Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Na tomto místě uvedu dobrý rozbor věci od L.P. Křesiny:

L.P. Křesina ve své knize "Modlářství staré a nové" uvádí na str. 48:

"Je přímo dějinně tragické, že slova "To je mé tělo" a "To je krev má nové smlouvy"(Mt 26,28), byla vzata DOSLOVNĚ místo metaforicky, tj. v přeneseném smyslu. ...... Metafora, slohová figura, obrazný výraz, spočívá ve slovesu "JE" a NE v těch dvou podstatných jménech CHLÉB a KALICH. Vezměme první výrok:"To je mé tělo." První podstatné jméno CHLÉB je tu nahrazeno zájmenem "to". Druhé podstatné jméno je tělo. Je pozoruhodné, že když je užito zájmeno místo jednoho podstatného jména, jak je tomu v tomto případě, a ta dvě podstatná jména jsou různého rodu, tak gramatický rod zájmena vždy souhlasí s rodem toho podstatného jména, NA KTERÉ JE SMYSL PŘENÁŠEN, a NE s rodem podstatného jména, OD KTERÉHO je smysl přenášen, přestože k němu patří. A tak, jestli je rod zájmena jiný, než rod podstatného jména, ke kterému zájmeno patří, nebo které nahrazuje, ihned nám to ukazuje, že jde o slohovou figuru, metaforu!



Tak v našem případě chléb, v řečtině ARTOS, je mužského rodu, kdežto zájmeno "TO" ve výroku "TO jest mé tělo", je v řečtině "TOUTO", středního rodu, tak jako "SÓMA" - tělo, je středního rodu. KDYBY NEŠLO O METAFORU, výrok by musel znít takto: "TEN (rozuměno chléb) je mé tělo." Zájmeno svým rodem však souvisí s druhým podstatným jménem, na které je význam přenesen, a proto musí jít o metaforu. Jestli někdo bere tento výrok doslova, dopouští se přestupku především proti filologickému pravidlu.

V druhé části Kristova výroku máme dvojici METAFOR. Čteme si u Mt 26,27.28:"A vzav kalich, a díky činiv, dal jim, řka:Pijte z toho všichni. Nebo to jest krev má nové smlouvy, která se za mnohé vylévá na odpuštění hříchů." Kalich zde představuje víno a víno zde představuje krev nové smlouvy. V tomto výroku:"To jest krev má nové smlouvy" zájmeno "TO" se vztahuje na KALICH. O VÍNU VŮBEC NENÍ ZMÍNKA! Chce někdo tvrdit, že KALICH (ať byl z jakéhokoli materiálu!) se proměnil ve skutečnou krev Kristovu?!

Bylo by na první pohled nepřijatelné, tvrdit, že kalich je proměněn ve skutečnou krev Kristovu. Nidko nemůže popřít, že kalich zde představuje víno a jde tedy o metaforu.

Představte si, kdyby opravdu Pán Ježíš byl proměnil chléb a víno ve skutečné své tělo a svou krev! On, který tam byl v lidském těle před zrakem svých učedníků, apoštolů. Toto jeho tělo, jako těla jeho učedníků, bylo ucelenou jednotkou, celistvým organismem, a najednou by své tělo a svou krev rozmnožil před jejich očima! A pak by jim dal své tělo jíst a svou krev pít! Jak absolutně nemyslitelné, nesmyslné a nepřijatelné, že by sám Syn Boží uvedl své učedníky do takového ohavného kanibalismu! Jakákoli myšlenka na jedení lidského masa a pití lidské krve vždy byla každému normálnímu člověku naprosto odporná a nepřijatelná, ZEJMÉNA KAŽDÉMU ŽIDU, jemuž bylo zákonem zakázáno jíst jakoukoli krev (Lv 17,10// Dt 12,16)!

Ze svatých Písem by se daly uvést stovky dalších metafor.

Např. :

Bůh je slunce a pavéza.
Já jsem dveře
Rozsévač je Syn člověka... pole je tento svět, dobré síme jsou synové království, koukol jsou synové toho zlostníka, žeň je skonání věku, a ženci jsou andělé.

Sedm těch hvězd jsou andělé sedmi sborů

Při každé metafoře bychom mohli nahradit sloveso "JE" nebo "JSTE" slovesem "PŘEDSTAVUJE", což nejlépe vyjadřuje přenesený smysl. Kristův výrok by tedy zněl:"Toto PŘEDSTAVUJE mé tělo"... " Toto PŘEDSTAVUJE mou krev nové smlouvy."

Římská církev učí, že při "oběti mše" jde o přepodstatnění obou prvků: chleba a vína v krev Kristovu, že však nenastává žádná viditelná změna. Chuť, barva, tvar, rozměry a váha zůstávají stejné. Tady jde o naprostou nemožnost. Je přirozené a zřejmé, že když hostie a víno po "oběti" nemají typické vlastnosti masa a krve, nemohla jejich podstata být změněna na tělo a krev Kristovu! Všichni, kdo jedí hostii, musí vědět, že jedí oplatku a ne maso. Jejich chuťové buňky jim to dosvědčují.

KONEC CITÁTU.

Dále tam bratr píše, že ke skutečné transsubstanciaci (přepodstatnění) došlo Kristovým proměněním vody ve víno. V případě hostie (= latinsky "oběť") a vína však jde o vzdávání pocty fyzické oplatce a fyzickému vínu, jako vtělenému Bohu, a jde tu tedy o výrazný a zřejmý akt modlářství! Dále píše, že katolící mši nazývají "nekrvavou obětí", avšak Písmo říká, že bez krve vylití není odpuštění hříchů, čímž tato "nekrvavá oběť úplně ztrácí smysl.

Kristus svojí obět uskutečnil jednou a její hodnota a účinnost je věčná, pouhou vírou v Boží Slovo.

Večeře Páně je tedy vzpomínková slavnost, ustanovená Pánem, při které věřící velebili Boha Otce i Syna a dobrořečili mu za vykoupení. Všichni jedlichléb a pili z kalicha. Činili tak podle slov Kristových "na Jeho památku".

Zdrojem informací z praxe prvotní Církve je pouze Písmo. Od roku 115 však již započalo odpadnutí a Pravda o těchto věcech již byla zatemněna. Takže téměř všechny zdroje 2. století jsou již nakaženy bludem a odchylují se od Božího zjevení v Písmech.

Nauka o katolické mešní oběti (svátosti) úzce souvisí v vytvořením duchovenského stavu kněží, kteří si osobili a přisvojili nárok provádět tyto úkony (svátosti) jako něco magického a kouzelného, co je vyhrazeno pouze jim, ordinovaným "duchovním", a tak se vyvýšili a odlišili od ostatních věřících (laiků) a zabránili tak Vládě Ducha svatého, který dává dary (charismata) KAŽDÉMU údu Těla Kristova.