Stovky jeruzalémských křesťanů ztrácejí v důsledku politiky izraelského ministerstva vnitra právo na pobyt ve svém městě.

Politika, jejímž cílem je redukovat počet ne-Židů v Jeruzalémě, se zaměřuje na rodiny a jednotlivce, kteří mají povolení k pobytu i v jiných zemích. Nezáleží na tom, jak dlouho už jsou v Izraeli, ani na tom, zda se narodili v Jeruzalémě před či po okupaci jeho východní části, jsou prostě považováni za hosty ve svém vlastním městě.

Palestinští křesťané, kterých dnes není více než 9 000, ztratili v důsledku této politiky 15 % své populace. Zatímco Židům z celého světa a dokonce i konvertitům k judaismu je podle Zákona o návratu dovoleno imigrovat do Izraele, původní obyvatelé Jeruzaléma jsou považováni jen za přechodné obyvatele. Původně bylo lhůtou pro ztrátu práva žít ve svém vlastním městě sedm let pobytu mimo něj, nyní je pouhý důkaz pobytu v jiné zemi pro Izrael dostačující, aby pro takového jedince či rodinu nebyl Jeruzalém „místem k životu“ a je jim odepřeno právo žít v jejich domě, protože jednou vycestovali za hranice.
Kromě této zvláštní politiky izraelští představitelé zavádějí ještě další omezení přispívající k dalšímu snižování počtu Palestinců, křesťanů i muslimů, v Jeruzalémě. Od zmrazení Zákona o spojení rodin přes nesnesitelné nároky na budovy ve městě po zeď oddělující stovky lidí od centra města. Populace palestinských křesťanů se brzo zmenší na polovinu.