Grano Salis - NESMĚŠUJME VĚČNOU SPÁSU A KRÁLOVSTVÍ

Většina věřících v Krista má dnes na mysli pouze věčnou spásu. O vstup do Království nebes na zemi, jenž má být jejich odměnou, se paradoxně vůbec nestarají. Přitom by to mělo po jejich spáse být jejich hlavním cílem. Ale opravdu nikde, jsem se nesetkal, že by někdo z věřících usiloval o možnost vstupu do KRÁLOVSTVÍ. Tato perspektiva nějak před současnými křesťany jaksi neleží. Je úplně opominuta.

V této věci vládne až zoufalá nevědomost a nedostatek učení. Proto se pokusím zaplnit tuto mezeru a modlím se, aby dal Pán příslušným bratřím případné zjevení Ducha, aby to v Písmu spatřili a zařídili se podle toho.

Zatímco věčná spása je pro pravého věřícího v Krista jednou provždy vyřešena Kristovou obětí na kříži, tak otázka jeho vstupu do Království zůstává stále otevřená. Věčná spása nezávisí na žádných dobrých nebo zlých skutcích věřícího - závisí pouze na jeho pravé víře v Krista a na jeho znovuzrození z vody ( Slova ) a Ducha. Vstup do Království je však podmíněn našimi SKUTKY, činěním Boží vůle.

O věčnou spásu usilovat nemusíme, o KRÁLOVSTVÍ naopak máme usilovat velice. Apoštol Pavel se přímo hnal za tímto cílem ( Fil 3,12.14 ) a běžel tak, aby byl prvním na stupínku vítězů ( 1Kor 9,24-27 ). Apoštol Petr nás vyzývá, abychom činili určité věci, "aby nám bylo hojně způsobeno vejití do věčného Království Pána našeho..." ( 2Pt 1,5-11 ), aby se nám otevřel hojný vstup.

Zatímco všichni věřící, kteří byly vyvoleni před ustanovením světa, vejdou do věčné spásy, ne všichni z nich, kteří nazývají Ježíše Pánem, však vejdou do Království. Pouze ti z nich, kteří činí Boží vůli ( Mt 7,21 ). Je mnoho povolaných ( do věčné spásy ), ale málo vyvolených ( pro Království ). Většina půjde po široké cestě ( Mt 7,13 ) vedoucí do záhuby ( do dočasného podílu na záhubě - Zj 2,11 ), a budou mít určitý podíl na odsouzení světa, když budou dočasně odsouzeni spolu s ním ( 1Kor 11,32 ) a jejich díl bude dočasně ( nejdéle po dobu trvání Království ) položen s nevěrnými ( Lk 12,46 ).

K životu ( = k životu v Duchu zde na zemi a k životu v Království ) však vede pouze úzká cesta kříže a sebezapírání ( Mt 7,14 ), hledání a činění Boží vůle a vedení Ducha, naplnění a dokonání Božího záměru tak, jak je o nás psáno v knihách ( Žd 10,7 ), chození ve skutcích, které pro nás Bůh připravil (Ef 2,10 ).

Celé kázání na hoře v kap. Mt 5-7 se vztahuje právě k tomuto vstupu věřících do Království. Tato řeč byla pronesena především k Pánovým učedníkům ( Mt 5,1 ). I když poslouchaly i zástupy, z nichž později měli někteří také uvěřit. Vidíme zde, že zatímco věčná spása je DOKONÁNA Kristem na kříži, náš VSTUP DO KRÁLOVSTVÍ ještě dokonán NENÍ. Zatímco o věčnou spásu se zasloužil Kristus a my se o ni NIJAK zasloužit nemůžeme ( POUZE VĚŘÍME bez skutků - Ef 2,8-9), o vstup do Království se zasloužit musíme, jinak do něj nevejdeme.

Pán Ježíš pro náš vstup do Království požaduje větší spravedlnost, než byla spravedlnost farizeů a zákoníků ( Mt 5,20 ). Když nám je tedy dává jako laťku, kterou máme překonat, znamená to, že spravedlnost mnoha z nich, kteří brali zákon vážně byla skutečně velmi vysoká ( viz. Saul z Tarzu - Fil 3,4-6 ). Pán Ježíš pro vstup do Království požaduje chudého ducha, lkání, tichost, hlad a žízeň po spravedlnosti, milosrdenství, čisté srdce, pokojný charakter, snášení protivenství pro spravedlnost (viz blahoslavenství v Mt 5. ), mučednictví nebo ochotu ho podstoupit ( Zj 20,4 // Zj 12,10-11 ). Pán požaduje milování nepřátel a činění dobra ( Lk 6,35 ).

Pán pro vstup do Království požaduje také úctu k Božímu zákonu ( to je NOVINKA, že? Mt 5,17-20 ) a naplnění jeho hlubšího smyslu ( Mt 5,21-48 ) v našich životech, nejen naplnění jeho vnějších nařízení ( což nelze jinak než skrze Ducha - Ř 8,4 ). Dále Pán požaduje vystříhat se od pokrytectví ( Mt 6,1-8 // 6,16-19 ), odpouštějící srdce ( Mt 6,14-15 ), vystříhání se od lakoty a mamonu ( život v relativní chudobě, kdy nám stačí naplnění našich základních potřeb ), materialismu ( Mt 6,20-34 ), neboť bohatý nesnadno vejde v Království nebes ( Mt 19,23 ). Dále Pán pro vstup do Království požaduje odpouštějící a neodsuzující srdce ( Mt 7,1-5 ), úsilí v modlitbě a hledání Království ( Mt 6,33 // 7,7-11 ), a zejména vejití úzkou branou a jití úzkou cestou kříže ( Mt 7,13-14 ), varování se před falešnými proroky a učiteli, protože kdo podlehne jejich učení, ten svoji odměnu ve formě Království může ZTRATIT ( 2Jan 7-11 ). Pán také požaduje ovoce a činění Boží vůle ( Mt 7,20-23 ) a respekt k Jeho Slovu ( Mt 7,24-27 ). Požaduje také opuštění všeho a následování Pána ( Mt 19,27-30 ). Požaduje zasazování ran svému tělu ( tělesnosti ) - 1Kor 9,23-27. Pro tyto všechny důvody je psáno, že musíme být HODNI postavit se před Synem člověka, až přijde, aby každému odplatil podle jeho skutků ( Lk 21,36 ). NIC z těchto všemožných požadavků však není nutné pro věčnou spásu. Jinak by byla spása ze zákona. Spása ze zákona není, avšak vstup do Království již s naplňováním Božích zákonů skrze moc Ducha svatého souvisí (Ř8,4 ). Pro vstup do Království má Pán Ježíš velmi přísné požadavky.

Zde vidíme, jak by bylo pošetilé směšovat věčnou spásu se vstupem do Království. Jde o dvě různé věci!!! Jedna se získává vírou, zdarma, z milosti, druhá se získává skutky, které budou ODMĚNĚNY Královstvím, kde navíc budou i rozdílná postavení. Někdo bude vládnou nad pěti městy, jiný nad deseti ( Lk 19,17-19 ).

Do spásy se tlačit nemusíme, do Království však ano ( Mt 11,12 ). Království musíme uchvacovat a snažit se být co nejlepšími věřícími, kteří se líbí Pánu, abychom jako blahoslavení dosáhli PRVNÍHO VZKŘÍŠENÍ ( Zj 20,6 // Fil 3,7-15 ). Někteří se pro Království dokonce stali eunuchy ( Mt 19,12 ), nebo se zřekli manželství - viz. Pavel. ( Zajisté uznáte, že pro věčnou spásu by se ničeho toho zříkat nemuseli! )

Do Království nevstoupí věřící, kteří vytrvale páchají skutky těla (Ga 5,19-21 // 1Kor 6,9-10 ). Ti budou naopak v průběhu Království napravováni a trestáni ve vnějších temnotách, kde bude pláč a skřípění zubů, protože před soudnou stolicí Krista každý věřící obdrží to, co působil skrze své tělo, buď dobré nebo zlé ( 2Kor 5, 10-11 ). Neužiteční, špatní a zlí věřící obdrží dočasný podíl účasti na druhé smrti ( Zj 2,11 ).

Z výše uvedeného by mělo být zřejmé, že je chybou směšovat Království Krista na zemi, které bude ODMĚNOU za SKUTKY věřících, s věčnou spásou, která je DAREM z milosti bez skutků. Tím je setřen rozdíl mezi vírou a skutky, mezi milostí a zákonem. Skutky jsou užitečné JEN pro naši ODMĚNU, jen pro vstup do Království, nikoli pro naši spásu. Pro tu je důležitý pouze Kristův skutek na kříži a naše víra, kterou nám Bůh dal skrze své Slovo. Na své věčné spáse spolupracovat nemůžeme. Vzhledem k odměně a ke vstupu do Království jsme ale Božími spolupracovníky, pomocníky ( 1Kor 3,9 ). Můžeme spolupracovat pouze na své spáse v Království ( Fil 2,12 ), dosáhnout věčného života v budoucím věku Království ( Mk 10,30 // 1Tim 6,12 ) a zachovat zápis svého jména v knize života v Království ( Zj 3,5 ), což se týká plnosti našich skutků před Bohem ( Zj 3,2 ). Věčnou spásu ztratit v důsledku svých skutků nemůžeme, Království skrze skutky ztratit můžeme a ještě můžeme být v jeho období přísně potrestáni skrze oheň ( 1Kor 3,11-17 ). Pán věřícím odplatí podle jejich skutků ( 2Tim 4,14 ) při svém příchodu ( Mt 16,27-28 ) v DEN PÁNĚ.

Proto se máme snažit získat Krista, hlouběji, získat Království a získat odměnu a vítězství. Proč? Z nějakých sobeckých důvodů? Pro sebe? Nikoli, ale zejména k radosti našeho Pána.

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace