poslal Alan Americká demokratická strana prochází pozoruhodným vývojem. Dal by se skoro přirovnat k nenápadné revoluci, jež může změnit její hodnoty z posledních let. Stručně se to dá vyjádřit slovy: „Zpět k víře.“ Podle cyniků je za tím politický kalkul. Jak říkají, zkušený politik dobře ví, že ve Spojených státech nelze vyhrát bez náboženských voličů, tak se je snaží oslovit,bez ohledu na to,zda on sám věří nebo ne. Optimisté to vidí jinak. odle nich má demokratická strana velký potenciál, aby zastupovala i křesťany, a to dokonce v tradičně konzervativních otázkách, jako je právo na život nebo opozice vůči homosexuálním manželstvím.
Tito lidé poukazují na historii strany, jež byla podstatně více náboženská, než by se to mohlo dnes zdát. Tvrdí, že se v ní k moci dostala sekulární elita,jež začala silně podléhat lobbistickým a nátlakovým skupinám, jako jsou homosexuálové, feministky nebo zelení. Začali ji také financovat liberálně smýšlející milionáři typu George Sorose – i oni určují její směr. Vytvořil se systém superdelegátů a primárky (ve smyslu přímých voleb) probíhají jenom v některých státech, jinde jsou nahrazeny stranickým hlasováním (caucuses), jež ve skutečnosti nevybírá nejsilnějšího kandidáta pro rozhodující prezidentskou volbu, ale nejvlivnějšího kandidáta uvnitř strany.
Další otázkou jsou katoličtí voliči, kteří tvořili kdysi jeden ze základů strany. Demokraty v USA tradičně volili Afro-Američané, Židé a katolíci.V posledních volbách (2004) se tento model vážně narušil. George Bush získal velký počet především katolíků, kterým záleží na morálních otázkách. Tehdejší protikandidát John Kerry jen zdráhavě mluvil o víře a úplně ztratil evangelikály. Navíc se už od dob mimořádně populárního republikánského prezidenta Ronalda Reagana začal vytvářet dojem, že republikáni reprezentují zbožnou část Ameriky, zatímco demokraté tu sekulární.
Nyní se v demokratické straně objevila nová generace mladých osobností, jež tvrdí, že tohle všechno je třeba rázně změnit. Chtějí odstranit „Boží propast“ mezi politikou své strany a voliči, kteří sedí každý týden v kostele. Nelíbí se jim systém superdelegátů a celkový výběr prezidentského kandidáta. A hlavně chtějí umístit morální otázky opět do centra stranického programu. Barack Obama je pro ně dobrým kandidátem, přestože historie jeho hlasování v Senátu vyznívá velice liberálně. Líbí se jim, že mluví otevřeně o víře a nejsou to pro něj žádné fráze.
Otázka je, zda se „Boží revoluce“ v demokratické straně prosadí. Liberálové tam mají nadále ohromný vliv, Obamův úspěch je doslova šokoval. Jsou ale přesvědčeni, že ho bude možné strhnout na tu „správnou“ stranu. Jisté je, že politický systém v USA prochází zajímavým procesem, ukazujícím neobyčejný vliv křesťanů. S nadsázkou se dá říct, že amerického prezidenta by měli volit všichni obyvatelé naší planety, protože politika Bílého domu je ovlivňuje. Asi by to ale špatně dopadlo. Takže zůstaňme při tom, že všichni se za tamní volby můžou modlit.
Daniel Raus, ČRo6
Časopis Církve bratrské "Brána" 2008/10
