Grano Salis - KOMU PATŘÍ ZEMĚ IZRAEL? (DODATEK)

poslal BohemianAnonymus

DODATEK PRVNÍHO PŘÍSPĚVKU.

XIV. Židovská bohoslužba.

(1) Řím. 10:4 „Vždyť Kristus je konec zákona, aby spravedlnosti došel každý, kdo věří.“
(2) Ef. 2:14,15 „ V něm je náš mír, on dvojí spojil v jedno, když zbořil zeď, která rozděluje a působí svár. Svou obětí odstranil zákon ustanovení a předpisů, aby z těch dvou, z žida i pohana, stvořil jednoho nového člověka a tak nastolil mír.“
(3) Ef. 2:18 „A tak v něm smíme obojí, židé i pohané, v jednotě Ducha stanout před Otcem.“
(4) 1Tim. 2:5,6 „Je totiž jeden Bůh, a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako výkupné za všechny, jako svědectví v určený čas.“

Pokud pochopíme velikost a význam oběti našeho Spasitele, pak je nám jasné, že hranice mezi židovstvím a křesťanstvím byla zrušena. Opona chrámová byla roztržena vpůli odshora až dolů (Mat. 27:51; Mk. 15:38; Lk. 23:45). Odshora-protože šlo o zásah shora, tj, od Boha, šlo o průnik věčnosti do naší ubohé pozemskosti. Nyní již máme skrze Spasitelovu oběť přímý přístup k Bohu Otci, neboť jediným prostředníkem je Pán Ježíš Kristus. (4). Ovšem Židé si to dosud neuvědomují. Nedokonalost jejich bohoslužby ilustruje tento text:

(5) 2Kor. 3:14-16 „Avšak jejich myšlení na tom ustrnulo. Až do dnešního dne zůstává onen závoj při čtení staré smlouvy a nesnímá se; je zrušen v Kristu. A tak až podnes, když se čte Mojžíš, leží na jejich srdci závoj. Avšak „když se obrátí k Pánu, je závoj odstraněn.“

Židé slouží Bohu nedokonale, neboť mají závoj, který jim přikrývá ducha. Avšak nikdo z lidí nebyl pověřen Bohem, aby jim tento závoj strhával. Ten jim může odejmout ze své nekonečné jen Bůh. To si bohužel neuvědomil německý reformátor Martin Luther, který poté co se Židů zastal, očekával hromadnou konverzi. Nestala se. Na tuto skutečnost reagoval traktátem „O Židech a jejich lžích“ z r. 1534. Nadřazenost jedněch nad druhými je vyloučena, neboť jsme všichni zhřešili a jsme vzdáleni od Boží slávy (Ř. 3:9, 23).

Že příslušnost k vyvolenému národu má význam, dokazuje i apoštol Pavel v (Ř. 3:1,2), kde se ptá: Jaký užitek má obřízka? A odpovídá: veliký, v každém ohledu. Smysl tohoto sdělení je ten, že předně SZ není anulován, což vyplývá např. z (19-21 části XIII. B.). A tento význam obřízky – potažmo židovské bohoslužby potrvá do té chvíle, dokud do spasení nevejde plný počet pohanů (Ř. 11:25-29). Potom bude Židům sňat závoj, který jim přikrývá ducha (5). Od obřízky těla dospějí k obřízce ducha (Ř. 2:29; Fp. 3:3; Fp. 3:7) - pak se Židé stanou Kristovými misionáři (Iz. 14:1; text 16 části XIII.).

(6) J. 14:6 „Ježíš mu odpověděl: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci, než skrze mne.“

Tento text nevylučuje Židy věřící v Hospodina ze spasení, jak se mnozí křesťané domnívají, a to ze dvou důvodů :

Předně platí texty 1–6 části XIII. uvedené výše.

Pro jednotu Otce i Syna platí :

(7) J. 10:30 „Já a Otec jsme jedno.“

(8) J. 17:11 „...nechť jsou jedno, jako my.“

Bůh Otec a Bůh Syn jsou téže podstaty – jsou nedělitelní. Tedy slouží – li věřící Židé Otci, slouží též i Synu – i když Ho dosud nepoznali.

(9) 3M. 18:5 „Budete dbát na moje nařízení a na moje řády.Člověk, který podle nich bude jednat, bude z nich žít. Já jsem Hospodin.“

(10) Luk. 10:25–28 „Tu vystoupil jeden zákoník a zkoušel ho: „Mistře, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?“ Ježíš mu odpověděl: „Co je psáno v Zákoně? Jak to tam čteš?“ On mu řekl: „,Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí’ ,miluj svého bližního jako sám sebe‘.“ Ježíš mu řekl: „Správně jsi odpověděl. To čiň a budeš živ.“

(11) Ř. 10:5 „Mojžíš píše o spravedlnosti založené na zákoně:’Člověk, který tak jedná, bude živ’.“

(12) Ř. 11:28-32 „Pokud jde o evangelium, stali se Božími nepřáteli, ale vám to přineslo prospěch; pokud jde o vyvolení, zůstávají Bohu milí pro své otce. Vždyť Boží dary a jeho povolání jsou neodvolatelná. Jako vy jste Boha neposlouchali, nyní však jste došli slitování pro jejich neposlušnost, tak i oni nyní upadli v neposlušnost, aby došli slitování, jakého se dostalo vám. Bůh totiž všechny uzavřel pod neposlušnost, aby se nad všemi slitoval.“

Židé tedy budou zachráněni, budou – li zachovávat Zákon. Text (10) je zajímavý třemi důležitými skutečnostmi : předně tím, že náš Spasitel zde: 1) potvrdil možnost být spasen na základě zachovávání Zákona (SZ stále aktuální – viz text 19-21, část XIII.B); dále pak tím, že Spasitel: 2) nevyzval tohoto zákoníka k následování jako učedníky a např. bohatého mládence (Mat. 19:21) – proto, že k Němu nepřišel s čistými úmysly; 3) ale vzdor tomu ho neodsoudil – (jen zanechal zákoníka na úrovni jeho dosavadního poznání), ale nevzal mu možnost záchrany skrze Zákon, k jehož zachovávání ho dokonce vyzval !!! Jaká velkorysost !!! JAKÁ MILOST !!!

Text (10) se dá vyjádřit také takto: Tím, že zákoník (jako reprezentant většiny národa) nepřijal Spasitele, byl tím ponechán na úrovni jeho dosaženého poznání (potažmo i celý národ), tj. ZŮSTÁVÁ (ZŮSTÁVAJÍ) STÁLE V ÉŘE SZ, VE FÁZI OČEKÁVÁNÍ NA MESIÁŠE. Tím pro něj ale platí podmínky spasení obsažené v SZ – TEDY PODMÍNKY, K JEJICHŽ ZACHOVÁVÁNÍ HO SPASITEL VYZVAL !!!

Mnozí křesťané dělají chybu v tom, že posuzují Izrael podle NZ hledisek a svého NZ poznání. Pak ale docházejí k nesprávným závěrům. V kontrastu s těmito lidskými závěry uvedu argument téměř neznámý – ten, ŽE BOŽÍ SYN (tedy vševědoucí Bůh !!!) PŘEDVÍDAL SVÉ ODMÍTNUTÍ VYVOLENÝM NÁRODEM A PŘESTO MU TOTO ODMÍTNUTÍ ZA SVÉ NEKONEČNÉ MILOSTI TOLEROVAL !!! A podle Spasitelova vzoru bychom měli jednat také my. Tedy následovník Kristův nemůže mít k Izraeli (i přes jeho nedostatky a omyly) negativní postoj; nemůže mít podíl na vyhánění či masakrech vyvoleného národa, maje na paměti Spasitelovu snášenlivost a soucit s těmi, kteří Ho nepochopili. Židé, křižujíce Spasitele, nevěděli co ve skutečnosti činí-tedy propadli iluzi, klamu, lži, jejichž původcem je Satan (Luk. 23:34). Jestliže tedy Boží Syn, prosí Otce na kříži !!! za odpuštění pro Židy, kteří Ho křižovali, není to pro nás křesťany dostatečným důkazem pro to, abychom se zachovali podobně?

Vyvolenost Izraele znamená určité kolektivní charizma dané navíc, které bylo samým Bohem tomuto národu věnováno. Avšak vlastnictví určitého charizmatu nikoho nespasí (Ř. 2:25), důležité je zachovávat Boží nařízení. Izraelský král Saul, Achab a další, kteří se odvrátili od Hospodina skončili nakonec v zahynutí věčném. Vyvolenost potencuje nejen dary, které jsou na jejím základě rozvinuty a využity, ale na druhé straně i tresty, je-li toto charizma zneužito, nebo nevyužito - viz např. podobenství o nevěrném služebníku (Luk. 12: 45-48), dále podobenství hřivnách (Mat. 25:14-30) a další.

(13) Iz. 45:4 „Kvůli svému služebníku Jákobovi, kvůli Izraeli vyvolenci svému, jsem tě zavolal tvým jménem; dal jsem ti čestné jméno, ač jsi mě neznal.“
(14) Ř. 11:28 "...pokud jde o vyvolení, zůstávají Bohu milí pro své otce."

(15) Ř. 2:9, 10 „Soužení a úzkost padne na každého, kdo působí zlo, předně na Žida, ale i Řeka; avšak sláva, čest i pokoj čeká na každého, kdo působí dobro, předně Žida, ale i Řeka.“

Apoštol Pavel ve světle kolosální Spasitelovy oběti již nedoufá ve vnější věci tj. svůj tělesný původ (Fp. 3:3-7), nicméně pro Židy, kteří zatím !! Spasitele nepřijali má obřízka stále svůj význam (Ř. 3:1-3).

SZ který byl pro dobro člověka OMEZUJÍCÍ byl doplněn do úplnosti obětí Spasitelovou v Zákon Nový, člověka z pout hříchu OSVOBOZUJÍCÍ, přičemž Zákon Starý nepřestal platit. (Byla zbořena hradba (závoj, zástěra) mezi SZ a NZ - viz texty 2, 3, 5; tedy nikoli SZ! Novozákonní svoboda je zřejmá z textů 16-19.

(16) 2Kor. 3:17 „Duch je tím Pánem; a kde je Duch Páně, tam je svoboda.“

(17) J.8:32 „Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými.“

(18) J.8:36 „ Když vás Syn osvobodí, budete SKUTEČNĚ svobodni.“
(19) Lk. 4:18,19 „Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy.“

KRISTOVA OBĚŤ NA KŘÍŽI BYLA NEJDŮLEŽITĚJŠÍ UDÁLOSTÍ LIDSKÝCH DĚJIN.

XV. Bludná učení některých křesťanských autorů.

V současné době se na knižním trhu objevila kniha autora Colina Chapmana „Komu patří země Izrael“? (Volvox Globator 1993, překlad 2003). Na str. 281 se dočteme, že „Bůh nedává nikomu právo vlastnit tuto zemi navěky, nebo v ní navěky žít, protože příchod Božího království v osobě Ježíše Krista přetvořil a přehodnotil všechna SZ zaslíbení a proroctví.“

Toto tvrzení je v příkrém rozporu s texty 1-10 části XIII. výše. Chapmanovi uniká, že náš Spasitel nepřišel Zákon zrušit (přetvořit nebo přehodnotit), ale naplnit. (Mat. 5:17). Tedy náš Spasitel svým příchodem přišel zjevit Židům a potažmo i nám doposud skrytý smysl Zákona, kterým je On sám.

Dále si Chapman neuvědomil, že to byla především „křesťanská“ Evropa (např. carské Rusko), kde bylo Židům upíráno právo pobytu, dokonce i právo na život. Nacistická genocida pak měla za následek hlavní vlnu exodu Židů z Evropy na jejich historická území, která jim byla darována Panovníkem Hospodinem – viz výše. Bez této genocidy a pogromů před i po 2. světové válce by Židé z Evropy nikdy neodešli – měli zde prosperující podniky, zavedené lékařské a advokátské praxe, atd. Stát Izrael tedy vznikl z krve miliónů nevinných obětí. Proto návrat (alija) předpověděný proroky Ezechielem (7,12); Izaiášem (8,9); Zachariášem (10) (texty uvedeny v části XIII.) má hluboký biblický smysl.

Kdyby ale byl stát Izrael součástí jakékoli federace, byť federace celosvětové, pak by Židé v zaslíbené zemi byli ohroženi jako kdekoli na světě – a alija by tím ztratil smysl. Proto nemůže být Izrael součástí jakékoli federace, neboť je národem vyvoleným, který neasimiloval, neztratil řeč ani víru. Dějiny tohoto národa jsou důkazem toho, že Židé v diaspoře nebyli nikde a nikdy doma, všude byli nežádoucí a téměř vždy masakrováni. Židé mimo své území vždy ohroženi, jak praví biblický text 5M. 28:65,66. Když byli z mnohých států vyháněni-kam by tedy měli jít? Židovské náboženské komunity v diaspoře byly vždy semknuté – oddělené od okolního prostředí; byl to ostatně požadavek SZ : bylo to jako ve starém izraelském království – žádné příbuzenské svazky, žádná konverze k cizím náboženstvím. A pokud tomu tak bylo, bylo vše v pořádku.

A to by měl být také princip izraelského státu : stát Izrael vidím jako sumu židovských komunit soustředěných do jednoho místa na světě – do jejich biblické domoviny.

Když už se Židé doslova protrpěli !!! k vlastnímu státu, jehož území jim daroval Panovník Hospodin, pak je jasně protibiblické a také nelidské jim právo na jejich zemičku upírat. Právo Izraele na jejich vlastní zemi má daleko větší sílu než právo Čechů nebo Němců na svou vlastní zemi, protože hranice státu IZRAEL nevznikly následkem politicko-vojenských tlaků, ale byly výslovně stanoveny Hospodinem. Jinak řečeno: vyhánění a masakry Židů v mnohých státech světa dokazují oprávněnost izraelského státu na jeho biblicky definovaném území. Jen si vzpomeňme, jak bylo našim otcům, když jim Adolf Hitler upřel právo na naši zemi!!! A kdyby zvítězil, tak bychom v tomto prostoru dávno nebyli. Toto Chapmanovo zpochybnění Židů na jejich vlastní území je vlastně rafinovaným atentátem na stát Izrael, tentokrát z „křesťanské“ strany.

Shrnutí.

a) Nynější vnitřní problém (Palestinci) vnější problém (sousední arabské státy) bude trvat v menší či větší míře tak dlouho, dokud bude trvat stát Izrael. (Ž. 83:1–9).

b) Řešení tohoto problému není primárně v politické, nebo vojenské oblasti, ale v oblasti duchovní. Potomci národů, které kdysi Izrael nevypudil i jejich náboženství (bohové), budou stále Izraeli léčkou (Sd. 2:3; 21, 22).

c) Zachová-li Izrael Hospodinu věrnost, bude ze všech soužení vysvobozen. (Ž. 89:4, 5; Ž. 130:7, 8); a pokud ji nezachová, bude trestán, ale nikoli zavržen (Ž. 89:31–38; Řím. 11).

d) K řešení problému, tedy nastolení pokoje můžeme přispět svými modlitbami (Ž. 25:22;Ž. 122:6). Přispějeme – li k pokoji Jeruzaléma, sami budeme žít v pokoji (Ž. 122:6; 8).

Svou nevěrností nepřišel Izrael ani o zemi (kterou dostal dědičně a s přísahou, ani o zaslíbení, neboť svých povolání ani darů Bůh nelituje a smlouva s Izraelem nebude zrušena na věky (Sd. 2:1; Řím. 11:29) čehož důkazem je i to, že náš Spasitel pochází z tohoto národa.

Tedy: budeme-li se modlit za Izrael, budeme nejen žít v pokoji (budeme Hospodinem požehnáni), ale také se staneme SPOLUTVŮRCI světových dějin.

BohemianAnonymus

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace