První promluva (Ex 25,1–30,10) užívá podobného výraziva z prvního dne stvoření. Tak jako Bůh přinesl do tmy světlo (Gen 1,2–3), tak podobně i Áron zapaloval světlo, aby svítilo v noci.

Druhá promluva (30,11–16) Bůh rozdělil pod a nad klenbou uprostřed oddělil vody pod ní od vod, které byly nad ní (Gen 1,6–8), podobně jako potom ve druhé promluvě Hospodin ustanovil rozdělení, týkající se celého izraelského národa, rozdělení na bohaté a chudé. Mladší dvaceti let byli od daně osvobozeni. Tuto daň museli ale platit všichni, kteří dosáhli věku dvaceti let a výše.

Třetí promluva (30,17–21) se týká zhotovení bronzové nádrže, souvislost mezi touto nádrží a třetím dnem stvoření je zřejmá v 1. Královské 7,23, kde se bronzová nádrž nazývá moře. Podobně, jako v třetím dni stvoření: „Souš nazval Bůh zemí a nahromaděné vody nazval moři.“ (Genesis 1:10)

Ve čtvrté promluvě (30,22–33) je návod na výrobnu a užití „oleje svatého pomazání“. Tři hebrejské kořeny tohoto názvu se pospolu objevují pouze v jediném biblickém textu, a to v Žalmu 89,21 na začátku Božího prohlášení zaslibujícího stálou vládu Davidova rodu: „pomazal jsem ho svým olejem svatým“. V tomto textu Bůh opakovaně ujišťuje, že Davidův rod vytrvá, a na závěr zaslibuje, že „…i jeho trůn přede mnou bude jako slunce, pevně bude stát na věky jako měsíc, věrný svědek nad oblaky“ (verše 37–38). Žalm 89 je spojnicí, která je užita pro souvislost mezi „olejem svatého pomazání“ a Božím stvořitelským dílem čtvrtého dne, kdy Bůh dal vzniknout slunci a měsíci (Gen 1,16).

Pátá promluva (30,34–38) ve které je návod na výrobu svatého kadidla, rovněž poskytuje zmínku, drobnou, ale dostatečnou na to, abychom nalezli model souvislosti se stvořením světa. Jednou z vonných látek potřebných k přípravě byla „onycha“, což byly rozdrcené mořské lastury, které, když hořely, vydávaly pronikavou vůni. Tyto lastury jsou narážkou na pátý den, kdy Bůh stvořil „rozmanité druhy všelijakých hbitých živočichů, jimiž se zahemžily vody“ (Gen 1,21)

V šesté promluvě (31,1–11) Šestého dne si Bůh přál stvořit člověka („ať lidé panují“ Gen 1,26). Poté Bůh přikázal Adamovi a jeho ženě („panujte“ Gen 1,28). Spojení mezi šestým dnem a touto promluvou podporuje ustanovení o hlavním dohlížiteli nad stavbou, což byl Besaleel a jeho pomocník Oholíab. (Exodus 31:6)

Sedmá promluva (31,12–17) Sedmý den odpočinku Izraelitů koresponduje se sedmým dnem odpočinku Hospodina Boha – Genesis 2,1–3.

Závěr: Stavba chrámu následující za božským činem stvoření je motiv známý v egyptské i babylonské literatuře. Tato studie naznačuje, že toto starověké téma je zpracováno novým pozoruhodným způsobem – vytváří jednotný celek 25. –40. kapitoly knihy Exodus pomocí posloupnosti: stvoření (kap. 25 – 31), pád (kap. 32 – 33) a obnova (kap. 34 – 40). Hlavním argumentem pro tento vzorec je struktura sestavená ze sedmi promluv, zachycená v Exodu 25. – 31. kapitole, přičemž každá promluva tvoří paralelu k příslušnému dni stvoření podle biblické knihy Genesis 1 – 2,3.

V Exodu 25. – 40. kapitole je vytvořené schéma „stvoření – pád – obnova“ jako sjednocující rámec biblické knihy Exodus. Schéma stvoření, pádu a obnovy lidstva všeobecně, která je už obsažená v oddíle Genesis 1 – 9,17, se znovu opakuje v pojetí židovského vyznání, tedy v biblické knize Exodu, konkrétně v 25. – 40. kapitole.