|
Právě je 550 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online:
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 116606643 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Povzbuzení: Inspirace modlitebním Životem Johna Knoxe? “Pane Dej mi Skotsko nebo zemřu!“
Vloženo Pondělí, 22. květen 2006 @ 17:12:23 CEST Vložil: reformovany |
Inspirace modlitebním Životem Johna Knoxe? Aneb: “Pane Dej mi Skotsko nebo zemřu!“
Jste spokojeni se svým modlitebním životem? Pokud je Vaše odpověď, stejně jako moje, nikoliv, tak snad by nám mohl být inspirací příklad známého skotského reformátora Johna Knoxe z článku, který nedávno zveřejnil časopis „Zápas o duši.“
Zde z článku od Daniele Heczka vyjímám:
Příklad Johna Knoxe (1513-1572)
John Knox, velký skotský reformátor, se narodil pravděpodobně v roce 1513. Studoval na St. Andrewské univerzitě, kde se poprvé seznámil s reformačními principy. Později uvěřil a od r. 1546 šířil reformační učení.
Nástup Marie I. Tudorovny (1516-1558), též Marie I. Katolické či Marie I. Krvavé, na anglický trůn v roce 1553 znamenal úder reformační církvi, protože Marie zrušila reformační církevní zákony a zemi se snažila rekatolizovat. Mnoho protestantů bylo upáleno, jiní byli donuceni k emigraci. Knox musel utéct do Ženevy, kde se potkal se švýcarským reformátorem Kalvínem. John Knox byl znám jako horlivý a oddaný modlitebník. Byl to on, kdo se neodbytně modlil: „Pane, dej mi Skotsko, nebo zemřu!“ Jeho mocné modlitby za osvobození vlasti ho často připravily o spánek.
Královna Marie prohlásila, že se ničeho tak nebojí jako modliteb Johna Knoxe. Řekla, že jeho modliteb se bojí víc, než všech evropských armád dohromady. Jedné noci, když se Knox s několika přáteli modlil, najednou cítil, že vysvobození už přišlo. Nemohl říci, co se stalo, ale věděl, že jeho modlitby jsou vyslyšeny. Nejbližší zpráva, kterou uslyšeli, jim oznámila smrt královny Marie I. Po její smrti se Knox v roce 1558 vrátil do Skotska, kde hlásal reformační principy až do své smrti.
Když se modlíme, nemusíme hledat speciální slova a terminologii. Nemusíme používat posvátný slovník. Nemusíme se modlit ani nějakým předepsaným způsobem. V bibli se někteří modlili nahlas, jiní tiše. Někteří stáli, jiní klečeli a jiní se tváří dotýkali země. Někteří se při modlitbě dívali k nebi, jiní neměli odvahu pozvednout hlavu. Někteří zvedali ruce k nebi, jiní se rukama bili do prsou. Někteří se modlili osamoceně, jiní se modlili s jinými lidmi. Někteří se modlili při chůzi, jiní při práci. Někteří se v pokoji zamkli, jiní otevřeli okna. Tyto lidi nespojovala forma, ale spojoval je duch, postoj srdce. Pomoc hledali u Pána Boha. Kéž i my jsme jako oni.
A zde je celý článek o modlitbě, který opravdu stojí za přečtení.
V každý čas se v Duchu svatém modlete a proste, bděte na modlitbách a vytrvale se přimlouvejte za všechny bratry i za mne, aby mi bylo dáno pravé slovo, kdykoliv promluvím. Tak budu moci směle oznamovat tajemství evangelia, jehož jsem vyslancem i v okovech, a svobodně je zvěstovat, jak je mi uloženo. (Ef 6,18-20)
Úvod
Pán Bůh je svrchovaný a všechno ve světě uskutečňuje podle svého plánu a „všechno působí rozhodnutím své vůle“ (Ef 1,11). Pán Bůh by nám mohl jednoduše říci, že se Jeho dobrá vůle vždycky uskuteční a že se o ni nemusíme obávat. Nějakým zvláštním způso-bem, pro nás nepochopitelným, nás však svrchovaný Bůh vyzývá k tomu, abychom svými modlitbami měli podíl na dění tohoto světa. Když se modlíme, Bůh zasahuje a proměňuje okolnosti a životy lidí:
On nás vysvobodil ze samého náru-čí smrti, a ještě vysvobodí; v něho jsme složili svou naději, že nás vždy znovu vysvobodí, když i vy nám budete nápomocni svými modlitbami. A tak, když nám mnozí vyprosili milost, budou za nás mnozí také děkovat. (2K 1,10-11)
Na jedné straně je zde Bůh, který od věčnosti předurčil všechno, co se stane. Na druhé straně jsou zde naše modlitby, které jsou nedílnou součástí Božího plánu. Opravdová modlitba mnoho zmůže a my se skrze modlitbu učíme přijímat Boží vůli. Vidíme to např. u Eliáše: „když se naléhavě modlil, aby nepršelo, nezapršelo v zemi po tři roky a šest měsíců. A opět se modlil, a nebe dalo déšť a země přinesla úrodu“. Námitku, že to byl velký prorok, vyvrací apoštol Jakub: „Eliáš byl člověk jako my“ („Eliáš byl člověk týmž bídám poddaný jako i my“) (Jk 5:17). V každý čas se v Duchu svatém modlete. Pokusme se ten „každý čas“ blíže určit:
1) Když se nám daří
V bibli se lidé nezapomínali modlit a vyjadřovat svou úctu Bohu. Pána Boha oslovovali mnoha způsoby: Hospodin, náš Bůh, Bůh všemohoucí, Bůh veliký a vzbuzující bázeň, Bůh veliký, bohatýr, Hospodin silný a mocný, Hospodin zá-stupů, Pán pánů, Král slávy, Otec slávy, Nejvyšší, Vznešený a Vyvýšený, Stvoři-tel nebe a země, Panovník, náš štít, Bůh, naše síla, Hospodin – naše spravedlnost, Bůh naděje, Bůh, naše spása, Jediný moudrý Bůh, Požehnaný a jediný Vládce, Král věků, nepomíjející, neviditelný,…
Život bez chvály a díků se projevuje celkovým snížením kvality prožívání a radosti ze života. Pokusme se najít vlastní slova, která vyjádří chválu za Boží dobrotu.
2) Když vidíme potřeby lidí
Bůh sám rozhodl, že k dosažení svého cíle bude používat naše modlitby. Svrchovaný Bůh a naše modlitby nestojí proti sobě, jako kdyby každá strana sledovala opačné cíle, ale jedno druhé vlastně předpokládá a podporuje. Pán Bůh to zařídil tak, že začínáme cítit břemeno a úzkost nad tím, co se děje.Pán Bůh na nás břemena klade. Někte-ré problémy nás nenechají lhostejnými. Nacházíme se pod určitým vnitřním tlakem a jsme puzeni k tomu, abychom s tím něco dělali, a tak se začneme za danou věc upřímně a opravdově modlit. Když se Nehemjáš dozvěděl o tom, co se děje v jeho vlasti, nenechalo ho to lhostejným. I okolí poznalo, že mu na něčem velice záleží:
Když král Chizkijáš smrtelně one-mocněl, začal se s pláčem modlit. Bůh řekl prorokovi Izajášovi: „Jdi a vyřiď Chizkijášovi: Toto praví Hospodin, Bůh Davida, tvého otce: „Vyslyšel jsem tvou modlitbu, viděl jsem tvé slzy. Hle, přidám k tvým dnům patnáct let.“ (Iz 38,5)
Nebraňme se tomu, když nám Pán Bůh položí na srdce různé modlitební námě-ty. V tu chvíli se z Boží milosti začneme podílet na něčem, co nás přesahuje.
3) Když procházíme pokušením a hřešíme
Všichni hřešíme. A své hříchy máme vyznávat. To je důležitá část modlitby. Vyznat znamená souhlasit s tím, co
a. o mém hříchu říká Pán Bůh ve svém slově. Neříkejme Bohu to, co si myslíme, že by rád slyšel. Řekněme mu pravdu o tom, co si myslíme, co děláme a co cítíme. To ho nezraní ani neurazí. Bůh očekává upřímnost. V bibli je mnoho upřímných modliteb. Čtěte žalmy… Hřích není jen zřejmé zlo. Hřích je také:
b. Nemít víru – jednat bez víry, bez očekávání.
Nemilovat Boha ani lidi – jednat sobecky.
Nedělat to, o čem víme, že bychom dělat měli – pohodlnost. Když vyznáváme své hříchy, věrný je Bůh, aby nám odpustil všechny nepravosti. Když si dáme svůj život do pořád-ku, budeme překvapeni, jak nás Duch svatý povede k tomu, abychom uvedli do pořádku také narušené vztahy s bližními.
V životě rozlišujeme hříchy tajné, osobní a veřejné. Tajné hříchy máme vyznávat jen Bohu, osobní hříchy máme vyznávat těm, proti nimž jsme zhře-šili a komu jsme ublížili a veřejné hříchy máme vyznávat před společenstvím, které tím bylo dotčeno a zasaženo. Když nás Bůh na něco upozorní, nezatvrzujme svá srdce, to je nebezpečnýpostoj.
4) Když prožíváme duchovní zmatek
Někdy je součástí života víry i „duchovní zmatek“. Dosavadní zkušenosti a poznání Písma odporují tomu, co se děje právě teď. Nastává vnitřní nejistota a možná také teologická krize. Naše „přesvědčení“ nefunguje. Modlíme se a nic se neděje. Ale to je jen zdání. „I když se nic neděje, u Pána Boha se přesto něco děje“. Nemáme na to, abychom pochopili nekonečnou Boží mysl i způsob, jakým Bůh zasahuje do našich životů. Snažit se analyzovat Boží všemohoucnost je domýšlivé jednání.
Šalamoun napsal v Příslovích 25,2: Sláva Boží je věc ukrýt…
Izajáš 45,15 říká:
Ty jsi Bůh skrytý.
Kazatel 11,5 prohlašuje:
Jako nevíš, jaká je cesta větru,… tak neznáš dílo Boha, který to všechno koná.
Bůh není povinen nikomu za svá rozhodnutí skládat účty a vysvětlovat své jednání. Jeho motivace a cíle jsou mi-mo naše chápání. Mnoho našich otázek – obzvlášť typu „proč“ – zůstane prozatím nezodpovězeno. Částečné porozu-mění, které máme, se musíme naučit přijímat. Když se modlíme: „Buď vůle tvá“, neznamená, že se budeme snažit zatřást Božím ramenem a říci: „Pane, já vím, že ty to nechceš udělat. Ale když tě budu dost dlouho obtěžovat, možná že změníš svůj názor a uděláš to“. Nejsme děti, které se snaží ohnout rodiče, aby nakonec dosáhly to, co si umíní. Modlitba je vlastně přípravou na přijetí požehnání, které vychází z Boží vůle a stává se realitou v jeho čase. Učme se očekávat a být trpěliví. Ne vždy je ten pravý čas na horečné hledání nějakéhořešení.
5) O samotě
Čas na modlitbu nepochybně závisí na tom, zda na ni skutečně chceme mít čas. Někdy pomůže, když si do svého denního rozvrhu naplánujeme pevnou dobu pro modlitbu. Na modlitbu si musíme udělat čas. Potřebujeme se ztišit. Jinak nás okolní svět převálcuje a za chvíli nebude rozdíl mezi církví a svě-tem. Žijeme v tomto světě, ale nejsme z tohoto světa. Máme tady své místo, ale v něm máme žít život ovlivněný Božím slovem a Božím duchem. Bůh používá jako svůj nástroj nás, aby světu ukázal sám sebe. Pokud nebudeme trávit čas s Bohem, nebudeme mít co dát. Bez spojení s Bohem budeme jednat ustrašeně a ne z víry. Bez očekává-ní na Boha budeme jednat podobně jako lidé, kteří s Bohem nepočítají.
Být sám s Bohem není pro některé snadné. V okamžiku, kdy se chceme ztišit, je naše mysl zaplavena povinnostmi, které bychom měli udělat: telefonní hovory, četba, úklid, úkoly, které jsme nedokončili, atd. Jestliže je někdo založením aktivní člověk, stažení se do samoty bude nesmírně těžká práce. Ale je to nutné. Potřebujeme postavit sebe i svět do správné perspektivy. Naše modlitby by se měly nést asi v tomto duchu: „Pane, dej mi vidět sebe i svět kolem mě tvýma očima“. Setrvávání před Bohem, obdiv k jeho lásce, uctívání jeho velikosti, chvála za jeho věrnost a moc, hledání jeho vůle, to všechno v nás působí pokoj, jistotu a důvě-ru. Důvěra vyrůstá z modlitby. A důvěra dává odvahu k otevřenému vztahu k Pánu Bohu i k lidem.
6) Ve společenství
V Písmu máme místa, která říkají, že se církev modlila společně. V den vylití Ducha svatého se všichni „svorně a vytrvale modlili“ (Sk 1,14). Za věci, které se týkají nás všech, bychom se měli modlit společně. Pán Ježíš vedl jednak k soukromé modlitbě – „vejdi do svého pokojíku a zavři za sebou dveře“, ale také řekl: „…shodnou-li se dva z vás na zemi v prosbě o jakoukoli věc, můj nebeský Otec jim to učiní“ (Mt 18,19).
Příklad Johna Knoxe (1513-1572)
John Knox, velký skotský reformátor, se narodil pravděpodobně v roce 1513. Studoval na St. Andrewské uni-verzitě, kde se poprvé seznámil s refor-mačními principy. Později uvěřil a od r. 1546 šířil reformační učení.
Nástup Marie I. Tudorovny (15161558), též Marie I. Katolické či Marie I. Krvavé, na anglický trůn v roce 1553 znamenal úder reformační církvi, protože Marie zrušila reformační církevní zákony a zemi se snažila rekatolizovat. Mnoho protestantů bylo upáleno, jiní byli donuceni k emigraci. Knox musel utéct do Ženevy, kde se potkal se švýcarským reformátorem Kalvínem. John Knox byl znám jako horlivý a oddaný modlitebník. Byl to on, kdo se neodbyt-ně modlil: „Pane, dej mi Skotsko, nebo zemřu!“ Jeho mocné modlitby za osvobození vlasti ho často připravily o spánek.
Královna Marie prohlásila, že se ničeho tak nebojí jako modliteb Johna Knoxe. Řekla, že jeho modliteb se bojí víc, než všech evropských armád dohromady. Jedné noci, když se Knox s několika přáteli modlil, najednou cítil, že vysvobození už přišlo. Nemohl říci, co se stalo, ale věděl, že jeho modlitby jsou vyslyšeny. Nejbližší zpráva, kterou uslyšeli, jim oznámila smrt královny Marie I. Po její smrti se Knox v roce 1558 vrátil do Skotska, kde hlásal reformační principy až do své smrti.
Když se modlíme, nemusíme hledat speciální slova a terminologii. Nemusíme používat posvátný slovník. Nemusíme se modlit ani nějakým předepsaným způsobem. V bibli se někteří modlili nahlas, jiní tiše. Někteří stáli, jiní klečeli a jiní se tváří dotýkali země. Někteří se při modlitbě dívali k nebi, jiní neměli odvahu pozvednout hlavu. Někteří zvedali ruce k nebi, jiní se rukama bili do prsou. Někteří se modlili osamoceně, jiní se modlili s jinými lidmi. Někteří se modlili při chůzi, jiní při práci. Někteří se v pokoji zamkli, jiní otevřeli okna. Tyto lidi nespojovala forma, ale spojoval je duch, postoj srdce. Pomoc hledali u Pána Boha. Kéž i my jsme jako oni.
– Daniel Heczko, CB Dejvice –
Na těchto stránkách:
http://www.hcjb.cz
http://www.reformace.cz
jsou k dispozici další časopisy „Zápas o duši“ a mnoho jiných zajímavých materiálů.
Zdraví
reformovaný
|
Re: Inspirace modlitebním Životem Johna Knoxe? “Pane Dej mi Skotsko nebo zemřu!“ (Skóre: 1) Vložil: Karels (haohan@seznam.cz) v Pondělí, 22. květen 2006 @ 18:37:37 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Zdravím Tě reformovany,
konečně článek, který se mi zamlouvá. Modliteb není nikdy dost. Možná bycho se mohli modlit i za Grano Salis, za tento projekt.
Za naše sbory a také za to, abychom došli až do cíle našeho spasení.
S pozdravem a přáním pokoje Karels
|
Re: Inspirace modlitebním Životem Johna Knoxe? “Pane Dej mi Skotsko nebo zemřu!“ (Skóre: 1) Vložil: reformovany v Úterý, 23. květen 2006 @ 13:54:21 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Zdravim Te Karle,
A souhlasim, ze modlitby za Grano Salis jiste stoji za to. Kez skrze tento projekt mnozi poznaji Evangelium.
srdecne zdravi
reformovany |
]
|
|
Re: Inspirace modlitebním Životem Johna Knoxe? “Pane Dej mi Skotsko nebo zemřu!“ (Skóre: 1) Vložil: Pastýř v Pondělí, 22. květen 2006 @ 19:29:52 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Už alespoň tři roky se pravidelně, každý den, modlím jmenovitě za představitele všech církví v ČR, aby rozeznali a vyvarovali se mj. Kurzů Alfa. Nyní je zde první vlaštovka a představitel CB vidí i negativní jevy a otevřeně je - i když přejícím a mírným způsobem - popsal. Dříve představitelé církví nešetřili suprlativy. Díky Bohu za to, že se karta začíná obracet. Věřím, že jsem se nemodlil sám a že jde především o Boží milost. Nicméně má cenu se modlit! Někdy ani nic jiného činit nelze.
Pastýř |
Re: Inspirace modlitebním Životem Johna Knoxe? “Pane Dej mi Skotsko nebo zemřu!“ (Skóre: 1) Vložil: Standa v Pondělí, 22. květen 2006 @ 20:27:00 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Paušalizovat kurzy Alfa jen negativy je možné až na základě řady odborných a nezávislých vyhodnocení. Pokud vím, kurzy Alfa měly i řadu pozitiv. Je velmi nebezpečné a povrchní hodnotit např. tyto kurzy, věřící a církve na základě subjektivních dojmů a vyjádření názorů druhých. Kurzy Alfa měly svá pro i proti. Standa. |
]
Re: Inspirace modlitebním Životem Johna Knoxe? “Pane Dej mi Skotsko nebo zemřu!“ (Skóre: 1) Vložil: Pastýř v Pondělí, 22. květen 2006 @ 20:52:43 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Stando, prober se! Na Kurzech Alfa se mluví jazyky! To je přece ta nejhorší hereze proti které tu bojuješ jako o život! Vzpamatuj se, člověče! |
]
Re: Pro Pastýře ! (Skóre: 1) Vložil: Standa v Úterý, 23. květen 2006 @ 06:25:10 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Jsou i jiné dekadence než zmanipulované a do určité míry vynucené mluvení jazyky v letničních hnutích. Např. skupinové zvedání rukou a kývání ze strany na stranu (i několik minut). Přehlušování jiných názorů boucháním do židlí, nebo do země. Nebo vynucovaný souhlas s učením E. G. White při žádosti o členství v CASD. Obě církve mají ale pár společných vlastností. Manipulování s lidmi, direktivní poslušnost a zprovanovaný systém hiearchie, který nemá oporu v Písmu. Přesto mají tyto církve i kurzy Alfa řadu pozitiv a kladných hodnocení. S pozdravem Standa. |
]
Re: Inspirace modlitebním Životem Johna Knoxe? “Pane Dej mi Skotsko nebo zemřu!“ (Skóre: 1) Vložil: cristiano v Úterý, 23. květen 2006 @ 11:13:44 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://prokrestany.cz | Milý Pastýři,
cožpak považuješ, že mluvení v jazycích je herezí? Je každé mluvení v jazycích herezí? Lze shrnovat modlitby v jazycích k oslavě Ježíše Krista, přímluvy za lidi, aby jim byla dána milost, spolu s rouháním v jazycích a modlitbami k Marii?? Protož, není-li kdo by jazyky vyložil ve shromážděni, nechť raději mlčí.. ale paušálně bych se glosálii nevyhýbal :)
Jak to vidíš Ty?
Cristiano |
]
|
|
Re: Inspirace modlitebním Životem Johna Knoxe? “Pane Dej mi Skotsko nebo zemřu!“ (Skóre: 1) Vložil: Serafim v Pondělí, 22. květen 2006 @ 23:58:39 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416 | V Božím lidu bývali i lživí proroci
Viz 2. list Petrův, celá 2. kapitola. Milí bratři pastýři! Už v r.1988 jsem se během své povinné základní vojenské služby v Terezíně zhruba takto modlil: Pane Bože, prosím, ukaž mi, kde je ten „zakopaný pes“. Proč jsou současné křesťanské církve tak antimisijní? Proč neexistují pastýři, kteří by se neodbytně modlili: „Pane, dej mi Česko, Moravu a Slezsko, nebo umřu!“
Bůh mě po několika letech odpověděl. Dal mi postupně skrze studium a nejrůznější kontakty s lidmi nahlédnout pod pokličku současných teologií téměř všech církevních denominací a mnohých módních křesťanských hnutí. Kdybych to uviděl najednou, asi bych se zhroutil. Proto mi to Bůh ukazoval postupně, po kapičkách. Je to smutný obraz. Hlavním zdrojem pozitivní teologie, teologie ve skutečnosti antimisijní (byť se někdy maskuje za evangelizační – např. u Gumbelem řízených kurzů Alfa), teologie bez pokání a bez maximální snahy o skutečnou nápravu všeho nekřesťanského a nemorálního (v osobním životě, v církvi, v národě), je víra v teorii prázdného pekla.
Tato zhoubná teorie, nová ideologie, bludná víra se v teologiích všech neliberálních denominací začala skrytě objevovat už koncem 19. a začátkem 20.století. Po druhé světové válce začal tento plevel zapouštět hluboké kořeny, v současnosti už škrtí všechny církve. Tomuto bludu uvěřili nejdříve jen vůdcové církví a před „obyčejnými“ křesťany ho dlouho skrývali. Nápadné bylo však to, že přestali kázat o posledním Božím soudu a o pekle. Mlčení o Božím soudu a pekle vysvětlovali „obyčejným“ věřícím tím, že přece nebudou lidi strašit. Skutečným důvodem mlčení však byla jejich víra v prázdné peklo. Nyní tito Bohu odporní pastýři svou víru v ideologii prázdného pekla přestávají před laiky skrývat. Zjistili, že morálka a víra jejich oveček je už tak pokleslá, že tyto ovce s radostí přijmou informaci, že není potřeba se napravit. Lživá informace, že Bůh nikoho z lidí nepotrestá, byla už před 3900 lety pro hříšníky v Sodomě velmi lákavá. Podobně je lákavá i pro dnešní křesťanské hříšníky. Je to ubohá a nízká představa o Bohu-hlupákovi. Avšak „prasatům, která se navrátila do kaliště svého“, se velmi líbí. (Viz 2Petrova 2,22)
V duchovním zápase proti zlu vám ve jménu Pána Ježíše Krista žehná duchovní Pravoslavné církve Mgr. Libor Serafím Halík PhD.
|
|
|
|
|