Je jisté, že Duch Svatý pracuje tím způsobem, aby se církev probudila, aby ji Pán uschopnil a mohla účinně zasáhnout nevěřící svět evangeliem. Proto i posílá proroky, tedy vidoucí (služebníky), kterým Pán dává vidět skutečný stav církve. Je jisté, že toto vidění není k tomu, aby takový člověk pouze chodil a kritizoval, ale především upozorňuje na to, co není v pořádku uvnitř církve. V tomto případě je vždy na autoritě a na jejím úzkém vedení, bude-li tyto věci upřímně zkoumat, s opravdovou bázní před Pánem. Jsou-li tato vidění a slova skutečně od Pána a církev je odmítne, je to potom, jakoby odmítla samotného Pána. Pak však takovouto církev mohou čekat v budoucnu i velké potíže, neboť Pán Ježíš je nejenom naším Spasitelem a Utěšitelem, ale je také i naším Soudcem.

Znakem falešných proroků je podle Písma především to, že říkají lidem, že je vše pořádku a že nikomu nic nehrozí. Setkávám se s názorem některých křesťanů, že ďábel do církve nemůže. Mohl-li přitom ďábel pokoušet P. Ježíše, může pokoušet kohokoliv, i církev. Anebo například i taková podobenství, jako plavím se na lodi (což značí církev), a můj bratr, kterému se stále něco na lodi nelíbilo, proto ho odnesl žralok, tedy ďábel, jsou podle mého názoru čiré manipulace.

Je jisté, že myšlení Boží je zcela jiné než myšlení tohoto světa, proto i myšlení a vidění skutečných Božích služebníků a proroků bude také trochu jiné, než myšlení tohoto světa. Myslím si, že církev, bude-li chtít vidět veliké probuzení a velké požehnání tady na zemi, bude muset učinit také i veliké pokání a smířit se i s některými lidmi, které dříve odmítla.             

                                                                                                                                     Jirka