Víte, já si uvědomuji, že lidé přesto, že existuje tolik
filmů a videí a knih, tak stále o Pánu Ježíši toho mnoho neví. A otázkou je
zda, to co ví, správně chápou.
Položme si tedy otázku. Nevěděli by lidí více, kdyby
v době Pána Ježíše existovala média.
Lidé by ho mohli sledovat on line až do konce
života. Ale pomohla by taková informace pochopit Ježíše?
Smysl jeho jednání ? Splnilo by se to, co se splnit mělo a co řídil
Bůh? Ale pak jsem si uvědomil, že v Bibli je psáno, že víra je ze slyšení.
Řím 10,17
7Víra je tedy ze
zvěstování a zvěstování z pověření Kristova.
Kraličtí píší ze slyšení a
slyšení skrze slovo Boží.
Slyšení Božího Slova, slyšení
evangelií??!!!
A tak jsem si představil
kralické před 500 sty léty. Dostali to nejcennější. Bibli.
Tehdy je málokdo uměl číst
a kdo uměl, ten četl. Co četli? Bibli. Dovedu si to živě představit, jak sedí
někde v chaloupce anebo v lese a jeden čte, druzí poslouchají a
případně se i ptají. Proto má tato Bible tolik vysvětlivek. A ze slyšení vzniká
víra. Pravá víra. Navíc je to slyšení ve vlastním jazyce a ne třeba
v latině jako bývalo v kostelech a je to čisté Boží slov, které není
propasírované a znetvořené nějaký učenci, teology a třeba i falešnými
proroky.
Všichni jistě znáte tu zkušenost,
že máte-li nějakou oblíbenou knížku a pak se dočkáte filmového
zpracování, tak pak se stává , že řeknete, bylo to hezky udělané, ale
není nad to si to přečíst. Když to čteme, více se do děje vžíváme a
prožíváme.
A právě proto nám Bůh zanechal
psané slyšení, které napomáhá k vzniku a k růstu k víry. Právě
z tohoto slyšení si nejlépe představíme celý děj a o to více ho prožíváme,
než někde ve filmu Zapojí se nejen naše představivost, ale i city
a prožíváme děj tak , jako bychom tam byli.
A tak jsem si řekl, že tímto
způsobem ze slyšení Božího Slova bychom se mohli někam pomocí Božího Slova
podívat. Chci číst vám Boží Slovo, maximálně sem tam něco doplnit nebo
spíš upozornit, abychom si všimli toho, co bychom možná přehlédli. Inspirací je
mi právě tato kniha Bible kralická.
A tak se v představách
přenesme do getsemanské zahrady v noci ze čtvrtka na pátek o velikonocích
roku 33.
A tak si představme skoro noc. Před tím měli učedníci
poslední společnou večeři se svým Mistrem.
· Mat.26
· 31Tu jim
Ježíš řekl: „Vy všichni ode mne této noci odpadnete, neboť je psáno: ‚Budou bít
pastýře a rozprchnou se ovce stáda.‘
· 32Po svém
vzkříšení však vás předejdu do Galileje.“
· 33Na to
mu řekl Petr: „Kdyby všichni od tebe odpadli, já nikdy ne!“
· 34Ježíš
mu odpověděl: „Amen, pravím ti, že ještě této noci, dřív než kohout zakokrhá,
třikrát mě zapřeš.“
· 35Petr
prohlásil: „I kdybych měl s tebou umřít, nezapřu tě.“ Podobně mluvili všichni
učedníci.
V Lukáši je pak na
adresu Petra doplněno i toto“
·
· 31„Šimone, Šimone, hle, satan si vyžádal, aby vás směl tříbit
jako pšenici.
· 32Já jsem
však za tebe prosil, aby tvá víra neselhala; a ty, až se obrátíš, buď posilou
svým bratřím.“
· 33Řekl
mu: „Pane, s tebou jsem hotov jít i do vězení a na smrt.“
· 34Ježíš
mu řekl: „Pravím ti, Petře, ještě se ani kohout dnes neozve, a ty už třikrát
zapřeš, že mne znáš.“
Toto se stalo cestou ještě při
večeři a po ní co se všichni se vydali na Olivovou horu. Byl večer. Jeden
učedník chyběl. Který?
Jan 13 kap.
30Jidáš
přijal skývu, a hned vyšel ven. Byla noc
Víte, je zajímavé, že Pán Ježíš
jim tak jasně vše vysvětluje. Mně pastýře budou bít a vy moje stádo se
rozprchnete. Ale já budu vzkříšen.
Projdou se horou a přichází do getsemanké zahrady,
olivového háje.
· 36Tu s
nimi Ježíš přišel na místo zvané Getsemane a řekl učedníkům: „Počkejte zatím
zde, já půjdu dál, abych se modlil.“ ( většinou se modlíval sám,
)
· 37Vzal s
sebou Petra a oba syny Zebedeovy; tu na něho padl zármutek a úzkost.
· 38Tehdy
jim řekl: „Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte se mnou!“
· 39Poodešel od nich, padl tváří k zemi a modlil se: „Otče můj,
je-li možné, ať mne mine tento kalich; avšak ne jak já chci, ale jak ty
chceš.“
V Lukáši je
napsáno:
· 3Tu se mu
zjevil anděl z nebe a dodával mu síly.
· 44Ježíš v
úzkostech zápasil a modlil se ještě usilovněji; jeho pot kanul na zem jako
krůpěje krve.
· 45Pak
vstal od modlitby, přišel k učedníkům a shledal, že zármutkem
usnuli.
Pan Ježíš prožíval často smutek.
Plakal, když plakali ostatní. Víme jak truchlil, když zemřel Lazar, ale to
nebyla úzkost. Úzkost je horší než zármutek. Jak je podobný nám v lidem
v tom, že i on se v té úzkosti bojí samoty. Když je nejhůř a
máme úzkost, potřebujeme také mít nablízko někoho, kdo je nám blízký a
s námi cítí. A pán Ježíš neprožívá jen zármutek , ale úzkost. Proto je
prosí, budťe se mnou a bděte. Bůh prosí lidi, aby byli s ním. Kousek
poodejde a padne k zemi.
Stalo se někdy, aby Pán
Ježíš padl k zemi a modlil se takto? Většinou čteme, že pohledl vzhůru,
ale teď padl tváří k zemi. Jakoby už teď bral na sebe všechny ty lidské
hříchy a bojí se, že to nezvládne, nedokáže, nesplní úkol, pro který byl
poslán.
Nepadá na zem právě pod
tíhou těch lidských hříchů, které si uvědomuje a za které bude
trpět??
A tak podobně jako my lidé, by
rád se tomu, co se má stát už za pár hodin, vyhnul.
Tato modlitba trvá hodnu a
učednici možná zaslechli jen pár slov, protože pak
usnuli.
· Potom přišel k
učedníkům a zastihl je ve spánku. Řekl Petrovi: „To jste nemohli jedinou hodinu
bdít se mnou?
· 41Bděte a
modlete se, abyste neupadli do pokušení. Duch je odhodlán, ale tělo slabé.“
· 42Odešel
podruhé a modlil se: „Otče můj, není-li možné, aby mne ten kalich minul, a
musím-li jej pít, staň se tvá vůle.“
· 43A když
se vrátil, zastihl je opět spící; nemohli oči udržet.
· 44Nechal
je, zase odešel a potřetí se modlil stejnými slovy.
Až je pátek časné ráno, je ještě
hodně tma, skoro celý Jeruzalém ještě spí, kromě těchto učedníků a těch,
co připravovali Ježíšovo zatčení a soud. Jidáš je ten, kdo zrazuje a také je tam
proto, aby pomohl v té tmě, kdy jdou rozeznat jen stíny postav,
identifikovat Ježíše.
Proč tak brzy? No, aby bylo co
nejméně svědků. , aby se lidé třeba nevzbouřili, mnozí by možná se ozvali,
vždyť Pán Ježíš tolika lidem pomohl, Proto takový spěch. A Pán Ježíš to
ví.
· 5Potom
přišel k učedníkům a řekl jim: „Ještě spíte a odpočíváte? Hle, přiblížila se
hodina, a Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků.
· 46Vstaňte, pojďme! Hle, přiblížil se ten, který mě zrazuje.“
· 47Ještě
ani nedomluvil a přišel Jidáš, jeden z Dvanácti. Velekněží a starší s ním
poslali zástup, ozbrojený meči a holemi.
· 48Jeho
zrádce s nimi domluvil znamení: „Koho políbím, ten to je; toho zatkněte.“
· 49A hned
přistoupil k Ježíšovi a řekl: „Buď zdráv, Mistře,“ a políbil ho.
Málokdy někdo políbil někoho tak
falešně jako Jidáš. Proč to dělá? Co tím sleduje? Stojí mu to za těch pár
stříbrných? Jsou v tom jenom peníze anebo chce pána Ježíše
vyprovokovat, aby jednak konečně jako král??? Vždyť má k tomu od Boha
moc a sílu. Nevíme. Ale asi nešlo jen peníze? Kdyby šlo jen o peníze,
mohl být spokojen a nemusel spáchat sebevraždu. Peníze v tom asi
nebyly, kdoví?
· 50Ježíš
mu odpověděl: „Příteli, konej svůj úkol! “ Tu přistoupili k Ježíšovi, vztáhli na
něho ruce a zmocnili se ho.
To oslovení příteli je zvláštní.
To muselo Jidáše překvapit. Ježíš v něm nevidí nepřítele. Tím
oslovením mu odpouští. Uvědomil si to Jidáš? Uvědomil si, že mu Pán Ježíš nic
nevyčítá? Nebyla tu pro něho poslední šance. Pánu Ježíši se omluvit a padnou
k nohám. Promarnil.
Za to Petr reaguje tak, jak
je typické pro jeho povahu. Prudce a emotivně.
Jeden z těch, kdo byli s ním,
sáhl po meči, napadl veleknězova sluhu a uťal mu
ucho.
Nebojí se. Možná, že věří, že
Ježíš se s Ježíšem mu nic nehrozí.
Ale Pán Ježíš? Co udělá?
·
· 52Ježíš
mu řekl: „Vrať svůj meč na jeho místo; všichni, kdo se chápou meče, mečem
zajdou.
A v Lukáši je
doplněno“
·
· 51Ježíš
však řekl: „Přestaňte s tím! “ Dotkl se jeho ucha a uzdravil
ho.
· 53Či
myslíš, že bych nemohl poprosit svého Otce, a poslal by mi ihned víc než
dvanáct legií andělů?
· 54Ale jak
by se potom splnila Písma, že to tak musí být?“
Nikdo z učedníků tato
slova nechápe . Jaká škoda. Prošli tak dlouhou náboženskou výchovou a
měli toho nejlepšího učitele a přesto vůbec nerozumí tomu, co se děje.
A Petr. Vždyť on je svědkem posledního Ježíšova zázraku. Jakoby
mu Pán Ježíš tím chtěl pomoci, aby to pochopil. On má stále tu moc a bude
jí mít stále, při mučení, výsleších i na kříži. Do poslední chvíle života může
zmáčknout pomyslnou stopku. Ale pak by vyhrál nepřítel Boží. A
on přece bojuje. Jinými zbraněmi než užíváme my lidé.
· 55V té
hodině řekl Ježíš zástupům: „Vyšli jste na mne jako na povstalce s meči a
holemi, abyste mě zajali. Denně jsem sedával v chrámě a učil, a nezmocnili jste
se mne.
· 56Toto
všechno se však stalo, aby se splnilo, co napsali proroci.“ A tu ho všichni
učedníci opustili a utekli.
Ano, Pána Ježíše se mohli zmocnit
kdykoliv, ale to by neprošlo tak hladce, bylo by mnoho svědků, kteří by
tomu bránili a pak by se nemohlo naplnit to, co splnit
mělo.
Všichni učedníci po těchto
slovech odejdou. Jak smutné. Opustí ho. A asi se tak mělo stát. Stejně tak, jak
by mu mohli pomoci?
Ale dva z nich Petr a Jan
tak úplně od Ježíše neodešli. Oba pronikli až do dvora velekněze, odkud mohli
pozorovat, co se s Ježíšem bude dít. Zatímco o Janovi nic nevíme a
třeba se v té tmě lépe ukryl nebo chovat nenápadně, Petr byl na tom hůře.
Viděl vše a zhrozil se. Viděl ponižování Ježíše a nemohl pochopit, jak Ježíš,
který poroučel přírodním živlům, křísil mrtvé, vyháněl démony, je tak tu
strašně bezbranný a bezmocný, jak beránek…
Proč si Petr nevzpomene na to, co
jim Pán Ježíš říkal ještě při večeři. Jasně jim řekl
· 15Řekl
jim: „Velice jsem toužil jísti s vámi tohoto beránka, dříve než budu trpět.
· 16Neboť
vám pravím, že ho již nebudu jíst, dokud vše nedojde naplnění v království
Božím.“
Mluvil o utrpení, které nastane a
to brzy, ale oni nechápali.
A tak se u Petra, a nemůžeme se
tomu divit, že ho přepadne strach. Zvláště, když v tom světle u
rozdělaných ohňů, protože je ještě tma, je podle tváře identifikován, jako
jeden z Ježíškách učedníků.
Cituji: Jan
17
· · 25Šimon
Petr stál ještě u ohně a ohříval se. Řekli mu: „Nejsi i ty z jeho učedníků?“ On
to zapřel: „Nejsem.“
· 26Jeden
z veleknězových sluhů, příbuzný toho, jemuž Petr uťal ucho, řekl: „Což jsem tě
s ním neviděl v zahradě?“
· 27Petr
opět zapřel; a vtom zakokrhal kohout.
A ze strachu je někdy
blízko k zbabělosti a k zapření Pána Ježíše. Zakokrhání kohouta Petrovi
připomene pravdu a on se rozpláče. Je sice zmatený, ale víra zůstává. Proč?
Přece jsme slyšeli, co mu mimo jiné Pán Ježíš večer mu
řekl:
· 32Já jsem
však za tebe prosil, aby tvá víra neselhala; a ty, až se obrátíš, buď posilou
svým bratřím.“
Ježíš je úplně
sám.
Ještě časné ráno. A Ježíš
spoutaný je přiveden k Pilátovi. Chtěli, aby ho nechal popravit. Pilát to
odmítá vrací je zpět k Herodovi a odtud putuje Ježíš zpět
k Pilátovi.
Pilát tomu moc dobře
nerozumí. Jedině rozumí tomu, že by chtěl být králem. A tohle vnímá Pilát spíše
politicky než nábožensky. Králem? Tenhle mírumilovný člověk. A tak s ním
začne diskutovat, aby poznal jeho názory. Pán Ježíš toho moc nenapovídá,
ale zase úplně nemlčí
Nejpodrobněji jet tento rozhovor
popsán v Janovi. Pilát si pozval Ježíše přímo do paláce, kam nikdo
z židů nesměl, protože by se přítomností v paláci pohanů poskvrnili o
velikonocích. Takže Ježíš tam vejde a odehrává rozhovor pouze mezi Pilátem a
Ježíšem. Píše to Jan, kterému obsah rozhovoru zřejmě zjevil Duch svatý.
Jak jinak by se to mohl Jan dozvědět.
A tady je
obsah:
·
· 33Pilát
vešel opět do svého paláce, zavolal Ježíše a řekl mu: „Ty jsi král židovský?“
· 34Ježíš
odpověděl: „Říkáš to sám od sebe, nebo ti to o mně řekli jiní?“
· 35Pilát
odpověděl: „Jsem snad žid? Tvůj národ a velekněží mi tě vydali. Čím ses
provinil?“
· 36Ježíš
řekl: „Moje království není z tohoto světa. Kdyby mé království bylo z tohoto
světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán Židům; mé království však
není odtud.“
· 37Pilát
mu řekl: „Jsi tedy přece král?“ Ježíš odpověděl: „Ty sám říkáš, že jsem král.
Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví
pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“
· 38Pilát
mu řekl: „Co je pravda?“ Po těch slovech vyšel opět k Židům a řekl jim: „Já na
něm žádnou vinu nenalézám.
Pilát by nejraději Ježíše
propustil. Připadá mu nevinny a politicky neškodný, římský stát rozhodně
neohrožuje. A možná mu je i sympatický. Ale lid, žádny lid, tak brzy
ráno, co by tam dělal lid. To jsou sluhově z Kaifášova domu a žádný lid.
Lidé poslaný tam kněžími.Ti, kteří mají zájem jen na jednom, zničit
Ježíše.
Pilát si to uvědomuje, že to
nebude tak jednoduché., Jak z toho ven? Zkusím tohle,
uvidíme.
39Je zvykem, že
vám o velikonocích propouštím na svobodu jednoho vězně. Chcete-li, propustím
vám toho židovského krále.“
Mazaná diplomatická klička.
Rozhodnou to sami židé.
A ti se rychle
rozhodli:
Na to se dali do křiku: „Toho
ne, ale Barabáše!“ Ten Barabáš byl vzbouřenec.
Víte, co píše Slovo Boží o těchto
lidech:
Matouš 27:20
|
Velekněží a starší však přiměli zástup, aby si vyžádali Barabáše, a Ježíše
zahubili.
Kým byli ovládáni lidí
v tomto nádvoří? Kněžími a staršími. Tedy státními a náboženskými
autoritami. Oni je donutili, aby křičeli Barabáše.
Pilát to slyší. Hm, tak touto
cesto to nejde. Zkusím to jinak.
Tehdy dal Pilát Ježíše
zbičovat.
Proč zbičovat? Nevěří Pilát
nakonec tomu, že se snad lidé slitují, až uvidí zbičované tělo Ježíše, který
nikoho nezvraždil, nikoho neokradl, nic zlého nespáchal ??? To by
to pravdu musel být ten lid a lidé, kterým Pán Ježíš pomohl, ale tady
jsou jiní,. Služebníci velekněze a Heroda .
Co svědomí a pohled na
zbičovaného Ježíše? Proč neměli svědomí? A měli svědomí lidé i jindy
v dějinách při různých revolucích a převratech a válkách? Také
leccos křičeli a ani nevěděli proč.Kdo zavinil války? Bůh? Ne, a lidé
ovládáni jako zde těmi autoritami, za nimiž stál nepřítel Boží. Bože odpusť
jim, oni neví, co činí. Opravdu neví. Někteří neví. Jak poučné pro nás, abychom
také se někdy nezachovali podobně, i když
nevědomky.
Víte jak vypadaly důtky na
bičování ? Hrozné. Vlákna, olovo a zuby z ryb.
Po několika ranách
byla rozervaná kůže a hole maso a plno krve. Strašné. Římští
vojáci na tohle byli zvyklí.Tohle dělají římští vojáci, kteří se ještě Pánu
Ježíši posmívají a bijí do tváře
Ale pořád to není konec.
Písmo líčí situaci
dál.
· „Hleďte, vedu vám ho
ven, abyste věděli, že na něm nenalézám žádnou vinu.“
· 5Ježíš
vyšel ven s trnovou korunou na hlavě a v purpurovém plášti. Pilát jim řekl:
„Hle, člověk!“
· 6Když ho
velekněží a jejich služebníci uviděli, dali se do křiku: „Ukřižovat,
ukřižovat!“ Pilát jim řekl: „Vy sami si ho ukřižujte! Já na něm vinu
nenalézám.“
· 7Židé mu
odpověděli: „My máme zákon a podle toho zákona musí zemřít, protože se vydával
za syna Božího.“
· 8Když to
Pilát uslyšel, ještě více se ulekl.
· 9Vešel
znovu do paláce a řekl Ježíšovi:
Opět nastává rozhovor mezi 4
očima. Pilát je zaskočen a překvapen Tohle není normální. Co se tady děje.
· Odkud jsi?“ Ale
Ježíš mu nedal žádnou odpověď.
· 10Pilát
mu řekl: „Nemluvíš se mnou? Nevíš, že mám moc tě propustit, a mám moc tě
ukřižovat?“
· 11Ježíš
odpověděl: „Neměl bys nade mnou žádnou moc, kdyby ti nebyla dána shůry. Proto
ten, kdo mě tobě vydal, má větší vinu.“
· 12Od té
chvíle ho Pilát usiloval propustit. Ale Židé křičeli: „Jestliže ho propustíš,
nejsi přítel císařův. Každý, kdo se vydává za krále, je proti císaři.“
· 13Když to
Pilát uslyšel, dal vyvést Ježíše ven a zasedl k soudu na místě zvaném ‚Na
dláždění‘, hebrejsky Gabbatha.
· 14Byl den
přípravy před svátky velikonočními, kolem poledne. Pilát Židům řekl: „Hle, váš
král!“
· 15Oni se
dali do křiku: „Pryč s ním, pryč s ním, ukřižuj ho!“ Pilát jim řekl: „Vašeho
krále mám ukřižovat?“ Velekněží odpověděli: „Nemáme krále, jen císaře.“
· 16Tu jim
ho vydal, aby byl ukřižován, a oni se Ježíše
chopili.
A ještě jednu roli Pilát má? Musí
napsat nápis, která pak vojáci připevní na kříž. Nápis, kam se psalo, kdo to je
a čím se provinil
·
· 19Pilát
dal napsat nápis a připevnit jej na kříž. Stálo tam: Ježíš Nazaretský, král
židovský.
· 20Ten
nápis četlo mnoho Židů, neboť místo, kde byl Ježíš ukřižován, bylo blízko
města; byl napsán hebrejsky, latinsky a řecky.
· 21Židovští velekněží řekli Pilátovi: „Neměls psát ‚židovský
král,‘ nýbrž ‚vydával se za židovského krále‘.“
· 22Pilát
odpověděl: „Co jsem napsal, napsal jsem.“
Vidíte, jak si Bůh
ochránil skrze Piláta pravdu. Proč by mělo být vydával, když jim opravdu byl, a
nejen králem židovským
A nyní co následovalo dál. Cesta
na Golgatu.
Když jsem poprvé uslyšel slovo
Golgata, vůbec jsme tomu nerozuměl. Bylo v roce 1968 v jednom
shromáždění, kde jeden kazatel hovořil o Pánu Ježíši. A několikrát tam padl
výraz Golgata Beránek Boží za naše hřích… Pozoroval jsem lidi kolem . Většinou
skoro plakali a vzdychali a já nevěděl proč. Byl neznalý , hloupý. Ještě nějakou
dobu čekalo, než jsem se v tom trošku vyznal.Dovedu si představit, že když
slyší někteří mladí lidé toto dnes a o Pánu Ježíši nic neví, diví se podobně
jako tehdy já.
Co je to Golgata? Kopec u
Jerusalema, tehdy za branami Jerusalema, kde bylo popraviště a hroby. Hroby ve
skalách , pro bohatší a pak také hromadný hrob asi v podobě jámy,
kam se házela těla těch , kteří zemřeli na kříži.Tam málem skončilo i
tělo pána Ježíše, nebýt statečného Nikodéma a Josefa z
Arimatie.
Ale přestavme si ještě tu
cestu pána Ježíše. Je zbičován, vyčerpán, , ztratil mnoho krve a na ramenou má
kladu, část kříže Víte kolik vážila? Asi 50a70 kg. To je jak pytel pšenice. A
průvod spěchá, než zbudí zájem mnoha lidí. Vždycky se však najdou nějací
zvědavci a možná se přijdou později podívat. Většina lidí se připravovala na
velikonoce a měli jiné starosti a o Pánu Ježíši nic nevěděli nebo nevěděli, že
byl zatčen, a možná by ho ani nemohli poznat mezi těmi třemi odsouzenými.
Už jsou za městem a Pán Ježíš pod tího klády padá.
Co udělají římští vojáci? Přece
neponesou kládu místo zločince.
Co je psáno: Cestou
potkali jednoho člověka z Kyrény, jménem Šimona; toho přinutili, aby nesl jeho
kříž.
Bylo tam tedy hodně lidí?
V tuto chvíli ne. A není ani moc lidí na místě popravy, kam mohli
přicházet i později.
Možná pár takových zvědavců a
určitě ti, kteří křičeli ukřižovat, aby podali informace kněžím o
průběhu, a také Jan s Ježíšovou maminkou tam přišli, , Nikodem a
Josef s Aromatie, a několik žen, kteří Ježíše znaly a ctily. Pár desítek
lidí. Někteří jsou hodně blízko, a proto slyší i rozhovor Ježíše
s odsouzenými a vše , co říká.
Já ještě připomenu jednu věc,
kterou jsme se nedávno dozvěděl. Podle archeologických nálezů se zjistilo,
že ukřižování probíhalo také tak, že se nepropíchly dlaně… ale ukázat na ruce
místo, kde procházejí nervy, zápěstí. A odsouzení byli úplně nazí, o to více
ponižující.
Ale tady bych už skončil. Každý
si tento příběh si musí dočíst či doslyšet sám. Každý si to musí prožít ve
svých představách. Musí si položit stokrát proč? Proč Ježíš tak trpěl, když měl
moc tomu zabránit? Jaký to mělo smysl a jakou roli v tom příběhu má já
sám?
Pán Ježíš umírá za několik
hodin, protože jeho tělo je velice vysílené a současně přitom nastává i mnoho
nadpřirozených jevů., které zvědavce pořádně vyděsí. A Nikodem a Josef se
rozhodnou, že tělo uloží do hrobky. Čas spěchá, je odpoledne a blíží
se večer. Dojdou za Pilátem a ten jim kupodivu nedělá drahoty, On
rozhoduje, co bude s tělem? Skončí a ztratí se v hromadném hrobě anebo
dovolí jeho tělo vydat oběma váženým občanům?Kdyby se tak nestalo, jak
bychom měli důkaz o vzkříšení.
Cituji:
· · Jan
19, 38Potom požádal Piláta Josef z Arimatie – byl to Ježíšův
učedník, ale tajný, protože se bál Židů – aby směl Ježíšovo tělo sejmout z
kříže. Když Pilát k tomu dal souhlas, Josef šel a tělo sňal.
Vydá jim ho dokonce
zadarmo. Svědomí nebo velkorysost? Pilát za 3 roky skončí svůj úřad, je odvolán
na základě stížností židů a za císaře Caliguli, a asi v roce 37
až 41 spáchá sebevraždu. Co je to pravda?? Vzpomněl si, jak před ním
stál Ježíš a co vyprávěl o pravdě?
A Šimon z Kyrény ,
který byl přinucen nést kříž, se stává křesťanem i
s rodinou?
Přece o něm později
čteme:
Cituji:
Řím16
· 13Pozdravujte
Rufa, vyvoleného v Pánu, a jeho matku, která i mně byla matkou.
A kdo byl Rufus? Syn právě tohoto Šimona z Kyrény,
který se svým bratem Alexandrem a maminkou, která ovdověla,
se přestěhovali do Říma. Proto je Pavel znal a oba synové se stali
předními osobnostmi křesťanů v Římě. Jak to Pán krásně řídí??
A křestany se stávají i
Nikodém a s Josefem z Arimatie a další
A Petr: Opět
cituji:
· 32Já jsem však za tebe prosil, aby tvá víra neselhala; a ty, až
se obrátíš, buď posilou svým bratřím.“
A Petr ?
Skutkové apoštolů ho popisují
jako toho, kdo byl velice silný a plný Ducha Božího.
Když Adam s Evou otevřeli
oči po svedení hadem, viděli na sobě i na okolí i na Bohu jen to špatné a
přineslo jim to smrt. Slyšením Slova Božího se také otvírají oči, k jinému
pohledu na Boha a k životu
- Jan 3:16
| Neboť
Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho
věří, nezahynul, ale měl život věčný.
- Jan 17:3
| A život
věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého
jsi poslal, Ježíše Krista.
· Jan 1:14
| A Slovo
se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má
od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.
A tak čtěme, slyšme, poznávejme
a žijme tuto Boží pravdu !!!!
Amen.
|