Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Oto.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 3, článků celkem: 16654, komentáře < 7 dní: 184, komentářů celkem: 429725, adminů: 60, uživatelů: 5252  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 566 návštěvník(ů)
a 5 uživatel(ů) online:

rosmano
Willy
magdalena07
oko
ivanp

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116618053
přístupů od 17. 10. 2001

Hledání: Jak jsem uvěřil
Vloženo Úterý, 13. květen 2003 @ 06:36:33 CEST Vložil: Bolek

Svědectví poslal kulíšek

  Jak jsem uvěřil Ve svém životě jsem urazil velmi dlouhou cestu. Mé první setkání s Ježíšem si pamatuji z doby, kdy jsem se jako velmi malý chlapec šel s mojí babičkou před Vánocemi podívat do kostela na betlém s Ježíškem a skutečně jsem dlouho věřil, že dárky naděluje o Vánocích právě on.

Když jsem se dozvěděl, že tomu tak není, bylo to pro mne velké zklamání. Kromě babiček nikdo v naší rodině nebyl věřící, a jak jsem si později uvědomil, měly zřejmě od mých rodičů zakázáno o čemkoli v tomto směru s námi mluvit. Někteří mí kamarádi z dětství byli věřící, chodili do kostela i do náboženství a již tehdy jsem vnímal, že se chovají a jednají jinak než ostatní – byli čestnější a poctivější a s mnohými jsem se pak setkal ve skautském oddílu. Po absolvování oboru matematika – fyzika na univerzitě jsem byl 100% materialista, ale svých věřících kolegů a přátel jsem si vážil a jejich víru jsem vždy respektoval. Když dva z mých bývalých velmi nadaných studentů vystudovali teologii a stali se katolickými duchovními, začal jsem si klást otázku, proč si tuto těžkou a složitou cestu v tehdejší společnosti zvolili, a jedinou odpovědí byla jejich neochvějná víra v Boha. Druhý z nich svůj úmysl studovat teologii se mnou v době, kdy se o studiu rozhodoval, konzultoval, a toho jsem si velmi vážil a vážím dodnes – bylo to vyjádření naprosté důvěry a jistoty, že ho nezradím. Slyšel jsem jeho svědectví, které na mě hluboce zapůsobilo. Svým způsobem to byla vlastně první evangelizace, kterou jsem zažil. Život šel dál a naše dcera Martina našla cestu do BJB a začala další etapa mého života i cesty k víře a Bohu. Přiznávám, že tehdy mi to moc milé nebylo a viděl jsem u ní ( podle mého tehdejšího vnímání ) i určitý fanatismus. Měl jsem i velmi vážné obavy a strach, jestli se naše dcera nestala obětí nějaké náboženské sekty. I z tohoto důvodu jsem se začal o BJB zajímat, zpočátku nejprve občas navštěvovat i nedělní kázání, a tak postupně společenství poznávat. Začal jsem číst Boží slovo, přemýšlet o něm a i doma jsme o něm s mou paní začali pravidelně hovořit. Návštěvy nedělních bohoslužeb se stávaly stále pravidelnější a 23. 3. 1997 jsem při nedělním kázání přijal Ježíše Krista jako svého osobního Spasitele. Uvědomil jsem si, že již dále nechci žít starým životem a že toto je jediná cesta, kterou chci dále jít a že mne na ni náš Otec volá. Promítl jsem si svůj minulý život, vyznal jsem mu své hříchy a poprosil jsem ho celým svým srdcem za jejich odpuštění. Možná vás napadá, jak to, že si tento den pamatuji, ale každý si své narozeniny přece pamatuje. A já jsem si je pro jistotu zapsal i do svého Nového zákona. Proč jsem tak dlouho otálel se křtem? Odpověď na tuto otázku je velmi prostá. Při prohlížení osobních dokladů jsem našel i svůj křestní list a domníval jsem se, že stačí, když se s tímto křtem ztotožním, a to bude vše, co musím učinit. Dalším studiem a každodenními rozhovory o Božím slově a jeho čtením jsme ale dospěli k názoru, že chceme být pokřtění se vším, co k tomu patří, t.j. vědomě. Přemysl Strážnický


"Jak jsem uvěřil" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Stránka vygenerována za: 0.14 sekundy