 |
Právě je 426 návštěvník(ů)
a 2 uživatel(ů) online:
rosmano
Willy
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme
116477399
přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Kontrasty: Dokument o církvi je třeba číst v jeho celistvosti
Vloženo Středa, 25. červenec 2007 @ 20:18:34 CEST Vložil: Stepan |
poslal Nepřihlášený Biskup Farrell reaguje na informace medií i na negativní reakce představitelů nekatolických církví k novému dokumentu Kongregace pro nauku víry
Podle biskupa Farrella nebyl způsob, jakým sdělovací prostředky informovaly o dokumentu Kongregace pro nauku víry "Odpovědi na otázky týkající se některých aspektů nauky o církvi" z minulého týdne, nejvhodnější. "Jak tomu často bývá, teologická celistvost se v mediální prezentaci zcela vytratila," říká sekretář Papežské rady pro jednotu křesťanů a dodává: "Dokument nelze redukovat na tvrzení "Katolická církev se považuje za jedinou církev," ale je třeba dodat: "Ve shodě s katolickou naukou je možné tvrdit, že církev Kristova je činně přítomna v církvích a církevních společenstvích, které nejsou s katolickou církví v plném společenství.' Všechna prohlášení dokumentu musí být vnímána v jejich celistvosti."
Biskup Farrell také reaguje na to, že nový dokument vyvolal mezi nekatolickými církvemi negativní reakce. "Nebylo v něm však řečeno nic nového ani překvapujícího," podotýká a vyjadřuje přesvědčení, že se dokument může stát "pozvánkou k větší teologické přesnosti ve společném dialogu a k lepšímu porozumění vlastních pozic." Zneklidnění nekatolických církví biskup Farrell chápe, protože "žádné společenství křesťanů neslyší rádo, že my katolíci si myslíme, že jim schází něco podstatného z pojmu církve, stejně jako zase my neradi slyšíme například slova pravoslavných církví o tom, že oni jsou jedinými pokračovateli nerozdělené církve prvního tisíciletí. Podobně se centrem reformace stala ostrá kritika katolické církve a jejího vzdálení se věrnosti Kristu a Písmu." Nekatolické církve by tedy podle něj nemělo překvapovat, že i katolická církev má vlastní pojem a obsah slova církev. Jedním ze sporných bodů je také otázka primátu římského biskupa – papeže. Problémem podle biskupa Farrella není samotný primát, ale způsob, jaký se uplatňuje. I zde se však podle něj nový dokument může stát užitečným pro ekumenickou diskuzi: "Připomíná, že autorita Petrova nástupce není postavena proti místním církvím, ale je jedním ze základních prvků každé místní církve." Dokument Odpovědi na otázky týkající se některých aspektů nauky o církvi podle něj Mons. Farrella ukazuje, jak tato univerzální služba římského biskupa pomáhá místním církvím udržet si nezávislost na dobových kulturních a etnických podmínkách. Katolická církev si je vědoma nutnosti ekumenického dialogu, říká též biskup Farrell: "Kvůli rozdělení mezi křesťany nebyla univerzalita církve uskutečněna a dokument nás upozorňuje na to, že tento úkol nelze přehlížet ani odkládat. Katolíci musí cítit, že tento neúplný stav, způsobený rozdělením, je i pro ně tragédií a velikou překážkou v tom, abychom mohli nabízet přesvědčivé svědectví a svět aby tak uvěřil."
Zdroj: Tiskové tředisko ČBK |
Podobná témata
 |
|
Re: Dokument o církvi je třeba číst ,,,- ale o papežství a pravoslaví (Skóre: 1)
Vložil: mk (miliko(a)atlas.cz) v Sobota, 28. červenec 2007 @ 01:31:17 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Jak je krásné, když bratří jsou ve svornosti (se někde píše v Bibli) (Žalm 133,1 Poutní píseň, Davidova. Jaké dobro, jaké blaho tam, kde bratří bydlí svorně!).
A tato svornost je olamována jako koláč od prvních století. Prvních pět - šest století jsou staletími sporů a odštěpení.
Přesto do roku 1054 platilo, že vrcholným orgánem v církvi je sněm patriarchů, to je vrcholných představitelů územních částí církve - z Alexandrie, Jeruzaléma, Cařihradu, Říma, Řecka, z Ruska a ještě odněkud z Tureckého území, co si nepamatuji.
Ale římská provincie si nakonec kladla nárok na vedení všech.
Té smělosti se nedivím. Četl jsem dějiny a vím, jak těžce doléhala na teritorium bývalé římské říše invaze několika kmenů a národů těch barbarů ze severu do Itálie.
Císařské reformy za Trajána a Diokleciána přinesly na čas upevnění správy říše, ale velká armáda a státní aparát vyčerpávaly státní pokladnu, až se říše pod útoky ze severu nestačila udržet, ani když se říše rozdělila na Východní (byzantskou s Cařihradem) a Západní (s Římem jako centrem).
V těch dobách IV. až VI. století nastal nepořádek, na příklad barbaři vykáceli ovocné sady, aby si mohly zatopit (a nové nevysadili), některá sídla zanikla, ale udržela se tam, kde byl biskup.
Církev zůstala pevná a někde nahradila chybějící administrativu bývalé říše. Není divu, že se ve zmatku upevnila také poslušnost vůči vrchnímu biskupovi římské říše, to je římskému papeži (papa = otec).
Ale naneštěstí v průběhu dalších staletí se objevil další nedostatek – napětí mezi klérem východní a západní části. Po dvou staletích to vyvrcholilo rozchodem právě toho roku 1054 na obou stranách.
Následky : když patriarchové svolávali sněm nedostavil se římský patriarcha, protože je nazval odtrženci, a svolával si své vlastní sněmy na které chodili jeho příslušní klerici.
Těch jejich sporných otázek bylo pět a jenom dvě byly věroučné, ostatní praktické. Důsledkem toho, že římský patriarcha dodnes nepřišel na sněmy ostatních patriarchů byl ten, že oni mohli projednávat co chtěli, ale nemohli vyhlašovat řešení platné pro celou církev, protože jak se vždy konstatovalo, že ´bratr biskup římský, porušiv lásku bratrskou, se nedostavil´.
A tak se východní církev cítí být strážcem pravověrného (pravoslavného) věření, ale nemůže nic nového vyřešit bez toho Římana. Nám se jeví pravoslaví tím pádem jako nepokrokové, zatímco na Západě si vesele řešili a vyhlašovali co chtěli, třeba otázky o obrazech, svěcení, celibátu, organizace, mariánského ctění atd.
My ležíme na hraniční čáře mezi oběma částmi..
Na našem území jsme pociťovali rozpor ještě v době, kdy obě poloviny církve byly sjednocené : Cyril a Metoděj byli sice z byzantské oblasti, ale klidně jednali také v Římě, aby také tam papež schválil slovanskou liturgii (v domácí Byzanci to nemuseli žádat). A papež jim to povolil a sám ve staroslovenštině sloužil mši v Římě osobně z Metodějových knih. Ale přišel další papež a po něm další a ten třetí to zase zrušil.
Alespoň, že Karel IV. zřídil znovu klášter se slovanskou bohoslužbou v Praze (Emauzy), když si to mohl dovolit, protože dosáhl u papeže schválení, že České země budou mít svého arcibiskupa v Praze a nebudou podléhat německému arcibiskupovi v Řezně. Ale ten slovanský klášter vypálili právě Husité, kteří se jinak chtěli orientovat zase ke slovanské části Byzance.
Husité vyslali poselství do Ruska se žádostí o posouzení svého úsilí a připojení se k nim. Ale tam na Východě platí, že v každé zemi je hlavou místní obce (zemské církve) vládce země, tedy v Rusku to byl car, který se považoval za kompetentního k odpovědi a ten jim odmítl. Husité také uvažovali o spojení s pravoslavnou církví v Bosně, protože Husité nechtěli spojenectví s Římem. Ale to se neuskutečnilo.
Přece však vývoj směřoval hned po Metodějovi k přiklonění k latinskému Západu. A tak jsou Čechy a Morava více katolické, podobně jako Chorvatsko. Pravoslavných je u nás málo.
A mé osobní hodnocení ? Já bych byl pro obnovení kolektivních sněmů jako za časů před rozkolem s Východem. Ať nerozhoduje jen jeden arcibiskup - patriarcha jedné oblasti, ale ať se vyjádří všichni, od Alexandrie po Trapezunt a Smyrnu.
Aby zase bratři žili ve svornosti.
Dokument současné nedávné doby nenasvědčuje ochotě ke smíření s kolektivismem. Nastoluje myšlenku podřízení všech jednomu arcibiskupovi v Římě. Není to spíše smutné?
|
|
|
|
|
