poslal ferda Sám do nebe nikdo nepřijde
Ve svém životě a především při své modlitbě se musíme chránit před postojem lakoty a závisti. Nemáme se modlit jen za své vlastní záležitosti, nýbrž také za druhé. Bůh čeká od našeho srdce, že bude myslet na to, aby se také druhým dařilo dobře. Právě to patří k definici lásky. Velký učenec svatý Tomáš Akvinský dostal jednou otázku, co je to láska. Odpověděl zcela prostě: Láska spočívá v tom, že chceme dobro pro druhé .
Na první pohled se zdá, že to zní trochu povrchně, ale není tomu tak. Láska znamená, že na blahu druhého nám záleží více než na našem vlastním. Chtít, aby se druhému dařilo dobře, aby byl šťastný. A přesně to je postoj, který musí být určující pro naši modlitbu. K tomu jeden příběh z Afriky: Byl jeden muž, zbožný a bohabojný. Každý den chodil do chrámu, aby se modlil. Jednoho dne se mu zjevil Pán a řekl mu: „Jsi dobrý a zbožný muž. Přijď zítra opět a já ti něco řeknu.“ Pln radosti šel muž domů a celou noc neměl klidu. Co to asi je, co mu Pán chce říct? Tato otázka mu nedala pokoj. Příští den šel do chrámu časněji než obvykle a Pán se mu opět zjevil. Řekl mu: „Ty jsi dobrý, ale chudý muž. Chci ti pomoci. Přej si, co chceš, a já ti to dám. Ale pod jednou podmínkou. Přijď zítra a já ti ji řeknu.“ Jeho radost byla veliká a dlouho do noci mluvil s ženou o tom, co by si měl přát: dům, pole, spřežení atd. Příští den opět slyšel Pánův hlas: „Chci ti dát, co chceš, pod jednou podmínkou, že tvému sousedovi dám dvojnásobek toho, co dám tobě.“ Mlčky a zamyšleně přišel muž domů. Mohu si přát, co chci, ale náš soused dostane dvojnásobek. Jeho žena si ihned všimla, že něco není v pořádku. Váhavě se zeptala: „Řekni mi, co je s tebou, jsi nějaký změněný.“ A on jí vyprávěl o podmínce. Od té doby muž neměl klidu. Co si jen mám přát? Můj soused dostane dvojnásobek. Jeho žena mu řekla: „Když si budeme přát tři kozy, náš soused jich dostane šest! Nemožné!“ Muž to doma nevydržel. Celý den bloudil lesem se strnulým pohledem. Náhle se zastavil a vykřikl: „Už to mám, co řeknu Pánu: Vytrhni mi jedno oko!“ K postoji lásky patří, že nemyslíme pouze na sebe. Hledejte nejdřív Boží království a všechno ostatní vám bude přidáno. K tomu postoji patří také vděčnost a její sestra spokojenost. Naše řeč je někdy „zrádná“. Ve slovu spokojenost je obsaženo slovo „pokoj“. Člověk nachází ve svém životě pokoj, vnitřní radost a klid jen tehdy, když žije spokojeně a s vděčností. Bůh jednou vystavil jednoho muže zkoušce a řekl mu: „Rozhodl jsem se, že ti dám tři věci, o které mě požádáš.“ Ale pak bude konec. Muž překotně vyslovil první přání: Prosil, aby jeho žena zemřela, aby si mohl vzít lepší ženu. Když se však jeho příbuzní a přátelé sešli na pohřbu, všichni vzpomínali na dobré vlastnosti nebožky a muž si najednou uvědomil, že jednal unáhleně. Bylo mu jasné, že byl zcela slepý ke ctnostem své ženy. Je vůbec jisté, že najde nějakou lepší ženu? Prosil tedy Boha, aby jeho žena opět ožila. A teď už mu zbylo jen jedno přání. Rozhodl se, že tentokrát si dá pozor, aby neudělal chybu, protože tu by už nemohl opravit. Ptal se všude možně na radu. Někteří jeho přátelé mu radili, ať si přeje nesmrtelnost. Ale k čemu mu bude nesmrtelnost, když bude nemocný? A k čemu mu bude zdraví, když nebude mít peníze? A k čemu mu budou peníze, když nebude mít přátele? Léta plynula, a on stále nevěděl, pro co se má rozhodnout: život nebo zdraví, bohatství nebo moc nebo lásku. Nakonec řekl Bohu: „Prosím, poraď mi, o co mám prosit.“ Bůh se usmál, když viděl mužovu choulostivou situaci, a řekl: „Pros o to, abys se vším, co ti život přinese, byl spokojen.“
Dostojevskij v knize „Bratři Karamazovi“ vypráví příběh o cibulce. V ní je drasticky předvedeno, o co se jedná v našem životě: Sám do nebe nikdo nepřijde. Klíčem k nebi je láska. Dostojevskij píše: „Jednou žila jedna stará žena, která byla velmi zlá. Tato žena zemřela. Za celý život neudělala žádný dobrý skutek. Tu přišel ďábel a hodil ji do ohnivého jezera. Ale stál tu také její anděl strážný a přemýšlel: „ Nemohu si vzpomenout na nějaký její dobrý skutek, který bych sdělil Bohu?“ Tu mu něco napadlo a řekl Bohu: „Jednou na své zahrádce utrhla cibulku a dala ji žebračce.“ Bůh mu řekl: „Vezmi tu cibulku, jdi k jezeru, a jestli ji za tu cibulku vytáhneš, může jít do ráje. Pokud se cibulka přetrhne, zůstane tam, kde je.“ Anděl běžel k ženě a podával jí nať z cibulky. „Chyť se, uvidíme, jestli tě budu moci vytáhnout.“ A začal opatrně táhnout a už ji skoro vytáhl. Ale když to jiní hříšníci uviděli, chytili se jí, aby také byli vytaženi. Ale žena se rozzlobila a začala kopat nohama a křičet: „Vytažena mám být jenom já! To je moje cibulka a ne vaše.“ Sotva to řekla, nať se přetrhla a žena spadla zpět do ohnivého jezera a je tam dodnes. Anděl odešel velice smutný. Je to tak, jak to ukazuje Raoul Follerau v jednom příkladu: Jeden muž se objevil před Božím soudem a řekl: „Hleď, Pane, zachovával jsem tvůj zákon, neudělal jsem nic nespravedlivého, zlého nebo hanebného. Hleď, Pane, mé ruce jsou čisté!“ Bůh mu odpověděl: „Čisté opravdu jsou, ale jsou prázdné!“ Právě v modlitbě jsme vyzýváni, abychom se cvičili v blíženské lásce. Nemysleli jen na sebe, nýbrž na bližní v nouzi. Můžeme se modlit i zástupně za ty, kteří se nemodlí. Protože sám do nebe nikdo nepřijde. Bernhard Speninger Z -sks- 48/2007 přeložil -lš- s čas Světlo Líbí se mně to ,upravil ***Ferda***
