Tím, že byl "otcem" Ježíše  Duch sv. ( Bůh) resp. "Bůh z Boha byl počat", tak do "narozeného z ženy" vstoupila božská podstata. Ta tam byla od zplození. To ovšem neznamená, že se tím lidský zjev - Syn člověka - stal něčím jako "superman" nebo "univerzální voják" z filmu, prostě "nadčlověk". Protože Bůh je "prapříčinou všech příčin", Tím na počátku, tak od samého početí do smrti i při Jeho vzkříšení v Ježíši byla boží podstata, která je jakousi "konstantou Jeho bytí" protože Boží Syn nikdy nepřestal být Bohem i když dobrovolně na sebe vzal tělo se všemi jeho žádostmi, potřebami, touhami. To, že "přemohl tělo" a nezhřešil Mu umožnila ta Boží podstata, která v Něm byla vždy od útlého dětství přes dospívání až do dospělosti. Ta "Boží podstata" byla demonstrována viditelně při Ježíšově křtu, kdy na Něj sestoupil Duch sv. To byla  "jen" viditelná forma toho, co vždycky bylo Božímu Synu vlastní - božská podstata. Ježíš žádný křest v podstatě nepotřeboval, ale podrobil se mu včetně průvodních projevů. Událost Ježíšova křtu je znamením pro nás. Když nás naplní Duch sv. získáváme schopnost přemáhat Duchem sv. tělo a jeho choutky všetně vztahových hříchů. Pokud jsem více naplněn, mám větší sílu nehřešit. Když méně, prohrávám s přirozeností.
Navíc to trochu zamotám. je zajímavé, že mocné činy začal dělat Ježíš až po viditelném naplnění Duchem sv. To je pro nás znamení : Jestli chceme, aby Bůh skrze nás dělal některé mocné činy zaslíbené např. u Mk 16 ( uzdravovat apod.), pak musíme být naplněni Duchem sv. stejně jako Syn člověka resp. aby Ježíš z Nazaréta "mohl" dělat zázraky, musel mít Ducha sv., kterým překonával nedokonalost těla. Na druhé straně to, že chodil po vodě vyplývá z toho, že jako člověk měl vždy božskou podstatu ( Bůh v těle) a mohl překonávat jím nastavené přírodní zákony, protože je nad nimi Pánem ( např. my po vodě nechodíme i když jsme Duchem sv. naplněni) ...........