Grano Salis - Baptistický koncept služby

BAPTISTÉ - radikální křesťané ("Radical Believers" je brožura, kterou vydali angličtí baptisté na počátku devadesátých let minulého století. Autor, profesor Paul Beasley-Murray, se v ní snaží zachytit a popsat základní rysy současných baptistických sborů a jejich organizaci ve vztahu k původním baptistickým zásadám.) 7. vzájemná služba - baptistický koncept služby Baptisté od samého počátku zachovávali a zachovávají reformační princip všeobecného kněžství". Kněžská hierarchie, to není pro ně. Věří, že všichni Boží lidé mají stejně otevřený přístup k Bohu a zároveň stejnou odpovědnost Bohu sloužit. I když existují rozdíly v úlohách, z hlediska svého postavení před Bohem si jsou všichni Boží lidé rovni, všichni mají stejný statut. Bereme-li to vážně, pak má toto učení radikální dopad na "službu" - účastní se jí všichni Boží lidé. Protože jsou všichni Boží lidé povoláni sloužit, jsou všichni služebníky. Z uvedeného principu vyplývá, že každý baptista (a vlastně každý křesťan) je služebník. Řečtina pro slova "služba".a "služebník" užívá výrazů "diakonia" a "diakonos" - z toho můžeme vyvodit, že každý baptista je povolán k tomu, aby byl diakonem. Je opravdu vhodnější, když vnímáme diakonii a diakony právě z hlediska služebné povahy církve: úlohou ustanovených pracovníků či služebníků je vést sbor k různým úkolům křesťanské služby. V různých zemích se pastýři nazývají různě. Britští baptisté je nazývají "ministers" (služebníci). I když mnozí jsou s tímto názvem spokojeni, přece můžeme cítit, že jeho užití v jistém smyslu popírá služebnost všeho Božího lidu. Jinde užívaný název "pastor" (pastýř) či u nás "kazatel" je snad o něco funkčnější. Nakonec však víme, že tituly a názvy nejsou podstatné. Důležitý je princip: všichni Boží lidé jsou povoláni a obdarováni ke službě. služba všech božích lidí Služba v rámci shromážděného společenství Učení o službě každého člena (údu) sboru se zakládá na celém Novém zákoně. Zabývá se jím epištola Efezským 4,11-12, kde Pavel píše o vzkříšeném Kristu: “A toto jsou jeho dary: jedny povolal za apoštoly, jiné za proroky, jiné za zvěstovatele evangelia, jiné za pastýře a učitele, aby své vyvolené dokonale připravil k dílu služby.” Pro Pavla je služba službou celého Božího lidu - neomezuje se na apoštoly, proroky, evangelisty, pastýře a učitele. Obdarováni ke službě Všechen Boží lid je v souladu se svým povoláním obdarován ke službě. To učí Pavel v Ř 12,4-8 a v 1K 12,4-12, Petr pak v 1Pt 4,10-11. Pavel například uvádí výčet darů v 1K 12,9-10 slovy: "Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu" (1K 12,7) a uzavírá: "To všechno působí jeden a týž Duch, který uděluje každému zvláštní dar, jak sám chce" (1K 12,11). Dary jsou dány všem Božím lidem. Přísně vzato, všichni Boží lidé jsou proto "charismatičtí" (to znamená "obdarovaní" - termín pochází z řeckého charisma = dar). Pro mnohé baptisty bylo hnutí, známé jako "charismatická obnova", užitečným připomenutím této skutečnosti. Právě toto radikální přesvědčení, že všichni Boží lidé jsou "služebníky", je v pozadí dávného zvyku vkládání rukou po křtu, který se opět v mnoha sborech užívá. S tím se pojí modlitba, aby byl křtěnec znovu naplněn Duchem Božím, a tak zmocněn ke službě (viz Mt 3,16; Sk 1,8 a 8,17). Nebo, jak to vyjadřuje bohoslužebná příručka z nedávné doby: “Pane, požehnej těmto svým služebníkům a zmocni je svým Duchem svatým, když je nyní pověřujeme službou církvi a světu ve jménu Pána Ježíše Krista.” (Patterns and Prayers for Christian Worship, str. 103). U baptistů je - nebo by měl být - seznam členů seznamem služby ve sboru. Slovy dávného klišé - je nám poslouženo k tomu, abychom sloužili. Služba ve světě Služba se samozřejmě neomezuje na oblast sboru či církve. Je to patrné z výše uvedené modlitby, která mluví o "službě i církvi a světu." Baptisté, ovlivnění nejprve pietismem a později charismatickým hnutím, jsou někdy nemístně zaměřeni sami na sebe. Pokušením mnohých kazatelů je organizování tolika činností uvnitř sboru, že zbývá málo času a místa pro službu širšímu světu. Baptisté si stále více uvědomují, že služba ve společnosti, dokonce politická aktivita může být cennou formou křesťanské služby. I když je většina této kapitoly věnována baptistickému pochopení služby uvnitř sboru či církve, je možné, že pro většinu křesťanů nebude přední oblastí služby sbor, ale širší svět. Na to bychom neměli zapomínat, když budeme zkoumat službu v jejím soustředění na sbor. VEDENÍ: SLUŽBA NĚKTERÝCH Biblický základ Všichni Boží lidé jsou povoláni ke službě, ne všichni jsou povoláni vést. Jak Pavel s potěšením objasňuje v 1K 12, Bůh dává mnohé a rozmanité dary. "Kdyby všechno bylo jen jedním údem, kam by se podělo tělo? Ve skutečnosti však je mnoho údů, ale jedno tělo" (1K 12,19-20). Většina Božích darů se týká služby v obecném smyslu. Některé se však týkají zvláště služby vedením. Tak v 1K 12,28 Pavel zmiňuje dar "řízení církve", to znamená, že Bůh dal církvi lidi s obdarováním "vést". Původní řecký výraz doslova znamená "kormidelnictví". Tohoto výrazu se v literatuře obrazně užívalo o umění vládnout, šlo o státníka, který řídil "loď státu". V 1K 12 je to loď církve. V souvislostí se službou každého člena jsou tu lidé, zvlášť obdarovaní k tomu, aby byli "představenými" církve či sboru, aby řídili život sboru v jeho bohoslužbě, misii a péči. Tuto službu "řízení" nacházíme i na seznamu darů Ducha v Římanům 12, kde Pavel píše: "Kdo stojí v čele, ať je horlivý" (Ř 12,8). Je pravda, že v některých překladech je to trochu jinak: "kdo pomáhá, dělej to s nadšením" (RSV). Původní řecké slovo může ve skutečnosti znamenat obojí - "vést" i "starat se". Místo toho, abychom se snažili o rozlišení obojího významu, bude lepší, když si uvědomíme, jak se obojí podpírá: v kontextu církve se vedení netýká uplatnění moci, ale spíše péče. Koncept vedení nacházíme i ve třetím Pavlově seznamu duchovních darů v Efezským 4,7-13, kde je mezi různými služebnými "úřady" uveden i úřad pastýře-učitele. Podobně jako u ostatních úřadů zde zmíněných je důraz položen na aspekt "připravování" - pastýři-učitelé připravují vyvolené ke konání různé služby. Termín "pastýř" však sám o sobě zřetelně ukazuje k vedení, protože ve starověkém světě se slova "pastýř" užívalo jako synonyma ke slovům "vůdce" či "král". Stanovisko baptistů Baptisté si vždycky uvědomovali potřebu vedení v církvi. Tak to vyjadřuje Particular Baptist Confession z roku 1644: “každý sbor má Kristem darovanou moc k tomu, aby ke svému prospěchu vyvolil vhodné osoby do úřadu pastýřů, učitelů, starších, diakonů...” I když první baptisté termíny "vůdce" a "vedení" neužívají, koncept sám je přítomen ve všech proudech jejich života. Různé služebné "úřady" představují vedení. Ne všem baptistům se tento důraz na vedení libí. Někteří raději vykládají ordinovanou službu především jako "službu Slovem a svátostmi". Jak však uvidíme, až se budeme zabývat úlohou pastýře, novozákonní základ pro takové pochopení je sporný. Baptisté, jsou-li věrni svým kořenům a Písmu, jsou povoláni k radikální víře. Ženy ve vedení Jsou všechny služebné "úřady" dostupné ženám stejně jako mužům? Je pravda, že "vedení patří mužům", jak nedávno tvrdil jeden baptista, nebo jsou dary řízení dány jak mužům, tak ženám? Písmo učí, že Duch své dary udílí bez ohledu na to, zda jde o ženu či muže (Sk 2,17-18). I když snad některá kulturní situace omezuje vedení na muže (viz 1K 11,3-16; 14,33-36; 1Tm 2,11-15), v principu není podle Písma důvodu, proč by se ženy neměly podílet na vedení. V římském sboru například byli ve vedení muži i ženy: Pavel zmiňuje diakonku Foibé (Ř 16,1-2), učitelku Prisku (Ř 16,3) a Junia byla dokonce apoštol (viz Ř 16,7 - překlady naneštěstí mluví o Juniovi, překladatelé nerespektují, že tu jde o ženu). Ze Sk 21,9 (viz též Sk 2,17-18) se dozvídáme, že ženy byly též prorokyněmi. Není tedy důvodu, proč by se dnes ženy neměly spolu s muži podílet na vedení církve (sboru). Tak dlouho předpokládaná nadřazenost mužů nad ženami už v Kristu neexistuje (Ga 3,28). V něm nastal nový pořádek. Ženy mohou a měly by počítat s tím, že budou hrát různé úlohy v křesťanském vedení. Baptisté však v této věci nejsou zajedno. I když ve většině sborů baptistů ženy mohou být - a často i jsou - diakonkami, v mnohých zemích se dosud nemohou stát pastýřkami, kazatelkami. V Jednotě baptistů Velké Británie byla první žena jako kazatelka uznána roku 1922. Tehdejší tajemník Jednoty baptistů, J.H. Shakespeare, napsal: “Považuji osvobození ženy ze zajetí předsudků... za nejužitečnější rys naší doby. Jen na vlastní riziko se může církev stát posledním zákopem předsudků v této věci a zapomenout, že se její problémy nejlépe vyřeší, budou-li muži i ženy pracovat spolu.” Navzdory tomu, že Jednota baptistů uznala pastýřskou službu žen, ve srovnání s jinými denominacemi v Anglii je procento sloužících žen nejmenší. Nedávný průzkum ukázal, že pouze osmdesát (3%) z 2900 baptistických kazatelů jsou ženy. To je srovnatelné s devíti procenty kazatelek u metodistů. Ve Švédsku dosahuje počet kazatelek téměř poloviny, včetně současné tajemnice Jednoty. SLUŽBA STARŠÍCH A DIAKONů Rozmanitost baptistů Baptisté vyjadřovali svá obdarování k řízení rozmanitými způsoby. John Smyth, vedoucí prvního anglického baptistického sboru v Amsterodamu říká ve svém posledním Vyznání víry, že sbor má dva druhy "služeb": "Kristus ve své viditelné církvi Ustanovil dva druhy služebníků: jedni jsou povoláni jako pastýři, učitelé, nebo starší, kteří rozdílí slovo a svátosti, druzí jsou povoláni jako diakoni, muži i ženy: jejich úkolem je sloužit u stolů a umývat nohy svatým." Ve sborech prvních baptistů bylo zprvu několik starších, během doby se v Británii úřad starších zúžil na jednoho člověka. V důsledku toho má většina sborů britských baptistů jednoho kazatele ("staršího"), a skupinu diakonů (někdy postaru nazývanou "rada"). To však má mnoho výjimek. Některé sbory po mnohá léta mají kromě kazatele jak staršovstvo, tak skupinu diakonů. V nedávné době některé sbory, které měly kazatele a diakony, zavedli pod vlivem charismatického hnutí staršovstva, která spolupracují s kazateli. Tam, kde mají staršovstvo i diakony, přebírají starší vedení v záležitostech duchovní a pastýřské péče a diakoni mají na starost praktičtější záležitosti sborového života. Takovýto rozdíl mezi "duchovním" a "praktickým" je ovšem vždycky otázkou. Úkol pokladníka sbor, například, je obvykle vnímán jako úkol diakona, přesto si praktická záležitost sestavení sborového rozpočtu vyžaduje vysoký stupeň duc*****sti. Rozmanitost v Novém zákoně V Novém zákoně se setkáváme jak se staršími, tak s diakony. V 1Tm 3 Pavel předkládá kvality, které má mít starší a diakon (biskup a jáhen) - naneštěstí neříká nic o rozdílu jejich úkolů! Někteří ztotožňují diakony z 1Tm 3 s "muži, plnými Ducha a moudrosti" ze Sk 6,1-6, kteří byly vybráni, aby "sloužili (diakonein) při stolech." Toto ztotožnění je však nepravděpodobné. Těch sedm netvořilo manažerský tým, zodpovědný za záležitosti sborového života typu finančního hospodaření, stavebních záležitostí či obecné administrativy, jako tomu patrně je u diakonů ve sborech, které mají jak starší, tak diakony. Jejich úkolem spíše byla pastorační péče o vdovy v Jeruzalémě. Podle toho, jak Lukáš ve Skutcích mluví o sboru, je zřejmé, že oněch sedm bylo duchovními vůdci s postavením jaké dnes mají starší. Štěpán byl například tvořivým teologem (Sk 7), Filip zase nadaným evangelistou (Sk 8). Je jasné, že služba v novozákonní době nemá jedinou podobu. Sbor v Jeruzalémě byl uspořádán jinak, než sbor v Korintu, a sbor v Korintu byl téměř jistě uspořádán jinak než sbory, které jsou adresáty listu Efezským. Nakonec záleží spíše na novozákonních principech než na jedné určité předloze. Je například důležitější dát prostor daru řízení, než si dělat starosti s terminologií. Například i dnes rozšířený termín "starší" je možno podrobit zkoumání. I když byl nepochybně vhodný v prvním století, sociologické uspořádání se od té doby změnilo natolik, že je anachronismem. Ve světě prvního století, ať už šlo o prostředí řecké, římské či židovské, byli lidé buď mladí (do 40 let) nebo staří (nad 40 let) - něco jako "střední věk" neexistovalo. Přesto v mnohých dnešních sborech je řada lidí středního věku, poctěných titulem "starší" - vskutku zvláštní fenomén! (pokračování příště) přeložil Bohuslav Procházka, pro GRANO SALIS upravil Petr Hlaváček
ředitel VOŠST v Olomouci

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace