poslal Seraphim Druhé zachráněné dítě (6.2.2004). Svědectví Libora Halíka (26).
Ve středu 4.2.2004 je nás před nemocnicí osm. Jako každý měsíc, dávám na úřad městské části Brno-střed oznámení o budoucím pochodu 14.2.2004. Ve čtvrtek 5.2.2004 jsem před nemocnicí se studentkou Lucií Š. a s paní K. Tehdy zhruba v 11.00 nás filmovala televize ČT1 do jihomoravského večerníku. Pak mi pomohla další paní středního věku i s paní, která dala k dispozici svůj dům organizaci „Na počátku“.
Našich 5 dětí roste jako z vody. Nejstaršímu synovi bylo právě 17 let a chodí již do tanečních a tomu nejmladšímu byl právě 1 rok a již nejen chodí, ale při hudbě se i kolébá do taktu. Inu také tanečník.
Druhé zachráněné dítě (6.2.2004).
V pátek 6.2.2004 stojím před nemocnicí na Obilním trhu s Janou R., ještě jednou slečnou a po poledni i s panem Vítězslavem N. o berlích. Po 12.00 mladí manželé vynesli z porodnice holčičku.
Přišli nám poděkovat za to, že tu stojíme a
za život jejich dcerky. Řekli, že jsem ji zachránil. Dali ke kříži gerbery ve váze.
Poprosili mě o požehnání jejich dítěti. Já k požehnání připojil: „…a ať se z ní stane svatá.“ Holčička se jmenovala Anička či Anežka – to si přesně nepamatuji. V 18.15 mně, Janě R. a Barboře promítá bratr kapucín slovenské video o katolickém svatém P.Piovi. Zapisuji si z filmu dvě myšlenky. „Nemocnice se má stavět pro nemocné, a ne pro lékaře!“ „Každý rok navštěvuje hrobku P.Pia, zesnulého r.1968, celkem sedm milionů poutníků.
