Teologie: Příčiny napětí v Jednotě bratrské
Vloženo Sobota, 27. červenec 2002 @ 09:20:56 CEST Vložil: Stepan |
poslal Ochranovský ThMgr. Miroslav Heryán
Zpráva člena komise
V květnu 1998 jsem byl požádán předsedou synodu JB o vyjádření k několika textům a výkladům b. Evalda Ruckého. Zaujal mne výklad o radikálním učednictví podle Kázání na hoře (zvl. Mt 6) s důrazem na radostný půst. Kázání o posvěceném životě (2Tm 2,8-21) se vyhnulo nebezpečí lidské spravedlnosti a vyzvedlo drahou milost. Při poslechu kazet jsem si uvědomil, co znamená živý přednes. Kázání sledují pastorační zřetel a vedou k rozhodnutí. Pokaždé se počítá, že pod kazatelnou jsou posluchači, kteří slyší Evangelium poprvé. Jistě se liší od projevů běžných v JB, kterou znám ještě od časů b. K. Reichla. Je v nich však vyvážena trojiční theologie s vyvýšením kříže a krve Beránka, který snímá hřích světa.
Jako bývalý kazatel ČCE vnímám užitečnost důrazů „charismatické obnovy“, které - přes některé ztráty - prospěly i v některých sborech naší „lidové církve“. Mám po ruce některé texty (Dr. P. Toasperna a em. biskupa Dr. W. Kruscheho), z nichž je patrné, s jakými rozpaky přijaly 1975/6 zemské církve v Německu tento fenomén a jak se jej snažily integrovat do života Volkskirche. V rámci Lutherova roku 1983 mu nabídly prostor duchovního domova.
Po synodu JB jsem byl požádán o členství v komisi, která by měla vyšetřit příčiny napětí v JB. Přiznám se, že jsem se o něm dověděl až během své návštěvy o Velikonocích 1998 v Ochranově. Přes jiné naléhavé úkoly jsem pověření přijal, protože mám přátele na obou stranách a chtěl jsem pochopit důvody napětí a přispět k dorozumění. Postupně jsem byl pověřen několika úkoly z okruhu theologie.
1. Měl jsem prozkoumat vztahy sboru JB v Liberci k místní ekumeně. Ty probíhají zřejmě v rámci ATM začátkem roku, některé vztahy jsou osobní, jiné se nerozvíjejí. To jsem si vysvětloval aktivitou kontaktů a úkoly kazatelů a pracovníků sboru v diakonii, ve školách, ve vězeňství, v celocírkevních úkolech aj. i přes hranice konfesí.
2. Na námitku, zda JB je tolerantní vyznavačská církev jsem zjistil, že některým místním sborů v Liberci (ČCE a CB) se sbor JB jeví jako exkluzivní. Nevím, jaký zájem o kontakty je na druhé straně.
3. Obvinění, že v učení libereckého sboru jsou prvky nebiblické theologie, jsem nemohl posoudit z předložených písemných materiálů. Lituji, že na taková obvinění bylo reagováno s takovým zpožděním až v červnu 1998 písemnou "Obranou a vyznáním". Leccos mohl být objasněno včasným rozhovorem. Autoři chtějí tím prokázat, že zůstávají na bázi vyznání a řádů JB.
4. Jako příklady nebiblické theologie jsou uváděny:
a) Extrémní pozice v démonologii. Z předloženého materiálu jsem takového dojmu nenabyl. Mám však osobní zkušenost, že se pojmů „démonů“ užívá v některých kruzích velmi inflačně (duch náboženství, duch církevnictví aj.).
b) Stopy duchovního vlivu „zámořských proroků a apoštolů“ jsou patrné v naší zemi v celém spektru ekumény. Jejich přínos je ambivalenstní. Kladený v důrazu na charismata v praxi a na klíčový význam Ducha sv. Obojí je uplatňováno v evropské theologii od 60. let, leč s minimálními praktickými důsledky. Liberecký sbor je už nezve. Vymezuje se i vůči tzv. „hnutí víry“ aj.
c) V rozhovoru o theologii prosperity se liberečtví vyjádřili, že ji odmítají. Odmítají dnes, že by neuzdravení bylo důsledkem nevíry.
d) K otázce uplatňování autority se osobně domnívám že na cestě víry pomáhá jednoznačně osobní vedení jednotlivců, zejména když 95% nových členů přichází ze světa bez znalosti biblických norem a obecně platných zásad. To je asi důvod kritizovaného prohlášení o pastýřské autoritě starších v prohlášení při přijímání nových členů. Osobně však více věřím autoritě zvěstovaného slova podle 1K 14,3.24 - ale v tom jsem asi poznamenán „theologií Slova“a svou příslušností k „církvi lidové“.
5. Pokud jde o konání kázně sbor uplatňuje 5 stupňů:
a) kázeň vykonává Slovo samo
b) napomenutí mezi čtyřma očima
c) napomenutí spolu se staršími sboru
d) vyloučení od Večeře Páně na určitou dobu
e) vyloučení ze sboru
Důvodem vyloučení je objektivně zjistitelné závažné prohřešení, působící pohoršení.
6. Věci, týkající se pastýřské péče (Seelsorge), nemohu posoudit, neboť jsem neměl možnost se s takovými setkat.
Při rozhovoru se zástupci s obou stran jsem stále měl naději, že je možné, aby Přicházející - a jen On sám to může učinit – „obrátil srdce otců k synům a srdce synů k otcům“ (Mal 3,24). Má-li být další práce na obou stranách požehnaná, je třeba to vzít jako vůli Kristovu (J 17,20a). Příkladem by tu mohl být spor mezi Abramem a Lotem (Gn 14) a jeho řešení, včetně trvající vzájemné odpovědnosti. Věřím, že Boží Duch pomáhá unést rozdílnost a napětí. Chápu, že se situace vyhrotila natolik, že by oběma stranám nebylo spolu dobře. Ale bojím se, že bez Ducha bratrství Vám nebude dobře ani po rozdělení.
Tímto pokusem o stanovisko považuji svůj úkol - podle svých možností a schopností - za skončený, i když vím, že nedokonale.
Dál už mohu slíbit jen přímluvné modlitby.
V bratrské lásce Miroslav Heryán
V Černošicích dne 28. listopadu 1998
|
