|
Právě je 574 návštěvník(ů) a 3 uživatel(ů) online: rosmano Willy Frantisek100
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 116616687 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Život církví: Druhý pastýřský list pravoslavného arcibiskupa olomoucko-brněnského Simeona
Vloženo Pátek, 15. listopad 2013 @ 19:26:20 CET Vložil: Olda |
poslal Nepřihlášený Druhý pastýřský list metropolitního správce v českých zemích a na Slovensku, arcibiskupa olomoucko-brněnského Simeona
SIMEON (ThDr. Radivoj JakovIjevič)
ARCIBISKUP OLOMOUCKO-BRNĚNSKÉ PRAVOSLAVNÉ EPARCHIE
Masarykova 17, 779 00 OLOMOUC
Vážené sestry a bratři, důstojní otcové,
Před týdnem jsem vám napsal první pastýřský list o tom, proč
byla neúspěšná volba pražského biskupa 19.10.2013. Podle mnohých ohlasů
soudím, že jste mi porozuměli a většinou se mnou souhlasili. V závěru
jsem připomněl svá slova z konce zmíněného eparchiálního shromáždění,
že do 30 dnů lze svolat nové eparchiální shromáždění, které by už
pražského biskupa zvolilo. Dokonce jsem ve svém listu slíbil, že bych
se toho mohl ujmout, pokud by mi nebyly kladeny překážky, a zdůraznil
jsem, že jde o klíčový moment, protože bez pražského biskupa nemůžeme
volit metropolitu a krize by pokračovala. V závěru jsem napsal, že jsem
si jist, že by volba vyšla, pokud by se ustoupilo od snah ji
zmanipulovat.
Když jsem říkal „do 30 dnů“, měl jsem
na mysli jako den eparchiálního shromáždění sobotu 16. listopadu 2013.
Zatím už polovina lhůty uplynulo, aniž by se projevily nějaké známky
přípravy, a členové eparchiální rady, kteří se tohoto ústavního kroku
domáhají, jsou vedením eparchie prý odmítáni. Proč? Je to strach ze
zbytečných vydání a námahy, kdyby biskup zase zůstal nezvolen? Zraje
snad snaha prosadit nezvolitelné kandidáty jiným způsobem? Myslím, že
jsme zajedno v tom, že je nutno mít pražského biskupa co nejdříve a že
by se jím měl stát ústavní cestou - volbou eparchiálním shromážděním, a
samozřejmě, bez jakéhokoliv pokusu o manipulaci.
Eparchiální rada pražské eparchie se před 19. říjnem pečlivě
zabývala shromažďováním kandidátů, shromáždila jich 12. Jsou to tato
jména:
1. otec Rapcun,
2. biskup Jáchym,
3. arcibiskup Juraj,
4. arcibiskup Simeon,
5. arch. Marek Krupica,
6. igumen Izajáš Slaninka,
7. igumen Onufrij,
8. monach Joanikij,
9. igumen Michal Dandár,
10. emeritní metropolita Kryštof,
11. profesor Georgios Kountouris,
12. otec Hadrava.
Kandidáti 2.,5. a 7.kandidaturu odmítli, z dalších pak
kandidátu č. 10 posvátným synodem nebyla přiznána kanonická způsobilost
již dříve a u kandidátů 1. a 3. byla zpochybněna kanonická způsobilost
na samém eparchiálním shromáždění. Přinejmenším však zbývajících šest
může posloužit jako kandidáti pro příští eparchiální shromáždění. Je
prvořadým úkolem eparchiální rady připravit životopisy zbylých
kandidátů, případně dalších, kteří by byli dodatečně přihlášeni, a
zaslat je členům posvátného synodu, aby rozhodli o jejich kanonické
způsobilosti a své stanovisko písemně sdělili včas eparchiální radě. Na
splnění tohoto úkolu členové eparchiální rady ani nepotřebují, aby
byli svoláváni a zasedali. Mohou se o něj podělit mezi sebou, případně
přizvat k němu další slušné lidi, kterým osud církve leží na srdci.
Pokud by životopisy kandidátů dostali předem všichni členové
eparchiálního shromáždění, mohlo by být představování kandidátů na
tomto shromáždění velmi krátké. Omezilo by se na odpovědi kandidátů na
případné dotazy voličů. Představuji si, že sama volba by se konala
tajným hlasováním ve více kolech. V prvním jednom nebo dvou kolech by
se volilo mezi všemi kandidáty. Do dalšího kola, pokud by dosud žádný
kandidát nezískal dvoutřetinovou většinu všech hlasů, by postoupila
polovina kandidátů, ti s vyšším počtem hlasů Pokud by ani z těch nikdo
nezískal dvě třetiny hlasů následovalo by další kolo, kde by soutěžili
již jen dva kandidáti, kteří získali nejvyšší počet hlasů. Pokud by v
něm žádný nezískal dvě třetiny hlasů, toto kolo by se jednou nebo
dvakrát opakovalo. Kdyby ani pak nikdo z obou nezískal dvě třetiny
hlasů, bylo by přiznáno vítězství kandidátovi s prostou většinou, jako
tomu bylo při volbě minulého pražského biskupa v Teplicích v roce 2000.
Byl tehdy brán v úvahu neklid mezi věřícími, způsobený dlouhým
bezvládím.
Eparchiální shromáždění pražské eparchie také volí pomocné biskupy své eparchie.
O tom, že početná a rozlehlá pražská eparchie by měla mít
jednoho nebo dva pomocné biskupy, se již mnoho hovořilo při různých
setkáních. Žádá si to stále větší účast biskupů na mezinárodních
církevních i jiných schůzích. Ušetřilo by naší církvi čas, peníze a
energii, kdyby se k tomuto účelu využilo stávajícího shromáždění a
nesvolávalo se nové. Za kandidáty by posloužili zbylí kandidáti, kteří
neuspěli ve volbě za pražského biskupa. Zde upozorňuji, že bratr
Kountouris byl už zvolen pomocným biskupem pražské eparchie (biskupem
Žateckým) v roce 1995 a stačilo ho jen vysvětit, ale zasáhly zde tehdy
politické vlivy. Pokud by nebyl zvolen pražským biskupem, mohl by
přijmout příslušná svěcení a ujmout se úřadu jako pomocný biskup
pražské eparchie.
Nakonec se ještě vracím k bodu, který v srdcích některých
našich věřících vzbudil rozpaky. Mám na mysli přítomnost a projev
pařížského metropolity Emanuele z cařihradského patriarchátu na
eparchiálním shromáždění v Praze 19.11.2013. Zdálo se jim nemístné, aby
představitel jiné autokefální církve zasahoval, byť jen slovy, do
vnitřních záležitostí naší církve. Tyto rozpaky pramení z nedostatečné
znalosti struktury pravoslavné církve a jejího vnitřního propojení.
Jako jednotícím článkem katolíků je papež, kterého všichni katolíci na
slovo poslouchají a kdekoliv mezi katolíky dojde k nějakému problému,
zasáhne papež a jeho rozhodnutí je katolíkům zákonem, tak v pravoslavné
církvi tímto jednotícím článkem je obsah svátých kánonů, právních
usnesení pravoslavných sněmů a otců. Ty jsou závazným zákoníkem všech
pravoslavných autokefálních církví, a kde se poruší, poruší se i
jednota církve a tehdy celá církev je připravena pomoci tuto ránu
zacelit. Křehké demokratické zřízení pravoslavné církve založené na
lásce a porozumění snadno může být narušeno zvláště v době, kdy odchází
nejvyšší představitel autokefální církve a volí se jeho nástupce. Může
nastat patová situace, ze které není jiné východisko, než pomoc
bratrských pravoslavných církví.
Taková situace nastala v naší církvi po abdikaci vladyky
Kryštofa. Když byl volen a jmenován správce eparchie, došlo jaksi
automaticky k posunu pravomocí biskupských na kněze, čehož následky
všichni bolestně pociťovali, aniž pochopili příčinu. Stal jsem se
metropolitním správcem, tedy hlavou naší autokefální církve, ale s
velmi omezenou pravomocí. Snažil jsem se přesvědčit ty, kdo mne
omezovali, co a proč není v pořádku, ti však církevní právo většinou
nestudovali a církevní řád si přizpůsobili podle svého (církevní právo
se studuje v nejvyšších ročnících bohosloví; pokud se studium
nedokončí, doplatí na to především znalost církevních pravidel). V této
bezvýchodné situaci jsem učinil jediné možné, obrátil se o pomoc k
ekumenickému patriarchátu a jeho prostřednictvím vlastně k celé
pravoslavné církvi. Proto se na zasedání posvátného synodu a
eparchiálního shromáždění objevil pařížský metropolita Emanuel s
posláním pozorovatele, ale, bude-li třeba a bude-li ekumenický stolec
požádán, přislíbil i pomoc intensivnější. Má právo vybavit své delegáty i
pravomocí poradce i člena posvátného synodu s právem hlasu a poslat
jich trpící církvi tolik, kolik bude třeba. Vzpomínám si, že krátce po
svém vysvěcení na biskupa jsem zastupoval našeho metropolitu Doroteje v
Sofii. V Bulharské církvi vznikl rozkol a patriarcha Maxim požádal
ekumenického patriarchu o pomoc. Na jeho vyzvání přijely hlavy snad
všech autokefálních církví a po třech dnech jednání rozkol byl v míru a
lásce ukončen.
V závěru svého listu se obracím k vám, všem věřícím naší
pravoslavné církve, zvláště v postižené eparchii: nepodceňujte, ale ani
nepřeceňujte nebezpečí, které naší církvi hrozí. Nejdříve se říkalo:
„Odešel vladyka, zvolíme si jiného a vše bude jako dříve, teď jsou na
řadě důležitější věci: cyrilometodějské oslavy, pouť do Mikulčic,
návštěva ekumenického patriarchy… pak bude léto, věřící budou na
dovolené, volba počká, mediální tlak je velmi nepříjemný, ale nakonec
je to omrzí.“ Dnes víme, že je situace mnohem vážnější, že šlo o
posílení moci kněží v církvi, ne moci dávat a sloužit, ale moci brát a
panovat, že kdosi snad uvažuje, má-li se vůbec volit pražský biskup,
když lze panovat bez něj za pomoci strachu, především strachu z
chudoby. S druhé strany však víme, že církev patří Kristu, že on je
jejím Pánem a že ji může zachránit, činí to však spolu se svým lidem,
který mu věří, doufá v něho a miluje jeho církev. Není teď čas sedět u
počítačů, pohoršovat se a přemýšlet, jak z trpící a pomlouvané církve
utéci, ale soustředit se na modlitbu a požadovat od sebe i od svých
kněží důslednou mravnost a věrnost Kristu a nebát se za něj bojovat, „a
před nepřáteli neutíkejte!“
Arcibiskup olomoucko-bměnský
Metropolitní správce pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku
P.S. Prosím, aby tento pastýřský list byl přečten v chrámě po nedělních bohoslužbách
Olomouc 8.listopadu 2013 Zdroj: www.pravoslavnacirkev.cz
|
Re: Druhý pastýřský list pravoslavného arcibiskupa olomoucko-brněnského Simeona (Skóre: 1) Vložil: poutnick v Pondělí, 18. listopad 2013 @ 12:30:08 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | No vida. Tohle je úplně jiná řeč než ta politická a proticírkevní. Věřím a doufám že dojde brzo k plnému smíření a jednotě. I když my jsme my byli za komunismu bez biskupů po celá dlouhá léta. Kdy vedli diecéze vikáři. Kteří neměli biskupské svěcení a vysvěcení biskupové byli ve vězení nebo vyhoštěni do zahraničí. O to víc jsme se pak radovali když byli po Sametové revoluci všechny diecéze řádně obsazeny. Biskupy díky Bohu nevolíme ale přijímáme. Jako otce a pastýře dané Bohem. Tak jak upozorňuje i otec biskup Simeon.
Pravoslavná Církev musela za totality projít jedním těžkým pokušením. Režim občas předstíral pozitivní diskriminaci a snažil se aby česká pravoslavná církev představovala teoretickou vazbu na Sovětský svaz ale aby byla de facto izolovaná od patriarchátu v Moskvě a ještě víc od Konstantinopole a svaté hory Athosu. Snažili se vnést do pravoslavných řad nedůvěru a rozkol, stejně jako mezi všechny ostatní křesťany.
|
Re: Re: Druhý pastýřský list pravoslavného arcibiskupa olomoucko-brněnského Simeona (Skóre: 1) Vložil: informator v Úterý, 19. listopad 2013 @ 14:34:06 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Poutnick neomylně všechno skropí svou "svěcenou vodou"
|
]
Re: Re: Re: Druhý pastýřský list pravoslavného arcibiskupa olomoucko-brněnského Simeo (Skóre: 1) Vložil: poutnick v Úterý, 19. listopad 2013 @ 15:37:51 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Myslíte že byste začal bolestí ječet a válet se po zemi, kdybyste se jí dotknul ? |
]
Re: Re: Re: Re: Druhý pastýřský list pravoslavného arcibiskupa olomoucko-brněnského S (Skóre: 1) Vložil: Bumerang v Čtvrtek, 21. listopad 2013 @ 15:51:17 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | |
]
|
|
Re: Druhý pastýřský list pravoslavného arcibiskupa olomoucko-brněnského Simeona (Skóre: 1) Vložil: poutnick v Úterý, 19. listopad 2013 @ 15:36:09 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Oficiální stránky pravoslané církve najdeme zde : http://www.pravoslavnacirkev.cz/společně s upozorněním na falsum podobného jména. Které jinak vypadá docela věrohodně. Nevíte něco vážený pane Informátore o tom kdo je ten tajemný šéfredaktor který se takto podepisuje pod ty proticírkevní stránky ?
|
|
|
|
|