Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Tento článek bude trochu osobní. Je určen především mým přátelům a příznivcům, odběratelům mých článků, lidem, kteří mě různými způsobem podporují.

Nedávno jsem se zúčastnil sjezdu KDU-ČSL a tím jsem završil určité sbírání zkušeností s politickým životem. Rozhodně netvrdím, že jsem pronikl do vyšší politiky (přestože jsem se do jisté míry sblížil i s Jiřím Čunkem); mám ovšem zato, že jsem poznal prostředí politické strany do té míry, do níž jsem je poznat chtěl.

V minulých dvou letech mi někteří z vás psali, že bych měl vstoupit do vyšší politiky (někteří měli dokonce dojem, že je Hospodin pověřil, aby mi to vyřídili); jiní byli zase mým politickým angažmá zneklidněni a vyzývali mě, abych se znovu začal zabývat převážně duchovními záležitostmi.

Přiznám se, že sám jsem tak trochu hledal. V okamžiku, kdy se mi pootevřela cesta dělat politiku „na plný úvazek“, jsem si ale ujasnil, že něco takového vlastně nechci a že v této oblasti těžiště mého povolání není.

Netvrdím, že z politiky zcela „vycouvám“ - rozhodně by nebylo odpovědné, abych ze dne na den položil funkci předsedy KDU-ČSL na Praze 8 – ale nebudu hledat hlubší zapojení.

Jednak cítím, že politika vyžaduje opravdu zcela jinou osobnost, než jakou jsem já, jednak jsem po celý svůj život odmítal jakoukoli „self-promotion“, tedy sebeprosazování, bez nějž sice člověk může dělat pastora, ale těžko politika. I jako pastor jsem chodil tam, kam jsem byl pozván, a nesnažil jsem se proniknout tam, kde o mě nestáli (z nějakého důvodu mě kvůli tomu někteří lidé považovali za obzvlášť nebezpečného a psali o mně dokonce varovné spisky).

Kromě nechuti k v politice více méně nezbytnému sebeprosazování jsem měl rovněž pocit, že někteří lidé by těžko pochopili, kdybych tak radikálně změnil roli. Nechtěl bych je pohoršit nebo dokonce ztratit jako přátele. Tolik tedy k věcem čistě osobním.

Nyní bych se chtěl trochu podělit o své zkušenosti s KDU-ČSL. Musím říci, že jsem se v tomto prostředí setkal převážně s milými lidmi. Ano, jsou politici, kteří jsou mi velice nesympatičtí a kterým osobně nevěřím; mnohem více však bylo těch, kterých nemám důvod si nevážit. Zvláště na úrovni pražského městského výboru jsem poznal lidi, kteří na mě udělali vesměs dobrý dojem. Nedokážu si kohokoli z nich představit jako korupčníka (ještě jednou zdůrazňuji, že se to týká pražského městského výboru a pražských organizací, nikoli všech vrcholných politiků této strany).

Drtivá většina lidí je na hony vzdálena obrazu vychytralého, pokryteckého a lstivého lidovce, jak nám je líčí většina médií. Jestli mě něco překvapilo, pak to je právě rozpor mezi mediálním líčením lidovců a jejich realitou.

Mohu jen říci: Nevěřte tomu, jak média lidovce líčí. Nevím, zda tolik křivdí i jiným stranám, ale obávám se, že nikoli. Jsem si téměř jist, že je to dáno jednou věcí: Mnozí lidé, a to jak křesťané, tak nekřesťané, tuto politickou stranu posuzují podle zcela jiných kritérií než jiné politické strany. V podstatě ji posuzují jako církev.

 Jak to ale zpravidla bývá, pokud dvě věci, které patří na jednu rovinu, posuzujeme podle odlišných kritérií (jednoduše řečeno, pokud máme dvojí metr), nutně nám jedna bude vycházet jako nesrovnatelně horší než druhá. Je to jistý handicap, s nímž ovšem tato politická strana musí žít. Apeluji na přemýšlivé lidi, aby si uvědomili, že i oni mohou mít v této věci poněkud zkreslenou optiku.

Tu se dostávám k poslednímu z důvodů, kvůli nimž tento článek píšu. Uvědomuji si, že je to důvod nejkontroverznější. Rád bych vás vyzval, abyste lidovou stranu podpořili. Přes všechny problémy, které má, je to strana, která má velice dobrý program. I když se o tom málo ví, je to rovněž strana, jíž se dlouhodobě daří nejvíce ze svého programu uskutečňovat. Je to dáno tím, že je to program středový a do značné míry obsahuje kroky, k nimž se dříve nebo později bude muset odhodlat každá vláda, lhostejno, zda pravicová či levicová.

Nyní leckdo lidové straně vyčítá lavírování v otázce zdravotnické reformy. Ano, lidová strana patrně odmítne radikální řešení jak pravicové, tak i levicové. Učiní tak ale z dobrého důvodu. Julínkova reforma je opravdu špatně připravena a mohla by v našem zatím velmi dobrém zdravotnictví napáchat nevratné škody. Rozhodně tím neříkám, že naše zdravotnictví žádné změny nepotřebuje. Nemyslím si, že bychom museli reformu zdravotnictví připravovat devatenáct let, jako ji připravovali v Nizozemí. Rozhodně ale nevidím jako dobré zavádění amerického modelu řízené péče. Jestli se nějaký model neodsvědčil, pak je to tento.

Mnozí dělali v posledních letech všechno pro to, aby KDU-ČSL klesla pod hranici pěti procent. Uvědomme si ale, co by to mělo za následek. ODS hrozí volební propad. Částečně si za to může sama, částečně je to z důvodů chvályhodných – alespoň začala s některými potřebnými reformami. Pokud ODS dopadne špatně a lidovci zmizí ze scény, hrozí nejen vítězství levice, ale dokonce i možnost, že socialisté s komunisty budou mít ústavní většinu! Opravdu něco takového chceme?

Přinejmenším v Čechách je situace taková, že pokud někdo do KDU-ČSL vstoupí, má reálné šance tvář této strany měnit. O Moravě to možná neplatí – tam jsou mnohé místní organizace opravdu velké a jeden nový člověk je změní mnohem nesnadněji. V Čechách – s výjimkou východních Čech a české části Vysočiny – je ale situace zcela odlišná. Stojím o novou krev pro KDU-ČSL. Pokud má někdo o politiku zájem, může zvážit, zda do KDU-ČSL nevstoupit a nesnažit se věci jak na místní, tak na celostátní rovině posunout správným směrem.

 My křesťané bychom se přece neměli omezit na nadávání u piva (nebo u kávy či čaje). Rozhodně můžeme udělat něco pozitivního. Obracím se na vás s tímto apelem právě v situaci, kdy se sám hodlám spíše stáhnout. Cítím, že mým povoláním je psaní, a chci se mu více věnovat. Byl bych ale rád, kdyby na mé místo nastoupili mnozí jiní.

http://dan.drapal.org/