Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Rostislav.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 3, článků celkem: 16652, komentáře < 7 dní: 246, komentářů celkem: 429562, adminů: 60, uživatelů: 5252  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 521 návštěvník(ů)
a 3 uživatel(ů) online:

Ivanp
rosmano
Mikim

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116483504
přístupů od 17. 10. 2001

Kontrasty: Katolicko-charismatická, proněmecká orientace
Vloženo Pondělí, 26. listopad 2007 @ 22:51:34 CET Vložil: bolek

Charismatici poslal Nepřihlášený

Konference smíření Čechů a sudetských Němců v Praze
„Nechceme se jen omluvit, prosíme Vás o odpuštění !“
Úvodník Sudetoněmeckých novin („Sudetendeutsche Zeitung“) z 22. dubna 2005
_______________________________________________________________________________________

Praha: Křesťanská konference smíření schválila prohlášení „Sudetským Němcům“ (viz str.2),
které by mělo nalézt pozornost u českého vedení státu. Naše národní skupina byla významně
zastoupena prezidentem Sudetoněmeckého spolkového shromáždění Dr. Wernerem Nowakem


Dr. Werner Nowak: „Odcházím z této konference s pevným přesvědčením, že můžeme
uskutečnit smíření a srozumění jenom v takovémto duchu, a jenom s takovými lidmi, kteří se
zde shromáždili. Pouhá slova a pouhá prohlašování úmyslů nestačí, nýbrž potřebujeme průlom.
A na této konferenci jsem průlom plně pociťoval.“

Na Konferenci smíření v Praze: pražský historik Dr.Emanuel Mandler (vlevo) a sudetoněmecký
spisovatel Hugo Fritsch (vpravo). Na obraze vedle řečnického pultu přecházejí česká a
německá vlajka a jejich barvy modro-bílo-červená a černo-červeno-zlatá působivě do sebe
navzájem.
___________________________________________________________________________

Útěcha v těžké době: velmi závažným prohlášením vyšlo vstříc sudetským Němcům
české společenství 48 evangelických a evangelikálních církví minulý týden v rámci
konference v Praze.

K církevnímu sdružení Křesťanská misijní společnost (KMS) patří mimo jiné Českobratrská
církev evangelická, metodisté, baptisté, Apoštolská církev a Církev bratrská. Tiskový mluvčí
KMS Tomáš Dittrich vyhledal před rokem z vlastní iniciativy sudetoněmeckou kancelář v Praze.
Navrhl vedoucímu kanceláře Peterovi Bartonovi uspořádání setkání, které by se zabývalo vinou
českého lidu při vyhnání svých sudetoněmeckých krajanů.

Tato konference se po dlouhých přípravách konala minulý konec týdne v budově KMS v Praze.
Za Sudetoněmecké krajanské sdružení se zůčastnili prezident spolkového shromáždění Werner
Nowak a vedoucí kanceláře Peter Barton.

V pátek mluvil nejprve český politolog a publicista Emanuel Mandler o smíření resp. nesmíření
mezi národy Evropy a hlavně mezi Čechy a Němci. Mandler je muž jasných slov, který říká, co
míní. „Odsun“ sudetských Němců označuje za genocidu (vyhubení národa), a tuto volbu pojmů
zastává zrovna tak odvážně na české veřejnosti. Národ se nemůže snažit o smíření, říká
Mandler, když se jeho zástupci smíření vyhýbají. V Česku sice pramení nenávist k sudetským
Němcům z minulosti. „Nenávist se ale nedá omezit na minulost. Organismus národa je jí
prosycen, nenávist proniká do mezilidských vztahů a do politiky. Oficiální verze zní: sudetští
Němci rozpoutali válku, a vyhnání je jejím následkem. Nevěřte tomu. Vyhnání bylo etnickou
čistkou, která měla využít válečné poměry k zřízení národního státu. Míra nenávisti, kterou v
sobě česká společnost skrývá, je jenom jeho trapný relikt. Vyhnáním Němců jsme si
nepomohli.“

Vedoucí „Nadace Přemysla Pittra a Olgy Fierzové“, Jan Štěpán, líčil účastníkům v Česku dosud
málo známou historii zachránce židovských a také sudetoněmeckých dětí.
Peter Barton chválil ve svém proslovu ochotu KMS zabývat se tak jednoznačně minulostí
vlastní země. Je potěšující skutečností, že po katolických našli i křesťané evangeličtí cestu k
tomuto kroku. Pražské zastoupení sudetských Němců tuto iniciativu výslovně vítá. Barton
poděkoval českým přátelům za pomoc v jeho práci. Bez angažovanosti těchto spolukřesťanů by
nebyla práce sudetoněmecké kanceláře vůbec možná.

Podobná témata

Charismatici

"Katolicko-charismatická, proněmecká orientace" | Přihlásit/Vytvořit účet | 20 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Katolicko-charismatická, proněmecká orientace (Skóre: 1)
Vložil: Eleazar v Úterý, 27. listopad 2007 @ 07:08:44 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Možná, kdyby Dittrich měl ňáký příbuzný mezi neněmeckejma obyvatelama tzv. "Sudet", který zažili to řádění Henleinovy chátry před 2WW, tak by mluvil uplně jinak.



Re: Katolicko-charismatická, proněmecká orientace (Skóre: 1)
Vložil: cumbulak v Úterý, 27. listopad 2007 @ 09:17:24 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Pazelli bol tiez velky kamarat Nemcov, zda sa, ze RKC a Nemecko sa maju radi, ked sa blizia dejinne zvraty. :-)



Sudetoněm. landsmanšaft by se měl omluvit za stále opakované lži a mystifikace (Skóre: 1)
Vložil: Standa v Úterý, 27. listopad 2007 @ 10:14:03 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Martin D. Brown: Sudetští Němci nebyli odsunuti na základě Benešových dekretů

Obecně se opakuje omyl, že sudetští Němci byli odsunuti z Československa na základě tzv. "Benešových dekretů". Tak tomu vůbec nebylo. Domácí československá legislativa neměla totiž pravomoci odsunovat osoby na území okupovaného Německa. Určité Benešovy dekrety vedly ke konfiskaci německého majetku a retroaktivně odebraly Němcům jejich občanství. Německé obyvatelstvo však mohlo být odsunuto pouze s explicitním souhlasem válečných mocností, které ho poskytly na konferenci v Postupimi. Schválila je Komise spojenecké kontroly (Allied Control Commission) na svém dvanáctém zasedání 20. listopadu 1
945.

V srpnu 1948 konstatoval mezinárodní Červený kříž na své první poválečné konferenci ve Stockholmu, že od roku 1945 bylo násilím odsunuto ze střední a východní Evropy asi čtrnáct milionů etnických Němců. V rámci tohoto procesu se uskutečnil organizovaný odsud asi dva a půl milionu sudetských Němců z Československa do americké a sovětské zóny v okupovaném Německu a Rakousku. Mezinárodně ho schválil článek XII Postupimské konference. Na základě současných problémů se soužitím různých etnických skupin se zamyslel britský historik Martin D. Brown v časopise londýnského Královského institutu pro vojenské záležitosti (Journal of the Royal Services Institute) nad tím, zda v určitých výjimečných případech nemohou být mezinárodně schválené, povinné přesuny obvyvatelstva řešením určitých typů etnického konfliktu. V tomto smyslu je velmi ilustrativní historie odsunu sudetských Němců z Československa.
Odsun Němců z Československa schválily britské úřady, pak byl schválen i mezinárodně a do určité míry úspěšně omezil budoucí konflikty mezi Čechy a Němci z Československa. Odsun byl ovšem represivní, zahynulo během něho mnoho tisíc nevinných civilistů a lidé byli vyhnáni ze svých domovů do zničeného Německa. Jenže v daném historickém kontextu si nelze představit, že by sudetští Němci mohli v Československu zůstat – organizovaný odsud byl o něco méně ničivý než spontánní a neregulované "etnické čištění". Mezinárodní mocnosti odsun schválily.
Potíž ale je, pokračuje autor, že historiografie těchto událostí byla v období studené války tvrdě zmytologizována. V důsledku toho vznikly soupeřící, ideologické verze těchto událostí. Objektivní, vyvážené zhodnocení realizace a důsledků odsunu sudetských Němců dosud většinou chybí.
Britské úřady hrály klíčovou roli při postupné formulaci politiky odsunu sudetských Němců, kterou vypracovala Benešova londýnská exilová vláda. Pomáhaly i Spojené státy a Sovětský svaz, Američané dokonce pomáhali při organizaci odsunu.
Příčiny konfliktu mezi Čechy a Němci jsou podle Browna četné, hluboké a složité. Nejlepším úvodem k této problematice je kniha Elizabeth Wiskemannové Češi a Němci z roku 1938 (Czechs and Germans. A Study of the Struggle in the Historic Provinces of Bohemia and Moravia. Londýn, Oxford University Press, 1938). Více o půl století později je tato kniha stále ještě obecně považována za nejautoritativnější a nejobjektivnější zpracování této problematiky. To samo o sobě vypovídá hodně o tom, jak ideologicky zaujatá je literatura k tomuto tématu, která byla od té doby publikována z obou stran.
Brown dále připomíná, že po vzniku samostatného Československa v říjnu 1918 se českoslovenští Němci pokusili "sebeurčení", ale tento pokus s konečnou platností selhal v březnu 1919. Celá řada faktorů, včetně toho, co sudetští Němci považovali za otevřenou protiněmeckou diskriminaci ze strany Čechů, vedla k radikalizaci sudetských Němců v třicátých letech, k angažmá nacistického Německa v této věci, k Mnichovu a k okupaci Prahy v březnu 1939. Brutalita německé okupace byla primárním motivem k rozhodnutí, že Němci budou po válce z Československa odsunuti.
Myšlenka na poválečný odsun Němců z Československa zřejmě vznikla už v roce 1938, ale Beneš o ní poprvé veřejně hovořil až začátkem roku 1940. Vyvolalo to diskusi a pak se to stalo námětem výzkumného dokumentu, který vypracovala oxfordská instituce Foreign Press nad Research Bureau, financovaná britským ministerstvem zahraničí. Autorem této studie, nazvané The Transfer of Minorities (Přesun menšin) byl John David Mabbott. Argumentoval, že je to pravděpodobně nejlepší řešení problému československých menšin. Zdůraznil, že tak velký odsun by se musel uskutečnit se souhlasem mezinárodního společenství a s jeho pomocí.
Kopii této – tehdy tajné – studie dal známý vědec, zabývající se střední Evropou, R. W. Seton-Watson, Benešovi, a tak lze identifikovat některé jasné podobnosti mezi touto studií a pozdějšími plány na odsun. Beneš zřejmě využil Mabbottovy studie jako vodítka, jak vypracovat pro odsun důvěryhodnou politiku, přijatelnou Spojencům.
Při Benešových rozhovorech s britským ministerstvem zahraničí v říjnu 1940 přijalo toto ministerstvo jeho návrhy opatrně, ale pozitivně. Po heydrichádě a zničení Lidic a Ležáků nacisty vzrostla v Čechách a na Moravě podpora pro myšlenku odsunu sudetských Němců.
V Británii následovala pak k otázce odsunu celá řada memorand a plánů, v červenci 1942 schválila britská a sovětská vláda "princip odsunu". Britská vláda pak v prosinci 1943 vytvořila "Mezivládní výbor pro odsun německého obyvatelstva", jeho šéfem byl John Troutbeck. Československá vláda předložila definitivní memorandum o odsunu sudetských Němců trojstranné Evropské poradní radě v srpnu 1944, ale bylo schváleno až rok po válce. Tento výbor však nezačlenil odsud Němců do podmínek německé kapitulace, a tak posléze vznikla debata o tom, zda byl odsun legální.
Beneš chtěl z poválečného Československa odsunout sudetské Němce jen na základě jejich prokazatelné individuální "válečné viny", avšak britské ministerstvo zahraničí to odmítlo: obávalo se, že by Spojenci nemohli ze střední Evropy odsunout velké počty Němců, jak plánovali. Sir Alexander Cadogan z britského ministerstva zahraničí argumentoval takto:
"Mám velké pochybnosti o tomto principu vyhoštění jen "vinných" ... protože se obávám, že by to vedlo k omezení našeho práva provést opravdu podstatné přesuny obyvatelstva. Zřejmě budeme chtít (a Američané to asi navrhnou) využít tohoto prostředku ve značně velkém měřítku." (Dokument britského ministerstva zahraničních věcí FO 371 30835 C9161/326/12A. Cadogan minute, 29. září 1942)
Spojenci totiž chápali, že nacistické Německo využilo etnických německých menšin v Polsku a v Československu k destabilizaci středoevropského regionu. A vzhledem k selhání pokusů integrovat do středoevropských států v meziválečném období etnické menšiny bylo rozhodnuto, že jedinou cestou ke stabilitě je podporovat etnickou homogenitu. A za třetí, v roce 1945 dominoval střední Evropě Sovětský svaz a mohl si tam dělat, co chtěl.
V důsledku zdržení plánů na organizovaný odsun, které způsobila Evropská poradní rada, došlo v Československu k vlně extrémního protiněmeckého nacionalismu, který v létě 1945 vyvrcholil "divokým vyháněním Němců". Tato krátká, násilná a vražedná epizoda posléze zkreslila historický pohled na odsun sudetských Němců, který začal až v lednu 1946.
Obecně se opakuje omyl, že sudetští Němci byli odsunuti z Československa na základě tzv. "Benešových dekretů". Tak tomu vůbec nebylo. Domácí československá legislativa neměla totiž pravomoci odsunovat osoby na území okupovaného Německa. Určité Benešovy dekrety vedly ke konfiskaci německého majetku a retroaktivně odebraly Němcům jejich občanství. Německé obyvatelstvo však mohlo být odsunuto pouze s explicitním souhlasem válečných mocností, které ho poskytly na konferenci v Postupimi. Schválila je Komise spojenecké kontroly (Allied Control Commission) na svém dvanáctém zasedání 20. listopadu 1945.

zdroj:   z d e





Ke smíření již došlo (Skóre: 1)
Vložil: IC434 v Středa, 28. listopad 2007 @ 08:49:14 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Česko-německá deklarace o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji
Deklarace byla podepsána 21.ledna 1997. Za německou stranu ji podepsali Helmut Kohl a Klaus Kinkel, za českou stranu Václav Klaus a Josef Zieleniec.
Článek III: Česká strana lituje, že poválečným vyháněním, jakož i nuceným vysídlením sudetských Němců z tehdejšího Československa, vyvlastňováním a odnímáním občanství bylo způsobeno mnoho utrpení a křivd nevinným lidem, a to i s ohledem na kolektivní charakter přisuzování viny. Zejména lituje excesů, které byly v rozporu s elementárními humanitárními zásadami i s tehdy platnými právními normami, a nadto lituje, že bylo na základě zákona č. 115 z 8. května 1946 umožněno nepohlížet na tyto excesy jako na bezprávné a že následkem toho nebyly tyto činy potrestány.
Článek IV: Obě strany se shodují v tom, že spáchané křivdy náležejí minulosti, a že tudíž zaměří své vztahy do budoucnosti. Právě proto, že si zůstávají vědomy tragických kapitol svých dějin, jsou rozhodnuty nadále dávat při utváření svých vztahů přednost dorozumění a vzájemné shodě, přičemž každá strana zůstává vázána svým právním řádem a respektuje, že druhá strana má jiný právní názor. Obě strany proto prohlašují, že nebudou zatěžovat své vztahy politickými a právními otázkami pocházejícími z minulosti.

Celý text deklarace zde




Stránka vygenerována za: 0.31 sekundy