poslal Majka2 Na světě vždy byli chudí a bohatí. Mezi těmito dvěma skupinami je hluboká propast. Tyto dvě skupiny se nemají v lásce. Závist, nespokojenost, pocit křivdy, rozdílné společenské postavení, rozdílné životní podmínky a možnosti se uplatnit na jedné straně a pýcha, pohrdání, rozmařilý život, nepochopení, protekce, laciný zisk na straně druhé tuto propast ještě více prohlubují. A přeci Bůh stvořil chudé i bohaté. Pán Ježíš položil život za každého člověka, každému z nás dává šanci, aby našel k Němu cestu. A najít cestu k Bohu, to také znamená najít si cestu k lidem, porozumět jim, mít je rád. Najít si cestu ke všem lidem, k chudým i k bohatým. Není to snadné. Abych pomohla překonat tuto bariéru nepochopení, rozhodla jsem se parafrázovat malinký starý spisek J.A.Komenského “ Listové do nebe”, který jsem objevila v jednom antikvariátu. Myšlenky J.A. Komenského v tomto dílku obohatily můj život. Myslím, že i dnes po tak dlouhé době mají i vám, milí čtenáři, co říci. Proto se pokusím o ně s vámi podělit.
Majka 2 ( H.M)
Dopisy do nebe
V nich chudí a bohatí na sebe navzájem žalují Pánu Ježíši a prosí o posouzení jejich námitek a o spravedlivé vyřešení jejich vzájemného sporu.
Rok 1619
První list chudých Ježíši Kristu
Drahý Pane Ježíši !
Obraceli bychom se k Tobě s obavami a strachem, kdybychom si nebyli jisti tím, že nás nesoudíš podle zevnějšku, ale hledíš k našemu srdci ( 1. Sam. 16,7)
My chudí tady na zemi snad ani nemáme pro nikoho cenu. Jsme bídní a neznáme nikoho, kdo by se nás zastal. Proto se obracíme k Tobě, Pane, Ty jsi naše jediná útěcha a naděje. Posud naše těžké postavení a pomoz nám! “Otevři ústa za němého, za právo všech postižených, otevři ústa, suď spravedlivě a zastaň se utiskovaného a ubožáka” ( Př. 31,8-9). Je smutné, že si musíme stěžovat na naše bratry. Vždyť všichni máme jednoho společného otce-Adama. Máme pocit nespravedlnosti, že jedni jsou bohatí a druzí chudí. My těžkou prací, s námahou a vyčerpáním si jen ztěží vyděláme na nejnutnější živobytí. A oni žijí bez námahy v rozmařilosti a v blahobytu. Cožpak jsi Pane, nestvořil všechny k obrazu svému ? Což jsi nám všem nesvěřil vládu nad dílem Tvých rukou? ( Žalm 8,7) Což jsi za nás všechny nezemřel ? Jak je tedy možné, že je mezi námi takový rozdíl? O co byli lepší, že jsi je povýšil nad nás, aby nám poroučeli a žili z naší těžké práce ? O co jsou lepší než my ? Ty přeci vidíš, jak s nám jednají, že k nám nemají ani soucit ani lásku. Lehkomyslně užívají svého bohatství a my nemáme, co bychom dali do úst. A přitom se od nich nedočkáme, aby nám ze svých přebytků něco dali. Pyšně si vykračují, a když vidí nuzného, opovržlivě se k němu otočí zády. Což by takovému boháči ubylo, kdyby se nad námi slitoval a něčím nás obdaroval ? Vydávají na odiv svoji zbožnost, ale citu v nich není. Máš, Pane, mnoho takových ctitelů. A nejen to. Musíme na ně pracovat a oni nás jen hlídají a poroučejí. Vydírají nás. Ze své chaloupky musíme dávat větší daně než oni ze svých velikých domů. Když zůstaneme něco dlužní, zacházejí s námi jako s otroky. Tak se stává, že mnozí po celý život těžce pracují, boháčům odevzdávají výtěžky své práce a sami se ani dosyta nemohou najíst. Když jim zůstaneme něco dlužní, vybírají od nás vysoké úroky a tím nás dostávají do ještě větší bídy.
U soudu se před nimi práva nedovoláme. Oni za úplatek překrucují právo a nás se nikdo nezastane. Jen výjimečně se stává, že se chudý dovolá spravedlnosti.
Pro tu naši chudobu s námi pohrdají. My se jim musíme poníženě klanět, klobouky snímat a vzdávat jim úctu. A přitom si nás neváží, vysmívají se nám. Mnohdy si váží svého psa více než chudého člověka. Ani si nepovšimnou, když nám narodí dítě. A když z nás někdo onemocní nebo zemře, jsou k našemu hoři lhostejní, slzu neuroní. Když jim se narodí potomek, všude to rozhlašují. Když hovoří bohatý, musíme se vším souhlasit a chválit jeho moudrost. Promluví-li ale chudý, i kdyby jeho slova byla sebemoudřejší, posmívají se mu a mají ho za blázna. Často nám ani na pozdrav neodpoví.
Jak dlouho se na to budeš dívat, ó Bože ? Kdy se nás zastaneš ? “Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi: vždyť na sobě zakusil všechna pokušení, ale nedopustil se hříchu.” ( Žid. 4,15)
Kde je Tvoje lítost ? Proč nám ji nezjevíš a nesmiluješ se nad námi ? Víme, Pane, že jsi vševědoucí, že znáš každé naše slovo i každý náš skutek. Prosíme tě, povstaň a zastaň se nás ! Nebylo by přeci nespravedlivé žádat Tebe, abys nám všem dal stejně bez rozdílu. Tak, jako jsi nás všechny stvořil, z jedné krve, k jednomu cíli, bez rozdílu. Nechceme, abys nás povyšoval a je ponižoval. Přejeme si, abychom měli všichni stejně. Bylo by to spravedlivé. Ale ať je tak, jak Ty chceš. Jestli se nás zastaneš a zmírníš naši bídu, budeme tě chválit za Tvoji spravedlnost a pokojně Ti sloužit. Zjev se, ujmi se nás chudých, ať všichni poznají, že Ty jsi Bůh spravedlivý a ochránce všech, kdo v tebe doufají. Amen, staň se, králi náš.
Dáno z údolí pláče a zapečetěno slzami Tvých ubohých.
----------------------------------------------------------------------------------------
pokračování Odpověď Pána Ježíše na dopis chudých
Majka
( majkajh.post.cz)
