Vysvětlení: zdalipak víte, vážení čtenáři, kde se poprvé v biblickém textu poprvé hovoří o lásce a v jaké souvislosti se o ní hovoří? V biblické knize Počátku, v knize Genesis se říká: „A Bůh řekl: Vezmi svého jediného syna Izáka, kterého miluješ, odejdi do země Mórija a tam ho obětuj jako oběť zápalnou.“ (Bible, kniha Genesis 22:2)

V tomhle kontextu se poprvé hovoří o lásce, o milování. „...Vezmi svého jediného syna Izáka, kterého miluješ...“, a hned Pán Bůh dodává: „...a tam ho obětuj...“ Láska, tak už jednou provždy ponese „stigma“, pečeť oběti. Láska, pravá láska, alespoň ve světle biblických textů, je ochotná obětovat objekt svého milování, tak jsem zmíněnému textu mohl porozumět já. Nepochybně si vzpomeneme v této souvislosti na Našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista a jeho oběť za naše hříchy. „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ (Bible, evangelium podle Jana 3:16)

Taková láska, která se neumí vzdát i sebe sama, taková láska, která neumí přinést oběti, není láskou, alespoň takto ke mně promlouvá svědectví Svatých textů Bible.

Druhý příklad: v biblické knize Exodus je řečeno: „Hle, posílám před tebou posla, aby tě opatroval na cestě a aby tě uvedl na místo, které jsem připravil.“ (Exodus 23:20), počáteční slova „Hle, posílám“ je v LXX řecky και ιδου εγω αποστελλω – naprosto stejné slovní spojení jsem nalezl v biblické knize evangelia podle Lukáše: „Hle, sesílám na vás, co slíbil můj Otec; zůstaňte ve městě, dokud nebudete vyzbrojeni mocí z výsosti.“ (Bible, evangelium podle Lukáše 24:49) „Hle, sesílám“ je rovněž řecky – και ιδου εγω αποστελλω. Rozdílný český překlad těchto dvou biblických textů nic nemění na faktu, že obě místa jsou z jazykového hlediska naprosto identická. [1]

Pokud tedy máme stejnou řeč v biblické knize Exodu o vyslání posla, a v biblické knize evangelia podle Lukáše o seslání Ducha svatého, můžu konstatovat, na základě výše uvedeného pravidla, že všechno to, čím byl oblakový sloup, onen posel – pro lid Izraele, je stejně tak pro novozákonní lid, tedy pro nás křesťany, Duch svatý. Pochopení vztahu mezi lidem Izraele a oblakovým sloupem, nám umožňuje mnohem lépe pochopit vztah mezi církví a Duchem svatým.

Několik mých myšlenek k právě řečenému. Izrael by se do země zaslíbené bez vedení oblakovým sloupem nedostal. Podobně ani my křesťané se bez vedení Duchem svatým do „země zaslíbené“, tedy do nebe, nedostaneme! Je nutné se znovunarodit z Ducha svatého a následně se nechat vést Duchem svatým v našich životech.

O poslu božím je řečeno – „Měj se před ním na pozoru a poslouchej ho, nevzdoruj mu, neboť přestupky vám nepromine, poněvadž v něm je mé jméno.“ (Bible, kniha Exodus 23:21) Prostřednictvím tohoto textu můžeme učinit stejnou výpověď o Duchu svatém! Ducha svatého je církev povinna poslouchat, neboť „v něm je také Boží jméno.“ [2]

Posel boží, anděl Hospodinův byl sloupem oblakovým ve dne a sloupem ohnivým v noci. Opět v tom vidím jednoznačnou paralelu pro novozákonní lid, pro církev. Jako byl boží posel oblakovým sloupem ve dne a ohnivým sloupem v noci, tak i Duch boží chrání církev při jejím putování pouští našeho světa. Byl to Duch svatý, který zažehnal nebezpečí rozdělení prvotní církve. [3] Byl to Duch svatý, který vedl apoštola Pavla při jeho zvěstování evangelia o Ježíši Kristu. [4] 

K lepšímu zvládnutí problematiky vedení Duchem svatým nám může napomoci poctivé studium pasáží ze Svatých textů Bible, kdy je Izrael vedený oblakovým sloupem. Čím více porozumíme tomuto nadpřirozenému božímu vedení lidu Izraele, tím mnohem lépe porozumíme nadpřirozenému vedení Duchem svatým novozákonního lidu, tedy nás křesťanů.

Závěr: jedno z možných pravidel pro výklad biblických textů spatřuji v: „pokud se nějaká myšlenka, gramatický jev, slovo, slovní spojení vyskytne v biblickém textu poprvé, obvykle to má určující vliv na další výskyt zmíněného jazykového jevu.“

karels

poznámky:

1. Řecký text je v Lukáši 24:49: και ιδου εγω αποστελλω, ale jak jsem se dočetl v Novém Zákonu podle Nestle-Alanda, tak řecké ιδου je v hranaté závorce [ιδου], což myslím znamená, že ve všech rukopisech, novozákonních rukopisech ono řecké ιδου není. Ale nechci vás tímto více zatěžovat.

2. Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl. (Bible, evangelium podle Jana 14:26)

3. Toto jest rozhodnutí Ducha svatého i naše: Nikdo ať vás nezatěžuje jinými povinnostmi než těmi, které jsou naprosto nutné. (Bible, Skutky 15:28)

4. Poněvadž jim Duch svatý zabránil zvěstovat Slovo v provincii Asii, procházeli Frygií a krajinou galatskou. (Bible, Skutky 16:6)