Zaslal: so květen 16, 2026 4:44 pm Předmět: Duchovní obsah odpuštění a diskusní nedorozumění.
Milka
Celá diskuse je postavená na nesmyslných vyjádřeních: trvající zlo, máš či nemáš odpuštění hříchů..
Prostě hloupé otázky. Na ty se nedá dobře odpovídat.
Protože buď začneš používat smysluplné myšlenky( zlé skutky trvají např. ) nebo se zamotáš.
Z té šmodrchanice není kloudné cesty ven. Jen to rozetnout jako ten proslulý gordický uzel.
Myslivec
Zatím se v tom orientuji dobře Milko. Je to jednoduché. Zaleží na tom kdo a jaký význam vkládá do pojmu "odpuštění".
Brusle má v pojmu "odpuštění" obsažené i ovoce odpuštění, tedy smíření, a ukončení, zahlazení zla, které hřích způsobil.
To je mimochodem správné komplexní pojetí odpuštění v celém jeho duchovním obsahu i rozsahu.
Jiní diskutující které nebudu vyjmenovávat mají v obsahu pojmu "odpuštění" počátek možného odpuštění v podobě otevřené otcovské náruče, otevřené brány milosti. To ale není odpuštění v celém možném duchovním rozsahu, je to něco jako zárodek odpuštění, možný počátek. A nakonec je zde Cizinec, který má v pojmu "odpuštění" dosazený podivný nelítostný (ne)odpouštějící pseudopaskvil.
Takže když si uvědomíš, co který diskutující má v pojmu "odpuštění" dosazený za duchovní obsah, lze pak jejich vyjádřením docela dobře rozumět.
Každý z nich reaguje na vlastní představu odpuštění, a nenechá si ji vymluvit. V takovém případě nejde smysluplností nic řešit. Hlavní problém je v poznání jednotlivců, které je žel většinou nedostatečné až mylné.
Problémem číslo jedna je, že naprostá většina diskutujících si neuvědomuje, že odpuštění je duchovní záležitost stejně jako modlitba, a pletou si odpuštění na úrovni ducha s lidským tělesným prominutím.
Tento omyl je nejvíce patrný na Cizinci, pak u JirkyB kterým duchovní rozměr v "odpuštění" zcela schází, a jejich představa o odpuštění je příliš tělesná až pragmatická.
Taky chápu, že se diskuse točí v kruhu, protože není ujasněný pojem "odpuštění"
Odpuštění může být na úrovni lidské, vyrovnání se s křivdou a není závislé na tom, kdo ublížil, a jestli hodlá škodit dál či ne. Vůči komukoliv z lidí.
Někdy křesťané odpouští i lidem, co konají opravdu zlé skutky. Protože jsou si vědomi, že to ten Zlý je za vším tím zlem co se děje. To je pak duchovní, ne jen lidské. Bůh s takovým křesťanem v tom boji je a dává sílu odpustit. Protože křesťané nebojují proti krvi a tělu, nýbrž proti autoritám temnoty, duchovním mocnostem.
Odpuštění může být mezi lidmi, přesto na úrovni duchovní, mezi křesťany. Jako Bůh odpustil vám, odpouštějte si vzájemně. Tady už by mělo dojít ke vzájemnému odpuštění, smíření. Jsme k tomu vyzýváni. A Bůh nám v tom bude nápomocen svou mocí. Jestli je mezi křesťany láska, tady se ukáže.
Odpuštění je pojem z písma, kdy se jedná o skutek Boží:
Neboť toto je má krev nové smlouvy, která se vylévá za mnohé na odpuštění hříchů. Tady už jde o více. O přístup k Bohu, jeho milost lidem projevená.
A je pak na člověku, zda učiní pokání a s Bohem se smíří.
Jemu všichni proroci vydávají svědectví, že skrze jeho jméno přijme odpuštění hříchů každý, kdo v něho věří.“
To už je pak milost. Život ve víře, z víry, hříchy jsou odpuštěny skrze Krista, jeho krev. Člověk pak začíná nový život jako Boží dítě, přijaté a milované, za které bylo zaplaceno Kristovou krví.
No, a pak ještě Bůh odpouští hříchy křesťanům, co tak někdy učiní v životě, pokud je vyznají a učiní pokání. To je pak mezi nimi a Bohem.
Co se týče Brusle, nemluvím jazykem jejího kmene:)
A kdo to zkusil, tak se zapletl do zmatení pojmů.
Rozhovor jako "jeden o koze a druhý o voze. " To se nemohou domluvit, kdyby se umluvili..
Taky chápu, že se diskuse točí v kruhu, protože není ujasněný pojem "odpuštění"
Odpuštění může být na úrovni lidské, vyrovnání se s křivdou a není závislé na tom, kdo ublížil, a jestli hodlá škodit dál či ne. Vůči komukoliv z lidí.
Někdy křesťané odpouští i lidem, co konají opravdu zlé skutky. Protože jsou si vědomi, že to ten Zlý je za vším tím zlem co se děje. To je pak duchovní, ne jen lidské. Bůh s takovým křesťanem v tom boji je a dává sílu odpustit. Protože křesťané nebojují proti krvi a tělu, nýbrž proti autoritám temnoty, duchovním mocnostem.
Odpuštění může být mezi lidmi, přesto na úrovni duchovní, mezi křesťany. Jako Bůh odpustil vám, odpouštějte si vzájemně. Tady už by mělo dojít ke vzájemnému odpuštění, smíření. Jsme k tomu vyzýváni. A Bůh nám v tom bude nápomocen svou mocí. Jestli je mezi křesťany láska, tady se ukáže.
Odpuštění je pojem z písma, kdy se jedná o skutek Boží:
Neboť toto je má krev nové smlouvy, která se vylévá za mnohé na odpuštění hříchů. Tady už jde o více. O přístup k Bohu, jeho milost lidem projevená.
A je pak na člověku, zda učiní pokání a s Bohem se smíří.
Jemu všichni proroci vydávají svědectví, že skrze jeho jméno přijme odpuštění hříchů každý, kdo v něho věří.“
To už je pak milost. Život ve víře, z víry, hříchy jsou odpuštěny skrze Krista, jeho krev. Člověk pak začíná nový život jako Boží dítě, přijaté a milované, za které bylo zaplaceno Kristovou krví.
No, a pak ještě Bůh odpouští hříchy křesťanům, co tak někdy učiní v životě, pokud je vyznají a učiní pokání. To je pak mezi nimi a Bohem.
Co se týče Brusle, nemluvím jazykem jejího kmene:)
A kdo to zkusil, tak se zapletl do zmatení pojmů.
Rozhovor jako "jeden o koze a druhý o voze. " To se nemohou domluvit, kdyby se umluvili..
Ahoj Milko, napřed k Brusli. To, že jí nerozumíš ty i jiní není ani tak její problém. Ona je velmi senzitivní, má vyšší citlivost duchovních vjemů, ale pro velký rozsah vjemů se v nich málo orientuje a těžko se jí hledají výrazy. To není ani tak její problém, jako Boží dar, na který útočí zlý duch zmatku. Proto někdy za útočníka považuje někoho kdo jí řekne nepříjemnou pravdu právě pro ten nepříjemný vjem.
Na začátku jsem napsal, že to není ani tak její problém, problém je totiž i u těch, kteří jí nerozumí kvůli svému příliš sekularizovanému pojetí křesťanství.
Promiň Milko, ale tu sekularizaci vnímám trošku i u Tebe. Vidím to na tom co píšeš k odpuštění. Odpuštění je ryze duchovní záležitost, a pokud odpuštění nenastane na úrovni duchovní, nemůže nastat ani ve světě materiálním tělesném. Být očištěný krvi Krista je ryzí duchovní záležitost, je to ospravedlnění lidského ducha aby vůbec mohl stanout před Bohem.
Je smutné číst komentáře na GS. Duchovnem ve kterém působí Duch svatý, kterého nám neustále sesílá Kristus, se prakticky skoro nikdo nezabývá.
Bůh je Duch a komunikace s Ním je možná hlavně na úrovni duchovní. Modlíme se v Duchu svatém. Odpouštíme v Duchu svatém. Kristus nás křesťany spojuje v Duchu svatém. To poslední se již prakticky neděje, protože se naplnilo proroctví Daniele o roztříštění moci svatého lidu. Daniel 12,6-10.
Duchovní sdílení na GS prakticky neexistuje. To co u mne považuješ za přehánění je způsob duchovního boje jak přimět k odezvě zlého ducha který v diskutujícím působí. I podle toho se pak dá poznat skutečný pokrytecký obsah ve slovních pojmech. Lháři kteří lžou proti vlastním slovům ještě nejsou tak nejhorší. Nejhorší jsou ti, kteří tvrdí že žluté kolečko je žluté kolečko, ale v představě mají modrý čtvereček. To je ten nejhorší způsob klamu příznačný naší době. Usmívají se jako andělé a za úsměvem jsou zuby tygra. Mluví o právech, a mají na mysli totalitu. Mluví o míru, a mají na mysli válku. Mluví o rovnosti, a myslí tím otroctví. Tak dnes působí v lidech mocnosti zla.
A křesťané? Pokud se vůbec ještě křesťany dají nazvat ani mnohdy nerozlišují mezi vjemy duchovními, duševními a tělesnými. Podle toho taky diskuse na GS vypadá. Nikdo nehledá pravdu v Duchu svatém která nás spojuje, každý jako buldozer valí tu svou náboženskou "pravdu" před sebou hlava nehlava.
A nějaké duchovní vjemy? Tak ty jsou někde hodně vzadu. A přitom..
Efezským 6, 18 V každý čas se v Duchu svatém modlete a proste, bděte na modlitbách a vytrvale se přimlouvejte za všechny bratry i za mne,
Co se mě a Boha týče, mám jasno v tom, že jsem mezi křesťany, mezi kterými být mám - nyní píšu o naší církvi, našem shromažďování. Vím, jaké skutky můžu konat díky Boží milosti, čím přispívám našemu společenství. Tam je vše vedeno Duchem, Bůh nás spojil a je nám Otcem.
GS není církev, není to živé společenství křesťanů. A podle toho to taky vypadá.
Setkávají se tu názory, ne skuteční lidé. Jsme většinou anonymní, prostředí internetu nepodporuje velkou otevřenost. Alespoň u mě určitě ne.
Dokud se tu píše, jsou tu články a komentáře, k domluvě je nutná alespoň základní shoda na pojmech a obsahu.
Nevím přesně proč a v čem u mě vnímáš sekularizaci. Jestli je to v uplatňování racionálního přístupu, pak ano - považuju ho za nutný, pokud chci, aby mě někdo pochopil, má slova, text. Chybí tu jiné způsoby komunikace.
I lidé nevěřící umí odpustit, a nečiní tak v Duchu svatém. Umí se smířit, čistě lidsky.
Očištění krví Krista a ospravedlnění Bohem, to už je duchovní záležitost.
Co se mě a Boha týče, mám jasno v tom, že jsem mezi křesťany, mezi kterými být mám - nyní píšu o naší církvi, našem shromažďování. Vím, jaké skutky můžu konat díky Boží milosti, čím přispívám našemu společenství. Tam je vše vedeno Duchem, Bůh nás spojil a je nám Otcem.
GS není církev, není to živé společenství křesťanů. A podle toho to taky vypadá.
Setkávají se tu názory, ne skuteční lidé. Jsme většinou anonymní, prostředí internetu nepodporuje velkou otevřenost. Alespoň u mě určitě ne.
Dokud se tu píše, jsou tu články a komentáře, k domluvě je nutná alespoň základní shoda na pojmech a obsahu.
Nevím přesně proč a v čem u mě vnímáš sekularizaci. Jestli je to v uplatňování racionálního přístupu, pak ano - považuju ho za nutný, pokud chci, aby mě někdo pochopil, má slova, text. Chybí tu jiné způsoby komunikace.
I lidé nevěřící umí odpustit, a nečiní tak v Duchu svatém. Umí se smířit, čistě lidsky.
Očištění krví Krista a ospravedlnění Bohem, to už je duchovní záležitost.
Je moc milé i správné co píšeš o společenství církve, působení Ducha, skutcích Božího milosrdenství. To se hnedka pozná na tvém vyjadřování a srdečnosti.
A také je to velmi upřímné, otevřené, příkladné. Velmi dobře se mi čte to co píšeš. Kdyby to tak bylo u všech.
Na GS není živé společenství křesťanů, je to babylonská změt jazyků.
K té sekularizaci. Napsal jsem, že trošku. Vysvětlím. Sekularizace ubíjí vnímaní působení Ducha svatého. Na čem to třeba vidím? Nemusím jít daleko, třeba tyto tvoje poslední slova.
I lidé nevěřící umí odpustit, a nečiní tak v Duchu svatém. Umí se smířit, čistě lidsky.
Takový názor vychází ze sekularizovaného křesťanství. Duch svatý působí i v nevěřících, On není omezený vírou či nevírou jednotlivce. Kdyby tomu tak bylo, nebylo by možné obrácení nevěřícího. Moje zkušenost je taková, že si toho nevěřící nejsou vědomi, že při odpouštění v nich působí Duch svatý, a odpuštění nevěřících často přináší lepší ovoce než odpuštění náboženských fanatiků od kterých Duch svatý odejde pro jejich zkreslené náboženské představy.
Spíš příjme Ducha svatého nevěřící s čistým nepopsaným listem, než ten u komu je napřed třeba vyhnat z hlavy pekelné pavouky a vymést pavučiny.
Tak kdysi fungovala evangelizace v prvocírkvi. Apoštolové někam přišli mezi nevěřící ve kterých již Duch svatý působil, a oni jim zvěstovali evangelium a objasnili jim lidským slovem to co se v jejich duchovním nitru děje. Nevěřící apoštolům neuvěřili proto, že by byli výmluvní a přesvědčiví, uvěřili jim proto, protože rozpoznali v sobě samých působení Ducha svatého. Víru do srdcí zasévá Kristus rozsévač v Duchu svatém, a člověk člověku to niterně dění popíše lidským slovem.
A ve které církevní denominaci se dnes zabývají duchovním rozlišováním působení Ducha svatého v nevěřících? Ve které se vede duchovní boj s mocnostmi zla?
Neznám takovou. Ve všech mají křesťané problém se základním duchovním rozlišováním a mnohdy ani mezi sebou nerozlišují působení duchů dobra a zla. Za této situace je evangelizace nemožná.
Založen: Nov 22, 2009 Příspěvky: 1695 Bydliště: Česká republika
Zaslal: so květen 16, 2026 9:16 pm Předmět:
MILKA
Kdo se chce domluvit, domluví se. A kdo se nechce domluvit, nikoliv. Boží děti se navzájem znají a slyší Boží vánek, Boží hlas... Tam pak dochází ke sjednocení diskusí (ve vážných tématech na GS převzácné).
Ano, to si uvědomuju. Jen to nemusím vždy zdůrazňovat. Všichni a všechno bylo stvořeno Bohem a je udržováno jeho mocí.
Myslím, že už jsem vícekrát zmínila, že Bůh si vede každého, a já tudíž nejsem povolaná nikoho soudit předem, protože nevím, kdy kdo Boha najde, kdy se s ním setká, jestli se s ním setká.
Byla jsem i u umírajících. A to jsou chvíle, kdy jediné co člověku zůstává, je duch. Jinak vše ostatní ho opouští. A to se týká každého člověka, ať je věřící či ne.
Mezi teoriemi, které se snaží vysvětlit kvantovou mechaniku, zákonitosti mikrosvěta, je jedna, co se nazývá Bohmova teorie prvotní vlny. Podívej se na to. Je to zajímavé...
K té evangelizaci...
Mě osobně dal Bůh velkou milost. A daroval mi čisté nefalšované Slovo boží. Jak píše Petr: jako novorozené děti mějte touhu po nefalšovaném mléku Božího slova, abyste jím vyrostli k záchraně, 3jestliže jste vskutku okusili, že Pán je dobrý.
Dodnes, když si vzpomenu, tak cítím tu vůni i chuť. Mléko, čisté..
A to je Boží slovo. Zamilovala jsem si ho, a uvědomuju si, že ta moc, o které píšeš, moc působit na srdce, která vede k obrácení k Bohu, je tam. Neboť Boží slovo je živé, činné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až do rozdělení duše a ducha, kloubů a morku a je schopné rozsoudit myšlenky a postoje srdce. 13A žádné stvoření není před ním skryté; před očima toho, jemuž se budeme zodpovídat, je vše nahé a odkryté.
Tuhle moc nikdy neztratilo. Působí i dnes stejně jako tehdy.
Co se týče církve...
Píšeš, že dnes se nezabývají rozlišováním působení Ducha svatého v nevěřících, nevede se duchovní boj s mocnostmi zla..
Myslím, že rozlišování duchů je dar od Boha. Neměl ho nikdy každý, je tomu tak i dnes. Bůh dává dary lidem jak sám chce.
Duchovní boj se může vést i jinak než přímo proti mocnostem zla.
Ve Zjevení Janově jsou tato slova Ježíšova k církvi ve Filadelfii:
Znám tvé skutky. Hle, postavil jsem před tebou otevřené dveře, které nemůže nikdo zavřít. Neboť máš malou moc, a přece jsi zachoval mé slovo a nezapřel jsi mé jméno.
Důležité je tedy zachovat jeho slovo, zůstat věrný.
Evangelizace je možná vždy. Protože je to Boží moc, jeho síla, jeho Duch, jeho Slovo. To On vše působí.
Jeho je sláva i moc i království. Jak na zemi, tak i na nebi.
Ano, to si uvědomuju. Jen to nemusím vždy zdůrazňovat. Všichni a všechno bylo stvořeno Bohem a je udržováno jeho mocí.
Myslím, že už jsem vícekrát zmínila, že Bůh si vede každého, a já tudíž nejsem povolaná nikoho soudit předem, protože nevím, kdy kdo Boha najde, kdy se s ním setká, jestli se s ním setká.
Byla jsem i u umírajících. A to jsou chvíle, kdy jediné co člověku zůstává, je duch. Jinak vše ostatní ho opouští. A to se týká každého člověka, ať je věřící či ne.
Mezi teoriemi, které se snaží vysvětlit kvantovou mechaniku, zákonitosti mikrosvěta, je jedna, co se nazývá Bohmova teorie prvotní vlny. Podívej se na to. Je to zajímavé...
K té evangelizaci...
Mě osobně dal Bůh velkou milost. A daroval mi čisté nefalšované Slovo boží. Jak píše Petr: jako novorozené děti mějte touhu po nefalšovaném mléku Božího slova, abyste jím vyrostli k záchraně, 3jestliže jste vskutku okusili, že Pán je dobrý.
Dodnes, když si vzpomenu, tak cítím tu vůni i chuť. Mléko, čisté..
A to je Boží slovo. Zamilovala jsem si ho, a uvědomuju si, že ta moc, o které píšeš, moc působit na srdce, která vede k obrácení k Bohu, je tam. Neboť Boží slovo je živé, činné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až do rozdělení duše a ducha, kloubů a morku a je schopné rozsoudit myšlenky a postoje srdce. 13A žádné stvoření není před ním skryté; před očima toho, jemuž se budeme zodpovídat, je vše nahé a odkryté.
Tuhle moc nikdy neztratilo. Působí i dnes stejně jako tehdy.
Co se týče církve...
Píšeš, že dnes se nezabývají rozlišováním působení Ducha svatého v nevěřících, nevede se duchovní boj s mocnostmi zla..
Myslím, že rozlišování duchů je dar od Boha. Neměl ho nikdy každý, je tomu tak i dnes. Bůh dává dary lidem jak sám chce.
Duchovní boj se může vést i jinak než přímo proti mocnostem zla.
Ve Zjevení Janově jsou tato slova Ježíšova k církvi ve Filadelfii:
Znám tvé skutky. Hle, postavil jsem před tebou otevřené dveře, které nemůže nikdo zavřít. Neboť máš malou moc, a přece jsi zachoval mé slovo a nezapřel jsi mé jméno.
Důležité je tedy zachovat jeho slovo, zůstat věrný.
Evangelizace je možná vždy. Protože je to Boží moc, jeho síla, jeho Duch, jeho Slovo. To On vše působí.
Jeho je sláva i moc i království. Jak na zemi, tak i na nebi.
Milka
Duchovní boj se může vést i jinak než přímo proti mocnostem zla.
Myslivec
S tím nesouhlasím. Není žádné dělení na přímé či nepřímé. Duchovní boj se vede v pravdě a moci Božího slova a konfrontace je vždy přímá. Viz Kristus a apoštolové.
Milka
Myslím, že rozlišování duchů je dar od Boha. Neměl ho nikdy každý, je tomu tak i dnes. Bůh dává dary lidem jak sám chce.
Myslivec
Takové názory jsou reziduem katolicismu.
Kristus odešel a řekl, že nám sešle Ducha svatého. Ducha svatého seslal a sesílá. Duch svatý působí všude kde mu libo. Kde mu nelibo, od toho odchází.
Bůh byl přítomný na posvátných návrších, pak v prvním chrámu, a v druhém chrámu. Kristus chrám zbořil. Přítomnost Boha již není na kopcích nebo v kamenných chrámech. Bohu se zalíbilo být na místě svatém v chrámu těla v srdci člověka. Přítomnost Boži v lidském srdci je zároveň i o působení Ducha svatého, který krom jiného zprostředkovává duchovní komunikaci s Bohem. To je jeden z hlavních důvodů proč Kristus Ducha svatého sesílá. Bez Ducha svatého by nebyla možná modlitba. Proto je každá modlitba v Duchu svatém, a v každý čas se tak máme modlit. Modlit k Bohu se nedá jinak než v Duchu svatém a mnoho lidí si to neuvědomuje, že se modlí v Duchu svatém, že jejich vztah víry je v Duchu svatém, že charakter milujícího Boha jim bylo dané poznat v pravdě Ducha svatého.
Vždyť tohle všechno máš Milko, Duch svatý v Tobě působí. Když se svým duchem zadíváš do svého duchovního nitra tak to uvidíš. Rozlišování duchu není o daru-nedaru. Je o duchovním vidění toho co křesťané již mají dva tisíce let. A kdo uvidí sám v sobě působení Ducha svatého, které je mu neviditelné pro tu samozřejmost Jeho působení, tak ten kdo působení Ducha rozpozná, ten pak rozpozná i působení duchů zla.
Kdo uvidí světlo, rozpozná i tmu.
Takže proto jsem na začátku napsal, že se jedna o reziduum katolicismu. Tedy o špatné chápání darů Ducha. Ano, jsou dary Ducha. Jenže rozlišování duchů je dar vlastní všem křesťanům. Bez této schopnosti by křesťan ani nebyl křesťanem.
Jak by mohl křesťan mít v srdci Boha, jak by mohl být chrámem Ducha, když by nedokázal rozlišit, že se o působení Ducha jedná? Nebyla by možná modlitba, prosba, chvála, poznání charakteru Boha. Jde tedy o to vyhnat z hlavy různé klamné reziduální myšlenky, které zatemňují rozpoznání působení Ducha svatého v sobě samém, poprosit Boha ve jménu Krista o rozpoznání a duchovní zviditelnění Jeho působení. A po rozpoznání, uvidění světla, lze spatřit i tmu. To je dar rozlišovaní duchů, který křesťané mají, a nevědí o tom.
Milko, situace ve sborech je taková, že křesťané mají v představě o působení Ducha svatého v prvé řadě na mysli pocity, a vůbec si neuvědomují a nerozpoznávají ve svém nitru působení Ducha svatého jako zprostředkovatele modliteb a víry. V naprosté většině křesťanů Duch svatý působí, a oni o tom neví stejně jako o tom nevědí nevěřící. Apoštol Pavel se k tomuto tématu vyjádřil jako o duchovně nedospělých nezvyklých na hutnou stravu.
Milka
Myslím, že rozlišování duchů je dar od Boha. Neměl ho nikdy každý, je tomu tak i dnes. Bůh dává dary lidem jak sám chce.
Myslivec
Takové názory jsou reziduem katolicismu.
Kdo uvidí světlo, rozpozná i tmu.
Takže proto jsem na začátku napsal, že se jedna o reziduum katolicismu. Tedy o špatné chápání darů Ducha. Ano, jsou dary Ducha. Jenže rozlišování duchů je dar vlastní všem křesťanům. Bez této schopnosti by křesťan ani nebyl křesťanem.
O tomhle daru rozlišování duchů jsem psala:
Jsou rozdíly v službách, ale Pán je týž; 6jsou rozdíly v působení, ale Bůh, který tak všecko ve všech působí, je týž. 7Každému je dán projev Ducha k obecnému užitku; 8jednomu je Duchem dáno slovo moudrosti, druhému slovo poznání podle téhož Ducha, 9jinému víra v témž Duchu, jinému dary uzdravování v jednom Duchu, 10jinému působení mocných činů, jinému proroctví, jinému rozlišování duchů, jinému rozmanité druhy „jazyků“, jinému tlumočení „jazyků“. 11V tom ve všem působí jeden a týž Duch a přiděluje každému zvlášť, jak chce.
Slova apoštola Pavla jsou jasná.
Nemají všichni křesťané stejné dary. Tedy ani dar rozlišování duchů.
Rozlišování dobra a zla, jak o něm píše apoštol Pavel v dopise židům nesouvisí s darem rozlišování duchů. Je to v jiném kontextu. Jde o vycvičené vnímání, zkušenost k rozlišení dobra a zla. Jde o růst, máme dospět. Ne se stále vracet na začátek.
Milka
Myslím, že rozlišování duchů je dar od Boha. Neměl ho nikdy každý, je tomu tak i dnes. Bůh dává dary lidem jak sám chce.
Myslivec
Takové názory jsou reziduem katolicismu.
Kdo uvidí světlo, rozpozná i tmu.
Takže proto jsem na začátku napsal, že se jedna o reziduum katolicismu. Tedy o špatné chápání darů Ducha. Ano, jsou dary Ducha. Jenže rozlišování duchů je dar vlastní všem křesťanům. Bez této schopnosti by křesťan ani nebyl křesťanem.
O tomhle daru rozlišování duchů jsem psala:
Jsou rozdíly v službách, ale Pán je týž; 6jsou rozdíly v působení, ale Bůh, který tak všecko ve všech působí, je týž. 7Každému je dán projev Ducha k obecnému užitku; 8jednomu je Duchem dáno slovo moudrosti, druhému slovo poznání podle téhož Ducha, 9jinému víra v témž Duchu, jinému dary uzdravování v jednom Duchu, 10jinému působení mocných činů, jinému proroctví, jinému rozlišování duchů, jinému rozmanité druhy „jazyků“, jinému tlumočení „jazyků“. 11V tom ve všem působí jeden a týž Duch a přiděluje každému zvlášť, jak chce.
Slova apoštola Pavla jsou jasná.
Nemají všichni křesťané stejné dary. Tedy ani dar rozlišování duchů.
Rozlišování dobra a zla, jak o něm píše apoštol Pavel v dopise židům nesouvisí s darem rozlišování duchů. Je to v jiném kontextu. Jde o vycvičené vnímání, zkušenost k rozlišení dobra a zla. Jde o růst, máme dospět. Ne se stále vracet na začátek.
Všechen růst přímo souvisí s rozlišováním duchů. Primárně nejde o rozpoznání těch zlých duchu, primárně jde o niterné rozpoznání působení Ducha svatého ve svém nitru, a to další duchovní rozlišování se k tomu pak přidává.
Niterné rozpoznání a postupné rozpoznáváni toho jak v křesťanovi působí Duch svatý, je právě tím duchovním růstem o kterém píše apoštol.
V určitém okamžiku dospěje duchovní růst do stavu vědomé spolupráce. To bývá okamžik, kdy náš rozum zpracuje a pozná jak v nás Duch svatý doposud působil i když jsme si toho nebyli vědomi, a taky jak v nás dále působí.
Znovu Ti Milko opakuji, že rozlišování duchů má každý křesťan. Kdyby neměl nemohl by uvěřit. Rozlišování duchů v první moment probíhá v duchu, bez účasti rozumu. Rozlišení duchů neprobíhá napřed rozumem, to náš duch rozlišuje duchy, když je s nimi v duchovním kontaktu, a tyto duchovní informace teprve až pak může rozum zpracovat, a až je zpracuje teprve pak si to člověk uvědomí i na úrovni lidské duše.
Přijetí víry, přijetí poznání charakteru milujícího Boha, to všechno je možné jenom když se náš lidský duch spojí s Duchem svatým, když náš duch rozpozná Ducha svatého, respektive když se Duch svatý dá našemu duchu poznat, a to se většinou děje bez poznání rozumu, rozumu který tyto duchovní skutečnosti zpracuje později.
A jsem zase u sekularizace. Rozum je sice skvělý, ale přímý kontakt s Bohem neumožňuje, nejsme v ráji, nejsme fyzicky v Boží přítomnosti, je mezi námi propast a tuto duchovní propast komunikačně překlenuje Duch svatý, kterého vnímáme svým duchem a teprve až potom, pokud ovšem vůbec svým rozumem.
Prodlevu mezi poznáním našeho ducha a rozumu způsobuje odloučení od Boha. Poznání dobra a zla. Čím jsme Bohu blíž, tím rychleji náš rozum zpracuje působení Ducha svatého v nás. To je duchovní růst.
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra. Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru. Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru. Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru. Nemůžete hlasovat v tomto fóru.
FAQ
Hledat
Uživatelské skupiny
Profil
Soukromé zprávy
Přihlášení
