byl krvi Ježíše vymazán? 

Nebo že jsme zemřeli spolu s Kristem na jeho kříži? A byli spolu s ním vzkříšení? Nebo Římanům 7,1 až 4. Kdo zemřel, už není vázán zákonem? 

Atd. Desítky podobných veršů. 

Naopak člověk, který nejen věří v Boha, ale v pomoc Jeho Ducha, ten se spoléhá na vedení Ducha svatého, viz Řím. 8,1. 

Už jsem o tom tobě psal, jen mne napadne zlá myšlenka a ihned vím, že je zlá. A teď už jen zbývá zda poslechnu Ducha Kristova ve svém srdci anebo neposlechnu s uvědoměním si důsledků, které budou následovat. Co jsem zasel, to i sklidím. 

Život s Bohem ve svém srdci je tak prostý. Nestresuješ se literou Písma, když vnímáš Jeho autora ve svém duchu. 

Věříš tomu, že Bůh je schopen tě usměrňovat bezprostředně? A nepotřebuje k tomu, aby sis něco nejdříve nastudoval v písmu? 

Bible - tak to máš slovo Boží  - promlouvá k tobě Bůh. Bible je kniha inspirovaná Duchem svatým a víc nepotřebuješ vědět.

Nelze Bibli ohýbat a různě upravovat  v tom smyslu jestli s mi to líbí a nebo nelíbí. To nelze.

Mojžíšovi před hořícím keřem Bůh řekl - zuj si opánky, místo na kterém stojíš je svaté.

Takže když se člověk modlí, na to místo přichází Bůh, a to místo je svaté.

A když mluvíš o Mojžíšovi, tak když se vrátil s desaterem zářila mu tvář, musel si dávat závoj.

No a tak se podívej, kdo žije Boží Přítomnost, kdo chodí s Bohem, jestli mu září tvář, září oči, jako Mojžíšovi.

A k tomu studování Písma - tak to mnozí lidé vůbec nestudovali nebo nestudují Písmo a neznají ho, ale žijí tu důvěru v Boha - no a pak je ti s těmi lidmi dobře a oni ti podají svědectví o Bohu, jsou průzračně čistí.

Když budeš jenom recitovat zbožné poučky, můžeš být postrachem svého okolí.

..."Lpíš na slovíčku lítost, ale to není podstata uvědomění si hříchu. Tou je pokání, neboli změna myšlení. "...

Jen nazývejme věci pravým jménem!

Pokání je přímo onou změnou smýšlení, kterou v člověku vypůsobí Duch svatý. To Bůh zde opět jedná jako první.

Když si člověk uvědomí, že cosi v životě pokazil, udělal špatně - zhřešil (a má to své zlé následky jeho i jemu blízkých), tak je mu to logicky líto.

Tato změna smýšlení dále způsobí jednak odpor člověka k určitému typu jeho dřívějšího hříšného chování,

jednak v člověku vzbuzuje touhu zkažené věci nějak napravit,

jakož i touhu žít do budoucna už zásadně naprosto jiným způsobem - touhu žít čistě.

Toto celé je podstatou oné zásadní změny v člověku, kterou s ním činí Bůh - pak by mělo ještě následovat u křesťana vyznání hříchů Bohu a církvi ve svátosti pokání (služba církve hříchy odpouštět - (J 20,21-23), protože při ní se na kajícníka vylévá od Boha jednak  milost posvěcující a jednak i milost pomáhající toto lidské předsevzetí žít podle Boha také uskutečnit. Protože sám, vlastními silami,  to člověk nedokáže - nikdo z nás není takový borec.

Víš kolik lidí ve vězení má tento druh lítosti? Většina, a následkem této lítosti je zpravidla vztek a pomsta. 

Dále cituješ z nějakých církevních pravidel, asi katolických, jenže ty pravidla nejsou přesné a v souladu s písmem. 

Metanoia - změna myšlení je rozumové rozhodnutí, po zásahu božím světlem. Může vzniknout po poznání, že můj skutek způsobil zlo. Ale bez zásahu Ducha svatého nepřijde pokání. 

Lítost je citový projev, ale bez změny v mysli a volního rozhodnutí, je to málo a nestačí ke skutečné změny života. 

Stejně si myslím, že tomu nerozumíš, jinak by jsi už dávno toto katolické učení opustil. 

Učení katolické církve není Bůh, pokud tento rozdíl nechápeš, mlč a uč se. 

Bůh je pouze jeden a může se projevit ve třech osobách. Jeden z těch projevu je Kristus Ježíš a buď jsi v Něm nebo nejsi. 

Nemá to vcelku nic společného s cirkvi, pokud myslíš že ano, ještě jsi nic důležitého nepochopil.

Teď mudruj. 

S Církvi to má společné to, že na konci věků se s Bohem, který je v Nejsvětější Trojici jeden, sejdeme v té jedné Církvi.

Církev je jeho, on ji ustanovil, on je uprostřed nás a bude tak až do konce věků. Proč? No, protože to řekl. 

To je ta hlavní překážka v tom, aby jsi chápal a rozuměl tomu, co píšu. 

Chceš to slyšet otevřeně? 

Dvacet a spíše si myslím, třicet let uplyne, než mi začneš rozumět. 

Stále proto platí, mlč a uč se. 

Uvědom si, že evangelia psali lidé, kteří s Ježíšem tři roky chodili nebo slyšeli jejich osobní svědectví. 

Epištoly podobně. 

Dokud nepochopíš jejich ducha, nemáš šanci pochopit proč psali to, co psali. 

Samozřejmě toto vše musíš dělat pod vedením Ducha Kristova. 

Nezlob se, ale zatím tady jen cituješ literu Písma a to, co tě někdo naučil. 

To je počátek cesty. 

Bylo by pro tebe dobré si to uvědomit a podle toho chovat. 

Už tě Bůh osobně oslovil a řekl ti, jaký je tvůj stav? 

To vidím jako velmi dobré.

Je rozdíl mezi logos a rhema. 

Dva řecké výrazy a rozdíl jako mezi životem a smrtí. 

Že všechny české překlady píší jedno české slovo, není chyba originálu, ale překladu. 

Až pochopíš, porozumíš. 

Henoch nechodil z bibli, ale s Bohem. 

Nerozumíš tomu rozdílu? 

Někdy mi pripadaš jako dítě. 

On vám řekne to, co teď nemůžete snést. 

Víš, kdo to řekl? 

Pro tebe to neplatí? 

Naposledy Bůh promluvil ve svém Synů. 

Jsi v Jeho Synů nebo nejsi? 

Dítě, které není naučeno špatnou teorií těch, co sami Boha neslyšeli, toto příjme. 

Bůh je živý, ne mrtvá litera. Nebo učení těch, co se z Bohem ještě nesetkali. 

V tomto verši je rhema, což znamená přímá řeč. Ne logos, mrtvá litera. 

Stejně jako se Ježíš zeptal učedníků za koho ho považují. Petr něco odpověděl a Ježíš mu řekl, že mu to zjevil Otec. Neboli zjevil řekl mu to Duch Boží. Přímo, ne skrze literu, ale v srdci. 

To je rozdíl mezi životem a smrti. 

Jak píše Pavel, litera zabíjí a Duch obživuje. 

Přešel ze smrti do života. Ne přejde, ale už přešel. 

V čem spočívá věčný život? V tom, že poznají koho? Odpověz si biblický. 

Věčný život začíná okamžikem poznání Ježíš Krista. 

Víš kdo je Ježíš? Ne co věříš, ale co víš. 

Nemá to vcelku nic společného s cirkvi ....

"...

Typické heretické závěry. Chtělo by to víc domýšlet věci do důsledků:

Ježíš Kristus je druhá božská osoba - naprosto konkrétní osoba. Není to jen jakýsi "projev Boha". Je plně Bohem, žádný "projev Boha".

Církev - ta skutečná katolická církev - je pak Kristovým tajemným tělem!

A ty zde říkáš, že Kristus je jen "projevem Boha" a že nemá nic společného s církví?

A proč ne první nebo třetí? 

Kde čteš, že je druhá? Ty si myslíš, že některá z božích osob je nadřízená dalším? 

  Nebo tři jsou, kteříž svědectví vydávají na nebi: Otec, Slovo, a Duch Svatý, a ti tři jedno jsou.

Ty tři jedno jsou, neboli jinak řečeno jsou si rovnocenné. Jejich vztah probíhá v kruhu. Nikdo není nikomu nadřízen ani podřízen. Takže vnitřní podstatou jsou jeden Bůh s jedním záměrem. Takže klidně můžeme lidským rozumem jako Židé říct, že Bůh je jeden a existuje ve třech osobách odlišné podstaty. 

Otec je svou podstatou jako oheň, Duch jako vítr - pohyb a Slovo jako stvořitel. Všichni tři se můžou zviditelnit, projevit v těle podle přítomné potřeby. 

Bůh zplodil skrze svého Ducha svého Syna. A tak v tehdejší přítomnosti se projevil ve světě. 

Ještě by se dalo napsat miliony, nebo nespočitaně slov o projevech Boha ve vesmíru, na světě a ani zatím netušíme kde a v čem všude. 

Stando, jsi ve svém myšlení omezen nízkosti své církve. Jako každá denominace se i vy domníváte, že máte patent na rozum a poznání, a přitom vám Boží slovo říká, že poznání pomine až přijde láska. 

Kéž byste se všichni chtěli řídit Pavlovou řadou. 

Stovky diskutujících na těchto i jiných stránkách katolické učení odmítlo jako nebiblické. Tečka. Stále stejná diskuse a stejné argumenty na tom nic nezmění. Proto nevidím žádný smysl v těchto diskusích pokračovat. 

Věř si čemu a komu chceš. 

Samozřejmě  - věř si čemu chceš a nedej se rušit reakcemi na tvé komentáře.

Nelze ohýbat Písmo.

"...

Protože Syn má svůj původ v Otci - nedokážeš snad tuto jednoduchou pravdu pochopit?

A protože Duch svatý vychází primárně  z Otce (J 15,26) a opět vychází zpětně také i ze Syna (Gal 4,6), tak je Duch svatý jako třetí v pořadí.

Jednotlivé božské osoby jsou si ve svém božství naprosto rovny. Nejsou tři odlišní bohové, je jenom jeden Bůh. Nepochopitelný pro lidi, neuchopitelný lidským rozumem. ...

Však to málo, co nám bylo Synem o Bohu zjeveno, třeba nezkreslovat, nekomolit svými lidskými představami.

Kdo je podle tebe to Slovo? 

"...

Proč si zde někteří neustále převracíte smysl řečeného podle vlastního srdce?

V tomto případě je lítost nad hříchy nezastupitelným projevem lidského srdce - bez ní se pokání vůbec neuskuteční.

Ty ovšem a tvá denominace kladete důraz na lítost, to je cit. 

Písmo klade důraz na mysl a vůli. Změna myšlení. Tak se překládá metanoia.

Pouhá lítost může mít diametrálně odlišné následky. 

Víš kdy není lidské srdce rozděleno? Když celá duše, ty tři oblasti jsou v jednom souladu, jsou zajedno. 

Stando, už jsem ta tady psal za ty roky několikrát. Když jsem se před asi třiceti roky přestal ve svém srdci dohadovat, diskutovat s Duchem Kristovým o tom, kdo byl Ježíš, přijal jsem nabízené vysvětlení, změnila se má mysl, ta se ovšem nemohla změnit bez volního rozhodnutí a vše to provázela neskutečná radost. 

Dnes můžu říct, Bůh se spolu se mnou radoval z toho, že se skrze své slovo a Slovo zrodil v mém srdci a vše moci svého Ducha. 

Od té doby mne nikdy ani na okamžik neopustil a už nikdy neopustí. 

Kdyby to totiž udělal, tak by jen dokázal, že není Bůh, ale pouze si na něj hrál. 

Písma o některých takových bytostech, které předstírají božství, hovoří, pro ty ale nebyla určena lidská srdce. A nakonec budou muset ta srdce všechny opustit. 

Kéž by ses přenesl přes své předsudky a nezaujatě přemýšlel o tom, co jsem napsal. 

Ty ovšem a tvá denominace kladete důraz na lítost, to je cit. 

Písmo klade důraz na mysl a vůli. Změna myšlení. Tak se překládá metanoia.

>>

Tak koukám, že vás tady Cizinec přesvědčil o tom, že lítost je cit, že je jakýsi marný :)

No to není. Lítost se pociťuje. Je to emoce, to není totéž. Citit lítost, to je litovat.

A bez pochodů mysli, tedy té metanoia, lítost nepocítíte, a ona se neprojeví tak, aby ji člověk vnímal.

Pokud tedy někdo nepociťuje lítost, tak nelituje a to je stav mysli.

A to, že přestane litovat, to je zase proto, že si myslí, že není čeho litovat.

Nebo také, že zapomene, v mysli třeba zažene to, co ho přivádí do stavu, kdy pociťuje lítost. Takže buď člověk lituje a to ho vede k pocitům lítosti a vnímá to emotivně, nebo nelituje a nemá pocity lítosti a nevnímá tuto emoci.

Pokud něco nemám za zlé, nebo dokonce to zlé mám za správné, pak určitě nelituji.

(Píšu kvůli Cizince v 1.osobě j.č. :)

Jinak v Písmu, tedy židovském, je srdce výrazem právě proto, co člověk pociťuje, pro emoce.

Když někdo napíše, že vězení jsou plná těch, kdo litují toho, že byli načápáni a odsouzeni, říkám si, že takový neví vůbec, co je to pociťovaná lítost, a mele cosi, co se semlít nedá.

Ono totiž litovat je pociťovaná lítost, jako nelibost vlastní viny, chyby.

Ještě jsem fakt nezažil, že by třeba zloděj litoval toho, že byl načapán. :)

  Hezký den

  Cizinec

Zasílám svou omluvu za chybné vyjádření o Vás.

Hezký rok

Vota

  Pokud je lítost normální, je to krátká záležitost, protože jí snadno nahradí náprava věci, které člověk lituje - v případě dobrých vztahů omluva, dárek, něco, co člověk udělá pro druhého.

"

Nějak se v tom ztrácím; Lítost je (podle Toníka) záležitost sebestředná, je to  POCIT - netýká se to vztahu mezi dvěma.

Ale tuto

svoji lítost Toník vyřeší  NĚČÍM, CO ČLOVĚK UDĚLÁ PRO DRUHÉHO!

Nerozumím!

Jestliže je lítost jen sebestředný pocit, u kterého nejsou dva, tak kde se mu tam najednou vzal ten druhý?

Jak to, že v jedné větě hovoří prý o sebestředném pocitu (lítosti) a zároveň hovoří o tom, že tento sebestředný po - cit   lítosti  vypůsobí  "něco", co člověk udělá pro druhého?

Je to škoda,

že Toník tehdy neviděl (naprosto ji zasklil!) moji odvolávku na zármutek podle Boha (2 Kor 7,9-11).

Pak by třeba už tehdy pochopil, že lítost nad spáchanými hříchy je naprosto nedílnou součástí onoho "zármutku podle Boha" - a že to ani zdaleka není jenom nějaký  " PO - CIT",  ale že je to zároveň v Boží milosti a v síle Ducha svatého rozhodnutí vůle změnit svůj dosavadní život a hříchy z něho odbourávat.

Nemám Vaše představy, tedy ani Vaše oslice, které promlouvají k Vám, když na nich jedete a ony se chtějí vyhnout B-žímu andělu - satanovi, který Vám brání v proklínání B-žího lidu Jisraele, když se vydáváte na cestu k těm, kteří Jisrael chtějí proklít a vymýšlejí plány, jak svést Jisrael k tomu, aby se B-h postavil proti Svému lidu. Křesťanská písma ke mne promluvila tak, abych je zamítl jako chybnou cestu. Cestu, která svými písmy převrací B-ží Slovo Tanachu.

Hlas B-žího Slova Písma však ke mně promlouvá jinak než k Vám a nejsem k nim hluchý:

[Iz 56:1-8]

Toto praví Hospodin: Zachovávejte právo a jednejte spravedlivě, protože brzy přijde má záchrana a bude zjevena má spravedlnost. Blahoslavený je člověk, který to činí, a lidský syn, který se toho drží; který zachovává sobotu před znesvěcením a střeží svou ruku před pácháním čehokoliv zlého. Ať neříká cizinec, který se připojuje k Hospodinu: Hospodin mě jistě oddělí od svého lidu. A eunuch ať neříká: Hle, jsem suchý strom. Neboť toto praví Hospodin o eunuších, kteří zachovávají mé soboty, zvolili si to, v čem mám zalíbení, a drží se pevně mé smlouvy: 

[Ez 44:9]

[Ex12:42-49]

Hospodin řekl Mojžíšovi a Áronovi: Toto je ustanovení o velikonočním beránku: Žádný cizinec z něho nebude jíst. Ale každý otrok, muž koupený za peníze, když jsi ho obřezal, potom bude z něho jíst. Příchozí ani najatý z něho jíst nebude. Bude sněden v tomtéž domě, nic z jeho masa nevyneseš ven z domu; žádnou kost v něm nezlámete. Toto bude dělat celá pospolitost Izraele. Bude-li u tebe pobývat cizinec a bude chtít slavit velikonoční oběť Hospodinu, musí se dát obřezat všichni jeho lidé mužského pohlaví. Potom se přiblíží, aby ji slavil, a bude jako domorodec. Ale žádný neobřezanec nebude z ní jíst. Stejný zákon bude platit pro domorodce i pro cizince, který bude pobývat mezi vámi.

[Dt4:10-20]

[Dt32:45-47]

[Dt4:5-8]

Jak vidíte, Akuzativ, naše cesty jsou jiné, odlišné, protivné. Vaśi cestu jsem zavrhl a nechci ji. Pro mne je tato vaše cesta cestou Bileámovou.

  Až nějaká tvá lítost bude.

  Toník

..."Mnohokrát jsi zde tvrdil, že ty hříchů nelituješ.... "...

A to jen proto, že jsi to vytrhl z původního kontextu, kdy ty jsi zastával názor, že lítost je pro odpuštění hříchů nedůležitá, že v pokání ze hříchů vůbec být nemusí - zatímco já tvrdím, že pokání ze hříchů bez lítosti nad spáchanými hříchy vůbec možné není.

Uvědomuješ si vůbec, že tím, že jsi má slova vytrhl z jejich původního smyslu (že totiž neuvádíš i původní kontext), tak o mě vlastně neustále lžeš?

Škoda, že jsi nám nevysvětlil, proč některé ze tvých dětí stále ještě nejsou pokřtěny. Když tedy na nic nečekáte a tvrdit cosi takového o tobě je "sprostá pomluva a lež".

To by mě zajímalo víc.

  Škoda, že si místo lítosti nad tvými hříchy vymýšlíš v diskuzi další pomluvy o diskutujících.

  Toník

  To si myslíš, že takovouhle další lží zakecáš tvé předchozí lži a pomluvy? Nebo o co ti jde

  A tak to šlo dále - omluva za pomluvu dodnes nikde, z tvé strany žádný projev lítosti. 

  A co tvoje nová pomluva zde v diskuzi, Stando? Napsal jsi: "Zřejmě si se svými hříchy moc těžkou hlavu neděláš" To se taky budeš vykrucovat a vymlouvat na "kontext"?

  Já samozřejmě Stando chápu, že tvé psaní se vůbec netýká mé osoby, že o mne nejde, ani o jiné osoby, kterým takové věci píšeš. 

  Že když píšeš ve druhé osobě jednotného čísla věci typu "Uděláš zlo a nelituješ toho" nebo "Zřejmě si se svými hříchy moc těžkou hlavu neděláš", tak to píšeš docela upřímně, jak svět vidíš - přinášíš ze svého srdce tvůj vlastní svět. Jen ten tvůj svět zatím nepíšeš sám za sebe.

  Toník

Tvrdil jsi mnohokrát , Toníku, že ty zde svědčíš zásadně  o tom, co jsi sám prožil či prožíváš (zatímco my jsme prý jenom "teoretici).

(Nehledě na to, že je to ničím nepodložená , však cílená dehonestace oponenta, není ani pravdivá).

Dále jsi tvrdil, že lítosti k odpuštění hříchů netřeba, že lítost nad hříchy je zbytečná.

V důsledku tohoto tvého tvrzení jsem ti pak řekl, že ty hříchů nelituješ.

Když jsem o tobě podle tvé podrážděné reakce pochopil, že i ty svých hříchů lituješ, tak jsem se ti dokonce i omluvil - že jsem toto vztahoval k tomu tvému teoretickému postoji o nepotřebě lítosti nad hříchy.

Tvá tvrzení:

Které z těchto dvou zcela protichůdných tvrzení  je o tvém skutečném prožívání víry - ze života?

A které je jenom to  "teoretické"?

Vidím, že kdykoli ti v budoucnu dojdou argumenty v diskusi se mnou na jakékoli téma, budu mít na talíři pořád toto:  "Uděláš zlo a nelituješ toho" nebo "Zřejmě si se svými hříchy moc těžkou hlavu neděláš" ....

Tím ale pravdu neporazíš.

  To je určitě ničím nepodložená dehonestace, to máš pravdu - ta dehonestace je jen ve tvojí hlavě.

  V realitě, ve skutečnosti je to tak, že když člověk má osobní zkušenost s tématem, píše osobní zkušenost, píše vlastní svědectví k tématu. Když člověk osobní zkušenost s tématem nemá, píše k tématu svědectví druhých lidí, ale od sebe jen svojí víru (v lepším případě), nebo výmysly, fantazii, projekce svého stavu (v horším případě).

  Stando, když se budeš tvoje lhaní snažit zamluvit další a další lží, jen opět ukazuješ tvůj stav hříšníka, nic více. Tvé lhaní se nestane pravdou ani realitou.

  Toník

https://www.databazeknih.cz/knihy/kdyz-se-zle-veci-stavaji-dobrym-lidem-89709

Na závěr ti to tedy shrnu, Martino. Myslím to tak, že jsem se cítila jako Job, ale dostala se do horšího stavu. Myslím, že on reptal, ale já šla dál. Vyčítala jsem Bohu, vzbouřila se a s odstupem času jsem poznala, že všechno má svůj smysl, i to naše utrpení. To je ale těžké vysvětlovat člověku jako jsi ty. Bez urážky. 

Na internetu si máme chránit soukromí.

Spíš si myslím, že ten internet, ještě nikdo nedrží pevně v rukou tak, aby když se posvěřuješ s osobními věcmi, aby ti nikdo neublížil

Ano, každé setkání s pokrytcem bolí, ale cesta vede dál. Pán tě vede a vždy povede dál. 

Díky za sdílení. 

Kéž by všichni ti náboženští fanatici pozorně poslouchali co říkáš. 

Když to dal přečíst manželce, ronila slzy. 

Někde se mi to jsem vytratilo. 

  Díky za sdílení. Asi by bylo málo kněží, kteří by toho trolla pochválili za to, co zde předvádí v diskuzích a tváří se u toho jako nějaký lepší římský katolík.

  Je dobře, že si nic neděláš z trollů a že se sdílíš. Proto je tu také anonymita, aby chránila lidi, kteří se sdílí.

  Je dost lidí, kteří se proti Bohu bouřili v lehčích podmínkách, než ty (třeba já). A taky pár, kteří vydrželi i v těžších, tak jako Job. Ale o tom život naštěstí není - je o Bohu, který přijde [obohu.cz], přinese světlo, pohled, který člověk neviděl, neznal. A ten je důležitý.

  Toník

Říká  kdo? 

Snad  "katolík"  Dzehenuti z osobní zkušenosti?

Pasáž: Job 42,10-16

• 10 [biblenet.cz]Hospodin také změnil Jóbův úděl, poté co se modlil za své přátele, a dal mu všeho dvojnásob, než míval.
• 11 [biblenet.cz]I přišli k němu všichni jeho bratři a všechny sestry a všichni jeho dřívější známí, aby s ním v jeho domě pojedli chléb. Projevovali mu soustrast a snažili se ho potěšit po všem tom zlu, jež na něj Hospodin uvedl, a každý mu daroval po kesítě a zlatém kroužku.
• 12 [biblenet.cz]A Hospodin Jóbovi žehnal ke konci více než na začátku, takže měl čtrnáct tisíc ovcí a koz, šest tisíc velbloudů, tisíc spřežení skotu a tisíc oslic.
• 13 [biblenet.cz]Měl také sedm synů a tři dcery.
• 14 [biblenet.cz]Jednu nazval Jemíma, druhou Kesía a třetí Keren-ha-púk.
• 15 [biblenet.cz]Po celé zemi se nenašly tak krásné ženy, jako byly dcery Jóbovy. Otec jim dal dědictví jako jejich bratrům.
• 16 [biblenet.cz]Jób potom žil ještě sto čtyřicet let a viděl své syny i syny svých synů do čtvrtého pokolení.

Pasáž: Job 42,10-16

• 10 [biblenet.cz]Hospodin také změnil Jóbův úděl, poté co se modlil za své přátele, a dal mu všeho dvojnásob, než míval.
• 11 [biblenet.cz]I přišli k němu všichni jeho bratři a všechny sestry a všichni jeho dřívější známí, aby s ním v jeho domě pojedli chléb. Projevovali mu soustrast a snažili se ho potěšit po všem tom zlu, jež na něj Hospodin uvedl, a každý mu daroval po kesítě a zlatém kroužku.
• 12 [biblenet.cz]A Hospodin Jóbovi žehnal ke konci více než na začátku, takže měl čtrnáct tisíc ovcí a koz, šest tisíc velbloudů, tisíc spřežení skotu a tisíc oslic.
• 13 [biblenet.cz]Měl také sedm synů a tři dcery.
• 14 [biblenet.cz]Jednu nazval Jemíma, druhou Kesía a třetí Keren-ha-púk.
• 15 [biblenet.cz]Po celé zemi se nenašly tak krásné ženy, jako byly dcery Jóbovy. Otec jim dal dědictví jako jejich bratrům.
• 16 [biblenet.cz]Jób potom žil ještě sto čtyřicet let a viděl své syny i syny svých synů do čtvrtého pokolení.

  Ty nápady s "neomylností" a "dokonalostí" slouží jejich autorům k relativizaci života s Bohem a omluvě jejich stavu, jinak užitečné nejsou. Nikdy není užitečné dělat věci složitější, než jsou.

  Job se snažil žít slušný život, podle regulí, pravidel, o Bohu slyšel z doslechu. Přesto o Bohu mluvil dobře, i v těžké chvíli. Pak přišel čas a Boha poznal, litoval. I jeho příběh je zapsaný i k našemu poučení.

  Toník

  Nepřipadá mi, že by ses zrovna ty tvářila jakože víš všechno, Lenko ;-)

  Člověk to má tak, že některé věci žije nebo zažil, má s nimi vlastní, osobní zkušenost, a ty věci ví. Nemusí věřit to, co ví, ani nemusí být neomylný, aby věděl to, s čím má osobní zkušenost. Třeba jsem byl v Itálii, chodil po Koloseu, vím, že existuje. Nevím to neomylně, ale stačí mi to vědět neomylně. Ani bych nechtěl to vědět neomylně.

  Některé věci člověk nezažil, nemá s nimi osobní zkušenost, ale zažili je jiní lidé a člověk jim věří. Třeba jsem nikdy nebyl v Jeruzalémě a nikdy jsem nebyl na Měsíci. Ale tak nějak vím, že jak Jeruzalém, tak Měsíc existují, byť jsem to nezažil. Normální člověk řekne: Vím, že existuje měsíc, i když to neví, jen věří někomu, kdo mu to řekl. Kdyby někdo řekl "věřím, že existuje měsíc", vypadal by dnes divně.

  Stejně tak je to s věcmí, které nikdy nikdo neviděl, nezažil, nesáhl si na ně, jsou jen lidskou konstrukcí - třeba kvarky, gluony, sytony, temná hmota, černé díry, železo v jádru země... Všichni, co o nich mluví, se tváří, jako by věděli, přitom jenom věří.... ;-)

  Neomylnost k tomu mají jenom různá náboženství a sekt (vědecké náboženství je jedno z nich).

  S Bohem je to podobné - ten, kdo zažil Boha, jeho jednání, byl či je s ním, ví o něm. 

  Neví to neomylně, ani to nepotřebuje vědět neomylně. 

  Jsou lidé, co nezažili nic s Bohem, Boha nepoznali, ale věří druhým lidem, že něco s Bohem zažili, nevědí, ale věří něco o Bohu a třeba i dobře. Moc užitečná taková víra není, ale jednou by se taková víra hodit mohla [obohu.cz].

  Toník

  

Duch svatý nás uvádí do veškeré pravdy.

Teď vidíme jen v zrcadle...co ty na to? Pokud už máš ve všem jasno, pak fajn, já ti to neberu. Já se ještě v mnohém musím učit. No a zároveň pracovat. Loučím se, Akuzativ. Pro dnešek.

Jaderná a částicová fyzika je náboženství a autosugestivní zážitky s neviditelným židovským supranaturálním hrdinou jsou syrová realita. Ale není to vlastně vůbec jisté ... v podstatě není jisté, zda existuje třeba planeta Venuše, protože to není předmětem osobní zkušenosti.

Tohle plané filozofování má za cíl jediné: přesvědčit sebe sama či okolí, že vlastní pocity a intuice (propojené s četbou starověkých židovských legened) mohou být stejně objektivní a pravdivé, jako vědecké závěry ... příčemž věda se uznává jen do té míry, kde by ze sebe člověk vyloženě dělal vola, kdyby to popíral a ten zbytek - tam kde, nelze zkoumat předmět přímo nebo ho podrobovat opakovaným experimentům - tak z takových odvětví se dělá pohádka o Jeníčkovi a Mařence, s poukazem na to, že to co ve vědě platilo včera, nemusí platit dnes.

Ano, byly doby, kdy jsem takto nějak přemýšlel a přišlo mi to neskonale moudré. Než mi došlo, co za tímto přístupem vlastně stojí a čím jsou takto uvažujicí lidé motivováni.

I když si tu jinak většinou jdete navzájem "teologicky po krku", v tomhletom uvažování jste tu všichni stejní - jak přes kopírák.

Ne, že bych se snažil na tom něco měnit - dávno vím, že v pobožném mozku jsou tyhle věcičky prakticky hard-wired, pokud dotyčný věří dlouhé roky či celá desetiletí. Jen malá skupina lidí dokáže opustit relativní pohodlí pobožného Matrixu.

Ale stejně mne to stále nepřestává fascinovat - když kupříkladu vidím vzdělaného a chytrého teologa, jak v TV pořadu říká, že kniha Leviticus mu vždycky přišla taková no ... prostě ...  neměl ji v oblibě ... a pak, pak přišel nějaký zlom a on přišel na to, že je to hrozně krásná kniha... co se přesně musí stát s mozkem člověka, aby se k něčemu takovému dopracoval - skutečně fascinující.

  Jak jsi přišel na to, že jaderná či částicová fyzika je náboženství?

Neomylný je jenom Bůh, my lidé jsme omylní.

Když Bůh řekne slovo, to se stává hned také činem.

Proto např. Když je pokřtěn člověk s úmyslem křtít podle příkazu Ježíše Krista (Mt 28,19) - Dělejte mi učedníky, křtěte je ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého a učte je všechno, co jsem vám přikázal ....

Tak to neomylně znamená, že takovýto člověk je pokřtěn - zárukou této neomylnosti je sám Bůh. To Bůh koná ve křtu, to Bůh zde (spojením křtěnce  s Kristem v jeho smrti i vzkříšení) promění člověka podle těla do Bohem přijatého dítěte - od křtu člověk může žít životem v  NOVOSTI, životem Božího dítěte.

Jakékoli zpochybňování platnosti takového křtu svými domyšlenkami, že křtěnec musí nejprve uvěřit a přijmout Krista za Pána svého života a pak se teprve sám nechá pokřtít, jsou liché a jsou nedostatkem důvěry v Boží působení, nedostatkem důvěry v Boží slovo a v Boží moc.

Podobně jsou neomylná slova kněze, udělujícího rozhřešení ve svátosti smíření: "Tvé hříchy jsou odpuštěny, jdi v pokoji".  I zde je zárukou této neomylnosti Ježíš Kristus, který tuto službu církve hříchy odpouštět ustanovil (J 20,21-23).

A to přitom nekřtil. 

Ale dělal učedníky, aby ti posléze byli někým dalším z učedníků pokřtěni.

/Jakékoli zpochybňování platnosti takového křtu svými domyšlenkami, že křtěnec musí nejprve uvěřit a přijmout Krista za Pána svého života a pak se teprve sám nechá pokřtít, jsou liché a jsou nedostatkem důvěry v Boží působení, nedostatkem důvěry v Boží slovo a v Boží moc./

Tak to je zase opakovaně sem tlačený katolický blábol.

Liché a hloupé je člověka pokřtít a doufat, že snad uvěří.

Vůbec se totiž nejedná o "své  domyšlenky", ale o učení Písma svatého.

A spousty katolíků, kteří uvěřili a přijali Ježíše jako Pana a Spasitele se v souladu s Písmem a svým svědomím  následně nechalo pokřtít. Dokonce faráři a řeholníci.

Čímž spáchali svou exkomunikaci z katolické církve.

V Polsku je jich celá řada, jejich svědectví jsou na youtubu. 

  Platnosti a neplatnosti, zpochybňování platností, to jsou římskokatolické dohady a domyšlenky, které převzaly i některé další sekty a štěpy z ŘKC. Praktický význam mají nula.

  Když člověk přijme evangelium, přijme věčný život, dá se pokřtít - dělají to tak všichni lidé, kteří přijali evangelium, nezáleží na tom, zda jsou katolíci nebo evangelíci, budhisti nebo komunisti, judaisti, islámisti nebo jiní -isti. 

  Toník

..." Když člověk přijme evangelium, přijme věčný život, dá se pokřtít "...

Toto dělají ovšem i všichni sektáři - včetně jehovistů. Vůbec to ještě neznamená, že je to i skutečné.

Je rozdíl, když přijímá Krista člověk mentálně zralý (dospělý - zde je podmínkou nejdříve osobní víra v Krista)  a rozdíl, když je rodiči zasvěceno Kristu už miminko a závazek přivést k víře hned, jak toho bude tento člověk schopen, si berou na svá bedra jeho rodiče.

Platnosti a neplatnosti:  To je zásadní rozdíl mezi tím, co je skutečné a co je jenom zdánlivé. Je to rozdíl mezi tím, kdo má moc od Boha k něčemu konkrétnímu a mezi tím, kdo si to jenom o sobě myslí, že má tuto moc, ale žije spokojeně v omylech - ve virtuálním prostoru jakési své  "víry."

NEJENOM PAVEL BYL DOBRÝM PŘÍKLADEM - DOBRÝM PŘÍKLADEM BYLI ÚPLNĚ VŠICHNI JEŽÍŠOVI UČEDNÍCI - KAŽDÝ SI TOTIŽ ROZDĚLIL POLE SVÉ PŮSOBNOSTI PODLE MÍRY SVÉHO OBDAROVÁNÍ A SCHOPNOSTÍ A JEDNALI VŠICHNI SPOLEČNĚ.

  Proč si zde někteří neustále převracíte smysl napsaného podle vlastního srdce a stavu vašich sekt?

  To co děláte vy (a hned se s vaší praxí ozveš, abys nezůstal pozadu), se nijak netýká církve. 

  Já píšu stále o praxi křesťanů: O tom, že křesťané nesou evangelium, tu radostnou zvěst o Ježíši, v jehož jménu máme spasení k věčnému životu. 

  A také o hříchu, o Boží spravedlnosti a o soudu.

  Ti, kdo přijmou evangelium, se dají pokřtít ve vodě, je to běžná křesťanská praxe od počátku až dodnes.

  Pro sektáře to jsou tyto křesťanské základy jen  "prázdné fráze", nic jim to neříká, protože téma neznají, téma nezažili a nežijí, nemají s ním osobní zkušenost, není to pro ně skutečné. 

  A když navíc ti sektáři nemají ani soudnost, myslí si, že to tak jako oni v sektě mají všichni.

  Pro křesťany je to skutečnost, realita jejich života, se kterou mají vlastní osobní zkušenost.

  Toník

..."Ti, kdo přijmou evangelium, se dají pokřtít ve vodě, je to běžná křesťanská praxe od počátku až dodnes."...

Ale když toto o tobě napíšu já, tak je to rázem o tobě lež!

  To sis mne s někým popletl - asi s někým z tvého virtuálního světa, jak si převracíte smysl napsaného podle stavu vlastního srdce.

 

  Ty jsi o mne někdy někde psal pravdu, co se stalo v mém životě - tedy že jsem přijal evangelium a dal se pokřtít, tak, jak je to normální jak v písmu, tak v církvích? 

  Ne, není. 

  Jak jsi na to přišel?

  Stando pravda je to, že ti, kdo přijmou evangelium, se dají pokřtít ve vodě, je to běžná křesťanská praxe od počátku až dodnes. 

  To si můžeš přečíst v písmu svatém, kde je příkladů křtu ve vodě celkem dost. 

  Také bys to mohl vidět ve kterékoliv křesťanské církvi, kdybys někdy v nějaké byl - v křesťanských církvích je běžné, že lidé uvěří a dají se pokřtít. 

  Lež je, když tvé nápady a tvůj stav píšeš ve druhé osobě, jako například tvoje slova z tvých nápadů ve stylu "Na základě tvých lichých domyšlenek, že člověk musí nejdříve uvěřit, učinit pokání a pak se teprve nechat pokřtít." nebo "Toníku, já se křtem svých dětí opravdu nečekal až dospějí a samy se rozhodnou nechat pokřtít. Jako jsi to udělal ty." a tak podobně. 

  Když píšeš tvůj stav ve druhé osobě, říká se tomu "projekce", česky "podle sebe soudím tebe".

  Píšeš to, co se týká tebe, tvou situaci, tvé myšlení, tvůj způsob myšlení, ale připisuješ je druhým. 

  Když po jednoduchém upozornění na tvůj omyl dále znovu a znovu děláš totéž, říká se tomu "lež", "pomluva", "bajky", "virtuální svět", podle obsahu toho, co si o druhých lidech vymýšlíš.

  Toník

Toníku, co konkrétně je virtuálního na tom, že :

"pravda je to, že ti, kdo přijmou evangelium, se dají pokřtít ve vodě, je to běžná křesťanská praxe od počátku až dodnes. "

A ve světle tohoto tvého výroku:

dnešní realita, že některé ze tvých dětí dosud ještě nejsou pokřtěny, jiné byly pokřtěny až ve svých 12,14 a 16 létech?

Takže tvé dosud nepokřtěné děti dosud neuvěřily, neučinily pokání a proto se ještě nedaly pokřtít?

Na co tedy čekáte? Že nečekáte na nic? Tak proč nejsou dávno pokřtěné?

  V křesťanských církví je to normální praxe - Například  Marek a Mirek přijali evangelium a dali se pokřtít [www.cizinec.com]. Nebo Zuzka či Jindra z mého svědectví přijali evangelium a dali se pokřtít [www.cizinec.com]. Taky Maruška přijala evangelium a dala se pokřtít [granosalis.cz]. 

  Za život jsem potkal desítky a desítky lidí, kteří přijali evangelium o Pánu Ježíši Kristu a dali se pokřtít. Docela normální praxe, nic virtuálního.

  Co je na tom 𝓹𝓻𝓸 𝓽𝓮𝓫𝓮 virtuálního?

  Ne. 

  Ale máš zajímavé projekce z tvého světa a tvého života. Když podle tvého stavu posuzuješ druhé lidi, obvykle se spleteš.

  Teď zrovna čekám na to, až vyleze sluníčko, bude trochu tepleji a půjdeme ven. Taky čekám na oběd. Někdy čekám na to, než se přepočte statistika webu. 

  S dětmi taky čekáme. Například na to, než si uklidí pokojíček, posekají zahradu, vyvezou tříděný odpad a tak. 

  To zase ne. 

  I v našem životě musíme občas na něco čekat. Ale radši něco dělám, než čekám.

  Protože k tomu nebyl důvod, Stando.

  Toník

  Proč bych měl mít já důvod ke křtu dětí? Jak tě taková věc napadne?

  Petr řekl: „Učiňte pokání a každý z vás ať se dá pokřtít na základě jména Ježíše Mesiáše na odpuštění svých hříchů, a přijmete dar Ducha Svatého.  Neboť to zaslíbení platí vám a vašim dětem i všem, kteří jsou daleko a které si povolá Pán, náš Bůh.“

  Stando, křesťanství je jednoduché, přímé, jasné, logické, žádné vaše kličky a háčky, rozumování. 

  "Ani hlupáci nezabloudí.", psal prorok o té Cestě [obohu.cz]. 

  Co je ti ještě nejasné na tak jednoduché věci?

  Toník

..." každý z vás ať se dá pokřtít na základě jména Ježíše Mesiáše na odpuštění svých hříchů, a přijmete dar Ducha Svatého. "...

Nehledě na to, že někteří zde o sobě prohlašovali, že nejprve dostali dar Ducha svatého a až následně se dali pokřtít - tedy v rozporu s tímto textem od apoštola Petra

- děti křesťanů ještě nejsou křesťané.

Křesťanem se člověk stává až ve křtu - ve křtu je spojen s Kristem, vzkříšen do života v novosti - až ve křtu se stává údem Kristova tajemného těla - církve.

Přijměte DAR, Ducha svatého. 

Přijetí Ducha svatého, a přijetí daru(ů) Ducha je něco jiného. Dary Ducha totiž přijímáme od Ducha kterého již máme. 

Podle toho co tu píšeš o dětech křesťanů si dovolím odhadnout. Pán je heretik?

  Tak vaše platnosti vašich omylných nápadů nezpochybňujte a máte váš problém vyřešen.

  Toník

..."Jakékoli zpochybňování platnosti takového křtu svými domyšlenkami, že křtěnec musí nejprve uvěřit a přijmout Krista za Pána svého života a pak se teprve sám nechá pokřtít, jsou liché a jsou nedostatkem důvěry v Boží působení, nedostatkem důvěry v Boží slovo a v Boží moc."...

Toníku, já se křtem svých dětí opravdu nečekal až dospějí a samy se rozhodnou nechat pokřtít. Jako jsi to udělal ty.

Na základě tvých lichých domyšlenek, že člověk musí nejdříve uvěřit, učinit pokání a pak se teprve nechat pokřtít. 

Ale tento model ze Sk 2,38 platí právě jen pro dospělé pohany.

Hned další věta hovoří i o jejich dětech - že toto zaslíbení se vztahuje i na ně - a to už i když jsou ještě děti - ony nemusí tedy se křtem vůbec čekat až jim bude 12; 14; a 16 let! (jak čekaly tvoje děti - a další tvé děti  jsou stále ještě nepokřtěnými pohany!)

..." "Ale tento model ze Sk 2,38 platí právě jen pro dospělé pohany." je nesmysl?"...

Není to nesmysl, pokud pod slovem "pohani" zahrnujeme obecně všechny nekřesťany .  Každopádně Sk 2,38 se vztahují pouze na mentálně dospělé nekřesťany. (Mentální schopnosti - rozumové - jsou totiž nezbytnou první podmínkou osobní víry člověka - bez zralého rozumu nelze uvěřit! Bez rozumu se nedá přijmout evangelium! Dítě - miminko - není ještě mentálně schopno přijmout evangelium!).

Na děti se vztahuje až další verš o jejich zaslíbení spolu s rodiči (Sk 2,39) a proto je správné křtít děti křesťanů  už jako miminka.

  Protože Skutky 2,38 (a následující text v písmu) [obohu.cz] jsou naprosto základní a jasné křesťanské učení ke křtu v písmu svatém.

  Některé mé děti nejsou pokřtěny, protože se nedaly pokřtít, nebyl k tomu důvod - a zatím ani není. 

  Proč se ptáš? Téma jsme probírali mnohokrát - jak to, že co mají rodiče, mají děti, že děti křesťanů jsou svaté, oddělené pro Boha, patří Bohu, probírali jsme příběh Noe i to, že nebylo potřeba ani zvláštních osm potop na každého jedna, ani osm arch... Co je ti ještě nejasné na tak jednoduché věci?

  Rozhodně není důvod, aby se ne-křesťan dával pokřtít. K čemu by takový nesmysl byl, proč by nekřesťan takovou blbost dělal, k čemu by bylo nekřesťanovi, že by se dal pokřtít? 

  I tady v diskuzi máš svědectví několika nekřesťanů, kteří se dali pokřtít - to, že se dali pokřtít, jim nijak užitečné nebylo, nezměnilo to jejich život.

  Skutky 2,38 se na nekřesťany nevztahuje, proto se také nekřesťané obvykle nedávají pokřtít. Vztahuje se na lidi, kteří jsou hluboce zasaženi v srdci [obohu.cz], nebo  na lidi, kteří přijali Ducha svatého [obohu.cz], nebo obojí - tedy na křesťany.

  Rozhodně není důvod, aby nemohl přijmout evangelium a stát se křesťanem ne-dospělý a dát se pokřtít. Viděl jsem dost ne-dospělých, které přijali evangelium a daly se pokřtít. 

..."Rozhodně není důvod, aby se ne-křesťan dával pokřtít. "...

Ten důvod rozhodně je. Pokud nekřesťan uvěří evangeliu, činí pokání a dává se pokřtít. Je na to spousta příkladů v Písmu. Už od Kornélia.

Ve křtu nekřesťan  "obléká" Krista,  stává se křesťanem, údem Kristovy církve.

Úplným nesmyslem by naopak bylo, aby se křesťan v pomatenosti mysli novými herezemi nechával znovu pokřtít.

  Na druhou stranu znám lidi, kteří se jako nekřesťané dali pokřtít (byť je jich docela málo), ale nic jim to platné nebylo - dál byli nekřesťané. Žádné znovuzrození, žádnou změnu, žádný nový život jim křest ve vodě nepřinesl. A i zde v diskuzi máš dnes lidi, co se dali pokřtít, ale nikdy v životě nezažili změnu, nový život, a Ježíš pro ně nic neznamená. 

  Mám také jednoho hodně blízkého přítele, který se ještě jako nekřesťan dal pokřtít. Ani jemu nebyl křest docela nic platný - neudělal z něj křest křesťana. Dneska žertem říká, že v té době, když ještě nebyl křesťanem a neměl Boží život, že by taky byl spasen - kdyby se Pánu Ježíši povedlo přijít v neděli mezi desátou dopoledne a jednou odpoledne, než šli do hospody.

  Takováhle sebereflexe ti sluší. Tyhle tvé nápady jsou opravdu úplný nesmysl a je dobře, že si alespoň toto uvědomuješ.

  Nikdy v životě jsem neslyšel od nějakého křesťana, že by se v pomatenosti nějakými vašimi herezemi nechal znovu pokřtít. To jsou jen nápady z vašeho světa.

  I když nějaký nápad z tvého virtuálního světa napíšeš stokrát, nestane se pravdou, nestane se realitou.

  Toník

"...

Můžeš až tak před sebou zatloukat tu zjevnou realitu, že některé ze tvých dětí ještě nejsou pokřtěny?  A že prý na nic nečekáte?

Jestliže je křest někomu platný a jinému nikoli - to záleží na každém pokřtěném.  Zda on využije otevřené možnosti, které mu  NOVOST ŽIVOTA po křtu  nabízí, nebo zde je nevyužije, zda žije  dál podle těla.

  Proč bych měl dělat tvoje divné a popletené nápady?

  Ale vůbec ne. Proč by?

  To záleží na náboženstvích, co si vymýšlí platnosti a neplatnosti křtů, tedy nesmysly, kterými si sami ve své bezbožnosti komplikují život, aby se nenudili.

  Toník

(Sk 22,16)

A proč nyní váháš? Vstaň, dej se pokřtít a smyj své hříchy vzývaje jeho jméno.

Nebo tvé děti nemají žádné hříchy?

Ty si ani své postižení dvojí myslí neuvědomuješ. Měl by sis nejdříve udělat pořádek ve svém srdci. 

"Smyj své hříchy" se přece vztahuje ke křtu - jak plyne z dalších míst v Písmu - Kol 2,8-14; Ř 6,3-7; Sk 2,38;

..."Hříchy jsou smyté vzýváním jména Páně"...  Je - li toto ovšem součástí činěného pokání (doprovázeného lítostí nad hříchy a vyznáním hříchů Bohu i církvi -  služba církve hříchy odpouštět - J 20,21-23) pak se jedná o  odpuštění hříchů u člověka již pokřtěného, který i po křtu spáchal další hříchy a potřebuje z nich být znovu očištěn.

  Měla jsi těžký život, podobně se tu sdílel s nelehkým startem i František. A Bůh se ti dal poznat. A to je dobře.

  Díky za sdílení

  Toník

Velmi dobře Voto - tohle je diskuzní úder na solar plexus. Tohle křesťanům otloukám o jejich hlavy v každém druhém příspěvku a je to, jako by člověk mluvil do zdi.

Ono by úplně stačilo, kdyby ty jejich osobní zkušenosti měly v průřezu nějaké významné shody - no ... ale všichni víme, jak se v tomto ohledu věci mají.