Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Vojtěch.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 3, článků celkem: 15949, komentáře < 7 dní: 299, komentářů celkem: 380006, adminů: 60, uživatelů: 4956  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 157 návštěvník(ů)
a 2 uživatel(ů) online:

theonomista
rosmano

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Prezident Jižních baptistù zveøejnil na Facebooku fotografii ze svého oèkování
·Beth Moore se omluvila za podporu teologie komplementarismu
·Nový zákon s poznámkami - pøeložil Petr Pavlíèek
·Poprvé v historii se hlásí k náboženské pøíslušnosti ménì než polovina Amerièann
·Kvùli pandemii se loni v katolické církvi konalo o ètvrtinu ménì køtù
·Velikonoèní sèítání lidu
·Informace z jednání Výkonné výboru BJB dne 17. bøezna 2021
·Prosba Sboru BJB v Praze - Církev XXI. století
·Televizní bohoslužba Bratrské jednoty baptistù 18.4.2021 na ÈT2
·Diáø za èasù korony

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
104428318
přístupů od 17. 10. 2001

Číhající nepřítel
Vloženo Středa, 30. červenec 2014 @ 12:38:52 CEST Vložil: Tomas

Zamyšlení poslal unshaken

Hospodin řekl Mojžíšovi: „Zapiš na památku do knihy a předej Jozuovi, že zcela vymažu zpod nebes památku na Amáleka.“ I vybudoval Mojžíš oltář a pojmenoval jej: ‚Hospodin je má korouhev.‘ Řekl totiž: „Je vztažena ruka nad Hospodinovým trůnem. Hospodin vyhlašuje boj proti Amálekovi do posledního pokolení.“ (Exodus 17:14-16)

Výše uvedený citát pochází z části Písma popisujícího boj Izraelitů proti Amálekovi. Při čtení však vznikne pocit, jako by šlo o jakýsi mýtus, než historicky doložitelný vojenský střet. Neboť úspěch bitvy byl zajištěn tím, jak Mojžíš držel žehnající ruku: Dokud Mojžíš držel ruku nahoře, vítězil Izrael, když ruku spustil, vítězil Amálek. (Exodus 17:11)



Nepřítel číhá na naši slabost ve víře

Boží lid měl před střetnutím s Amálekem za sebou Hospodinovo vyvedení z Egypta, dostával pokrm z nebe a obdržel dar vody vyvěrající ze skály. Co však čteme dál o Mojžíšovi:

To místo pojmenoval Massa a Meriba (to je Pokušení a Svár) podle sváru Izraelců a proto, že pokoušeli Hospodina pochybováním: „Je mezi námi Hospodin nebo není? (Exodus 17:7)

Tady se skrývá jádro věci: Lid zapochyboval o přítomnosti Boží moci.
Slabost nezůstala bez odezvy u nepřítele. Skrytého a ze zálohy číhajícího nepřítele, který čeká na každou příležitost, kdy přestaneme Bohu věřit. Nejenom že nás samotné to oslabí, ale je zde hned odezva, která nás má dorazit: Zčista jasna se najednou objeví nepřítel, jako se objevil Izraelitům. Což je psáno v následujícím verši:

Tu přitáhl Amálek, aby v Refídimu bojoval s Izraelem. (Exodus 17:8)

Nepřítel přichází z hlubin smrti

Kdo vlastně byl Amálek? Na tuto otázku můžeme použít výklad Jan Hellera, jak jej uvedl v knize „Obtížné oddíly knih Mojžíšových“. Pokud máte možnost, přečtěte si jej v kapitole 18.

V historii odpověď nenajdeme, žádná památka po Amálekovi není. Vše co víme je jen ve Starém zákoně. Analyzovat význam slova Amálek je také obtížné, buď nedává smysl nebo je překryto záhadami. Ale starozákoník Jan Heller si s tím dokázal poradit. Podrobným rozborem zjistil, že jméno Amálek asociuje démonské a nadlidské síly, pocházející odněkud z hlubin. Pro Amáleka použil zkratovité české vyjádření „Hlubinář“. Je to tedy ten, kdo z hlubin přišel a do hlubin, kde je ovšem smrt, přivádí. Je to trvalý Boží nepřítel, kterého lidská síla nedokáže zničit. V setkání s ním „Nevedeme boj proti lidským lidským nepřátelům (též: proti tělu a krvi), ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento svět tmy, proti nadzemským duchů zla“. (Efezským 6:12)

Ještě že nám sám Pánbůh poskytne možnost ochrany, když dává zaslíbení o konečné porážce číhajícího nepřítele. A o možnosti vztyčit Boží korouhev, což je vlastně vztyčená Boží ruka. Jak se můžeme přesvědčit v Exodu 17:14, ocitovaného hned v úvodu tohoto článku.

Zvítězit lze jen s Božím požehnáním

Po tomto vysvětlení se nám obraz Mojžíše vztyčujícího žehnající ruce konečně osvětlí:

Jozue učinil, jak mu Mojžíš rozkázal, a dal se s Amálekem do boje. Mojžíš, Áron a Chúr vystoupili na vrchol pahorku.
Dokud Mojžíš držel ruku nahoře, vítězil Izrael, když ruku spustil, vítězil Amálek. Když Mojžíšovi umdlévaly ruce, vzali kámen a podložili jej pod Mojžíše, aby se na něj posadil. Áron a Chúr, každý z jedné strany, mu podpírali ruce, takže vytrval s rukama nahoře až do západu slunce.
I porazil Jozue Amáleka a jeho lid ostřím meče. (Exodus 10-13)

K tomu zbývá jen doplnit, že to nebyla porážka úplná. Boží nepřítel se totiž objevoval dál, jak můžeme číst třeba v 1. Samuelově 5:1-8. Je zde popsáno, jak král Saul s Amálekem úspěšně bojoval. Ale z důvodu, který v Bibli není uveden, ušetřil amáleckého krále Agaga. Toto jméno je podle našich vědomostí základem apokalyptického Božího nepřítele Goga. My tak soudíme podle analýzy slova, ale králu Saulovi to bylo jistě známo podle tehdejší všeobecné vědomosti.

Korunu tomu všemu Saul nasadil (i tu svou královskou) tím, že si ponechal kořist, aniž by respektoval Hospodinovo nařízení vyhubit vše jako klaté a neponechat tak nepříteli novou naději na obnovu:

Amáleckého krále Agaga chytil živého, ale ostřím meče vyhubil všechen lid jako klatý. Saul a jeho lid ušetřil Agaga a nejlepší kusy z bravu a skotu, z druhého vrhu, a ze skopců a vůbec ze všeho pěkného, a nechtěli je vyhubit jako klaté. Jako klaté zničili jen to, co bylo podřadné a bezcenné. (1 Samuelova 15:8-9)

Nepřítel číhá na naši nevěru

Celá ta zdánlivě mýtická zkušenost při střetech s Amálekem nám jasně tlumočí zásadní vzkaz: Kdo přestane věřit Hospodinu, ten se musí obávat střetu se zákeřným nepřítelem. Řečeno ještě zřetelněji, můžeme se Bohu třeba protivit, nebo pochybovat, vyčítat, nečíst Bibli, přít se s Ním, vydupávat si výhody a podobně, ale nesmíme ztrácet důvěru k Hospodinu. Jinak nás číhající nepřítel napadne a naše přežití bude viset na vlásku do doby, kdy nás ochrání Boží požehnání. Kdo jiný je sledován, obviňován, zlořečen, pronásledován, nactiutrhán, pomlouván, než právě Boží lid? Copak by nepřítel stíhal své věrné následovníky? Pro nás je jediná ochrana: Skrýt se pod Boží korouhev.

Tento boj je tedy zápas na život a na smrt. Zde není místo pro slitování s nepřítelem. Je snad někomu líto zániku strůjce smrti?


Pozn. autora: Téměř vše v tomto článku je motivováno a odkazy použity z výše ocitované 18. kapitoly knihy Jana Hellera a Martina Prudkého „Obtížné oddíly knih Mojžíšových“, Karmelitánské nakladatelství, 2007.


"Číhající nepřítel" | Přihlásit/Vytvořit účet | 1 komentář | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Číhající nepřítel (Skóre: 1)
Vložil: poutnick v Pondělí, 04. srpen 2014 @ 08:40:04 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Poslední (fyzický a konkrétní) muž z Amálekova rodu byl prý vezír perských velkokrálů jménem Haman, který vystupoval proti Mardochajovi, Ester a všemu Vyvolenému národu a pokoušel se ho vyhubit. I tahle kniha popisuje skutečné historické události a platí od prvního do posledního písmene, stejně jako třeba Judit a Holofernes. Vidím v tom přinejmenším ještě jedno ponaučení. Měli bychom ze všech svých sil podpírat ruce papeže, biskupa a kněze a ctít a poslouchat je tak jako měl Vyvolený národ poslouchat Mojžíše. I když se svět do dnešních časů změnil v tom smyslu že nepozvedají ruce k boji a neprosí o vítězství ale k prosbě o milosrdenství a k záchraně všech. Včetně nepřátel. My kteří žijeme tady na zemi již nejsme církev bojující ale putující.



Stránka vygenerována za: 0.18 sekundy