Grano Salis - Tajemství království nebeského.

Do 12 kapitoly Matouše Ježíš hovořil o království nebeském a najednou začal hovořit o tajemství království nebeského. „Tajemství“ vždy bylo něco, co bylo lidem skryto, dokud se Bůh nerozhodl toto tajemství zjevit. Když se ho učedníci dotázali, proč najednou k zástupům hovoří v podobenstvích, tak jím odvětil, protože vám bylo dáno znát tajemství království nebeského a jim ne.

Co se stalo tak závažného, že najednou hovoří k zástupům v podobenstvích? Posílá učedníky do Izraelských měst. Ještě nevíme, jak dopadli, a Pán mluví o Janovi. A ve 20 verši 11 kap. začíná kárat Izraelská města, ve kterých činil nejvíce divů, že pokání nečinili. Proto nastala změna ve vyučování Ježíše.
Ve svých podobenstvích se dvakrát zmínil o skonání věku. Mat. 13, 39.40. A nepřítel, který jej (plevel) rozsívá, jest ďábel, žeň pak jest skonání věku (aion), a ženci jsou andělé. Proto jako bývá plevel vybrán a ohněm spálen, tak bude při skonání tohoto věku (aion). Předtím řekl „a pole jest tento svět (kosmos)“. Ve vysvětlení podobenství „žeň je skonání věku (aion)“. Ve verši 49 říká: „Tak bude při skonání věku (aion), vyjdou andělé, a oddělí zlé z prostředku spravedlivých.“
Tím, jak ukazoval na skončení věku, nás upozornil na vyplňování „tajemství království nebeského“, které bude probíhat od zavržení krále a po jeho druhý příchod ve slávě, kdy nastolí své království. Matouš nám v tomto oddíle, naše 13 kap. ukazuje, že mezi prvním příchodem Krista v ponížení a druhým ve slávě, bude vloženo období vyplňování tajemství království nebeského. Souběžně s tím bude probíhat budování Církve, jejíž vytvoření ohlásil v Mat. 16,18. „A já pravím tobě, že ty jsi Petr (petros, mužský rod), a na té skále (petra, ženský rod) zbuduji svou církev.“ V Efezkým 3 kap. je církev nazvána tajemství, o kterém SZ nic nevěděl, stejně jako nic nevěděl o tajemství království nebeského. Vyplňování obou tajemství tak je vloženo mezi první a druhý příchod Kristův.
Podívejme se na první verše 13 kapitoly: Toho dne vyšel Ježíš z domu a sedl si u moře. I shromáždily se k němu velké zástupy. Proto vstoupil na loď a posadil se. Celý ten zástup stal na břehu. A pověděl jim mnoho v podobenstvích.
A teď na první verše 5 kapitoly: Když spatřil zástupy, vystoupil na horu. A když se posadil, přišli k němu jeho učedníci. Otevřel ústa a učil je:...
Vidíte ty rozdíly? V 5 kapitole je mezi lidmi, obklopen učedníky. V 13 kapitole už není mezi lidmi, sedí na loďce, oddělen od lidí vodou. Zástup stojí na břehu a od Ježíše je odděluje voda. Už k nim nehovoří přímo, ale jen v podobenstvích. Ještě jednou co se stalo tak závažného, že se od lidí oddělil a hovořil v podobenstvích?
Co stojí mezi Ježíšem a lidmi? Voda. Voda vždy představovala slovo Boží. Proč je mezi Ježíšem a lidmi slovo Boží? V 5 kapitole nebylo mezi nimi nic, nyní vznikla mezi nimi přehrada ze slova Božího. A tak tomu vždy bylo, je a bude.
Tam kde se slovo Boží nepřijme celým srdcem a není pro lidské srdce jedinou potravou, vždy nastane tento jev.
Podívejme se, jak na závěr obou oddílů Mat. 8,1: Když sestoupil z hory, vydaly se za ním velké zástupy. A Mat. 13,36: Potom opustil zástupy a vešel do domu. I přišli k němu jeho učedníci a řekli: Vylož nám to podobenství o plevelu na poli.
Vidíte ty rozdíly? V 8 kapitole šli za ním velké zástupy. Ve 13 kapitole za ním šli jen jeho učedníci, kteří toužili po Jeho výkladu. A aby to nebylo tak jednoduché 13 kapitola 51 a 52 verš: „Rozuměli jste tomu všemu?“ Řekli mu: „Ano.“ On jim řekl: „Proto každý učitel Písma, vyučený pro království Nebes, je podobný člověku hospodáři, který vynáší ze svého pokladu nové a staré.“ I k učedníkům hovoří v podobenstvích.
Nestačí jen jednou, dvakrát, nebo i vícekrát toužit po Božím slově a pak z toho žít, musí se pro vás stát životní nutností jako dýchání.
Co píše Matouš ve 13 kapitole 24 až 30; 36 až 43: Předložil jim jiné podobenství: „Království Nebes je podobné člověku, který zasel dobré semeno na svém poli. Zatímco lidé spali, přišel jeho nepřítel, a nasel mezi pšenici plevel a odešel. Když pak osení vyrostlo a nasadilo na klas, ukázal se i plevel. Přišli otroci toho hospodáře a řekli mu: Pane, cožpak jsi nezasel na svém poli dobré semeno? Odkud se tedy vzal plevel? On jim odpověděl: Nepřítel člověk to udělal. A otroci mu řekli: Chceš tedy, abychom šli a posbírali jej? On však řekl: Ne, protože při sbírání plevele byste mohli vytrhat z kořenů zároveň s ním pšenici. Nechte, ať obojí roste spolu až do žně; a v čas žně řeknu žencům: Nejprve posbírejte plevel a svažte ho do otýpek, abyste jej spálili, ale pšenici shromážděte do mé stodoly.“
Uvedl ještě dvě další podobenství a potom opustil zástupy a vešel do domu. Jeho učedníci ho potom požádali, aby jim vyložil to podobenství o plevelu.
„Rozsévač dobrého semena je Syn člověka a pole je tento svět. Dobré semeno, to jsou synové království, plevel jsou synové toho zlého; nepřítel, který je zasel, je ďábel. Žeň je skonání věku a ženci jsou andělé. Jako se tedy sbírá plevel a spaluje se ohněm, tak bude při skonání tohoto věku. Syn člověka pošle své anděly, ti seberou z jeho království všechna pohoršení a ty, kdo činí nepravost, a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů. Tehdy se spravedliví rozzáří jako slunce v království svého Otce. Kdo má uši k slyšení, slyš.“
Tady nezbývá než se radovat, že sám Pán Ježíš dal svůj výklad podobenství o plevelu na poli. Tím nám ukázal, že království nebeské není Církev. Jak to víme? Podívejme se, co napsal apoštol Pavel údům Církve, např. 2 K 6,14: „Netvořte nesourodé spřežení tím, že byste byli spřažení pod jedno jho s nevěřícími. Neboť jaký je díl spravedlnosti s nepravostí? Či jaké je společenství světla s tmou?“ Vidíte ten rozdíl? Nebo 1K 5,9-13: „Psal jsem vám v listu, abyste se nesměšovali se smilníky. Ne všeobecně se smilníky tohoto světa, nebo s lakomci a dravci, nebo s modláři, sic jinak byste museli z tohoto světa odejít. Nyní pak jsem vám psal, abyste se nesměšovali s takovým, který se nazývá bratrem, ale je smilník či lakomec, nebo modlář, nebo zlolejce, nebo opilec nebo dráč. S takovým ani nejezte. Nebo co já mám soudit lidi, kteří jsou vně? Zdali nesoudíte ty, kteří jsou uvnitř? Vždyť ty, kteří jsou vně, soudí Bůh. Odkliďte tedy zlého sami ze sebe.“
Apoštol Pavel nepřipouští sdružování s lidmi nevěřícími, s bezbožníky, ale i s takovým, kdo se nazývá „bratr“ a žil by však jako bezbožník. Pavel viděl jediné řešení, oddělení a morální izolace takového člověka.
V podobenství o plevelu na poli Ježíš připodobňuje království nebeské ke svému poli, kde je pohromadě pšenice i plevel, synové království a synové toho zlého. Shrnu to ještě jednou. Syn člověka rozsévá dobré semeno na svém poli, toto „dobré semeno“ není „slovo“ jako v prvním podobenství, ale „synové království“, tedy ti, kteří přijali „slovo o království“ (Mt. 13,19). Ti jsou roztroušení na „jeho poli“, na světě. A protože lidé spali, nepřítel nasel plevel mezi pšenici. Tady je třeba číst pozorně, pán neřekl, že nepřítel nasel plevel „na poli“, ale „mezi pšenici“. Tam, kde byli shromážděni „synové království“, nasel satan „syny toho zlého“. Protože jejích vnější projevy jsou podobné „synům království“, je nebezpečí, že ti, kteří soudí jen podle vnějších projevů, je zaměňují za syny království. Až na konci věku, při „žni“ seberou andělé plevel, který byl rozset mezi pšenici, kde jsou shromážděni synové království. Nejde tady o celý svět, jako celek, a to proto, že nikde v písmu nejsou všichni nevěřící lidé nazváni „syny toho zlého“. Tato zákeřná činnost satanova se děje mezi syny království, ve sféře Boží autority, ne v celém světě, pouze mezi „syny království“ uplatňuje svůj geniální podvod.
Takto popsané situaci může odpovídat jen stav v tzv. křesťanstvu. Nemůže jít o „Církev, která je jeho tělo“ (Ef 1,22-23), které je tvořeno JEN z údů, jež jsou v organickém spojení víry s Kristem, svou Hlavou. Pouze v „křesťanstvu“ může být mezi „syny království“ rozset plevel, z vnějšku tak podobný pšenici. Jak se projevuje tento „plevel“? Především si dávají jméno, tvoří církevní organizace, ustanovují tradice, které jsou v rozporu s Písmem, a vymýšlejí nová učení, jež odporují Písmu. Další nadřazují lidský rozum nad Božím Slovem, odstraňují vše nadpřirozené a co je nad jejich chápaní. Právě tento plevel svou podobností s pšenicí, představuje nábožné lidi, neobrácené, kteří neznají Boha. A proto ani nemohou následovat Boží vůli, ale pouze své sobecké zájmy, svůj prospěch a svou slávu.
Kdyby jsme neměli tato podobenství v Matouši a jejich výklad od samotného Pána Ježíše, a kdyby nepsal o nepřirozeném a mohutném růstu zrnka hořčice v obrovský strom, takže i „ptáci nebeští“ (vždy symbol zla v Písmech) si v něm můžou budovat hnízda, tak bychom museli propadnout depresi a zoufalství. Protože máme toto slovo a bereme jej vážně, víme, že Pán tento stav předvídal a trpí jej v „království nebeském“, NIKOLI VŠAK V CÍRKVI!
Pravděpodobně pro „syny zlého“ není odpuštění. Tito lidé přišli pod vliv Světla světa a Božího Ducha, měli jakýsi stupeň světla poznání a byli svědky vlivu Ducha Božího a svévolně vše zavrhli. O takových lidech Pán řekl: „Vy jste z otce ďábla a žádosti svého otce chcete činit. On byl vrah od počátku a v pravdě nestál, neboť pravdy v něm není. Když mluví lež, ze svého vlastního mluví. Neboť je lhář a otec lži.“ (J 8,44)
Závěrečné shrnutí: Církev, která je Jeho tělo, není království nebeské. Církev je však ve sféře Boží autority, která je zatím uplatňována s osobou Královskou v nebesích. Církev naplňuje autoritu Krále ve sféře jí svěřené i na zemi, ale pro ty „vně“ neviditelně. I přes tuto Boží nadvládu je satanu dovoleno, aby uplatňoval svou omezenou autoritu a proto může rozsévat své „syny“ mezi „syny království“ až do skončení věku. Všichni bezbožníci budou odstraněni a všichni spravedliví budou uvedeni do království. Teprve potom se Král vrátí ve slávě, aby zřídil království, jak zaslíbil Izraeli.

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace