Milý Fareli, proč až tak : )))) „soudružko“? Je sice pravda, že už celkem dost  pamatuji, ale tu soudružku jsem už nějak nestačila stihnout. Navíc mé dětství bylo poznamenáno tatíkovým tvrdým „antipostojem“ vůči komunistům.  Tzn. že soudružství mi v nijakém případě nehrozí. A také tzn., že hodně vím o životní lidské tragédii, o obludnosti antipostojů vůči lidem, jak takové chování na sebe nabaluje duchovně nebezpečné věci, jak plíživě ohrožuje člověka zvláštním druhem paranoie.

 Fareli, když už mě tak cpeš do neslavné role "soudružky", tak dovol jednu vzpomínku na br. Rudolfa Bubíka:

Bratr Bubík v jedné své výpovědi píše: ..."když mluví s lidmi o Bohu nejsou s tím, až tak velké problémy. Ten věří, ten také, ten víc, ten méně. Pro jednoho je Bůh dobro, pro druhého energie. Ale jakmile začneme mluvit o Ježíši Kristu, je to hned jiné, kromě osobního tlaku – intenzivnějšího vnitřního duchovního zápasu je tu i další skutečnost, že….

.....    budeš-li mluvit otevřeně a jasně o Ježíši, okamžitě uvidíš nepřátelskou reakci i ze strany těch, kteří si říkají, že jsou taky křesťané. Tito lidé se okamžitě ozvou, protože se cítí obviněni, že nejsou v pořádku. Oni jsou sice křesťané podle jména, ale rádi žijí ve tmě. A jakmile svědčíme o Ježíši, jejich nitro je usvědčováno a oni se stavějí proti nám. Je ovšem třeba si uvědomovat, že pokud nás naši nepřátelé budou chválit, bude s námi něco v nepořádku. Jeden slavný vojevůdce, který za svůj život nebyl nikdy poražen, prohlásil: „ Pokud mě můj nepřítel začne chválit, musím se rychle podívat, kde jsem udělal chybu.“(Rudolf Bubík 2005)

Hezký den

rive