Království není ustaveno nyní Existuje široce rozšířená představa, že je království Boží již nyní plně ustaveno a zahrnuje současné věřící – „církvi“. Zatímco praví věřící mají šanci, že budou „spaseni“ a obdrží možná místa v Království, je nepochybné, že nemůžeme být v plném slova smyslu v tomto království, neboť Kristus se ještě nevrátil, aby je založil. Mělo by být zřejmé z dosud prostudovaného, že „tělo a krev nemůže mít podíl na království Božím“ (1 K 15,50).

Jsme „dědici království, jež zaslíbil těm, kdo ho milují“ (Jk 2,5), neboť víme, že křest nás učinil dědici zaslíbení daných Abrahamovi – zaslíbení, obsahujících základní evangelium o Království (Mt 4,23; Ga 3,8+27-29). Je proto prosté narazit na sliby o dědictví království při Kristově návratu, kdy budou naplněna zaslíbení daná Abrahamovi (Mt 25,34; 1 K 6,9-10; 15,50; Ga 5,21; Ef 5,5). Pravdivé použití těchto slov o budoucím dědictví ukazuje, že království není v držení věřících v současnosti. Ježíš vyslovil jedno z podobenství, aby opravil ty, kdo si mysleli, že „království Boží se má zjevit ihned. Proto řekl: ,Jeden muž vznešeného rodu měl odejít do daleké země, aby si odtud přinesl království‘“. Mezitím zanechal své služebníky s určitými závazky. „Když se však jako král vrátil, dal si předvolat služebníky“ a soudil je (L 19,11-27). Muž vznešeného rodu představuje Krista odcházejícího do „daleké země“ na nebesích, aby obdržel království, s nímž se vrátí v čase soudu, tj. při druhém příchodu. Je proto nemožné, že by „služebníci“ měli mít v držbě království už nyní, v čase nepřítomnosti svého Pána. Následující citace poskytují další stvrzení řečeného:

• „Moje království není z tohoto světa /věku/“, prohlásil Ježíš přímo (J 18,36). Přesto současně mohl říci „Já jsem král“ (J 18,37) a ukázat tak, že jeho současná „královská hodnost“ neznamená, že by jeho království již muselo být ustaveno.
• Kristus řekl svým učedníkům, že již nikdy nebude pít víno „až do toho dne, kdy budu s vámi pít kalich nový v království svého Otce“ (Mt 26,29). To v sobě zřetelně obsahuje informaci, že toto království musí být v budoucnosti. Lidé chápali Kristovo kázání jako „radostnou zvěst /tj. provolání na vysoké úrovni/ o Božím království“ (L 8,1). „Blaze tomu, kdo bude /v budoucnu/ jíst chléb v království Božím,“ zněl jejich komentář (L 14,15).
• Toto téma pokračuje u Lukáše 22,29-30: „Já vám uděluji království… abyste v mém království jedli a pili u mého stolu.“
• Ježíš objasňuje znamení, která budou ohlašovat jeho druhý příchod a uzavírá tímto komentářem: „… až uvidíte, že se toto děje, vězte, že je blízko království Boží“ (L 21,31). Je nesmyslem předpokládat existenci Království už nyní – před druhým příchodem.
• „Musíme projít mnohým utrpením, než vejdeme do Božího království“ (Sk 14,22). Není divu, že se každý trpící věřící modlí opravdově, aby Království přišlo (Mt 6,10).
• Bůh „vás povolal do slávy svého království“ (1 Te 2,12); my musíme reagovat tím, že hledáme vstup do tohoto království už nyní svým duchovním životem (Mt 6,33).