|
Právě je 272 návštěvník(ů) a 3 uživatel(ů) online: Dzehenuti ivanp rosmano
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 116558712 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Hledání: Co je zač ta bytost člověk?
Vloženo Úterý, 26. červen 2007 @ 18:48:33 CEST Vložil: bolek |
poslal klaunVG motto "Člověk ten mikrokosmos bláznovství o makrokosmu málo kdy dost ví." J. V. Goethe: Faust motto Naše žití má své omezení. Naše vědění je bez hranic. Pouštět se s něčím tak omezeným, za tím, co je bez hranic, přinese zkázu. Ti, kteří přesto vyhledávají poznání, vystavují se zkáze a posléze hynou." Čuang-C' I. díl
Není snadné reflektovat,…. Proto pohled, bezezbytku ambivaletní chci reflektovat formou, jejíž charakter má napodobit zmatenost útržků myšlení, se kterým zápasí špatně soustředěná mysl. Nakonec stejně zůstane dilema C. G. Junga: jsme to já, kdo má tyto názory, nebo jsou to ony názory, které mají mne? Vyslovit hotové a definitivní názory neznamená věci rozumět. Smířit se s chaosem zmatených názorů znamená připustit, že věci nerozumíme. A pochopit své neporozumění, to je cesta k porozumění. Bylo by samozřejmě možné spojit názory několika různých škol do uspokojivého hybridu a doplnit je několika běžnými klišé, ale to by bylo nepoctivé. Ovšem skutečně poctivé vyrovnání se s tímto tématem je nemožné v případě, že škola požaduje přibližně stejné množství úkolů podobných tomuto, jaký je počet týdnů, během nichž mají být vypracovány. A tak nezbývá, než dát přednost kvantitě před kvalitou, což je, alespoň podle Joachima Fernaua podstatou demokracie už od dob Atén (byť Atény nejsou doba, ale místo). Ale to je spíše poznámka k jiným předmětům. Poznámky k tématu následují: ad 1) osobní pohled na osobnost člověka. motto "Zdá se mi, že je nešťastným nedorozuměním považovat lidskou psýché za pouze osobní záležitost a vysvětlovat ji výlučně z osobního hlediska. Takové vysvětlení lze použít pouze na individuum v jeho obvyklých každodenních činnostech a vztazích. Dojde-li však k nějaké lehké poruše, například v podobě nepředvídané a poněkud neobvyklé události, vystoupí ihned instinktivní síly, tj. síly, které se objeví zcela nečekaně, nově, a dokonce zvláštně. Nelze je už vysvětlit osobními motivy, neboť jsou to spíše primitivní události srovnatelné třeba s panikou při zatmění slunce nebo něčím podobným. Pokus vysvětlit například vražedný výbuch bolševických idejí otcovským komplexem se mi zdá obzvlášť nedostatečný." C. G. Jung: Psychologie a náboženství in Výbor z Díla, sv. 4. nakladatelství Tomáše Janečka Brno 2001 Jak může být Člověk jako takový, který existuje jen jako platónská idea reflektován jednou konkrétní lidskou bytostí? Může zrcadlo odrazit podstatu zrcadlení? Pokud se někdo takto zamýšlí nad fenoménem člověk, je jeho výpověď možná z části výpovědí o tomto fenoménu, ale z větší částí je výpovědí o něm samém. Pochopit sám sebe je těžké. Pochopit zcela někoho jiného je možná nemožné. Ale abstrahovat z těchto poznaní cosi obecného a společného, to je celkem běžným produktem přebytku volného času, který přinesla lidské společnosti dělba práce a který umožnilo vznik filosofie. Do jaké míry je člověk individuální bytostí a do jaké míry je částí kontinuálního fenoménu lidství?
|
Podobná témata
|
|
Re: Co je zač ta bytost člověk? a postoj filosofie (Skóre: 1) Vložil: mk (miliko(a)atlas.cz) v Čtvrtek, 28. červen 2007 @ 10:38:26 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Rád čtu takovou úvahu. Ovšem ta otázka původu obecněji působících sil zas tak horká nemusí být. Beletristicky je zajímavý K. Čapek. Zpracoval poznaty psychologie v poutavé podobě. Třeba v Povídkách z .... kapsy píše, jak z vnímání básníka zjistil policista číslo auta (básník snivě zaujat šel volně po ulici a viděl auto, o němž nevěděl, že policie hledá jeho identitu, kde byla číslice 2 a napadla ho analogie s labutím krkem atd. Složil báseň, kde bylo obsaženo i to, co vnímal poeticky. Z jeho výpovědi o včerejším dni vydedukoval policista - znalý moderní psychologie- že když básník sní o labutím krku, vidí nkde zahnuté číslo dva , atd.). Také román Obyčejný život je dobrý na čtení. Ale to, jak ´´….vystoupí ihned instinktivní síly, tj. síly, které se objeví zcela nečekaně, nově…..´´ já vidím docela konkrétně. V letním dni se sejde několik chlapů a debatují na chodníku, a jeden řekne ´´pojďme na pivo´´ a šla celá parta. Projevilo se něco, co působí nad jednotlivce. Pochopitelné. Pivo utužuje, posiluje, dává krásný pocit sounáležitosti. To není jen pití a ten lok mezi ústy, to jde více do širších vztahů. Pivo, to je útulný stav ve známé hospůdce ….. Chápu to, a to přitom pivo nepiji a s kamarády se setkávám spíše na církevní půdě (bez piva). Přesto jsem schopen pochopit takový nadosobní fenomén sejití lidí podpořený faktem meziosobního prvku, který se vyskytuje celým časem a procesem pití jako se vyskytuje basso continuo v hudbě. Ještě malou glosu : líbí se mi, že ´´poznání čehosi obecného a společného´´ je tu ozřejměno jako ´´….produktem přebytku volného času,…´´, zatím co se traduje, že prý filosofie vzniká z údivu nad poznáním (světem, jsoucnem atd.). On totiž už dávno člověk zíral v údivu nad složitostí jevů, ale nedělal z toho vždy filosofii. Na příklad se předpokládá, že takový pračlověk znal zvířata, kameny, rostliny atd. v počtu snad nejméně 5.000 pojmů. Ovšem, když musel znát účinky rostlin, aby věděl, co jíst, co použít na lepidlo, co na barvení látek, co na léčení atd., to ho vedlo ke shromáždění balíku poznatků. Ale teprve uvažování vedlo k systematizaci poznatků a shrnutí a k vytváření nadstavby nad hromadou poznatků, například Paracelsus tvrdil poučku, že na použití bylin k léčení je vhodné použít princip ´´podobné se hodí k podobnému´´a tak když rostlina připomínala některou část těla (jako plicník svou barvou květů modré, fialové a načervenalé připomíná tkáň plic), je třeba to užít k léčení toho orgánu. Moderní věda se zčásti vysmívá principu ´´podobné k podobnému´´ a přece to funguje. Popsat kořen filosofie jako údiv se mi zdá zjednodušené.
|
|
|
|
|