Papežský kazatel O.Raniero Cantalamessa ve svém čtvrtém postním kázání hovořil tento pátek o potřebě návratu k „duchovní četbě“ Písma tak, jako tomu bylo v počátcích církve, tedy bez omezování se na pouhou filologickou exegezi. Četba Bible, řekl O.Cantalamessa, ztratila v průběhu času onu svěžest prvních staletí. V důsledku historicko-vědeckých exegezí poněkud vyschla a byla tak v jistém smyslu „sekularizována“. Díky 2. vatikánskému koncilu byl však onen původní duch znovu objeven a začal se opět ujímat. – To jsou zásadní tvrzení, na nichž O.Cantalamessa rozvíjel poslední ze svých postních kázání, která papežský kazatel tradičně pronáší za přítomnosti Svatého otce a jeho spolupracovníků z Římské kurie.

„Bude moci exegeze, vysušená dlouhodobou přemírou filologické analýzy opět najít svou svěžest a životnost v další etapě dějin církve? Tato otázka, kterou si papežský kazatel O.Cantalamessa položil až v závěru své promluvy, po dlouhé předcházející reflexi, je vlastním těžištěm celé jeho homilie. Známý kapucínský kazatel přitom mírnil pesimismus některých moderních myslitelů, podle nichž se dnes nedostává „onoho rozletu víry“ a „smyslu pro jednotu“, jež byly patrné u církevních otců, kteří nám zanechali mimořádně krásné a pronikavé interpretace Písma.

Podle O.Cantalamessy se během čtyřiceti let, jež následovala po 2.vatikánskému koncilu, začal onen duchovní pohyb a rozlet znovu projevovat. Spolu s „novým výskytem charismat začíná se – podle něho – znovu ujímat duchovní četba Bible, která během minulých staletí procházela útlumem. Proč ale vůbec došlo k jejímu vymizení?

Papežský kazatel to vysvětluje tím, že v oblasti exegeze již dlouho existuje tendence zastavovat se pouze u litery: „Sekularizace posvátna - tento globální fenomén - se nikde jinde neprojevil tak pronikavě jako právě v sekularizaci posvátných knih Bible. Snaha o vyčerpávající porozumění Písmu za pomocí historicko-filologického studia je totiž velmi podobná snaze odhalit tajemství reálné přítomnosti Krista v Eucharistii za pomoci chemické analýzy konsekrované hostie! Největší nesnází tohoto typu výlučně vědecké exegeze je to, že naprosto mění vztah mezi interpretem, tedy exegetou a slovem Božím. Bible se stala studijním předmětem, který musí být dotyčným profesorem „ovládnut“ a vůči němuž také musí – jako pravý muž vědy - zůstat zcela „neutrálním“. Pokud však tyto pojmy aplikujeme na Boží slovo a Krista, stávají se prakticky rouháním. Právě v tomto jediném případě totiž není dovoleno zůstat „neutrálním“ a nelze ani dosáhnout nějakého „ovládnutí“ Božího slova; je naopak třeba nechat se ovládnout od Něho“. Jinak si totiž nelze vysvětlit – pokračuje O.Cantalamessa – tolikeré krize víry právě mezi znalci Bible.

Položíme-li si otázku po příčině chudoby a duchovní vyprahlosti, které vládnou v některých seminářích a místech formace, nabízí se jasné vysvětlení, tvrdí O. Cantalamessa: jednou z hlavních příčin je právě způsob, jakým se tam vyučuje Písmu. Mnozí exegeté – pokračoval kapucínský kazatel – se proto dnes snaží opět docenit duchovní četbu Bible, která je vším jiným než „subjektivismem či hůře fantazírováním“, nýbrž zakládá se zároveň na historické i duchovní události Zjevení, podaného Kristem: „To čeho je dnes zapotřebí, není duchovní četba, která by nahradila stávající vědeckou exegezi mechanickým návratem k výkladům církevních otců. Dnes je potřeba nová duchovní četba, odpovídající enormnímu pokroku, který nastal v oblasti studia litery. Je zapotřebí četby, která bude mít rozlet a víru Otců a zároveň soudržnost a serióznost aktuální biblické vědy.“

Zdroj: http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=9216