Název Ježíšovo hnutí se váže k řadě různých křesťanských skupin, které vznikly ve stopách kontrakultury konce 60. let ve velkých městech západního pobřeží Spojených států. Byly známé též jako Ježíšův lid ("Jesus People") nebo jako Blázni pro Ježíše ("Jesus Freaks"), což odkazuje na skutečnost, že mnozí ze stoupenců byli předtím "blázni do speedu" čili narkomani. Pro tyto skupiny bylo příznačné odmítání hodnot americké střední třídy. Podržely si způsob mluvy, styl oblékání a hudební vkus kontrakultury, z níž vzešly. Nicméně vzhledem k tomu, že jejich názory a hodnoty byly prodchnuté fundamentalistickým křesťanstvím, odmítaly zároveň rozšířený liberální přístup v otázkách sexu a drog a prosazovaly alternativní řešení společenských problémů.

Genealogie hnutí je nejasná. Jeden z důležitých počátků však může být spojen s konverzí někdejšího narkomana Teda Wisea v roce 1966. Wise začal roku 1967 na ulicích čtvrti Haight-Ashbury v San Francisku svědčit o svém obrácení. Mezi hippies také zřídil misijní kavárnu zvanou Obývák. Po osmnácti měsících se přestěhoval do města Novato a založil zde jednu z prvních ježíšovských komunit jménem Dům skutků. Wiseovi první konvertité byli významní: Steve Heefner a Jim Doop později pokračovali jako vůdci komunit náležejících k sektě Victora Wierwilla *Mezinárodní cesta, student umění Lonnie Frisbee zase založil komunitu Dům zázraků na losangeleském předměstí Santa Ana a později se stal vlivným pastorem mezi mladými lidmi ve společenství Calvary Chapel. Další důležitou institucí v San Francisku byla Křesťanská fronta světového osvobození ("Christian World Liberation Front"), již v areálu univerzity v Berkeley založil dr. Jack Sparks, který si vědomě osvojil styl představitelů kontrakultury. Jeho organizace se zaměřovala spíše na studenty než na lidi z ulice. Věnovala se výuce, rozdávání jídla a poskytování pohostinnosti. Vydávala též noviny jménem Right On (No jasně), jež měly nejintelektuálštější obsah ze všech asi šedesáti periodik vzešlých z prostředí hnutí.

Ježíšovo hnutí mělo sice své počátky v San Francisku, jeho centrum však bylo v Los Angeles. Pojilo se zde se skupinou charismatických postav, jakými byli pouliční evangelista Arthur Blessitt nebo bývalý kouzelník Duane Pederson. Ten začal roku 1969 vydávat Hollywood Free Paper (Svobodné hollywoodské noviny), které sloužily jako nástroj evangelizace. Roku 1971 byly již vydávány v šesti dalších městech po celých Spojených státech a jejich náklad přesahoval 400 tisíc výtisků měsíčně. Snad pro svou rozšířenost byly vnímány jako hlavní noviny Ježíšova hnutí, dostalo se jim však také značné kritiky za příliš zjednodušující přístup. Jednou z dalších hlav hnutí byl též přední křesťanský rocker Larry Norman.

Hollywood Boulevard zažil pouliční misie ze strany sektařských skupin jako jsou Děti Boží (nyní *Rodina) založené Davidem Bergem. Jejich čas se dělil mezi studium Bible, pouliční misii a manuální práci. Podobně sektářská byla také skupina Křesťanská nadace ("Christian Foundation") založená Tonym a Susan Alamovými.

Vedle charismatických vůdců a sektářských skupin nalezlo Ježíšovo hnutí vyjádření i v tzv. "hippie církvích". Nejvýznamnější z nich byla Calvary Chapel ("Kaple Kalvárie") nacházející se na losangeleském předměstí Santa Ana. Roku 1969 se zde sešlo ke studiu Bible pouhých 12 lidí pod vedením pastora Chucka Smithe. Roku 1971 se již ve stanu o blok dál čtyřikrát týdně scházelo více než tisíc mladých lidí. Kalvárie byla významná také pro své hromadné křty v moři, při nichž bývalo během jediného obřadu pokřtěno až tisíc lidí. Jednou z dalších hippie církví byl Bételský svatostánek ("Bethel Tabernacle") ve městě Redondo Beach, jehož představitelé odmítali jazyk i hudbu hippie scény a poněkud nezvykle zachovali věrnost staršímu letničnímu stylu. Jednou z prvních hippie církví byla Hollywoodská presbytariánská církev ("Hollywood Presbytarian Church") - ta založila misijní kavárnu jménem Společnost soli ("Salt Company") a financovala stejnojmennou úspěšnou hudební skupinu a její turné.

Vedle San Franciska a Los Angeles má hnutí svůj raný počátek též v Seattlu pod vedením Lindy Meissnerové. Také jí se podařilo získat stoupence mezi lidmi z ulice - ti byli obráceni a pokřtěni v Duchu svatém nezávisle na jakémkoli spojení s Blessittem nebo Alamovými v Hollywoodu. Roku 1969 založila Sbor armády Ježíšova lidu ("Corps of the Jesus People´s Army"). Následovalo náboženské probuzení na Lincolnově střední škole. Do Katakomb, zdejší misijní kavárny příbuzné Společnosti soli, přicházelo okolo dvou tisíc lidí týdně. Byly zakládány komunity a začaly vycházet první výtisky novin zvaných Agape.

Kvůli různorodosti je obtížné vyvozovat obecné závěry o jeho názorech a praktikách. Jisté společné důrazy zde však byly. Nejlépe je lze pochopit ve vztahu ke dvěma ideologickým proudům, které se v rámci hnutí setkávaly - jeden vycházel z kontrakultury, druhý z fundamentalistického křesťanství. Některé kontrakulturní důrazy zůstaly zachovány - patří sem úsilí o opravdovost, otevřenost pro citové a náboženské zkušenosti, chápání subjektivity jakožto klíče ke skutečnosti, etika lásky, komunitní ideál a negativní postoj k rozumu, materialismu a k tradičním církvím. Jiné důrazy byly přehodnoceny - takto si například Ježíšovo hnutí přizpůsobilo radikální levicovou kritiku společenských neduhů a omezilo ji na zdůrazňování individuálního hříchu. Důležitá nebyla válka ve Vietnamu, nýbrž válka uvnitř duše. Podobně se v pojetí Ježíšova hnutí kontrakulturní utopická představa společenské revoluce přeměnila v utopickou představu blízké apokalypsy. Tato vize byla do značné míry podněcována Lindsayovým bestsellerem The Late Great Planet Earth (Soumrak planety Země) a širší kulturní krizí 60. let. Pod takovýmto tlakem byla společenská reforma zastíněna naléhavostí osobních konverzí. Jiné kontrakulturní důrazy - jako například liberální přístup k sexualitě a k užívání drog - byly zcela odmítnuty.

Je příznačné, že většina hnutí sestávala z mladých lidí ve věku mezi 15 a 24 lety. Jak dospívali, zklidňovaly se i mnohé z důrazů hnutí. Mnozí jeho stoupenci vstoupili do řad oněch etablovaných církví, které kdysi kritizovali. S postupným dozníváním kontrakultury v polovině 70. let se vytrácela i kulturní základna Ježíšova lidu. Dnes je samo hnutí sotva viditelné, mělo však hluboký dopad na americké křesťanství.

Zdroj: "Encyklopedie nových náboženství" - Christopher Partridge (vydal Knižní klub v r. 2006)

(S laskavým svolením br. Zdeňka Vojtíška, který spolupracoval na české verzi knihy)