Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Mám pochyby o správnosti celého restitučního procesu, či procesu, který se nazývá Vládní návrh na vydání zákona, o zmírnění některých majetkových křivd způsobených církvím a náboženským společnostem v době nesvobody, o vypořádání majetkových vztahů mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi)“. Mám pochyby i o právu ŘKC, předně právu teologicky zdůvodnitelném ...

Ale to nakonec není tak docela naše věc. Co je naší věcí, je fakt, že jsme se k tomuto pochybnému podniku přidali. Chápu snahu ŘKC o podporu jejich „nároku“ a že je dokonce schopna či ochotna cosi z onoho „pohádkového“ pokladu udrolit komplicům. Nechápu, jak jsme my k takové věci mohli říci „ano“.

Anebo chápu a je mi stydno, protože jde v tom případě o touhu mít, zajistit se. Ale něčím, co nám nepatřilo a nepatří - a podle všeho patřit nebude. Ani pomyslet, domnívám se, jsme na tuto věc neměli. A slušně účast na ní odmítnout. Argument, že tato na křesťanských základech postavená společnost nám něco dluží a že pro ni děláme dobré věci, nemá nic společného s biblickou teologií, na které, doufám, chceme stavět.

Ty peníze jsou otázkou principiální. Peníze, světské bohatství církve a světská moc církve s penězi svázaná - to je něco, na čem jsme se s ŘKC už před staletími „rozštípli“ či byli „odštípnuti“. Jsme přesto částí církve obecné - katolické. A jakkoli třeba nepatrní, povinni celé církvi obecné reformací, zde a dnes právě třeba v této věci. Velmi bychom jasným „ne“ posloužili i katolíkům, i kdyby někteří zuby skřípěli.

Příliš mnoho mluvíme o penězích. Jsou z věcí, které nám jsou svěřeny. Ze všech věcí tou nejmenší (Lk 16,10). A přece základní. Bez jasnosti a zřetelnosti a vyřešenosti v otázkách financí budeme vždycky nevěrohodní a z místa se nepohneme. Naříkáme nad tím, jak je nás málo a jak přece těch pár důchodců církev neutáhne. Je to takhle pravda? Všemi deseti jsem proti tomu, aby se pastorační návštěva odehrávala na základě výběru saláru. To by byla neomalenost. Ale právě tak neuvěřitelná je ta věc, že existují rodilí evangelíci, kteří netuší, co že to ten salár je. A že existují skalní evangelíci, kteří zvláštním zvráceným způsobem právě u saláru zdůrazňují svou svobodu a libovůli a neplatí, či platí sumu, která se dá vyjádřit v hodnotách promile. Kolik je v tom nesmířenosti, lpění na majetku, nepřekročení sama sebe. Není divu, že nám peníze schází, když se o ně tolik bojíme a tolik se o ně zajímáme.

Zřejmě to vyrůstá z teologické nejasnosti církve. Že církev v otázce peněz má být samostatná a musí být pro svou věrohodnost samostatná, nemusí být velkého sporu.

Odmítnutí našeho podílu a účasti při provádění zákona o Majetkovém vyrovnání, jakkoli se zdá, že tento zákon je mrtev, není žádným políčením na veřejnost, která by se díky tomu na nás začala dívat laskavěji. Souhlasím, že vůči křesťanům lhostejná společnost by to ani nezaznamenala. Jde o signál dovnitř církve a jde o pravdivost, při které je mi jedno, co si lidé myslí, nebo nemyslí a co registrují, nebo neregistrují.

Kolem problému peněz jsme se motali v poslední době vůbec nějak příliš. Nemíním se zabývat krádeží 10 milionů korun. Takové příhody se stávají i bankám, které mají vše důkladně ošetřené. Neošetřenost u nás je věcí - protože máme synodně presbyterní zřízení - která začíná u všelijakého technického nepořádku ve sborech a nakonec i nepořádku ve zmíněném špatném placení saláru jednotlivci. Synodní rada je jen zrcadlem církve. Řešením nebude jakási „důvěra“. Jde o věci technické a ošetřitelné jasně danými pravidly. Důvěru, o které se v souvislosti s krádeží mluvilo, nechme k věcem vyšším.

Daleko větší svízel je, že se hladina církve vzedmula až k bouři právě při této příležitosti. Na tom se mnoho věcí zlomilo a tak trochu zlomené zůstávají. Na nejradikálnějších dopisech bylo znát, jak jen otevírají nějaká starší zranění. Že i v nich šlo o peníze a majetky, je, žel, nabíledni. Ta bouře přešla jak tsunami a zůstává hořkost a ticho. Nic dalšího se neotevřelo, neřešilo. A je nanejvýš bolestné, že jeden z nejradikálnějších dopisů přišel ze sboru, který jen, aniž bych chtěl umenšovat zásluhy konkrétních osob, zázrakem vzkříšení dnes žije, má faru, kostel, jeden z nejkrásnějších areálů v církvi bez toho, že by restituoval svůj ztracený majetek.

Vztah k penězům jsme u nás, alespoň o tom nevím, dvacet let neřešili. To už více toho v této věci řekla ŘKC. Možná máme strach, nebo jsme ho měli, abychom, při citování Písma, nevypadali jako zastánci komunismu. A přitom právě mamon a jeho chtivost je něčím, co obchází a proniká do lidských myslí a duší jako nic jiného. Ale my jsme neřekli nic a nic neříkáme. A když jsme řekli, pak tak, jako bychom se majetnění a hromadění zastávali - „peníze máme rádi“. Není divu, že jsme takoví, jaká je naše řeč.

Tam, kde se naše řeč peněz a majetku dotýká, tam jsme schopní, a to jako teologové, brát do rukou texty z bible a zcela je překrucovat a zneužívat až za hranici blasfémie. Snad to není obecný jev, ale stalo se to a stává se to a kupodivu na to není příliš reakcí. A když přijdou, jsou to reakce spíše na ekonomická řešení, která se nabízela a nikoli na blasfemické zneužití Písma. Technika převážila nad teologií. Technická marginálie se stala ústředním motivem.

Říci jasné, srozumitelné slovo: Peníze jsou dobrý vynález a špatný pán. Peníze potřebujeme, ale nejsou tím nejdůležitějším. Peníze jsou v církvi opravdu jen a jen oběživem. Nejdůležitějším je Kristus, a tam, kde se před ním skláníme, víme, že mu patříme celí - se svým bohatstvím (i tím osobním) i chudobou, a dáváme beze strachu - milujeme beze strachu - celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou silou. To poslední je, přátelé, právě o penězích - dokonce o větším množství, než je 5%, totiž o dávání celého života (Mk 12,41-44).

Jestliže tvrdím, že u peněz a našem poměru k nim, u restitucí církevního majetku a našem kastrůlku přistrčeném na kamna ŘKC věc obnovy, reformy, reformace církve dnes začíná, pak je to proto, že od malička jsme se učili, že „kořenem zajisté všeho zlého jestiť milování peněz, kteříchžto někteří žádostivi jsouce pobloudili od víry a sami se naplnili bolestmi mnohými“ (1Tim. 6,10).

Tady už začíná problém toho, že nejsme žádnou alternativou naší konzumní společnosti. Podobných náboženských spolků, které nerozlišují hodnoty, ale jen dávají prostor k jakémusi kultění, je okolo nás mnoho a některé jsou v kultění dokonce daleko interesantnější, než jsme my.

Tomáš Molnár
farář Českobratrské církve evangelické

Citováno z článku
Krize Českobratrské církve evangelické a jak z ní ven? - podruhé