Návrh Libereckého sboru pro Sjezd delegátů Bratrské jednoty baptistů v dubnu 2009

Navrhujeme, aby v případě, že vstoupí v platnost "Zákon o nápravě některých majetkových křivd způsobených církvím a náboženským společnostem v době nesvobody a o narovnání vztahu mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi" (dále jen „zákon“), se BJB žádným způsobem neúčastnila přerozdělování příslušných finančních prostředků, případně aby nárokovala pouze částku, odpovídající hodnotě majetku, který jí byl státem zabaven, tj. majetkovou škodu ve skutečné a prokazatelné výši.

Motivace:

K tomuto návrhu nás vedou dvě skutečnosti.

Předně jsme znepokojeni zjištěním, že se mezi sbory BJB již začala diskutovat otázka, jak s případnou finanční sumou naložit, aniž by předtím proběhla společná rozprava, ve které by bylo důsledně zváženo, zda - a v jaké míře - je přijetí těchto peněz z hlediska teologického, morálního a společenského zodpovědné.

Druhou skutečností je výrazný nepoměr mezi hodnotou zabaveného majetku (dle tajemníka cca 2 miliony korun) a navrhovanou výší odškodnění (resp. „narovnání“). Dle současného návrhu zákona se jedná o částku 14 milionů Kč ročně, která by byla BJB vyplácena po dobu 20 let, tj. o částku v celkové výši cca 280 milionů Kč)

Odůvodnění:

Upozorňujeme na to, že legální řešení nemusí být vždy řešením legitimním. V daném případě máme za to, že pokud bude BJB dle zákona přiznána určitá částka jako odškodnění za minulé majetkové křivdy, či jako výsledek smlouvy, jejímž prostřednictvím má dojít z iniciativy státu (!) k budoucí finanční odluce státu a církví, neznamená to, že by BJB měla takové „narovnání“ vztahu se státem automaticky přijímat.

1) Dle našeho názoru by měla BJB naopak velmi důkladně zvažovat, zda tato situace není příležitostí k vydání jasného a zřetelného svědectví o jejím vztahu k hodnotám Písma, které se, jak věříme, odráží v tradičních baptistických zásadách. Jinak řečeno, máme za to, že by v rámci BJB měla proběhnout intenzivní diskuse, zda by případné nepřijetí nabízených státních prostředků nebylo lepší celospolečenskou proklamací zásad, na kterých stojí naše církve, než eventuální následné přerozdělování těchto prostředků, byť na společensky prospěšné účely. Zvláště v současné době, ve které je otázka nakládání se státními prostředky vnímána ze strany širší veřejnosti velmi citlivě, a to s ohledem na prohlubující se hospodářskou recesi, by měla BJB v těchto záležitostech vystupovat velmi uvážlivě.

2) Soudě podle hlasů z jiných církví (viz např. rozhovor s K. Potočkem, tajemníkem CČSH, který se uskutečnil na setkání účetních BJB dne 14. 2. 2009) je jakékoliv státní financování církví jednou z podstatných příčin snížení finanční obětavosti členů církví. Nevíme, zda již nyní neexistují v rámci BJB sbory, které si nejsou bez státní dotace vůbec schopny hradit vlastní provoz. Více peněz od státu po delší dobu tuto situaci s největší pravděpodobností nejen nevyřeší, ale ještě více zkomplikuje.

3) Závěrem - církev by neměla volat po spravedlnosti pouze tehdy, když jí je činěna škoda, ale také pokud je činěna škoda někomu jinému v její prospěch. Peněžní částka, třebaže zprostředkovaná skrze ERC, je stále nápravou některých majetkových křivd. Máme za to, že pokud v rámci takové nápravy přijmeme částku stočtyřicetkrát vyšší, než jaké je reálné vyčíslení škody na majetku, obohacujeme se na úkor státu resp. církve, na jejíž útraty nám bude částka vyplacena. To, že s tímto představitelé příslušné církve souhlasí ještě vůbec neznamená že je takový přístup ospravedlnitelný.

Diskuse o podobném tématu probíhá i v jiných církvích. Například evangelický farář Tomáš Molnár ve  svém článku, který je k nalezení na stránkách www.evangnet.cz navrhuje: "S okamžitou platností se zřekneme restitučních nároků. Jestliže stát má za to, že tato církev něco pro společnost dělá, nechť ji podporuje. Jestliže nemá za to, že jsme k něčemu, nechť nedává třeba nic. Zřekneme se restitučních nároků, protože by stejně po druhé výplatě šlo o peníze, které této církvi nikdy nepatřily a šlo by jen o jakýsi úplatek za „držení basy“ ze strany katolíků. Ostatní církve ať si dělají, co chtějí. To by nebyl z naší strany žádný podtrh. Možná, že oddalování přijetí restitučního zákona je čas milosti, abychom tento krok udělali."

Několik poznámek k dosavadní argumentaci:

• V zákoně se výslovně pojednává o nápravě majetkových křivd. Nepoměr mezi zabaveným majetkem a navrhovanou částkou odškodnění bývá ze strany církví vysvětlován jako morální náhrada za pronásledování a utlačování našich bratří a sester a omezování diakonické práce církve komunistickým režimem. I kdyby byl zákon takto vnímám rovněž ze strany státu (o čemž lze důvodně pochybovat), považovali bychom takovou formu „narovnání“ za nedůstojnou vůči svědectví pronásledovaných bratří a sester.

• Argumentovat tím, že nás přijetí částky mnohonásobně převyšující obrat současného hospodaření BJB přivádí blíže k finanční odluce církve od státu je zavádějící. Kdyby taková finanční odluka byla naším cílem, jistě by k ní již došlo. K případné finanční odluce tak dochází kvůli státu, ne kvůli našemu přesvědčení. Vytvářet dojem, že na takové odluce máme nějaké zásluhy, je nejen zavádějící, ale pro naše baptistické církve i ostudné.